VZS OSTRAVA!!! - Běžecký oddíl Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Ostrava

Něco málo z 24hodinovky

2012-01-30T13:59:00.006+01:00

Mapa/profil ke stažení ve formátu GPX

LH24 průběžné info

2012-01-28T20:46:00.008+01:00

23:50

20:30 Tak to jste se kucíí snad zbáznili, ne? To byla reakce většiny týmu na odhodlání Jaryna a Stoši, kteří oznámili jeden den předem, že půjdou LH 24.Stoša ještě před tím ale stihl běžet etapu Lysacupu ze Šance, zatímco Jaryn si dal dvakrát Lysou již se startovním číslem LH 24. Z Lysé Stoša pokračoval dolů a nastoupil do vláčku jménem " 24 hodin pro blázny".

Na Lysé dnes krásně, příjemně pod nulou a klukům, jak se zdá, to zatím běží. Jaryn po druhém výběhu nalezl požitek v holích, do kterých se přímo zamiloval. Trať je pevná, udusaná, fén na pokoji suší mokré věci.

Kucíí mají za sebou 6 výběhů, v této chvíli bude Stoš

a dobíhat opět na vrchol.

1. Jaryn 1:11,0 - první výběh se běžel z pod Rajské boudy, ostatní již od Bezruče

2. Jaryn 0:55,48

3. Stoša 0:49,30

4. Stoša 1:03,00

5. Jaryn 0:57,16

6. Jaryn 1:06,00

7. Stoša ?

Kucíí to pěkně napálili, tak uvidíme, jak budou pokračovat. Od 7. výběhu se již chtějí střídat po jednom výběhu.

Držíme palce!

LC 11 Visalaje - opět pořádná makačka

2012-01-21T23:12:00.005+01:00

Stoša se určitě vyjádří alespoň v komentáři. V autě vypadal ospale ;-)

LC 10 Lubno - poctivá zimní etapa

2012-01-16T17:30:00.001+01:00

10. etapa LC Janovice – Bystré (premiérová) 14.1.2012

2012-01-14T22:03:00.001+01:00

Už loni jsem se pokoušel napsat netradiční článek pouze z jednoslabičných slov. Ale málokdo to postřehl. Takže tentokrát jsem to zdůraznil. Odpusťte mi ty dětinské hrátky s češtinou, už budu hodný…

Přijíždíme. Phd. Peťa (pardon Peťa Phd.) pořád povídá. Před putykou pobíhalo plno připravených poběhlíků. Podívej, pozůstatky purpurových plazů, půjdu pozdravit Pigiho. Prezident plavčíků? – prý půjde příště!
Poběžíme po prudkém protrhnutí pytlíku polohrubky. Praotec připraven? PRÁSK! Pozor – pospíchám! Proběhnu podél potoka, přeskakuji plytký příkop, předbíhám pomalejší (proto pořád převažují pozitivní pocity). Potom problémy: přelézám padlý peň, pajdám po příkré pošlápnuté pěšině, podobné pooranému poli. Přilezu pod poslední příkrou pasáž. Patelly pobolívají, pohyb připomíná přiožralého plže, pudy přikazují: padni! …potřebuji pauzu…přiběhnu poslední?
Potom polévka. Pohoda. Pomalu pookřávám. Postupně poznávám přátele. Pouze potřeba použít promrzlé prsty pohodu pokazila. Probíhám plískanicí, prudkými poryvy. Psí počasí.
…prostě prožité peklo!
Prožívám příjemný podvečer. Přemýšlím, píšu povídání pro podobně postižené pošetilce. Před polednem parádní pohádka (překrásná promrzlá příroda), pak prvky poněkud potemnělé poezie (především pády, poněkud problematické povětrnostní podmínky, prohra :/).
Pocity popsal Partin

Malý výkladový slovník typů

2012-01-09T14:35:00.002+01:00

Mnoho toho okolo toho běhu jsme již probrali, proprali, prodiskutovali, proklábosili. Běh, běhání, běhy, běhny. Zcela marginálně zde přidávám můj soukromý nezávislý silvestrovskonovoroční přehled typů běžců, které mi letí hlavou. Uvedené příklady jsou samozřejmě smyšlené a neshodují se s realitou.

Autostopař - styl na první pohled nepěkný, nesourodý a nesouměrný. Při delším pozorování však nalézáme uspokojení vlivem pravidelnosti nesouměrnosti. Viz náš stopař z největších, jež i ve Švédsku svým stylem dokáže zastavit kamion jedoucí v protisměru, jehož řidič se dívá na druhou stranu, má pouze jedno oko, na kterém má tmavé brýle a to jedno oko má zavřené. Tak výrazný je to styl - Berďův. Krok, pravá noha v zevní rotaci, těžší dopad na platfusovou pravou nohu, hmit pravou horní končetinou lehce ve směru běhu, ale hlavně do strany se semiflexí v lokti, s palcem vzhůru.

Ten, co tančí s větry - ladnější verze předchozího typu. Také dosti výrazně rozhozen, leč běh vypadá jaksi lehčeji, jakoby vánkem byl běžec mírně poháněn, někdy se může zdát, že je vánkem spíše diskrétně brzděn. Končetiny volně a ladně, ale nesystematicky vlají okolo těla, opisujíce nepravidelné tvary. Všimněme si Keňana běžícího ze zmrzlé Lysé dolů.

Cupity dupity - styl pravidelný, systematický. Nelze jej rozhodit ni halasnějším rámusem, ni hlasitým smíchem nebo vysmíváním, ni klocíkem hozeným pod dopadající nohu. Snad výstřelem z děla by styl byl mírně, ale velice krátce narušen. Každý krok za krokem se skládá v pravidelných rychlých smyčkách, krok je krátký, rychlý, úsečný, rázný, nožka není mnoho zvednuta nad podložku, ihned po zvednutí dopadá k podložce. Ó Bóbíka!

Kardiak - veskrze český typ. Je viděn pomálu na vrcholných běžeckých akcích, spíše však jej můžeme spatřit na veřejných místech, kde zdarma jest určité zboží nabízeno. Typ Kardiak zarudlý, později zsinalý ve tváři, zapojujíce všechny pomocné dýchací svaly, spíše než běží se valí směrem vpřed, na distanc jest slyšeti ohromná dýchavičnost takového tvora. Jeho břich napomáhá mu svou setrvačností pohybu vpřed. Mnoho okolostojících odvrací tvář v předtuše náhlého kolapsu Kardiaka a nutnosti zahájit neodkladnou resuscitaci. Pozor, neplést s Gěrojem nebo Krenčipyskem ve finální fázi běhu!

Emháďák (MHD) - typ rovněž převážně český, lze rozděliti ještě na podtyp městský, který povětšinou je rozhalen, nedopnut ke krku, neupraven a úžasnou rychlostí stíhá svůj vysněný spoj městské hromadné dopravy. U emháďáka se běh tohoto typu stává každodenním nechtěným rituálem. Vzhledem k tomu, že svůj běh emháďák nepokládá za sport, mívá často nevhodné obutí, a my můžeme tedy často pozorovati i poranění dolních končetin. Druhým podtypem je vesnický podtyp, který bývá lépe oděn, mívá dobře padnoucí rukavice a čapku, jelikož zastávka dopravního prostředku bývá více vzdálená od místa startu, respektive bydliště než u podtypu městského. Velice často se nezaměřuje na autobus, ale na vlak.

Lysatyp neboli Lysacyp - blázen bláznovská, typ zabejčený, rozum nemající, běhající v zimě v pravidelných intervalech na Lysou horu. Tento typ v jeho konání nezastaví mráz, voda, sníh, drogy, déšť, vítr, chlast, sex, blbé kecy, bolesti hlavy, bolesti břicha, děti, průjem, nepřítel, nahota, stáří, manželka, milenka, tchýně, pohlavní choroba, nedobrá strava, přítel, zelená ani rum, vertigo, nauzea ani vomitus. Cyp v názvu typu běžce je míněn kladně, i ten štajgrův poskok musí totiž umět zabrať, nekecať a valiť.

Typ Okrádáná žena - typ běhu, podobající se tzv. stoji sloupovému. Zářným příkladem je má maminka, která okrádaná cikány v Přívoze na zastávce, zakřičela “ ty lumpe jeden nevycválaný”. Ale radši zůstala stát. A neběžela nikam. Tento běh se nedoporučuje užívat jako běh závodní.

Dyzajnmén - jednoduše rozpoznatelný typ běžce - tělo ušlechtilých kontur, upravený obleček, útlý zadeček, barevně sladěný, růžové tvářičky, vyleštěné zuby. Tito týpci se většinou pohybují stylem vzorným, symetrickým bez zbytečných výkyvů, úhly v kloubech končetin drží přesný stupeň, nechybí typický lehký úsměv, který nemizí po celou dobu běhu. Pozor i tyto typy však mohou se objeviti na stupních vítězů. Pokud je Dyzajnmén zároveň i Tepařem, jedná se o rozdvojení osobnosti a Dyzajnmén toto velice těžce nese, občas si i zapomene upravit bílou kompresní podkolenku. - ano, zde zapadá Kempinator.

Tepař - od Dyzajnména může být občas hůře rozpoznatelný. Důležitými rozlišovacími znaky bývá však ležérnější odění Tepaře a velice časté až strnulé civění na sporttestr, mačkání všelikých čudlíků, upravování snímacího hrudního pásu, slyšitelné pípání hodinek při překročení určitého tepového prahu. Domluva s takovým typem je výrazně omezená, můžete se od něj nanejvýše dovědět, že začne na 140, postupně půjde kolem 160, závěr na 170.

Kamenná tvář - typ běžce, kterého poznáte ihned. Je zcela pohlcen během, před startem má skelný nepřítomný zrak mířící v dáli, přibližně hodinu před startem již nepoznává své blízké, nezdraví, drmolí nesrozumitelnou změť slov. Při vlastním běhu nevtipkuje, nekomunikuje, nemočí, nekálí. Pravý opak typu Opička. Částečně lze do této kategorie zařadit Staníka, tomu však chybí první fáze (tzv. předstartovní vykolejení). Do této kategorie spadá okrajově také náš Poky, který se nenechá rozhodit ani žhavou lávou tekoucí mu přes jeho nové boty. Domovskou kategorií obou zmíněných běžců je však Gěroj.

Opička - běžec skotačící při běhu jako pejsek nebo opička, nenechávajíce se opustit dobrou náladou, zdravící se s ostatními, kynoucí děvčatům na občerstvovacích stanicích, tančící na doprovodnou hudbu, neztrácející glanc, úsměv od osmičky nahoře vlevo po osmičku nahoře vpravo, občas políbivší okolostojící fanynku, v horším případě svou vlastní ženu. Pozor i tento typ se však nezřídka mění v typ Kamenná tvář a to hlavně při delších bězích typu maratonu, kdy Opička zjistí, že to vlastně není žádná bžunda. Nezbývá tedy než nasaditi kamennou tvář a do cíle se doplazit jako typ Fialová Kobra s Kamenovu tváří (že Jaryne. No dobře, tak si mě tady taky zařaďte)

Balboa - to je typ pravého běžce. Styl běhu zde nehraje žádnou roli, jde o typ běžce buldozera, chcete-li nosorožce v říji. Hrne se směrem vpřed, takříkajíc bez bázně a hany, bez ohledů na trénovanost, tepy, design, mimiku, pot či slzy. Je to typ jdoucí na krev. V případě tohoto typu se zohledňuje pouze úsilí a chtíč. Definice je jasná: Balboem je každý, kdo to rve a pere vpřed. A z definice je taktéž zřejmé, že Balboem se může stát prakticky kterýkoliv běžec.

Gěroj - “Best Of The Balboa”. Výhodou tohoto typu je jeho trénovanost. Většinou jsou to Balboové, kteří nejenže to řádně perou, ale hlavně vyhrávají. Mluví se o nich, jsou známí a obdivovaní ostatními typy. Mohou okrajově zasahovat i do typu Dyzajnmén. Příkladem budiž Wiatr, Poky, Stanislav, ale i mnoho dalších…Ode dne 2.1.2012 je mezi Gěroje zařazen jeden z Gěrojů největších - Stoša. (3:13:17)!

Princezna - typ běhu známý dobře z pohádek, kdy se mladá krásná prostovlasá princezna rozeběhne ku svému milému s nakloněnou hrudí ve směru běhu a tím pádem těžištěm těla zřetelně vpředu, s horníma končetinama za tělem, většinou ještě lehce nakloněnou hlavou ku straně a vpřed a s vykřiknutím jména milého při rozeběhnutí - Vašíku! Petře! Jaroslave! Pozor, ani tento běh není radno užívat jako běh závodní.

Turista bez místa - typ běžce, který se kolem běhu pohybuje prakticky stále, mluví o něm, píše o něm, vše o něm ví. Běh miluje, běh fotí, spí v běhu. A jak má tolik starostí kolem běhu, tak nestíhá a občas zapomíná běhat. A tak bloumá krajem, semtam něco uběhne, vyfotí. Je to typ veskrze mírumilovný, nehašteřivý, vhodný do rodinného domku, na zahrádku a k dětem. Ne, Luďo, na tebe jsem nemyslel.

Fialová Kobra - typ běžce, jemuž je třeba věnovat více pozornosti. Kdysi to byl typ rozšířený, žádanější. Dnes je na pokraji vyhynutí, občasně ještě vnímáme zbytky jeho zašlé slávy. Styl tento je podoben pohybu hada vpřed, pohyb esovitý pomalý, sic souměrný, leč neefektivní, nudný, řekněmež neslaný, nemastný. Není to typ záviděníhodný, myšlení slizské, zahýbavé, mluva sprostá, nerozumná. Dnes již je to typ zařaditelný k ohroženým druhům, jako je např. vychuchol povolžský, koza bezoárová, tchořík skrvnitý, kulohlavec Sieboldův, vorvaň tuponosý, sviňucha obecná, labuť zpěvná. V dobách dávno minulých se však i mezi Fialovýma Kobrama nacházely typy Gěroj nebo typ To mi hlava nebere. Dnes zůstaly pouze zbytky typu Princezna, Dyzajnmén.

Dvojčata neboli Twins - zajímavá kategorie, do které nelze zařadit mnoho běžců a to z prostého důvodu - není tolik běhajících dvojčat. Typ je to žádaný o to víc, pokud jsou dvojčátka ženského pohlaví. Pouze některé kluby jimi disponují. Pokud však dvojčata již jsou členy určitého týmu, jsou členy navýsost platnými, loajálními, tým stmelující, táhnoucí vpřed a dodávající mu punc ojedinělosti a významnosti.

Krčman - nemá pranic společného s krkem, krčením nebo Krčí v Praze, jak by se mohlo zdát, nýbrž s krčmou, hospodou neboli putykou. Jedná se o běžný podtyp Fialové Kobry. Nejspecializovanějším Krčmanem je tzv. Krčman Tátový nacházející se převážně v krčmě U Taty.

Typ To mi hlava nebere - typ, jehož krédem je běhat furt, kamkoliv, jakkoliv. Takový typ jeden den běží Lysacup nahoru, dolů si dá závod s chronometrem, proběhne se lehce zpět do poloviny kopce pozpátku, z rondlu si zaběhne domů, dá si několik piv, druhý den si zaběhne na start maratonu, odběhne maraton, a aby za ty dva dny měl přesně 80 km, tak běhá kolem domu 8 koleček. Ten maraton dá po bujarém Silvestru 2.ledna v osobáku a rekordu týmu. Čučíte na něj a říkáte si: To mi hlava nebere, Stošo.

Typ Když to musí být neboli Když už tady jednou jsem - Typ, který často generují Fialové Kobry. Běžec, který za slavných časů běhával s radostí, elánem i šarmem, je nyní vnitrotýmovými neshodami a náladou tak rozhozen, že po odvezení na start se začíná vymlouvat, šklebit, tvářit se blazeovaně, ba i plísnit ostatní. Aby jej nalákali zpět, připravili někteří běžci pro takové rozladěné typy i mnohé veselice a kratochvíle, jako například kategorie nad 90kg. Mnohokrát Koři však vůbec na start přivezen není, jelikož se přes noc stává typem jiným, a to Krčmanem Tátovým.

Typ Tak tady jsem naposled - extrémní typ typu předešlého. Nicméně název typu je mírně zavádějící, i typ Tak tady jsem naposled je běžně vídáván opakovaně na akcích všeho druhu. I když zůstává pravdou, že na každé další akci opakuje větu: Tak tady jsem naposled! Některé typy slovo dodrží a my je již nikdy neuvidíme běhat.

Krenčipysk - (pro neználky - ten, kdo “kroutí pyskem” neboli se šklebí. Krenčipysk lze vyvolat i uměle, a to pojídáním citronu). Je to důležitý typ běžce, kterým jsme prakticky obklopeni. Nepolevující křeč mimických svalů provází Krenčipyska prakticky po celou dobu běhu. Grimasy se volně proměňují, aby však vždy sklouzly k nezaměnitelnému a typickému ksichtu toho kterého běžce. Stává se, že si Krenčipysk uvědomí svou hrozivou grimasu a mimické svaly povolí, ksicht se narovná a vyžehlí. V tuto chvíli se z něj stává opět běžec jiného typu, ale pouze na chvíli, protože jeho podvědomí velí příčněpruhovaným svalům zkroutit ksicht zpět do příslušné nezaměnitelné grimasy. Většina typů běžců může být zároveň i Krenčipyskem. Pozor, nikdy nemůže být Krenčipyskem Dyzajnmén nebo třeba Švihák lázeňský. Naopak krásným Krenčipyskem může být třeba Turista bez místa nebo Typ Okrádaná žena. Příkladem pro všechny budiž Emil Zátopek.

Finálním stadiem Krenčipysku bývá facies Hippocratica (“tvář umírajícího”) velice často viditelná u typu Kardiak.

Mirek Dušín - typ běžce jasných pravidel a zásad. Nepředběhne bližního svého, nechá se před cílem předběhnout dle potřeby ostatních, v případě, že už už to vypadá, že by mohl snad i býti v cíli dříve než jeho protivník, je schopen se od cíle i několik desítek metrů vrátit zpět. Názorným příkladem typu je Švidra, jehož foto se vlivem těchto zásluh objevuje ve významných sportovních kalendářích

Švihák lázeňský - typ, který by mohl býti snadno zaměněn za Dyzajnména, leč je zde několik typických znaků, které toto zařazení vylučují. Předně, Švihák lázeňský je vyzrálý zkušený běžec, slušně, slušivě a dle etikety oděný sportsman, který vnímá fakt, že k vyhlášené akci je nutno přizpůsobit i oděv. A tehdy můžeme viděti Dědka Beskydského běhati ve fraku a cylindru, tedy v oděvu, který přináleží významnosti akce. Dále, Švihák lázeňský vždy jedná s ostatními v rukavičkách (nejlépe bílých), jeho mluva je květnatá, ale význam je vždy jasně sdělen. A v neposlední řadě, takový Švihák lázeňský je váženou osobností mezi ostatními běžci různých typů.

Olgoj Chorchoj - tzv. běžec bájný. Typ nenápadný, řeklo by se málo významný, šedivý. Opak je však pravdou. Tento typ se během neotravuje, ostatní během neotravuje a během běhu nikoho neotravuje. Ano, namluví toho málo, mailové diskuse s přehledem přehlíží, ale pokud již něco vypustí z běžeckých úst, je to pravda a nic než pravda. Pokud se již zcela neplánovaně a skryt pod rouškou tmy, páry nebo mlhy na start dostaví, dokáže divy. Odběhne, pozdraví a zase zmizí, tak jako ona zmiňovaná pára. Olgoj Chorchoj se zjevuje sice sporadicky a zcela neplánovaně, ale za jakýchkoliv situací. Často například po smrtící pijatyce, kdy jiní by spali, nebo běh vzdali, Olgoj Chorchoj - přeneseně tedy Majkl a Malča - vstává opět z mrtvých a vyhrává. Neříká tak ani tak, ale na jeho slova jednou dojde. Trvalý lehký úsměv je pro Olgoje Chorchoje typický.

Typ Já vám ukážu - zde nemyšleno ve zlém. Existují typy běžců, kteří neváhají pro své a hlavně pro edukaci a potěšení ostatních s sebou při běhu tahat foťáky, stativy a jiná těžká heblátka a zastavovat se v půli závodu a ostřit objektivy nebo dokonce si na hlavu důmyslně přichytit kameru a zaznamenat tak celý závod. Díky MIro, Luďo

Paní Colombová - typ, o kterém se dost mluví, stále píše a vidíte jej diskutovat na webu. Na vlastní oči jej ale viděl málokdo. Natož ho vidět závodit! Mluví se o něm jako mluví Colombo o paní Colombové, v diskusích se probírá jeho výkonnost, tréninkové metody, vztahy, práce. Zákulisní zprávy typu “Vypadá to, že Moirak půjde příští rok B7, a že by mohl porazit ml. Kociho” nebo “Viděl jsem ho běhat kolem Sněžky” jsou časté a jsou typickou ukázkou typu Paní Colombová.

Post scriptum: Na této typologii je ideální to, že není pravdivá. Ne že by byla zcela lživá, ale je tvárná, elastická, polymorfní. Můžete si ji různě měnit, hrát si. Je to vlastně taková nová společenská hra. Zkusme příklad: Běžec jménem Pigi. Můžeme jej směle zařadit do kategorie Kardiak, Lysacyp, ale také Opička nebo Tepař. Když nemá den, zařadíme ho pouze do kategorie Krenčipysk. Nebo, a to pozor! - Mirek Dušín. Fíka vměstnáme do kategorie Kardiak, Paní Colombová, ale také Gěroj nebo Krčman. Pokračujme - Ruda může být Kamennou tváří, Lysatypem nebo také třeba Olgojem Chorchojem, ale může se z něj také stát pěkný Krčman, jen co je pravda! A mám zde jednoho, kterého bychom mohli snad zařadit do všech kategorií - Okrádáná žena, Když už tady jednou jsem, Krčman Tátový, Fialová Kobra - Ryšak. A tak si můžete tvořit a hrát a tipovat typy celý večer. Koři se Stanem, Berďa s Keňanem, Twins navzájem, Pigi s Naděždou alias Vladimírou. Jen se mi u té zábavy nepohádejte...

LC - 9 Tož konečně makačka ni ...

2012-01-09T00:28:00.001+01:00

Houbař

2012-01-08T21:28:00.000+01:00

Rudo, nahrál jsi mi! ;) Tak se nezlob, sranda musí být! :D

Ostravský novoroční maraton 2012

2012-01-03T08:58:00.007+01:00

Rozhodl jsem se teprve před pár dny, v podstatě 28.12.2011 na zimním běhu v Bělském lese, že si opět střihnu novoroční maraton. Ten se konal 2.1.2012 opět v Běláku a stejně jako loni, kdy jsem to běžel poprvé, tak jsem doufal, že bych mohl podat slušný výkon. Kdysi jsem se během vánočních svátku válel u telky, přejídal se a pil větší množství alkoholu. Ovšem poslední dva roky mi nějakým záhadným způsobem stoupá na přelomu roku běžecká forma. Asi je to tím, že se na chvilenku přeruší Lysacup, do Silvestra daleko, tak si již tradičně dávám vánoční kros, Štěpána, zimní běh, silvestrovskou etapu LC a vše má pak vyvrcholit maratonem. Letos jsem měl trochu obavy. Na Silvestra nebyla etapa z Rajské, ale z hřiště, a ta hezky bolela, protože jsem si zase chtěl vylepšit osobák, samozřejmě pak náročný seběh, který jsem taky zvyklý chodit pod 50min., protože traťový rekord nahoru je 51 něco. Pak ještě byla silvestrovská chlastačka s přáteli a ta taky trochu bolela. Nicméně byl jsem odhodlaný vše absolvovat jak jsem si naplánoval.

Ráno 2.1. jsem se vzbudil asi před sedmou, ještě v pyžámku jsem se lehce rozcvičil, abych zjistil, že v kvadricepsech je laktátu docela hodně, že to i v lýtkách dost tahá a že to bude zase bolet. Hned jsem dostal opravdový strach, že se mi kolegové vysmějou jak to pořád přeháním a dávkuju si nad míru. Jenže nyní si zpětně uvědomuju, že strach a bolest je právě to co mě žene dál. Inu nachystal jsem si věci, pití, boty, udělal veškeré přípravy a před devátou vyrazil do Bělského lesa. Prezentace byla v hospodě u Bohuša. Bylo tam pár šílenců podobných mě. Vyzvednul jsem si startovní číslo 23 a hned mě napadlo, že bych to chtěl uběhnout za 3:23. V hospodě jsem vykonal poslední nutné přípravy, nachystal jsem si i maratonské menu, které jsem nakonec ani nepoužil. Pak jsem vyrazil k pilince, kde byl start. Rozběhaný jsem byl celkem dost cca 4km. Stehna sice brněly při každém došlapu, ale říkal jsem si prostě uvidíme, každopádně nesmím vzdát a i s chůzí by to mělo být pod čtyři hodiny, ať není ostuda.

V deset hodin jsme vystartovali. Pár kilometrů jsem se dostával do tempa a již v prvním kole jsme si vytvořili skupinku s Liborem a Pepou. Po prvním kole hlásí Libor: "kdo chce pod 3:15 ať si takhle běží dál." Zaběhli jsme totiž něco přes 23min. Možná jsme pak něco zpomalili, ale jen o minutku na kolo. Běželo se mi celkem hladce. Nohy pořád bolely, jenže jsem to asi nevnímal, držel jsem krok i tempo s klukama. Párkrát jsem se snažil jít dopředu a dávat tempo, ale většinou to přebíral Libor a Pepa, tak jsem se schovával za nimi a viděl, že oni to drží lépe. Trasa okruhu byla hodně dobrá, sice spousta ostřejších zatáček, větší stoupání na pilince a bláto v některých úsecích, ale hlavně bych zdůraznil tyto obrovské výhody: 1. měkký terén lesních pěšinek a cest s trávou i listím, 2.minimum asfaltu, 3.od horního okraje lesa v podstatě jeden velký pozvolný seběh, 4. teplota vzduchu asi kolem 5st., 5. skoro žádný protivítr. Nejdůležitější pro mé tělo byl určitě podklad, vůbec mě totiž nebolely velké klouby a ani plosky, boty fajně seděly a tkaničky dotažené tak akorát.

Uběhlo druhé a třetí kolo, vše probíhalo celkem normálně, v každém kole jsem se snažil něco vypít, po třetím kole jsem snědl část gelu, který tentokrát chutnal a udělal dobře. Po čtvrtém kole přišlo první zděšení 1h 35m!!! Tož to jsme se fakt zbláznili? Kdyby to bylo aspoň o dvě minutky pomalejší, byl bych klidnější. Po pátém kole jsem dojedl zbytek gelu. Energeticky jsem byl na tom dobře a už jsem věděl, že vydržím až do konce. V kapsičce jsem měl hořčík a přemýšlel jestli použít a kdy. Nakonec jsem se obešel. Šesté kolo bylo asi nejpohodovější. Odpoutal jsem se od myšlenek na šílené tempo a myslel na Tarahumary jak si běhají po těch svých měděných kaňonech, smějou se a kopou si ten dřevěný míček. Vzpomínal jsem na Peralbu, jak strašné křeče jsem prožíval a dnes jenom pobolívají stehna a na křeče to vůbec nevypadá. Taky jsem si pořád opakoval všechno je v hlavě, běhej hlavou, tak jak mi říkal Jarda Hrabuška po Jesenickém maratonu. Tak jsem běžel hlavou. Do sedmého kola vynechal Libor občerstvovačku a vytvořil si nesmazatelný náskok. Tak už jsme byli jen já a Pepa. Drželi jsme tempo a užívali si sedmé kolečko. Před osmým kolem jsem chtěl jěště doplnit tekutinu, ale nebyl tam žádný kelímek a nechtěl jsem vzít něčí láhev, navíc ani nezastavuju a běžím v kuse. Vběhl jsem do osmičky v čase cca 2:48, Pepa se občerstvil a získal tedy nesmazatelnou ztrátu na mě. Osmé kolo bylo opravdu nejtěžší. Plně jsem si uvědomoval, že i kdybych lehce zpomalil na 27min./kolo může to být těsně pod 3:15. Na horním okraji lesa jsem pozoroval, že nohy už běží automaticky, následovaly roviny a seběhy, které jsem si užíval snad s úsměvem na rtu, běžel jsem si sám v oblíbeném lese, chvilkama se klubalo sluníčko, všude ticho a klid, žádné řvoucí davy podél tratě, 700-500m před cílem, malinké stoupání, zpomalil jsem, prodýchával k závěrečnému spurtu, který však nepřišel, nohy už prostě nechtěly, asi jsem jen malinko protáhl krok, chodidlo šlo přes špičku a ladně se odvíjelo až k patě, cítil jsem se úplně volný a lehký. Jo to je to, proč to děláme, pro tyhle okamžiky štěstí. Už jsem viděl cíl, poslední mrknutí na stopky, jdu něco přes 3:13, poslední zatáčka a radostně probíhám cílovou branou. Mám za sebou devátý kousek, paráda, svaly bolí, ale klouby celkem v pohodě, žízeň obrovská, radost neomezená. Podáme si ruce s Liborem i Pepou, trochu pokecáme o pocitech a zážitcích a za necelých deset minut balím batůžek a běžím domů 2km za 12min., no a co, mám nárok, však je to jen výklus. Vyhlášení bylo po půl čtvrté u Bohuše, raději jsem tam zajel autobusem. Vybojoval jsem si krásné třetí místo v kategorii a páté celkově, finanční odměny nebyly, doba je zlá, ale příští rok mám startovné zdarma, kdo se ke mě do třetice konečně přidá???

Poslední z posledních v roce 2011

2012-01-02T23:46:00.002+01:00

Díky všem, kdo se podíleli na prííííma atmosféře minulého roku ;-)

RYCHLÁ ZPRÁVA Z BĚLÁKU

2012-01-02T13:58:00.003+01:00

3:13:17 SLOVY: TŘY TŘYNAS SEDUMNÁS. Článek samozřejmě bude, ale asi až zítra, až to trochu vstřebám. První věta bude asi něco ve smyslu, že kdyby jste proti mě postavili štafetu na maraton po čtvrtkách: třeba Koudy, Keňan, Bobika, tak čtvrtý by musel finišovat minimálně Poky, protože s Berďou třeba byste to mohli prohrát :-)))

Hej tak zatim bando jěště jednou v číslech: 3:13:17 a pro jistotu jěště naposled: 3:13:17

Silvestrovský Cirkus Lysacup

2011-12-31T19:27:00.011+01:00

Nezapomeň dívko, synu,
na Silvestra na Lysinu

Masek zase jako v cirku
ten za Boha, ten za sirku

Vodník oranžově svítí
čerstvý jako jarní kvítí

Dneska vede Dědek v fraku
má ho asi jako z praku

Ne, je zcela v pořádku
lakýrky vyvedly ho ze řádku

Vidím blbě? Vadí kukla
zde policajt si vede mukla!

Kobry nikde, ticho klid
taký oddíl bych “chtěl mít”

Zas nám bylo kurde dobře
popřejme to i té Kobře

Tak si hrajem každou zimu
nezalezem pod peřinu

Ať se máte všeci fajn
i když jdete na dizajn!

PF 2012
Koudy

Silvestrovská 2011

2011-12-31T13:50:00.003+01:00

A je to hotovo. Běžecký rok skončil, kde jinde než na Lysé hoře. Závěrečná etapa roku 2011 je za náma, ale všichni dobře víme, že Lysacup nám ještě potrvá. A byla to etapa stylová, krásné zimní počasí konečně dorazilo i do Beskyd, tak jsme si dnes kromě bláta užili i sněhu. Na startu nás bylo hodně, členů VZS bylo taky hodně, ani to nebudu jmenovat, kdo tam byl najde se ve výsledovce. Jakožto oddíl jsme měli dnes plavčické kraťásky oranžové barvy a plavecké čepičky, no byli jsme jednotní až z nás šel strach. Jako šerpové nás dnes doprovodili Berďa s Kačkou K., takže děkujeme za vynesené věci. Šlo se jim prý dobře, Berďa prý vystrčil nějakou hůlku a popichoval Kačenku kupředu. Kačce se to moc líbilo a jelikož z chůze byla unavená, tak příště snad asi poběží. Ještě bych měl upřesnit, že se ji líbil ten výlet na Lysou a to popíchávání nám snad přiblíží na silvestrovské pařbě u skleničky vína.

Pokud jde o samotný běh, tak to bylo dnes moc luxusní. Wiatr doběhl zřejmě pátý, Poky jistě někde v druhé desítce, já jsem poklusával s Danem kolem 55.místa. Dvakrát jsem se sice na něj dotáhl, ale pak mi ukázal dupenku a běžel si dál. Já jsem se cítil dnes moc dobře, tak z toho byl celoběh a osobáček zase, stejně tak i Bobika ve slušném čase a předpokládám celoběhem. Pak následovali další kolegové: Koudy, Jarek, Keňan a naše roztomilé dvojčátka Deni a Ivon. Nahoře panovalo drsné počasí bez viditelnosti, a proto jsme zalezli do Šantánu na čaj a pokec. Jo bylo to fajn jako vlastně vždycky. Seběh už si užíval každý po svém, celkem to klouzalo tak jsme běželi raději opatrně. Dole nás s Jarkem napadlo vlézt do řeky, taková jako silvestrovská očistná koupel. Teda já jsem se jen namočil sice celý, ale musel jsem hned ven. Jarek je slavný otužilec, aspoň pokud jde o náš oddíl, tak si to tam užíval pár desítek vteřin v ledové vodě. Mě pak byla zima až do Ostravy. Pak už jsme si všichni navzájem popřáli šťastný Nový rok a jeli domů.

Tak teda jěště jednou přeji všem i těm co dnes nebyli a těm co nás čtou úžasný příští rok, ať Vám to běhá, plave, skáče, leze a hlavně to pevné zdravíčko. Nazdar.

Pár fotek od Bobiků:

Předsilvestrovský kvíz

2011-12-30T15:11:00.000+01:00

Náhodou jsme objevili, že jeden člen našeho týmu se rád obléká jako žena. Poznáte, o koho se jedná? ;)

Zdroj bohužel nemůžeme uvést, neb bychom příliš napověděli.

Zimní běh Bělským lesem 28.12.2011

2011-12-28T19:45:00.005+01:00

Dnes odpoledne se konal v mém oblíbeném lesíku tradiční zimní běh na 7km dlouhé trati. Z VZS grupy jsem tam byl sám, protože nikdo jiný na to neměl. Takže předkládám pár suchých čísel: čas 29:47, 3.místo v kat. A ze 6, celkem se zůčastnilo 20 lidí včetně pejskařů. Nejzajímavější bylo sledovat Kačku Bluchovou jak se svým pejskem podbíhá i přeskakuje překážky u oválu, jak se zastavuje a znovu rozbíhá, dokonce stihla pejska vyvenčit a stejně mi to nandala. Věřím, že kdyby pejsek lépe četl terén tak by dostihla i Adélu. Vyhlášení bylo u Bohuša a já se opět postavil na pomyslné stupně vítězů. Loni jsem svou kategorii dokonce vyhrál, ale v horším čase. Po vyhlášení jsem valil dom abych nebyl bit, měl jsem totiž zpoždění. Takže to bylo jěště 3km ostře. Celkem jsem si dnes naběhal krásných 18km.

Tož partyjo trenujte a kurde přydejte. P.S. Kačka B. mi mimochodem prozradila, že Bobika s nima trenuje na stadioně SSK Vítkovice na dráze i v tunelu od rana do večera specialni atlet. abecedy atd., takže proto ten nárust formy. Tož pry taky mužu přijst a fest se do teho opřet.

Tož se těšte!!!

A ne že zase někdo bude opravovat pravopisné chyby, to byste mě fakt nasrali.

Štěpánský běh Porubou 2011

2011-12-28T11:00:00.000+01:00

Kdy: 26/12/2012
Kde: okolo Poruby
Kdo: Poky, Stoša, Keňan, BOBika, Jarek, Berďa, Malča a servismani Kačenka a 1/3 PokyTeamu (mamka)

Začnu poněkud netradičně, odbočkou k našemu blogu. Psaní článku/-ů se stává totiž zajímavou hrou. Jde o to, kdo po závodě osloví nejdříve jiného spoluběžce se slovy "Napíšeš článek ...". Místo teček si mužete doplnit v podstatě cokoliv - smailík, vykřičník, otazník, rýpavou poznámku apod. Tímto se vyslovitel zbavuje odpovědnosti psát a pokud má v okolí pár svědků spoluběžců, je osud osloveného de facto zpečetěn. Většina se hájí tím, že nemá čas. Další by možná psali, ale jejich účast na závodech je buď mizerná nebo v textu nasekají tolik chyb, že místo pochvaly za napsání článku sklidí více "ovoce kritiky" než zemědělec specialista.
Co si budeme nalhávat - pokud nemáte dáno, není PSANÍ časově levnou záležitostí. Když se podívám na autorství článků, vedu s takovým náskokem, že bych snad nemusel psát i několik let. Některé mé články sice nejsou až tak o psaní textu - jsou v nich např. mapy, odkazy či jiné zajímavosti, ale to jim neubírá na časové náročnosti. Konkurentem je mi pouze Koudy, který je v podstatě spisovatel-profesionál. Já píšu obyčejně, on dialektem či nářečím (?) a často ve verších. Já jsem vydal pouze diplomku, on minimálně totéž plus básnickou sbírku. Dohromady máme vice než 50% článků a přesto má někdo pocit, že tady asi málo přispíváme ... Toliko úvodem k zamyšlení a případným předsevzetím pro rok 2012.

Podle termínovky to nevypadalo na špatnou účast. Nečekaně se na startu objevil Malča, naopak Twins jsou stále nezvěstné. :( Někteří již na startu avizovali, že si to pouze radostně vyklušou (není přesná citace) s Berďou - že Keňane? Počasí bylo sice poněkud vlhké (v noci pršelo), ale vzhledem k nějakým +5st. nebylo po sněhu a ledu téměř ani památky. Navíc ani moc nefoukalo, ale i to málo vánku dokázali někteří spoluběžci zdatně přežívat schovaní za jinými běžci (že Keňane?!).
Nějakým nedopatřením jsem se ocitl přímo na startovní čáře. Na poslední chvíli mě z ní však odsunul Marek Zeman, takže jsem se uklidnil. Jak už to tak bývá, po výstřelu se všichni vyřítili z kopce a pole se začalo rychle natahovat a trhat. Vzhledem k mé startovní pozici i pomalejším začátkům jsem byl nějakou dobu předbíhán a mohl si tak prohlédnout závodníky na špici. Kupodivu si to moc lidí nezkracovalo, alespoň kolem mě. Opět se ale našel neználek, který si před odbočováním do Francouzské naběhl úplně do prava a pak se snažil překřížit běžeckou "dráhu" tak, aby si zatáčku doleva mohl zkrátit po trávě. A protože si to usmyslel na mé úrovni a já si to zkracovat nehodlal, ještě u toho blbě pindal ...
Poky proběhl kolem tak rychle, že jsem ho ani nezaregistroval. Wiatr hadra. Stoša byl na dohled, ostatní byli netradičně za mnou. Čekal jsem, že se se Stošou budu držet více, ale velmi dobře vyladil a u OD Tesco jsem ho již sledoval z pěkné dálky. Napadaly mě myšlenky, že to zase přepálil, ale po kontrole TF je vystřídaly obavy, zda jsem to nepřepálil já. Každopádně dneska mi ukázal záda jen na chvíli a zmizel. Za to na mé se někdo díval celý závod, že Keňane? Trať pěkně ubíhala, servismani fotili a ochotně nabízeli pití, které jsem nepotřeboval - tímto jim děkuji! Při stoupání ke Globusu jsme vytvořili kompaktní trojici: Verča Jerglíková a já vedle sebe, na záda nám dýchal kdo jiný než Keňan! Společně jsme pak stahovali Josefa Kvitu (MK Kopřivnice) a staršího Kociho. Toho jsme doběhli až u přeběhu Opavské. On se vydal rovně za běžcem před sebou, my po značené trase jako každý rok. Seběhli jsme se za kolejema s tím rozdílem, že on měl najednou k dobru několik desítek metrů. :( A tak jsme stahovali znovu. Na dohled byla i Adéla Esentiérová. Závěry však nevypouští - spíš naopak. A tak se všichni "mačkáme" z posledních sil. U "sesteráku" nás mohutným, originálním a nezapomenutelným povzbuzováním žene do cíle fialovice Ironman - díky! Pak přichází oblouk, krátká rovinka a finišové stoupání. Cítil jsem, že to na nějaké sprinty do kopce moc nebude, a tak jsem se snažil předběhnout Kociho a co nejvíce se mu i ostatním pronásledovatelům vzdálit. Předbíhací manévr se povedl, vzdalovací nikoliv. Kousek před cílovým stoupáním mi to Koci vrátil a za ním se přehnal někdo v našem dresu. Ano, opět Keňan! Naštěstí jsem mu dělal výtečného vodiče, na trase mu ušetřil dostatek sil a tak Kociho porazil. Ze zadu však začaly doléhat zvuky dalších běžců a tak jsem nesměl polevit. Až v cíli jsem zjistil, že zvuky vydával další souputnik - Jarek.
Trochu zvláštní příchuť měl závod pro Pokyho, který běžel v jedné z čelních skupinek. Jejich "orienťák" na sídlišti vedl k cíli oklikou, a proto se z medailových ambicí bohužel nemohl radovat. Dokonce doběhl až za Berďou. Ale běžel pěkně! ;) Podle GPS nějakých 16 km.
Spousta z nás si zlepšila osobáky, v tombole jsme taky něco vyhráli - takže nám nezbývá, než se těšit na další ročník! :)
Všem je jasné, že soutěž o psaní článku jsem vyhrál já. A kdo "vystřelil"? No přece Keňan! Provázel nás krok za krokem celým článkem a závěrečné věty mu budou patřit rovněž. Ačkoli to tak možná nevypadá, vůbec se na něj za nic nezlobím, ani nejsem naštvaný. Ostatně mi nic neudělal. Jen mě porazil, což není nic nového. ;) V cilí mi složil navíc pochvalu! Takže Keňane - ať Ti to v roce 2012 pěkně běhá, ať vyhraješ sázky a zaběhneš nějaký pořádný čas na maraton!!!

Výsledky: TJ Liga 100
10/018 0:54:53,0 Stoša (pořadí v kategorii/celkově)
09/031 0:57:23,1 Keňan
19/033 0:57:28,9 BOBika
10/034 0:57:35,1 Jarek
29/055 1:02:29,3 Berďa
20/071 1:03:13,3 Poky
48/109 1:15:47,4 Malča

Foto: VZS, Lašský běžecký klub, MK Seitl,

Štěpánský běh Porubou 2011

2011-12-27T18:18:00.000+01:00

2011-12-27T07:27:00.014+01:00

Pour Féliciter 2012

Dávejte na sebe a své blízké bacha, mějte se rádi, běhejte, užívejte. A smějte se. Na sebe, na okolí, na cizí, na známé, sobě a nakonec i na ty Kobry fialové! A "kurde přydejte!"

Koudy

2011-12-24T09:00:00.003+01:00

Přeji všem kamarádům krásné prožití svátků a do nového roku pohodu, zdraví a výborné výsledky v spoustě nádherných závodů. Prostě ať vám to běhá! Martin

Videa na webu

2011-12-22T17:30:00.000+01:00

LysaCup 2012 - videa z trasy (by MIro)
01 Velký Javorník
02 Visalaje
03 Šance
04 Rajská bouda
06 Bezruč
07 Krásná - NIGHT

Dolomitenmann 2011 (oficiální web, český web)
Dokument o běhání (ČT, Fokus)

Už víme, proč nám to běhá!

2011-12-20T14:44:00.002+01:00

Konečně nám vodníkům někdo objasnil, proč nám to tak dobře běhá!
Na zdraví!
Koudy

kardiolog prof. Šamánek:

Krásnááááá - LC 7-2012

2011-12-18T21:01:00.000+01:00

LysaCup 2012 - 7. etapa, Krásná "NICE NIGHT"

2011-12-18T05:51:00.006+01:00

17.12.2011 v 15h jsme vyrazili opět v hojném počtu vstříc novému nočnímu dobrodružství na milované Lysé hoře. Start další etepy LC byl ohlášen na 16.30 , takže jsme se tam sešli s dostatečným předstihem v tomto složení: Já, Ruda, Fido, Bobika, Majkl, Malča, Martin, Jarek, prý Wiatr (já ho neviděl a výsledky ještě nejsou), Dan a jako šerpové Berďa a Sabina. Před startem jsme si skočili pro lístky, rozběhali jsme se, pokecali co a jak, kdo má jakou čelovku a kdo si co obleče, prostě standartní kecy jako vždy.

Po startu už mohu mluvit jen za sebe, protože byla tma a vidět bylo tak akorát na dosvit čelovky, chvilinku jsem běžel s Majklem, před ním a pak už jen za ním, posléze jsem ho už neviděl. Běžel jsem si v klidu sám, vyrovnaným tempem, jen malé kousíčky jsem přecházel chůzí, krize jsem neměl a docela jsem si vychutnával tmu, sníh, občasné podkluznutí, ticho a svit čelovky, který nešel dohonit. Nejvíc jsem myslel na to, jestli jsem správně rozložil síly, pak na ostatní kamarády, hlavně o kolik míst mě dá Dan a kdy mě doběhne Bobika. Pak přišla sjezdovka, kterou zvládám pouze chůzí, za to celkem dynamicky, v závěru jsem byl trošku měkký a nechal jsem se předběhnout jěště jedním borcem. Na vrcholu jsem odevzdal lísteček, prožil jsem si tři vteřinky pocitu kdy králík od oběda by se chtěl podívat ven, ale na štěstí to hned přešlo. Zkontroloval jsem hodinky a velmi mě potěšil další osobák, škoda že Dan si ho neměří, ale určitě má menší a kratší jako pokaždé. Sedli jsme do Šantánu na čaj, probíhaly obvyklé rozhovory, všichni byli v dobré náladě a spokojeni, Berďa vynesl cukroví i vitamín R, takže bylo fajně, Jarek něco natočil i vyfotil. Věci nám neuschly, ale poprvé jsem si vynesl suché tričko, takže dolů to šlo příjemně. Seběh u mě proběhl bez pádu, dokonce jsem si stihnul lehce vyklusat. Rozloučili jsme se s ostatními a frčeli domů, jěště i v autě probíhalo nějaké to bilancování, Fido prý spokojen nebyl, předběhl ho i Dědek, tak jsme mu třikrát nabízeli ať si vystoupí a doběhne do Ovy, nakonec slíbil, že dá v paneláku nějaké schody, aby v klidu usnul.

Snad se ještě sejdem v hojném počtu na Vánočním krosu v Bělském lese, jinak přeji všem šťastné a veselé vánoce.

LC 6 - Bezruč

2011-12-14T15:58:00.002+01:00

LysaCup 2012 - 6. etapa, Bezruč

2011-12-11T16:15:00.000+01:00

Video ze seběhu cest před hangem a časové odstupy (vzhledem k začátku videa):
1:12 Poky
1:28 Dan
1:34 Ruda
1:47 Stoša
1:55 BOBika
1:59 Fido
??? Jarek
2:35 Koudelkovic
2:43 PokyTeam

A par fotek, převážně z mobilu.

Jak maly synek z dědiny na kopytach Kobru rozněsl

2011-12-09T15:23:00.024+01:00

Tož to bylo tak. Byla neděla, konec tydňa přyšel a všeci už mjeli nohy i řitě opocene, jak nervozni byli z teho kopca. Však aj děcka stavaly za tmy a po baraku burdel robily ani ty dvě potfory pohadkove plyšove zelene a orandžove v bedně je nesklidnily. Za oknami hnusy fialove litaly, asi take jak kobry o kerych eště podřystame. Do vehikla sem narval zepar kolegu wasermanu, jakesyk bebechy na běhani a mydlili zme do gury. Na noveho fleka - Mazaka. Zebral sem Berdycha, Bobsona, Jaryna a mojiho synka mladeho Vilibalda. Jaj, tych dřystu o žyvotě, Lysem kopcu a všeckych inych informacy co sem zas musel posluchať od tych chitrych kebuli ve vozydle. Z někerymi Lysacypisti už zme se potkali před startem. Na zemaforach ve Frydlantě. Tam zrobili sudruzi z NDR system ala Italia - čym dyl nic něrobiš a sviti červena, tim lepšy. Zepar nervoznich fešaku se už vykulalo z vozydel, běhali jak čamrdy po asfaltě, kinuli a mavali na ostatni, klepali keremu na rameno, keremusik zas na čelo. Ja sem dřepjel ve vozydle zly na sebe, bo sem si spomněl, že sem jak na smrť zapomněl si zebrať košulu na běhani. Jak po pul hodině blikla zelena barva, vyrazili fšecy jak dyby už Lysacup začal. Na parkplace zme se keřysi přezlekli - ja sem ostal ve sfatečnim, bo sem neměl tu košulu, pokupili za hřyšne prachy startovenky a vyrazili směr LysaMountajn. Z mladym zme se vlekli na chfostu, bo teho gizda po chfilce začlo bolet koleno, pak dupa, haksna, kebule a pichalo ho v boku a pak aj u srca, že pry infarkt se o něho pokuša. Ale akutni zelhani srcoveho svala hrozilo hlavně mi. Kurde, tak sem pěnil, ale praviť sem mu nic nemoh, bo synek je to hodny a robotny, ale že sem mu chtěl dat kličky od vozydla, že tam počka na mě a poslucha si tam třeba i ten hyphop! Najednu začal jak ruska mašyna migať. Stahl sem břucho, přestal mrmlať a valil za nim. Za chfilu zme doběhli a přeběhli Fika, a na Větrach zme před sebu uviděli plazicy se zvěř - kobru fialovu Ryšakovsku, eště fialovějši jak mrtfa mrtfola Smerfa. Pomaličky sa plazyl, ocasem krutil, ani že Franc po něm ryčel, ať kurde vali, mu nic platne něbylo. My zme ho doběhli, přeběhli a ja sem ho eště zeřval, jak maleho fialoveho synka. Liski zme spořadaně na guře odevzdali, jakysik čaj a polivku vyhtli, podřystali, jak ti vodnici fajně běhaju - hlavně Poky a Wiatr, to su teď majstřy světa, a valili zas do chalupy. Do dom zme cestovali zas o hodiny dyl, bo ve Frydlantě furt hrali italsku hru “něrobiš, nevadi”, ale cestovali zme s takim fajnym pocytem, takym horkim dobrym pocytem u srca, že i ten maly vodnikovsky gizd co mješka na dědině tu fialovicu može doběhnut, přeběhnut a rozněst na kopytach! Kurde, tak jest.

LysaCup 2012 - 3. etapa, Šance aneb Jak to vidí Strýček Fido

2011-11-22T01:20:00.001+01:00

Zima v Ostravě a blízkém okolí obvykle nevykazuje zrovna pohádkový průběh, a proto asi nejsem jediný, kdo v tomto období bere všemi deseti možnost dostat se aspoň jednou týdně na hory. Navíc ten, kdo propadl Lysacupu, má i výborný argument, jak na ty hory přeci jen utéci - o nějakých pár fousů zde lepší vzduch opravdu jest. A tak člověk lítá a lítá, aby byl na víkend svěží, když tu se najednou nešika poraní a zjístí, že pozítří k vrchu běží. Nastává velké dilema, zda ušetřit či neušetřit kolena. Rozum prohrál a jsou tu Visalaje, na vrcholku jde noha nekompromisně do háje. To si pak naivní, vrcholovými endorfiny nabitý psychopat řekne, za týden od Šance to bude oukej, a kolínko jen zlehka foukej. Týden klidu, odpočinku a nevím jakých (ne)aktivit ještě, však udělal své i v tom negativním směru a tak to opravdu nemohlo dopadnout jinak, než že jsem se celý nervózní postavil na start…a pak?
Pak začalo trápení veliké!
„Chacha, neříkej!“, usmívají se jen borci z týmu. Já jsem spokojený a velice rád, že jsem etapu vůbec dokončil, ikdyž během závodu byla psychika na bodu mrazu. Teplota na vrcholu pak dokonce dva stupně pod ním. A tak se s vámi, milí přátelé, loučím, a dávejte na sebe bacha ! Za ta dilemata, jestli zrovna Kapík běžet, nebo ne, to nestojí !!

Zdraví a sílu přeje Strýček Fido

Povinná školní docházka

2011-11-13T19:54:00.005+01:00

Tak nám to začalo. Další ročník věhlasného Lysacupu, běhu do gury v Beskydach, odstartován. Připadám si na začátku každého nového ročníku jako ve škole. Část roku bez Lysacupu jsou prázdniny, na podzim začíná školní rok. Děti chodí do školy, my běháme Lysacup. Tak, jak se školou povinní potkávají v září s rozzářenýma očima ve školních škamnech, tak my se potkáváme na některém z parkovišť v Beskydech. Tak jak si ti caparti vykládají o tom, co dělali o prázdninách, kam je rodiče pustili, tak my si vykládáme o zbytku roku bez Lysacupu a kam nás manželky nepustily. Tak, jak se před babama prsí Franta před Pepou, tak se před námi dětinsky předvádějí Kobry. A tak, jak Franta dostane od Pepy přes pysk, tak můžou Kobry dostat …

První etapa z Frenštátu na Javorník proběhla za krásného počasí a ideálních podmínek. Někteří organizátoři – ahoj Luďo – si vymysleli další kategorii. Nad 200 liber, což je něco kolem 91kg. To zvedlo z pohovky i Kořiho a na první etapu se dostavil. Na druhou etapu mu to již bohužel motivačně nestačilo. Švidra, který se také nalézá za touto magickou hmotnostní hranicí, spolu s Luďou si libují. Člověk může žrat jak smyslů zbavený a přesto se umisťovat na předních místech tabulky. My s novou posilou Danem jsme porazili Kobry. Výborně běželi Wiatr a Poky, kteří budou našimi letošními tahouny. Na třetím bodovaném místě to vypadá na střídačku na Majkla, Stošu, Dana, Keňana. Já jsem zaujal taktiku kombinující přístup vyčkávací a přístup hodného a chápajícího otce. Vilém poblázněný mou poblázněností Lysacupem se rozhodl, že bude běhat taky. Slíbil jsem mu, že ho budu podporovat a běhat s ním. Když vidím mladého, jak se šine nahoru, tak si trénuji i svou pevnou vůli, empatii, vlídné slovo a vytvářím motivující věty a souvětí. Příkazy jako „Viléme do prdele přidej!!!“ jsou mi cizí.

Cestou na druhou etapu z Visalají na Lysou jsem posbíral spoluběhny do auta a vyrazil směr jih. Viléma jsem posadil dopředu, abych mu mohl už posté otcovsky klást na srdce, jak nesmí přepálit začátek, abych se asi za deset minut dověděl, že stejně nahoru vyběhne jako první. Vzadu Berďa, Bobika a KačaSoňa. Měli svůj den a já jsem si připadal, že vezu partu z dětského diagnostického ústavu. Kdy už tam budem, předjeď ho, nebij mě, nevyplazuj na mě jazyk, posuň se… Berďa vše přednášel s jakousi ostřejší dikcí a poznámky byly ironičtější než jindy. Pak jsem si jej dobře prohlédl ve špíglu a zkontroloval jeho nový sestřih. Už jsem držel hubu.

Počasí opět ideální, na startu úsměvy a známé tváře (kromě Kořiho). Opět jsme porazili Kobry. Ač už je to celkem trapné, musím zde zmínit rozklížení jmenované společnosti. Loni se spřáhli s Iksérama, aby ochutnali pocity vítězství, letos vládne takový chaos, že ani neví, jaký klub mají napsat na startovní lístek. Zmatek nad zmatek, zmar nad zmar. Někteří Ikséři jsou Ikskobry, některé Kobry jsou Ikséři a některé Kobry jsou Kobry. A vzhledem k tomu, že pořadatelé vydali Přestupová pravidla, tak se máme ještě na co těšit. Ale jak jsme již mnohokrát deklarovali: jsou to hodní kluci a holky, my je máme rádi, my jim vždy ruku pomocnou nabídneme, radou pomůžeme, hanebně o nich se zmiňovat nebudeme a nakonec i VZS Ostrava na startovní lístek napsat dovolíme.

Hornická desítka 5.11.2011 Frýdek-Místek

2011-11-06T21:55:00.003+01:00

Tento běh hodně lidí považuje za jeden z vrcholů sezóny, hodně jsem o něm slyšel a tak jsem se přihlásil. Přijel jsem, viděl jsem, závodil jsem (ani zdaleka jsem ovšem nevyhrál) a rozhodně přijedu příště zas. Opravdu to je skvělý běh. Jenom žasnu, jak se dá výborně zorganizovat taková masová akce, byla to rychlá, dobře značená trať a připravili pro nás pěkná trička. To vše za přijatelné startovné. Je pravda, že v neděli před Lysacupem jsem měl podivně těžké nohy, ale aspoň jsem měl čím omluvit svůj slabší výkon v první etapě LC.
Pár údajů o závodě:
Hlavní běh 10km dokončilo 600 běžců, vítěz Milan Kocourek AK Kroměříž (29:49)
Z našeho oddílu: BOBika 222. místo (42:56 - gratuluji k osobáku), moje maličkost 162. místo (41:21-taky osobák). Majda s Rudou - sice neběželi, ale byli tou nejlepší podporou, jakou jsme si na trati mohli přát. Dík!
Martin

Soustředěníčko II

2011-11-05T19:55:00.000+01:00

Soustředěníčko

2011-10-26T20:20:00.002+02:00

Košický maraton byl náročný ale "krásný"

2011-10-10T22:09:00.004+02:00

Bucharest International Marathon

2011-10-09T20:49:00.002+02:00

VÝSLEDKY

XVI. ročník Běhu na Praděd 2011

2011-10-09T00:17:00.010+02:00

V sobotu jsme se za téměř aprílového počasí vydali zdolat nejvyšší vrchol Moravy - Praděd. Startovalo se z parkoviště Hvězda, trasa o délce 9,6 km vedla po asfaltové cestě přes Ovčárnu až k vysílači na vrcholu. Na startu se sešlo celkem 156 běžkyň a běžců, mezi nimi i spousta známých tváří z LysaCupu. Že se zima a s ní LysaCup nezadržitelně blíží, připomínala kromě letáčku s propozicemi, i teplota. Dole na parkovišti bylo hezkých 5 stupňů, na vrcholu kolem nuly. Opět tak došlo na oblíbenou větu….“Co na sebe ?“. Někteří volili čepici a rukavice, jiní trenýrky a tričko.
Za VZS jsme nastoupili v sestavě Stoša, Jarek a já, jako doprovod nám kryla záda Majda. Za mírného deště jsme vyrazili vstříc 660 výškovým metrům. Kousek pod Ovčárnou se déšť postupně změnil ve sněžení a „trenýrkářů“ mi začalo být trošičku líto. Kilometr před cílem se přidal silný vítr, a kdybych neměl dost problému sám se sebou, asi bych nad jejich údělem zaplakal. Po doběhu jsem Jarkovi do kamery podrobně vylíčil, jak se mi běželo ( viz.video ), občerstvili jsme se vizovickým ionťákem a utíkali dolů.
Podle očekávání byl z nás nejlepší Stoša ( nejen ve zpěvu ) 54:01, Jarek 55:07 a Ruda 57:38.
Celkové výsledky i fotogalerie jsou na stránkách http://www.iscarex.cz/sport

autor: Ruda

MMM tj. Medzinárodný Maraton Mieru KOŠICE

2011-10-08T18:19:00.001+02:00

je to sice s odstupem, ale teprve teď jsem schopen psát o maratonu, aniž by se mi při tom uzlovaly nohy. A taky to byla trochu válka nervů, kdo udělá zápis. Prohrál jsem.

Do Košic jsme vyrazili v sestavě Berďa, Stoša, Jarek, já a jako morální podpora Soňa. Košice nás uchvátily. Košické náměstí je úžasné. Krásné stavby, zajímavá fontána, zvonkohra a ...spousta lidí. Žilo to tam dlouho do noci. Možná to bylo ale tím, že košičani si celý večer dělali z ostatních srandu tvrzením, že na různých místech náměstí provozují moderní umění. Musím říct, že většina lidí na tuto srandu přistoupila a toto „umění“ jim „baštili“.

A závod? Pověst nelhala. Všem se nám to líbilo. Běh z kategorie „velkých“, řekl bych, že srovnatelný s Prahou. Měl nádhernou atmosféru. Místní fandili a bylo znát, že na tento nejstarší evropský maraton jsou pyšní. Za náročné počasí rozhodně nemohli. Foukal poměrně silný vítr a bylo velké horko. Pro mě to byl nejteplejší maraton. (Je zajímavé, jak často jsme letos žehrali na velké teplo při závodě). No „vyšťavili“ jsme se všichni. Kluci si všichni zaběhli osobáky a já jsem zaostal za svým pražským maximem o 9 sekund. Takže spokojenost veliká. Fotky a video doufám dodá Jarek a Berďa.

Dluh splněn. Těším se na článek o maratonské Bukurešti.

Martin

Martin…3:30:41

Stoša…..3:30:49

Berďa….3:46:47

Jarek…...3:49:10

88. Medzinárodný maratón mieru, Košice, 2. října 2011

2011-10-08T17:56:00.005+02:00

V sobotu 1. října odjeli někteří členové našeho oddílu na další ze zahraničních maratonů. Plánovaný odjezd rychlíku z Ostravy-Svinova stihli překvapivě všichni účastníci výpravy - Martin Keňan Kotek, Honza Stoša, Kameraman Jarek, já (Berďa) i naše nebežecká podpora má ségra Soňa. Cesta byla bezproblémová a odpoledne jsme se už registrovali v maratonském Expu.

Zde nás lehce překvapil obrovský černý igelitový pytel, který obsahoval závodnický batoh. Rychle jsme jeho pravý účel našli. Organizátoři se zřejmě obávali obětí z řad běžců, které mohlo způsobit očekávané teplé počasí, proto našli optimální řešení a běžcům na trať připravili pytel na ostatky, do kterého by si kolabující závodník v posledním tažení mohl vlézt a tak zrychlit čištění tratě po závodě. V šatně jsme pak bohužel zjistili, že tento objemný pytel je určen pro věci na převlečení. Ale klidně by se do něj vešlo i kompletní Jiráskovo dílo, pokud by si ho chtěl někdo po závodě přečíst a neměl, kam uložit. Odpadlé běžce sbírali pořadatelé a sanitky již během maratónu a pytle tak nebyly třeba.

Co napsat k reprezentantům našeho oddílu? Já jsem si do Košic přijel hlavně vychutnat svůj desátý maraton a pak také vylepšit svůj osobní rekord a také jsem si Košice naplno vychutnával - v hospodách i na výstavách. Ostatní chlapci z VZS svým soustředěním zatím působili tak, že jsem se domníval, že budou útočit na čas 2:30 a chtějí se dostat mezi Top Ten v kategorii Muži středního věku. Koudy, chyběl jsi mi!

A co napsat k samotnému závodu? 1. V neděli bylo fakt neskutečné vedro, ale fakt obrovské. 2. Atmosféra, kterou v závodě udělali Košičani byla naprosto úžasná. Dobíhat na totálně napráskaném náměstí, kde vám všichni fandí, buší, křičí, ... je prostě nepopsatelné! 3. V závodě běželo neuvěřitelné množství krásných holek. 4. Trať v Košicích je nádherná. 5. Udělali jsme si všichni až na Martina osobáky - Martin 3:30:41, Stoša 3:30:49, Berďa 3:46:47 a Jarek 3:49:10.

V závodě má ségra natočila i plno obrazového materiálu. Snad ho Jarek brzy zpracuje a podělí se o něj s námi. :-) Kromě toho Soňa i něco nafotila. Výběr je zde.

Básnička Bésedmička

2011-09-08T21:40:00.003+02:00

Výkon našich na B7 ve mně zanechal dojem tak silný a nesmazatelný, že ač jsem se snažil býti slušný, do říkanky se mi pletla slova ostrá, leč pravdivá.

Team ladies VZS Ostrava TWINS
Snad ony umějí lítat, ony mají wings!

Bolatická rychlá odnož - Ivon a Denis
Předběhly i mnoho těch, co mají penis

Bolatické jedničky - Denis a Ivon
Neumannka vzteky na trenéra křičí: A VON!!!

Na čele závodu další VéZeteS letka
Vidíme tam Stošu a Mira Letka

Ti dva si sedli, padli si do kroku
Neztrácejí čas a nehrabou se v rozkroku

A další rychlí vodníci – Majkl a Džemel
O tom že nemožeš už Majkle nemel

I ostatní grupy by tak dobré byly rády
Vivat VZS, to byl závod, ten měl grády

No a Kobry smutně a poraženě syčí
Tak se mi zdá, že jsou pěkně v ….

… pardon

BESKYDSKÁ SEDMIČKA - běžce (ne)hýčká

2011-09-07T19:34:00.005+02:00

Byly jsme požádány, abychom sepsaly článek pro běžecký web, proto článek přikládám až po uveřejnění na www.bezvabeh.cz. Více zde :-)

A je to tady! Spolu se sestrou Denisou, a zároveň parťačkou, stojím na startu další úžasné šílenosti, jímž je B7 – eXtrémní horský maraton s délkou 90 km a převýšením 5302 m. To jsou hezké cifry, nicméně ani zdaleka nedokážou nastínit, o jaký dokonalý masakr ve skutečnosti jde.
Odbíjí devátá večerní, slavnostní průvod městem Frenštát pod Radhoštěm je zahájen! V houfu 2600 lidí procházíme ulicemi, víc než doprovodnou hudbu a fandící nadšence však vnímám rostoucí napětí a bojovné lokty některých soutěžících.
Ostrý start se blíží! Ozývá se startovní siréna, nad hlavami nám září ohňostroj, dav se vydává zdolat beskydské vrcholy. Teď už je to všechno jen a jen na nás!!!

JE TO HODNĚ O HLAVĚ
Prvotní nadšení se rychle mění ve vnitřní obavu, nejistotu. Hned v úvodu neskutečné trápení. Kde je sakra ta euforie?! Až nyní na mě padá děsivá představa dlouhého běhu, poprvé si taky uvědomuju odpovědnost za dvoučlenný tým. Nesmím to sestře pokazit! Překonám krize? Sednou mi boty? Hlavně se neztratit a ve zdraví doběhnout!
Všechno je jen v hlavě, za mohutného povzbuzování sestry zaháním myšlenky, zase se rozbíhám a dostávám do tempa. První krizi, psychickou, si tak můžu odškrtnout hned ze startu.

ZAČÍNÁM DRŽKOPÁDEM
Běžíme dál. Na rozdíl od Deni, která se zúčastnila i minulého ročníku, absolutně netuším, jaká brutalita mě v některých místech čeká v podobě velmi členitého a různorodého terénu.
Již jeden z úvodních seběhů si tak vybírá svou daň, krásným držkopádem poznávám povrch terénu opravdu "na vlastní kůži". Žiju a tak pokračujeme dál. Další bod odškrtnut.

NÁLADA STOUPÁ
Postupně míjíme několik stanovišť, střídáme chůzi s během, poprvé si vychutnávám kouzelnou noční atmosféru závodu. Náladu mi zvedají jak samotní běžci, se kterými sem tam prohodíme nějaké to slovo, perfektní občerstvovací stanice s osvěžujícím melounem, ale hlavně úžasní a vždy usměvaví dobrovolníci na trati.
A najednou to jde, kilometry se pomalu načítají, noční část je téměř za námi! Stále makáme, za svítání proklínám drsný sestup kamenitým uzoučkým chodníčkem do Ostravice.
Správně tuším, že to nejhorší mě teprve ještě čeká a na tuhle "stezku pro kamzíky" budu hodně ráda vzpomínat.

ZTRACENY V LESE
Po příjemném výstupu na Lysou se vydáváme vstříc dalšímu vrcholu. "O"Travným jsme se nenechaly otrávit, teď už jen Ropice a zbytek nějak zvládnem :-)
Jak krásná, ale velmi naivní představa! Za občerstvovací stanicí odbočujeme příliš brzo, marně hledáme praporky, musíme se vracet, nabíráme cenné minuty… Ztraceny v lese a já si škrtám další bod.

ZÁVĚREČNÝ MASAKR
Zbývající úsek nelze snad ani popsat, ten se musí prožít, v mém podání už spíš hlavně přežít. Závěr trasy Sport byla opravdu chuťovka. Strmou, kamenitou sjezdovku scházím s kyselým výrazem ve tváři a zaťatými zuby.
Po více než 80 kilometrech to je to pravé ořechové, co moje nateklá chodidla potřebují ze všeho nejvíc. Ty boty se snad zmenšily, nebo co?! Puchýře jsem nafasovala zdarma :-)
Dokonalým bonbonkem bylo posledních 5 kilometrů, jimiž byl "dobrovolný psychický a fyzický teror" totálně završen. Spíš než běžec jsem si připadala jako horolezec.
Drápala jsem se do kopce hlemýždím tempem a ždímala ze sebe snad úplně poslední zbytky sil. Musím! Další krize, tentokrát fyzická, je tu!
Už jsem nahoře, kde je cíl? 1,5 km do cíle?! Děláte si srandu?! Já už nemůžu, já už nechci…

FINIŠ
Přesto se s Deni rozbíháme do závěrečné části, za podpory fanoušků vybíháme i poslední stometrové stoupání a protínáme cílovou rovinku jako vůbec první ženský tým, a to v čase čas 18h:12min:48s!
Máme to za sebou!!! Přežily jsme!!! Jsem vyždímaná jako citron, ale přesto už na Javorovém vím, že si další ročník nesmím nechat ujít!
Neuvěřitelný, nepopsatelně krásný a opravdu EXTRÉMNÍ životní zážitek!!!
Sladkou tečku tomu dodalo slavnostní vyhlášení na náměstí, je úžasné být zfetovaná endorfiny, radovat se spolu s ostatními a mít na co vzpomínat! Horám zdar :-)

A CO NA TO MOJE SESTRA DENISA?

Nejhezčí zážitek?
Nedokážu vybrat jen jeden. Spíš mě nadchla celková atmosféra, neustálé podporování ostatních soutěžících a opravdu neuvěřitelní dobrovolníci, kteří se starali o chod závodu, občerstvení a mnohdy i o dobrou náladu nás všech.
Nejhorší zážitek?
Paradoxně až za cílem při jízdě lanovkou z Javorového dolů. Protože se bojím výšek :-)
A co krize?
Pro mě největší krizí byla psychická krize Ivon, hned na začátku. Není lehké někoho tahat z podobných situací :-) Osobní krizi jsem neměla žádnou, ani fyzickou ani psychickou.
Snědené jídlo?
Spoustu melounů, dvě polívky, sójová tyčinka, müsli tyčinka, jeden energy gel, pár bonbónů… A dva ibalginy :-)
Co ti B7 dala?
Endorfiny, euforii, zkušenosti a prý kvalifikační body na CCC UTMB :-) A přetažené kolenní flexory pravé nohy :-)
Co Ti B7 vzala?
Nic :-)
Absolvovala jsi oba dva ročníky B7. V čem byly rozdílné? Můžeš srovnat náročnost, atmosféru, úroveň…?
Do prvního ročníku jsem šla se třemi kamarádkami, byla to taková dámská jízda na pohodu, užít si to a vyzkoušet něco nového. Letos jsem tomu chtěla dát trochu více, rovinky, seběhy běžet, zrychlit co se dá.
Letošní trať mi připadala každopádně terénem a asi i profilově náročnější, ale to mi vyhovuje.
Na organizaci si absolutně nemůžu stěžovat. Vše bylo perfektní, neměla jsem problém, naopak mě spoustu věcí příjemně překvapilo, třeba ty melouny :-)
Cíl pro příští rok?
Čas pod 16 hodin, nejspíš v kategorii mix.

Výsledky
Foto

Ještě Hrabovský půlmaraton

2011-09-04T23:47:00.005+02:00

K pěknému Berďovu článku přidávám pár foteček.... Martin

Hrabovský půlmaraton, 3.9.2011

2011-09-04T23:10:00.005+02:00

Včera se za nádherného letního počasí konal oblíbený Hrabovský půlmaraton. Díky souběžně probíhající Beskydské sedmičce se naši borci Stoša a Majkl na start nepostavili, ani naše největší hvězdy Denča s Ivon se v Hrabové neobjevily. Proto na začátek krásného běžeckého babího léta teprve čekáme. Kromě uvedených hvězd na start přišli všichni zbylí dobří běžci z VZS. A to Wiatr, Keňan, Bobika a Berďa. Náš prezident Koudy chtěl běžet v Hrabové též, ale protože se ráno záhadně objevil na Ostravici a tam žádný půlmaraton nemají, tak nedělal nic - jako obvykle.

I přes docela teplé počasí se nám běželo výborně. K tomu napomohli i skvělí fanoušci podél trati. Díky. :-) Wiatr prosvištěl trať za 1:29:29 (celkově 15.), za Keňanem vlasy vlály od startu až do cíle, což trvalo velmi solidních 1:35:22 (28. místo). Já jsem si téměř celý závod povídal s Bobem, ale protože si se mnou už pak povídat nechtěl a zatvrzele mlčel, tak jsem mu v závěru lehounce foukl. Čas jsem měl 1:41:28 (40. místo) a Bob doběhl hned za mnou v čase 1:42:53 (41. místo).

Už se těším na příští ročník. Snad trefí na start i Koudy.

Beskydská sedmička 2011 odstartována

2011-09-03T01:28:00.004+02:00

Tož zastoupení máme, ale nejen my :-).
(bohužel jsem tušil, že jsem si nevzal správné světlo :-/)

Jesenický maraton 2011 - 3.ročník

2011-08-29T22:58:00.013+02:00

V sobotu 27.srpna za slunečného, horkého a větrného počasí jsme se společně se Stošou, Jemelem, Minďou a Abošem postavili na start Jesenického maratonu. Trasa Ramzová – Obří skály – chata Jiřího na Šeráku – Keprník – Červenohorské Sedlo – Švýcárna – Praděd – Ovčárna – Vysoká hole – Ztracené kameny – Skřítek slibovala nejenom krásné výhledy, ale i další důležité kameny do naší běžecké zkušenosti. Po startu šel vpřed Aboš. To, že vidíme jeho záda naposledy jsem Jemelovi slepě uvěřil a první půlku závodu jsme se drželi pěkně ve skupince. Kilometry hladce ubíhaly. Stoša vše kontroloval 10m za námi a nesměle si ošahával jesenické hřebeny. Jemel měl lehký krok a nejspíše i pružiny v nohách. Minďa si běžel svoje a stále mi zůstává záhadou, jakým způsobem trénuje ty kopce v Bruselu. Určitě ukázal, že je srdcař už jenom tím, že mu stojí za to řídit celou noc auto a pak se postavit na start. Pro mě se závod začal lámat před Švýcárnou na 20km. Tam jsem pochopil, že se nemá cenu držet Jemela a Mindi. Chvíli po té zase pochopil Stoša, že se nemusí stále držet za mnou a klidně může vyrazit vstříct svému dobrodružství. Chvíli jsem poseděl na občerstvovačce a vydal se dále sám. Při vzájemném míjení se na cestě na Praděd jsem byl od kluků s rozdílem 10 minut a dál postupně narůstal. Letos jsem si daleko více užil hřeben Vysoká hole – Ztracené kameny a celkově seběhy nebyly takové martyrium. Naopak do kopce jsem se vůbec necítil silný. Hoši doběhli do cíle ve skvělých časech a výrazným zlepšením oproti loňsku.

Jemel 4:26:57 (v kategorii 23./celkově 29.) - zlepšení 28 minut
Aboš 4:34:35 (v kategorii 30./celkově 38.)
Minďa 4:37:35 (v kategorii 33./celkově 41.) - zlepšení 27 minut
Stoša 4:39:20 (v kategorii 35./celkově 43.)
Majkl 4:56:50 (v kategorii 45./celkově 61.) - zlepšení 14 minut

Někde v půli trati jsem si říkal, že všichni, kteří se odváží na jakoukoliv delší trať jsou blázni a ať mě ani nenapadne něco takového udělat. V poslední třetině jsem si říkal, že na maraton nejsem stavěný a půlmaraton je pro dobrý pocit z běhu po horách tak akorát. Teď, dva dny po doběhu, se už těším nejenom na příští ročník, ale i na B7 koncem týdne.

S ředitelským pozdravem Kurde přydej!

Majkl

PS. díky chalanům z Manínu za morální podporu v posledních kilometrech

NOVÉ! videoreportáž v Událostech v regionech (Ostrava) 31.8.2011, 23:06 min

NOVÉ! pár fotek

NOVÉ! trasa na GPS mapě z Garminu

YESenický maraton 27.8.2011

2011-08-28T22:07:00.006+02:00

Červenohorské sedlo.. 15. kilometr

Větřkovický triatlon 2011

2011-08-28T21:53:00.001+02:00

Kdy: 28/08/2011
Kde: Větřkovická přehrada a okolí
Co: xterratriatlon 0,4 - 20,5 - 3,2
Kdo: BOBika

Po nedobrém pocitu a zjevné únavě z Jestřába mě ani noční déšť neodradil od pokusu jet dva triatlony ve dvou po sobě následujících dnech. K dispozici jsem měl nejlepší možnou podporu v podobě mé ženy Kačenky a tak vše bylo mnohem veselejší!
Na startu bylo cca 80 jednotlivců. Ze včerejšího Jestřába se ukázal Honza Sivek, z dalších známých tváří tady byl např. Dědek s rodinkou nebo Hanka a Lucka Materovy.
Do vody jsme vstupovali bahnitým břehem a plavali pak podél hráze cca 400 m. Start byl poněkud náhlý - prostě někdo zavolal start a už se plavalo. Nepodařilo se mi dobře zorientovat a tak jsem si trasu neúmyslně protáhl.
Po relativně rychlém depu, ke kterému neodmyslitelně patří Koudyho oblíbené tepláčky a podkolenky, jsem vyrazil s menší ztrátou za početnou tlupou cyklistů vstříc dvěma cyklookruhům. Při prvním prudším stoupání se vytvořil had triatlonistů tlačících své oře. Nechtěně jsem se k nim přidal, když mi spadl řetěz. Pravdou je, že to stoupání bylo dost výživné a tak jsem zde tlačil i ve druhém kole (byť by výše). Při přechodu "hrany" mi skupinka opět poodjela. V následném sjezdu se pak na vynikající terénní vlnce vymlel cyklista přede mnou. Asi to bylo i mé štěstí, protože mě vlnka i přes zpomalení pěkně rozhodila! Zhruba v půlce okruhu přišlo stoupání ke zvonečku. Určitě to není lehký kopec, ale určitě se dá vyjet. Mně se to bohužel nepodařilo. Chce to více síly v nohách a cviku! :D Vždy jsem ztroskotal na nějaké malichernosti. Při převodu 1-1 vsak taková malichernost znamenala konec šlapání a nucený výběh (spíše výchoz) vedle kola. Pravda - zřejmě to ušetřilo i nějaké síly.
Po přezutí jsem vyrazil na běžecký okruh pln očekávání. Před startem si totiž někteří jeli projet trať a vraceli se poněkud „zprasení“. Asi jeli od konce, protože tam bylo blatíčka až až (kousek od startu plavání, kterému se mimochodem říká bahno). V ostatních částech to bylo bez problému - udusaná hlína, tráva, popř. cesta. Vzhledem k oddělení zrn od plev během kola se už v mém okolí neděly žádné dramatické změny, takže jsem nebyl předběhnut a krom jedné ženy (jely jen jeden cyklookruh) jsem ani nikoho nepředběhl.
V tombole jsem po delší době nic nevyhrál, ale i přes tento „neúspěch“ jsem byl po závodě mnohem spokojenější než po Jestřábu.
Organizačně je tento závod jiný než XTB či Jestřáb - nemá takové zázemí ani servis, nicméně je určitě zajímavý. Třeba i tím, že je na něj dobrovolné startovné. ;)
Výsledky snad budou zítra.
Web závodu

Jestřábí muž 2011

2011-08-27T19:18:00.002+02:00

Kdy: 27/08/2011
Kde: Horní Benešov a okolí
Co: xterratriatlon 0,6 - 25 - 4,5
Kdo: Koudy, BOBika, Ruda & Majda

Po dlouhé době velmi příjemná voda v lomu, myslím že ji můžeme klidně označit dokonce za teplou (hodinky naměřily 22 st.). Letos to byla asi i nejpříjemnější část triatlonu (cca 600 m dlouhá), neboť na kole a při běhu už nás doprovázel vítr a tropické teploty vzduchu. Po plavání následovala nová trasa kola, která byla mnohem náročnější, mnohem více "rozbitá" a tudíž si vzala i hodně sil. Na běhu to pak vypadalo (s výjimkou prvních 3) jako v teráriu hadů - všichni se spíše plazili. :) Možná v tom mají prsty Fialovice - kdo ví. Každopádně ať už mají či nikoliv, jsem Pigimu vděčný za pomocnou ruku po závodě - DÍKY!!!

Vzhledem k tomu, že jsem Koudyho sice naháněl, leč marně, věřím, že také něco připíše.

01. 1:22:44 Šela
10. 1:36:30 Koudy
13. 1:37:58 BOBika
16. 1:43:59 Ruda (2. v kategorii Jestřáb/Originál!!!)
45. 2:12:52 Majda (9. žena)

Více by časem mělo být zde.

Běh na Kubánkov

2011-08-26T22:47:00.004+02:00

Horko, vedro, pařák, hic, ciepło, heat, حرارة, топлина, varme, la chaleur, vrućina, calore, aestus, hő, Wärme, nhiệt – ale přesto to byl opravdu nádherný závod, skvěle připravený. A nakonec - i to horko se dalo...
Za VZS jsem závodil sám a 14km trasu jsem dal za 1:10:12, což představuje umístění asi v polovině startovního pole (celkem 64 běžců). Absolutním vítězem se stal Daniel Šindelek v čase 57:31
Martin

Tic-tac trojka na dráze

2011-08-26T10:01:00.003+02:00

Znáte to přísloví: "kdo jinému jámu kopá...". V článku o pětce na dráze jsem se lehce strefoval do Jarka. Tentokrát jsem to byl já, kdo krutě nestíhal start. Protože na mě chvilku počkali, mohl jsem běžet, ale na žádnou výsledkovou díru do světa to nebylo. Udýchaný, uřícený, splavený (bylo totiž naprosto nehorázné vedro - zase!) jsem se postavil na start. Z našeho oddílu jsme tam byli tři. Takže jsem získal krásné třetí oddílové místo. Honza i Jarek mě převálcovali v krásných časech. Takže chlapi, příště přijdu včas a vrátím vám to! Teď vám gratuluji.
Martin

1. Jan Fousek MK Seitl 10:22
11. Jan Stoszek VZS O. 11:20
14. Jarek Wojtyla VZS O. 11:40
17. Martin Kotek VZS O. 11:50
Celkem běželo 25 běžců

Běh na Kraličák

2011-08-25T14:56:00.003+02:00

Kraličák 2011

2011-08-21T19:57:00.006+02:00

Jelikož probíhá běžecky nejnabitější měsíc v roce, zvláště pro členy VZS, opět jsme vyrazili v hojném počtu sedmi běžců na další štaci. Tím se stal dne 20.8.2011 vrchařský závod Cena firmy Iscarex Dolní Morava - Králický Sněžník. Za krásného slunečného počasí jsme se sešli kolem desáté hodiny v místě startu v tomto složení: Deni, Ivon, Jarek, Bobika, Berďa, Ruda a já plus doprovod Kačka a Majda. Čekala na nás krásná trasa, schovaná převážně v lese, takže i vražedné slunce nám příliš nehrozilo. Start se nakonec posunul na 11.15 a po výstřelu se cca 260 běžců vydalo na trať dlouhou 13km s převýšením 963m. Hned po startu jsem vyrazil celkem svižným tempem, zhruba na třetím kilometru jsem měl pocit, že jsem trochu přepálil, ale byl to jen pocit, na osmém kilometru v podstatě začínal závod, nějak se mi po delší době podařilo přepnout na atomový pohon, předběhnout cca 20 lidí a vlastně dokonat až na pár kroků celoběh. Co se dělo za mnou jsem ani neměl ponětí, ale bylo úžasné sledovat jak dobíhají ostatní kolegové a hlavně naše skvělé twins Deni&Ivon, jejichž forma stoupá parabolickou křivkou.

Podle dosažených časů lze hodnotit, že jsme všichni šli na krev a každý z nás byl opravdu spokojen. Shodli jsme se na tom, že to bylo i malinko snadnější než hřiště-Lysá a že trasa se organizátorům povedla. Nahoře nás čekaly nádherné výhledy do okolí, vedle pramene Moravy, dokonce pramenil ionťák a kousek dál byl i slon. Pak jsme už jen sbíhali dolů, někdo v plavkách, někdo busem, s Jarkem jsem si dal otužovací koupel v Moravě, ostatní se otužovali ve sprchách, ale nakonec jsme se všichni sesedli u gulášku a pivečka. Zábava byla výborná a dlouhá, všechno jsme prohovořili, prodiskutovali a naplánovali další cíle a tak dále a tak dále a tady jsou výsledky:

1. Dlugosz Andrzej 59:05

31. Metelková Táňa 1:07:54

107. Stoszek Jan 1:20:31

143. Wojtyla Jaromír 1:25:23

160. Krejčiříková Denisa 1:27:42

163. Hegedüs Robert 1:28:08

176. Munk Rudolf 1:30:01

191. Beremlijski Petr 1:32:05

197. Krejčiříková Ivona 1:32:57

Prázdninová pětka na dráze

2011-08-19T17:12:00.003+02:00

Po dlouhém a tvrdém tréninku, zaměřeném na kvalitní zvládnutí prázdninové pětky nadešel den závodu. Svou přípravu nejlépe zúročil Jarek, který byl na stadionu Sarezy v Porubě jednoznačně nejlepší. Co na tom, že tam nebyla zrovna velká konkurence! Kdo by si troufl snižovat význam tohoto velkého výsledku! Ostatní závodníci z našeho oddílu zdaleka nedopadli tak dobře (až na bolatickou odnož, která si už začíná na stupně vítězů zvykat). Ti se sešli s dalšími běžci (v celkovém počtu 30) na stadionu Vítkovice a tam proběhl parádní závod. Vedro, horko, pařák, hic, žár - prostě vyloženě běžecké počasí. Vlastně dopadl výborně. Všichni jsme doběhli (i Jarek nakonec dorazil, takže závěrečné posezení v hospůdce stihnul). Padlo několik osobních rekordů a myslím, že všichni byli se svými výkony spokojeni.
a ještě malá poznámka: Jarku, Vzpomínám na určité zmatky v Praze, přidávám tuto záměnu stadionů a je mi jasné, že v Košicích si Tě musíme pohlídat. Jestli takto budeš pokračovat, staneš se druhým Berďou...

Martin

10. Honza 20:14
12. Martin 20:25
15. Bobika 21:20
17. Denisa 21:26 (1. žena)
18. Ivona 21:38 (2. žena)
20. Berďa 22:36
23. Ruda 23:36

A držím vám palce na Kraličák!

Prázdninová pětka obrazem

2011-08-19T15:56:00.005+02:00

Jelikož se mi nepodařilo na první pokus trefit ten správný stadión ve správném čase, tak jsem prošvihl start, následkem toho jsem vygeneroval tohle video. Jo a prý bude i článeček, tak nevím :-)

Valachyman

2011-08-17T16:18:00.004+02:00

Tak má vypadat sportovní léto. I když se některé naše cesty rozcházejí, některé kříží a další sbíhají. Jedni běhají do gury doma i jinde, jiní běhají rovinky, plošinky, oválky. Ostatní jdou cestou triatlonovou. A jak tak sleduji web, tabulky a odkazy, tak náš tým je aktivní a výsledky má kvalitní.
Valachyman triatlon se konal pro nás netradičně již v pátek. A tak jsme různě posbírali volna, dovolené a vyrazili bojovat. Malča, Bobika, celí Holaníci, já a jako podpora Kača a Pigíčko s potěrem. Počasí vyšlo, byl jsem unaven po službě, a tak jsem se v autě, které řídil Bobika ani moc nebál. Kdybychom z nás všech udělali jednoho triatlonistu, byli bychom na bedně. V plavání jsme se poskládali pěkně vepředu, Honza, Malča, já, v kole dominoval úžasně Bobika, v běhu zase Malča. Za povšimnutí stojí časy Bobika v depu. Je někde hluboko za polovinou, vzhledem k tomu, že musí oblékat bleděmodré tepláčky, nasazovat kompresní punčošky, česat kštici atakdále. Opět mě jeho obleček trochu inspiroval. ;-) Závod pěkný a já už se začínám těšit na nějakou větší společnou akcičku. Třeba Ostravský maratón nebo LC. Mějte se a „Kurde přydejte!“

Modré tepláčky

Moje modré tepláčky,
nepověsím na háčky,
budu je oblékat, budu je nosit,
budu v nich běhat, budu v nich krosit

Jsou krásně bleděmodré
líbí se mi a jsou dobré
nevypadám v nich jako moula,
ale přeci jako Táta Šmoula

Čistá bavlna, pravé mako,
pasuje k nim klobouk i sako,
všechno modré jako nebe
vyhrávat v nich vidím sebe!

Do kapsičky kapesníček,
Už utíkám, já vodníček,
tepláčky ve vánku vlají,
já BOB v triatlonistu zraji!

ValachyMan 2011 - triatlon v Novém Hrozenkově

2011-08-16T11:03:00.006+02:00

Datum: 12/08/2011
Trať (cca): 0,25 - 11,5 - 3,5
Startujících: 172 klasifikovaných jednotlivců + štafety
Za VZS: Malča, BOBika, Koudy + Holanici (za Brušperk?!)
Povzbuzovači: Kačenka a Pigi

Výsledky zde:
001. 0:38:58 Vabroušek Petr
002. 0:39:04 Žaludek Přemysl
003. 0:42:39 Kňáva Martin
014. 0:47:05 Malča
022. 0:47:56 BOBika
029. 0:49:09 Koudy
079. 0:55:29 Holanik Jan
144. 1:06:08 Holanik Denis

Foto: mix, Malča, BOBika, Koudy, Holanici

Vodníci v Rybniku

2011-08-15T14:31:00.004+02:00

9. půlmaraton Energetykow v Polském Rybniku

Nápad zaběhnout si půlmaratón v Polsku vznikl z čista jasna. O závodě jsme se dozvěděly den předem, máme to za humny, tak proč nejet? ;-)
Startovalo se pro nás v docela nezvyklou dobu – ve 13:00, což bylo vzhledem k teplejšímu počasí kruté. Nezbývalo než doufat, že na trati bude dost občerstvovaček. To bylo naštěstí zajištěno perfektně, každých 5 km jsme se tak mohly nadopovat vodou a kolou.

Prvních 10 km se běželo perfektně, s Deni jsme běžely spolu a cítily se i v několika dalších kilometrech fajn. Kolem 15 km mi začalo trošku přituhovat, ale stále jsem držela tempo, běžela a přesvědčovala sama sebe, že ostatním už taky není do smíchu, že to ale zkrátka nějak poběží. No, a na konci 17 km to překvapivě – NEBĚŽELO!!! Mega velká krize! Najednou náraz, konec, přechod do chůze… Chyběly cca 3 km do cíle, na hodinkách 1: 23 a já se sotva vlekla. Kilák jsem přetrpěla hlemýždím tempem, ale pak jsem se zase rozklusala. Bylo mi jasné, že už to na nějaký extra dobrý čas nebude. Už jsem neběžela ani „na dyzajn“, ale stylem „ala přežít“. Výraz ve tváři musel kolemjdoucí spíš děsit než bavit, páč mě všichni vehementně přesvědčovali, že už je to kousek. :-)

Výrazně zpomalila taky skupinka bojovníků spolu s Deni, které jsem musela nedobrovolně opustit, krizí si v závěru procházelo poměrně dost běžců. No, ono se nebylo ani čemu moc divit, poslední kilometry vedly na otevřeném prostranství kolem jezera. Proklínala jsem sluneční paprsky, které pálily víc, než kdy dřív. Slunce si opravdu nemohlo najít lepší dobu, aby nás přesvědčilo opět o svojí existenci. A aby nikoho nenechalo na pochybách (asi to bylo potřeba po tolika propršených letních dnech :-) ), tak se do toho opřelo teda pořádně!
Bylo mi jedno, jak běžím, kudy běžím (kaluž - nekaluž), ale hlavně že FAKT BĚŽÍM a blížím se k cíli! Konečně závěrečná rovinka, sprint na efekt :-) a úleva v cíli!!!

Obě jsme byly rády, že to máme za sebou, v takovém vedru jsme snad letos ještě neběžely ani tréninkově. O to větší radost jsme měly po zjištění, že spolu budeme na bedně! :-)
Trať byla poměrně různorodá, jen lehounce zvlněná, v hezkém prostředí okolních lesů a jezera. Běželo se na měkkém povrchu, asfaltu bylo celkově hodně málo – trať hodně šetrná pro běžecké nožičky :-). Parádní atmosféra, poměrně dost rychlonožek z ČR, tak bylo před závodem i po něm veselo :-).

Na půlmaratonské trati se sešlo celkem 93 běžců – čas vítěze 1:24:38.

1. 1:37:46 Veronika Jerglíková (22. celkově)
2. 1:39:38 Deni (26. celkově)
3. 1:40:50 Ivon (31. celkově)

celkové výsledky
foto

Fajné to bylo, tak za rok znovu na startu!!! ;-)

Oldův kilometr

2011-08-13T01:49:00.008+02:00

Tož se nás nemálo sešlo na této, pro většinu z nás, netradiční trati. 1. Stoša, 2 já (o 1,35 sekundy mi utekla bedna :-(, takže bramborová), 3 Bobika, 4. Denča (obsadila 3. místo), 5. Ivon a Berďa jako divák, žepry nic pro něho. No a holky jako vždy v dobrém rozmaru s úsměvem na tvář (viz video) – záznam jen s mobilu abych vás pořád nerozmazloval HDčkem s třetinovým čipem.

Foto zde

Velká cena Ostravy v triatlonu aneb založení nadace „Bobika v tísni“

2011-08-07T22:37:00.010+02:00

Včera, dne 6.8.2011 se na hlučínské štěrkovně kousek za Ostravou, kde mnoho z nás prožilo svá adolescentní léta a sbíralo své první plavčické zkušenosti, konala Velká cena Ostravy v triatlonu. Počasí se po mnoha dnech zimy a deště umoudřilo a sobota byla jako dělaná pro triatlon. Ještě večer jsem měl představu, že nastoupím do boje v našich barvách, ráno jsem ale zjistil, že prospěšnější budu spíše jako kibic.
Za VZS Ostrava startoval Bobika, Malča a Poky. Poky se svou stále stoupající výkonností podporován svým PokyTýmem, který tvoří maminka s kapsama plnýma gelu, sušenek, s rukama plnýma termosek s teplým a studeným čajem a iontovým nápojem a úsměvem na rtu rozdávající i konkurentům. Manželka maže svalstvo, upravuje límeček, zapíná neopren, masíruje lýtka, uklidňuje pohlazením a opakuje: „no to víš, že jo, Ráďo“. No a ta nejmladší z klanu, pardón, PokyTýmu, ta radí. A v tom je tajemství úspěchu.
Malča, který se vrátil z Kanady , kde rozdal medvědům, dřevorubcům a veverkám všechno jídlo a zjistil, že v Kanadě nefunguje naše bankovní karta, zhubl asi 6 kilo. A je to na něm vidět a poznat v závodě. Tuto sezónu má excelentní.
Bobika, zarytý to srdcař, jal se závod na silnici odjet na horáku a v dresu, o němž bude ještě řeč. Ale stále s úsměvem na líci a s dobrou náladou v cíli. Taktéž excelentní! K tomu ještě Bolatická twin podpora a Hanička a já.
Pokud bychom chtěli psát o Kobrách, tak je zde bílé místo. Známých tváří mnoho, ale čert aby se v tom vyznal. Dresy stylu každý pes jiná ves, tým Fialové Kobry ve startovní listině pouze 1x, jinak absolutní galymatyáš.
Poky 1. v kategorii!!! Malča 5. v kategorii daleko před klukama z FB a Bobika lehce za polovinou ve výsledkové listině! Výsledky
Bobika si stále myslí, že triatlon není sport pro něj, i proto možná torpidně trvá na svém oblečení a nehodlá na něm nic měnit. Jeho bleděmodré tepláčky, ve kterých závodil, s ďurkou na pravém stehně, nádherně vygajdané, s kapsičkou na hřeben vzadu a s lehce nerovnými okraji nůžkama ustřižených nohavic spíše připomínaly Spartakiádu na Letné, než vrchol triatlonové sezóny. A takový je to pan závodník! A co z něj ještě bude! Nedovolme takovým esům oblékat dres, který jej jistojistě připravil o drahocenné vteřiny a lepší umístění. Založil jsem nadaci BOBIKA V TÍSNI . Peníze na obleček pro pana učitele Bobika posílejte na konto č.: 847667193/0800. Triatlonu zdar!

Foto: Deni, CykloMatera 1, 2, Renatice
Mapy: kolo, běh

Asfaltový Běh na Lysou horu

2011-08-01T10:59:00.002+02:00

Do kopce a z kopce

Konečně. Konečně přišla ta chvíle, kdy nadávám své mysli a nekonečnému optimismu, k čemu mě nutí zavázat se ve chvílích občasných naivních (ale stále častějších) záchvatů. A jak moc v těchto okamžicích opomíjím fyzický stav těla, čili pro běžce stránku neméně důležitou! Bolatická odnož se totiž takřka výhradně brouzdá rovinatým či mírně zvlněným terénem lesa a běh na Lysou v jejích tvářích stále vyvolává údiv a dlouhé hmmmmmm ;)
Přesto konečně nastala doba, kdy bylo ctí obléct dres, nazout runningy a běžet za klub srdci nejmilejší, i na Lysou ;)
A tak stejně jako jsme se všeci řítili auty ke Krásné, sedm VZS statečných se vzápětí dralo k Lysé … Majda s Kačkou chůzí napřed dokumentovat, podporovat (a mě resuscitovat :) ), Ivon, BOBika, Ruda, Stoša a já klusem na chvíli za nimi, na okamžik s nimi a na čas před nimi.
Tož co už! Po asfaltu za vrcholem, metr za centimetrem, míle za kilometrem. Derem se do kopce a já stále pořád v očekávání, kdy už nebudu schopna jít, natož běžet …
Stoša dávno ztracen v mlze, nejspíš už mrzne na vrcholu, a tak aj já se deru do kopce a pomalu odpočítávám několik posledních set metrů … Celá šťastná vidím Honzu čekajícího na ostatní přeživší a za zvuku tlampače protínám cílovou čáru. Ani se neválím v hypoglykémii, ale s endorfiny postupně vítám dobíhajícího BOBika, Rudu a Ivon ;) Pecka! Všeci pod hodinu! Všeci pod 60 minut! Všeci pod 3600 sekund!
Rychle se zahřát do hospody a už jen seskupit všech sedm statečných u jednoho stolu. Ještě povinné fóto u hladícího bodu a zase svištět dolů ;)
Opět poslední ohlédnutí k Lysé, která nebyla vidět a přecpaní dojmy a zážitky jsme zase na čas odfičely domů.

Přišel zase čas, to říkal mi vnitřní hlas!
VZS Tě přijalo, a Ty na něj půl roku dlabalo!
Na Lysé daň zaplatíš, duši tam za tým vypustíš!
Chůzí napřed Majda s Kačkou, snad pomoc s resuscitačkou ;)
Ale prý jen doprovod a fóto … Jejich motto? No toto!
Setkání na trati však jako sen, endorfiny v krvi jen!
Tož musím pořádně makat, nebudu se přece flákat!
Nohy snad už z olova, a to myslím doslova …
Přesto děsem stále všeci běží, nedivím se, vždyť tam skoro sněží!
Mlha na hoře, hustá jak dým, ani k tomu není rým!
600m, ještě serpentina. No, nevypadám už jak manekýna …
Ale přece jen Ti Lysá ukážu, na závěr se pekelně odvážu!
Za potlesku, a tak aspoň na design,
padám po pysku a přesto je mi fajn! ;)
Stoša, Denisa, BOBika, Ruda a Ivon,
Už jen ta jména zvučná jako zvon.
Všeci výkonem pod hodinu, VZS – no není divu!

Denisa HalfTwin Krejčiříková s přispěním Ivon HalfTwin Krejčiříkové ;)

Výsledky (pořadí v kategorii/celkově):
01/001 37:33 Tomáš Bláha (AK Kroměříž)
35/077 51:16 Stoša
06/104 54:41 Deni (celkově v ženách 9.)
49/115 55:45 BOBika
51/118 56:16 Ruda
09/139 59:27 Ivon (celkově v ženách 21.)
05/168 1:27:41 František Zikeš
celkové oficiální

Fotogalerie: naše (viz též okno níže), běžci, BK SAK

Běžecká abeceda

2011-07-31T17:19:00.000+02:00

O těchto písmenech běžecké abecedy se moc v literatuře nepíše. Poznáte, o která se jedná? ;)

Budete-li se snažit nás napodobit, napovím vám, že jsme beželi z kopce pozpátku!

Who is who? aneb najdi 7 rozdílů!

2011-07-31T17:13:00.000+02:00

Než dáme dohromady článek ze sobotního asfaltového výběhu na Lysou horu, mám pro vás malý kvíz:

Odpovědi a tipy pište do kometnářů!

Jak jsem začala běhat aneb z plavkyně běžkyně

2011-07-30T09:50:00.001+02:00

Brouzdám si takhle internetem a z ničeho nic mi padne do oka jedna stránka s povědomým jménem. Podívám se tedy na ni a po prvních řadcích je mi jasné, že dva lidé stejného příběhu a jména asi jen tak nenajdu! Je to naše členka, nikoliv však Lenka! ;)

Cyklotrasa Ostrava - Beskydy

2011-07-29T09:05:00.000+02:00

Při včerejší vyjížďce do Beskyd jsem nerozvážně zvolil cestu podél Ostravice. Po deštích posledních dnů by úsek mezi Vratimovem a Paskovem stál za to i bez těžké techniky, která se tam rochnila v bahně. Nicméně čilost ruchu a čerstvě zapíchané narůžovo nastříkané kolíky podél "cesty" ve mně vzbuzovaly pocit, že by se snad po dvaceti letech konečně začala stavět slibovaná cyklostezka (trasa) do Beskyd. A taky že jo! Po krátkém hovoru s "vytyčovači", které jsem potkal před přejezdem u Paskova, jsem se dověděl:
- že by to snad mělo byt hotové do konce října
- že by to mělo mít asfaltový povrch
- že by to mělo dostat asfalt i na rozbitou kamenito-asfaltovou část mezi mosty
- že to tam teď asi moc průjezdné nebude :( Zatím jsem však nikde žádnou ceduli neviděl ...
Není mi moc jasné vedení trasy v oblasti Paskova (po staru?), ale u Žabně to vypadalo rovněž stavebně, takže je možné, že prosby cyklistů byly konečně vyslyšeny a my se tak máme nač těšit!!!

Tak se reprezentuje VZS!!!

2011-07-25T19:40:00.000+02:00

09/07/2011, Monte Chiandin (2281 m), Itálie

Kudlovský pasekářský triatlon 2011, Zlín Kudlov (750m plavání–20km cyklo–5km běh)

2011-07-21T17:58:00.003+02:00

Za náš pohodový klub byla jistá účast našeho nejlepšího triatlonisty Pokyho. O mé účasti jsem se rozhodl až v pátek večer, ale stálo to za to. Přes menší navigační potíže jsme s mým týmem (mamča) dorazili na místo závodu. Poky a jeho sehraný tým v podobě mamky, manželky a dcery, která výborně zajišťovala občerstvování během závodu, byl už dávno na místě.
Dostavil se taky český nejlepší Ironman "Vabruch", který nedaleko bydlí a který si s námi krásně zatrénoval (zajel později nejrychlejšího Ironmana v ČR).
V počáteční mlýnici ve vodě se oddělilo plavecké zrno od neplaveckých plev tj. Poky byl v čudu a já (poprvé snad plavající rovně k bójkám) jsem soupeřil s Vabruchovým oddílovým kolegou. K depu byl menší seběh z hráze, kde bylo důležité neuklouznout, pak už jen strhnout neopren a hurá na kolo. Předpověď naštěstí nevyšla a jeli jsme za sucha nejprve do kopce, který se před otočkou trochu vlnil a po otočce zase zpátky. To celé pak ještě jednou. V prvním kopci mě dojeli 2 lepší cyklisti, kterých jsem se chytl, šlo totiž o hákový triatlon. Z kopce jsem solidárně vystřídal, což jsem neměl dělat. Oba mi totiž v menší terénní vlnce cukli a tak jsem zbytek kola dojel sám, zezadu mohutně dojížděn skupinou pěti, mezi nimiž byl i ostravský P. Hurník. Naštěstí mě nedojeli a do běhu jsem vyrazil s menším náskokem na onu skupinu. To Poky, který měl v cyklistice více sil, už běžel za mohutné podpory svého i mého týmu. Této podpory se dostálo i mně za což tímto velice děkuji. Běžely se dva okruhy, na kterých jsme si mohli kontrolovat rozestupy. Před cílem mně ještě povzbudil Vabruch a tak jsem posledních 200 m skoro letěl.

Teď ty statistiky: Vabruch porazil Krpce, Poky byl druhý v kategorii a čtvrtý celkově. Já jsem s výkonem taky spokojený a hlavně jsem ve zdraví přežil.
Výsledky jsou pro sichr tu: http://www.timechip.cz/vysledky/2011/pasekarsky-triatlon#bez-rozdilu-kategorii
Foto tu: http://malca.rajce.idnes.cz/Pasekarsky_triatlon_2011/

Dlouhá míle

2011-07-15T07:50:00.000+02:00

Z mých mladších let si moc dobře pamatuju jednu filmovou běžeckou scénu (někteří o ní dokonce mluví jako o klasické) z Letenského tunelu. Je to pasáž ze šestidílného seriálu DLOUHÁ MÍLE. Být běžcem a neznat toto dílo bych přirovnal k seriálu 30 případů majora Zemana a neznat díl Studna. ;) A právě nyní, o prázdninách (?!!), se ho Česká televize rozhodla po údajně 14 letech!!! reprízovat. Bohužel, jak již bývá u našich televizí zvykem, vybrala ČT naprosto "skvělé" časy: úterý ve 12.30 hod., repríza v pondělí ve 23.00 hod. na ČT1. Nicméně človíčci jsou podnikaví a tak se dá seriál zhlédnout i na webu, stačí zadat do vyhladávače na YouTube název seriálu! :)

Více se také dozvíte na stránkách behej.com.

Peralba Sky marathon, Sappada, Italia 2011

2011-07-12T07:43:00.011+02:00

Jednoho dne, někdy loni po nějakém Lysacupu jsem se rozhodl nadělit si k 35. narozeninám příjemný a krasný zážitek v Alpách, samozřejmě běžecký a vybral jsem si proto extrémní berglauf na Zupspitze. Ten se pak ovšem změnil na Peralba horská procházka (strašně se mi líbí tenhle název, Majkl říkal že to uváděl Google překladač, když si překládal italské stránky) což byl jen malý detail. Chvilinku mě mrzelo, že nedosáhnu vrcholu Zugspitze 2968m, že se nepodívám do téměř třech tisíc metrů nad mořem, že poběžím jen přes nějakou Peralbu 2693m, která je jen o něco vyšší než Gerlach. Každopádně mě posléze utěšilo, že je levnější startovné, že je to kratší cesta, že italské dolomity jsou taky nádherné, že bude skvělé počasí, že se "poběží" z kopečka do kopečka 4x atd. prostě samé plusy a pozitiva.

Inu vyrazili jsme dne 8.7.2011 v pátek po Majklově šichtě z Ostravy společně se Zuzkou a Jarkem do Olmíku, tam jsme přesedali k Džemelovi do berlinga a vyrazili směr Sappada. Dojeli jsme tam v noci a tak jsme prostě přespali kdesi u řeky. Ráno bylo krásné probuzení sluníčkem, všude kolem byly úchvatné skalnaté štíty vypínající se z hlubokých zelených lesů. Podotýkám, že je nutné to vidět, mé basnické schopnosti to popsat nedokážou. Po snídani jsme vyrazili na výlet, Majkl vymyslel, že bysme si vylezli na Monte Chiandin 2281m. Vycházeli jsme z parkoviště ve výšce asi 1410, šli jsme pomalu, dělali jsme fotky, Jarek točil video, kochali jsme se alpskou květenou atd., prostě normální výlet. Při sestupu jsme šli již o něco svižněji, takže alespoň já jsem to cítil lehce ve stehnech. Dole již čekal Mario, tak jsme si dali všici pivko. Potom jsme se přesunuli do tábora u řeky, kde se přidal poslední člen výpravy Minďa. V pozdním odpoledni jsme stihli sjet ještě do Sappady k prezentaci, pak prolézt pár obchodů a večer jsme samozřejmě trošku zachlastali, abychom zítra byli fit.

Ráno 10.7. jsme vstávali před sedmou, probíhaly standardní přípravy, vaření čaje, lehká sníďa, dopování hořčíkem (mě to posléze nezachránilo), dřepění v trávě s holou dupkou, hygiena, mytí ešusů, balení věcí, převlekání do závodních úborů. V osm hodin jsme se odebrali na místo startu, kde se již shromažďovali další fanatici. Jěště jsme stihli pár předstartovních fotek a 8.30 jsme odstartovali k nejtěžšímu závodu jaký jsme kdy absolvovali. Hned od začátku jsem vytvořil dvojci s Jarkem, těsně za námi se pohyboval Minďa s Džemelem, Majkl ten šel vpřed hned v prvním stoupání společně s Mariem, ale byli pořád nadosah. Vylezli jsme první kopec pěšky, jako i pak všechny další kopce, pak byla úžasná rovinka asi 2km k občerstvovačce, kde se dalo celkem slušně běžet, Majkl zvyšoval náskok, Mario se přidal do naší skupinky, takže jsme chvilku byli v pěti, po občerstvení jsme překonali průsmyk P.sso del Mulo a začal první seběh, tam jsem ztratil Majkla z dohledu a taky kluky za sebou. Seběhli jsme k další občerstvovačce, ještě předtím jsme mávli Zuzce do kamery a pak jsme začali šplhat na Monte Peralba, tam poprvé se chůze změnila v lezení po skále s využitím lan, tam jsem dostal první křeč ve vnitřních stehnech, tam jsem si poprvé uvědomil, že se už moc neproběhnu. Nicméně jsme vyšplhal Peralbu stále jěště na druhém místě (ne v celkovém pořadí, neblázněte) za Majklem. Nahoře jsem měl povznesenou náladu, bylo zase občerstvení, došli Minďa i Džemel, myslím že i Mario, Jarek byl trochu zpět. Sestup z Peralby byl chvilinku běh po hřebeni a pak normálně slaňování bez výbavy, jen tak holýma rukama po mokrém ocelovém či horolezeckém laně skalní úžlabinou, přes 100m dlouhý sněhový jazyk, prostě parádička téměř kolmo dolů, opravdu to bylo nejen o hubu, ale i o život. Dole pod Peralbou u chaty opět Zuzka s kamerou, kde jsem byl naposledy na druhém místě z kluků, jsme se zase posilnili a vyrazili do druhé poloviny závodu (vlastně od tama už to byl takový spíše boj se zdravím, boj o přežití). Při prudkém sestupu jsem hned po dvou minutách dostal takovou křeč ve stehně, že jsem lehnul a protahoval a masíroval, Minďa s Džemelem mi trochu pomohli protáhnout nohu, ale poslal jsem je dál a chvilku relaxoval a čekal až to povolí. Strávil jsem asi tři minutky v sedě, tak jsem se mohl pokochat a porozhlédnout po okolní krajině. Vyběhl jsem dál, ale po dvou minutkách brutální křeč do druhého stehna, zase jsem se složil do trávy a kamení a čekal, prošel kolem i Mario. Po odeznění jsem se vydal za Mariem, trasa se na chvilku zhorizontovala a já se lehce rozběhl, pro stehna to bylo dobré a trošku jsem vyklusal. Brzy jsem dohnal kluky Minďu, Džemela, Maria, zařadil se za ně a udržoval nějaké tempo, Majkl byl někde vpředu a Jarek někde vzadu, všichni již prožívali své osobní muka. Já třeba myslel na pana Murakamiho a na to že Pain is inevitable, Suffering is optional. Trasa se opět začala vertikalizovat směrem nahoru, ale nebylo to tak strašné dokonce přešly i křeče, protože jsem šel pomalu. Oddělil se Minďa, který posléze v posledním sestupu potkal Majkla, oběhl kolem něj, něco prý prohodili, Majkl se pousmál, Minďa se pousmál a byl z nás první. Já šel ve dvojci s Mariem třetí sestup i čtvrtý výstup. Ztratil se Džemel, který měl zdravotní potíže, počkal na Jarka a pak se vrátil po žluté snadnější trase do cíle. Při čtvrtém výstupu z 1457m do 2050m jsem opět křečoval, ale držel jsem se furt za Mariem, ten byl taky dost unavený, šel pomalu, aby šetřil lýtko. Tam nahoře se krajina opět trochu narovnala, tak jsem dokonce zase běžel, spíše takový potacivým, hadropanákovitým stylem, ale běžel. Poslední občerstvovačka byla před závěrečným seběhem, už vlastně jsem nevědel co do sebe, maximálně trochu vody, žaludek už byl zmatený z toho všeho. Mario se zastavil a upravoval botu. Tak jsem mu řekl, že pomalu běžím do cíle, potom jsem běžel trochu rychleji, předběhl jsem jednoho staršího pána, potom jsem ještě zrychlil s nohama podivně zkroucenýma do X, abych již moc nezabíral mediálními vasty a adduktory, kde mě stále provokovalo do křečí, myslel jsem už asi jen na to, že mám doma ženu a synka, že bych se měl vrátit živý a zdravý, že dole ve vsi je zřejmě zdravotní pomoc kdyby náhodou. Proběhl jsem kolem prvního domku, přešel na asfalt, nemyslel jsem už na nic, konečně jsem dosáhl vytouženého absolutního prázdna, prostě uplně čistá hlava, unavené tělo bylo totálně vyčerpané a běželo někde za mnou. Slyšel jsem italskou hudbu, viděl jsem nafouklý velký žlutý oblouk, proběhl skrz, zastavil a zvednul ruce, myslim, že jsem se i zasmál, ale byly to spíše slzy štestí. A to byl konec. Možná jsem řekl Zuzce něco na kameru, ale už nevím co. Byl jsem fakt rád, že to mám za sebou. Šel jsem se pozdravit s Minďou, pak doběhl Mario, tleskali jsme mu, potom doběhl i Jarek, probíhalo pár zmatených rozhovorů, hlášek, vzájemných gratulací, zážitků, dojmů a pocitů, probral jsem se v podstatě až v řece, která již nebyla tak ledová jako první den. Majkla jsem neviděl, ten dokázal jít do sprch, které byly směrem do kopce, řeka směrem z kopce. Pak již následovaly obvyklé věci, vyhlášení výsledků (všech šest nás bylo v rozmezí 6:28 až 7:04, to si najdete na webu), normální jídlo, tombola, kde jsme něco vyhráli a šupky do aut a cesta domů. V autě jsem měl poslední křeče, ale netrpěl jsem. Vlastně jsem netrpěl vůbec ani během závodu. Tak ještě jednou na závěr pro zopakování: bolest je nevyhnutelná, jestli budete trpět je jen na Vás.

Děkuju všem účastníkům zájezdu, obdivuju všechny co "horskou procházku" absolvovali, těším se na další výzvy, ikdyž nevím co by to mělo být, Death valley ultramarathon???, vzpamatujme se, nastačil by Yes!enický maratonek a B7, asi jo, že Majkle. Tak zase příště děcka někde. Přeji všem krásné léto.

Stoša

propozice: http://www.runinternational.eu/2011-calendar/july/669

web: http://peralbamarathon.altervista.org/

výsledky: http://peralbamarathon.altervista.org/inc/assoluta_maxi_marathon.pdf

Městský běh Karvinou - 9.7.2011

2011-07-10T20:29:00.008+02:00

Včera jsem se již podruhé zúčastnil Městského běhu Karvinou a jako loni bylo příšerné vedro. A stejně jako loni jsem nebyl z našeho milého oddílu v Karviné sám. Vedro si zakusili i Keňan Martin, Bobika a Kačenka. Mimoto přišlo na tento závod i spoustu dalších lidí. Sice nejsou z našeho milého oddílu, ale nikdo není dokonalý. Hned od startu jsem vytvořil dvojici s Kačenkou, tím jsem si zajistil pěkný výhled po celý průběh závodu. Bylo totiž příšerné vedro. Závod, pokud to nevíte, se běží na čtyři kola a má celkem 10 km. Už v druhém kole jsme museli občerstvovat. Pokud to nevíte, bylo příšerné vedro. Já jsem si dal frappé a Kačka kofolu. Ve třetím a čtvrtém kole to bylo trochu lepší a tak jsme fotili a povzbuzovali. Pak se objevil v cíli na náměstí Martin. Vypadal jako vždy - málo vlasů, málo únavy. Po něm byl v cíli Bobika. Vypadal vyčerpaně - asi mu bylo taky vedro. Mi bylo taky vedro, tak jsem si dal vedle cíle Radlera. To je pivo s limonádou. Vedro bylo i dalším, tak si taky dali Radlera, Sprite apod. Časy našich běžců nevím, fotky také nemám, ale to vše jistě Bobika dodá. Byl to pěkný závod, ale fakt bylo vedro.

Železný prajzák - mapy

2011-07-07T18:12:00.009+02:00

Ze startu našeho XTB Xtreme Triathlon Brušperk jsem se vymluvil. Jezdil jsem na člunu a hlídal, aby se týpci jako Koři, ml. Koci a Stanislav neutopili. Ze Železného prajzáka se mi už vykroutit nepodařilo. A taky jsem už poslal prachy a slíbil to Švidrovi, že jo. Tak jsem to dneska s Honzou Sivkem projel. Vedro jako prase, v lese bahýnko, kopec na Čertův mlýn odporný jako vždy. Tak jsem to aspoň nadžípieskoval, v sobotu na to asi nebudu mít myšlenky. Sportu zdar a "Kurde přydej!"

V okýnku dole vlevo klikněte na view full, pak si v kolonce Map Options můžete otevřít satelitní mapu, rozkliknout na celou obrazovku nebo PROLETĚT TRASU V 3D.

Zelezny prajzak - kolo

Find more Runs in Háj ve Slezsku, Czech Republic

Zelezny prajzak - beh

Find more Runs in Dolní Benesov, Czech Republic

v jiném formátu (lze zobrazit v Google Earth):

DRÁSAL 2011

2011-07-04T10:36:00.013+02:00

V sobotu 2.7.2011 se konal již 18. ročník bikemaratonu Drásal, nejstaršího maratonu na horských kolech u nás. Dlóhé Drásal, to je 115 km přes Hostýnské vrchy s převýšením 3200 m. Loňská premiéra mě natolik vzala, že jsem neváhal a opět se přihlásil.

Zhruba týden před startem jsem se začal důkladně zajímat o počasí. Prvotní předpověď vypadala pozitivně, před víkendem se chystal jemný déšť – paráda, říkám si, alespoň se nebude prášit… Čtvrteční informace v médiích o lokálních záplavách v Bystřici pod Hostýnem a stržené vozovce mezi Brusným a Rusavou mě již poněkud zneklidnily. V pátek jsem střídavě plnil pracovní povinnosti, koukal z okna na neustávající déšť, bedlivě kontroloval weby s předpovědí počasí a pročítal diskuze, kde „zasvěcení“ radili, zda jet či nejet a proč. Veškeré tvrzení o tom, že vyrazit na trať plnou bláta je zdraví i kolu nebezpečné, mě jen utvrzovali v tom, že prostě vyrazit musím.

V pátek odpoledne déšť ustal a tak jsme vyrazili směr Holešov na prezentaci a poté směr Zlín na nocleh. Noční bubnování na římsu mě neodradilo a 7:45 jsem stál na startu. Ozval se startovní výstřel a bezmála 500 odvážlivců vyrazilo vstříc nástrahám Hostýnských vrchů. Průjezd Holešovem má skvělou atmosféru, spousta lidí v ulicích, mávají, povzbuzují, točí řehtačkama a různě skotačí, jen aby nám dodali odvahy. Po chvíli lidí ubývá a začíná se stoupat a stoupat a stoupat pak rychle klesat do Rusavy, kterou profrčíme za opětovného povzbuzování místních a opět nahoru a nahoru a nahoru, mineme Hostýn a pak zase rychle dolů do Chvalčova a zase nahoru a nahoru a nahoru na první občerstvovačku na Tesáku. Zde už to nebyla taková přehlídka pestrobarevných dresů jako na startu, většina závodníků už jela v hnědých barvách. Poté opět nahoru na Kelčský javorník ( nejvyšší bod trasy 858 m n. m. ) a zase dolů do Rajnochovic a zase nahoru, kdy za občerstvovačkou Lázy ( na Lázech, v Lázech, u Lázů ???? ) byl ten mazlavý, hnědý hnus natolik dotěrný a přítulný, že jsme raději volili příjemnější cestu bujným, smrkovým porostem. Pak to bylo opět několikrát nahoru, dolů až do Bystřičky. Na 56 km jsme byli téměř v polovině trati a byla zde možnost občerstvit nejen sebe, ale i řazení, které v té době již mírně protestovalo. Při pohledu na frontu ke kanystru s vodou jsem se rozhodl neztrácet čas a vyrazit dál za pískotu zadní brzdy a cvrlikání řetězu. Rovinatý, asfaltový úsek proti proudu řeky Bečvy byl celkem příjemný, po pár kilometrech následovala ostrá pravá a vzhůru do kopce. Na kopci jsem kolo svěřil pořadatelům, kteří můj stroj dokonale očistili a namazali, takže dalších pár kilometrů jsem jel „bez muziky“. Nicméně, zanedlouho další bahenní lázeň opět naladila duet zadní brzdy a řetězu, kterou přerušila občerstvovačka na Trojáku, cca 79 km ( možná občerstvovačky zmiňuji až moc často, ale ten chleba se sádlem a škvarkama byl prostě luxusní ). Po občerstvení následoval defekt zadního kola, sólo pro cvrlikající řetěz a nasledný duet cvrlikajícího řetězu s pískající přední ( pro změnu ) brzdou. K „odcházejícímu“ materiálu se přidaly také nohy, takže zbytek závodu jsem už trpěl….předposlední občerstvovačka Fryšták, poslední delší stoupání, pár vlnovek, sjezd do Dobratic, úspěšný únik pronásledovateli a vytoužený cíl….

V celkovém pořadí jsem obsadil druhé místo ( za skupinou 272. Závodníků ):-), v čase 8:48:03. Proti loňsku jsem si pohoršil o více jak 20 minut, snad vinou horších podmínek. Drásala jsem jel podruhé a tak nějak mi začíná přirůstat k srdci, trať, atmosféra, diváci kolem, zabezpečení pořadateli, všechno perfektní. Nakonec i to počasí ( v porovnání s pátkem a nedělí ), vyšlo ideálně.

Na závěr, díky Majdě, která mě, i přes mé hrdinské prohlášení – „Jak to nedám pod 8 hodin, tak jedu domů na kole.“, vzala autem domů ( ale příští rok to pod 8 dám ).

Ruda

po startu ještě všichni v čistém

v cíli už to bylo horší

Prázdninová upršená

2011-07-01T11:06:00.004+02:00

Začátek prázdnin a chčije a chčije
Kýble vody nám na hlavu z vrchu lije
Teče nám do gatí, trenek i do boty
Běháme tam a zpět, na šichtu i z roboty
Jsme totiž v tréninku na ten maratón
Připravit formu, naladit správný tón
Chystáme velké věci, chystáme rekordy
Srovnat rytmus kroku, vyladit akordy
Otcové rodin, manželé, žádní sígři
V hlavách mají plán oddíloví lídři
Velkou věc - urvat rekord týmu
Nekulhat, nekašlat, nebolet a nemít rýmu
Nesmrkat, nekuckat, nečůrat a nezvracet
Nejhůř dát maratón za 3 a devětadvacet!!!
Už to kucí chystaj na začátek podzimu
Do Síně slávy postavíme je pak přes zimu.

Bolatický triatlon 2011

2011-06-30T00:29:00.000+02:00

Kdo: Ruda, Kačenka, BOBika a jako podpora, servismenka a fotografka Majda; na startu byly i nějaké ty Kobry
Co: triatlon 0,35 - 30,5 - 7,5 km (přibližně)

Pořadí:
01. 1:43:30 Jiří Klíma (V3T)
17. 2:08:15 BOBika
33. 2:21:33 Ruda
41. 2:35:58 Kačenka (brambora v kategorii)
(celkem 56 klasifikovaných)

Dědkovi Beskydskému z Domova důchodců

2011-06-26T21:32:00.018+02:00

Tak jsem při tom Olympijském běhu prohodil pár slov s Dědkem Beskydským, s mužem, jehož pravé jméno zná málokdo, s mužem, který na Lysou běží v obleku a bílých rukavičkách a startuje papírovým pytlíkem. S chlapíkem, který v pohodě zvládl běh, u kterého jsem málem umřel, běhá na Lysou v počasí, ve kterém ostatní sedí doma na zadku, absolvuje námi pořádaný Xtreme Triathlon Brušperk, a i když plavání (jak jsem to sledoval z člunu) není jeho největším koníčkem a o kraulu pouze četl a to ještě v knihách vydaných Svazarmem, dovalí s úsměvem do cíle. A pak jsem si se zájmem přečetl i poslední článek na jeho webu. Dědku, přál bych si ve Tvých letech být v takové kondici jako ty. Tak jsem Ti něco napsal. Tak "Kurde přydej!"

Ten pan Dědek, to je střelec,
pořád zvládá kotrmelec
Staříček je nám vzorem,
jednoznačně pravým Zorrem
Je ikonou i vzorcem,
nelze srovnat s tímto borcem
Na krku již křížků dosti,
stále pevné svaly, kosti
Běh na Lysou zvládá hravě,
klidně metá hvězdy v trávě
A pak o tom píše slohy,
papíru už popsal stohy
Babku ještě prohání,
slyšel jsem to tokání
Zvládá doma babskou smečku,
na posezení vypít bečku
A tak Dědku ať Ti stojí (!)
za to bít se v lítém boji
Ať to plave, jezdí, běhá
se soupeři žádná něha
Roztrháš je na cáry,
nejsi zralý na máry

Hrom do police, to je vedro!

2011-06-22T21:43:00.020+02:00

Ve středu 22. 6. 2011 se konal Běh Olympijského dne. Bylo krásné počasí, sluníčko svítilo, hrom do police, to bylo vedro. Byl tam i pan Raška, který předával ceny. Mi nic nepředal a ani jsem nic nevyhrál v tombole. Minule jsem si vybral v tombole knihu „Historie Hrabyně“. Všechny ostatní ceny totiž už byly rozebrány… Kdybyste chtěli něco vědět o Hrabyni, ptejte se. Přijel jsem z masokombinátu na mém stroji Yamasaki, kvůli kterému se mi všichni smějí, ale vnitřně mi jej závidí. Nejvíc Berďa.
Na startu se sešlo kolem 140 závodníků, jen Jan Tleskač chyběl. Ale přišel Jarek, který Jana nezná. Taky přišli Kača, Majda, Lucka Janalíková, Bobika, Berďa, Keňan, Fík. Na fotkách, které máme k dispozici je jedno společné foto našeho týmu, které je pro jistotu rozmazané a na všech ostatních fotkách je Fík s děvčaty, kterak se vesele a družně baví. Jó běh dělá divy. Dostavily se i Fialové Rozumbrady, popíjely pivko a vystavovaly na odiv svá kola a svaly. Nikdo z nich sice nezávodil, ale přesně věděly, jak by se závodit mělo.
Něco po 17:00 odstartoval závod, při přehlídce běžeckých stylů na oválu stadionu Arrows ještě měli všichni zatažená bříška a úsměv na rtu. Pak to přišlo. Hrom do police, to bylo vedro. Cesta lesem pod Arrows se ještě dala, pak kopec v Plesné nahoru, dolů. Pak občerstvovačka, kde jsem si nestihl sebrat kelímek. Rozpálený asfalt, sucho v hubě, slunko nad hlavou. Pak další kopec a serpentina v Plesné. Masochistické žůžo! Keňana před sebou jsem viděl jen na začátku, ale bílou čepičku Jarkovu jsem si hlídal celou cestu. V hlavě mi znělo heslo z dob tvrdého komunismu: Dohnat a předehnat. A taky že jo, dobrá věc se podařila. Jenomže Jarek není jen tak nějaký huhu běžec. Držel se mě a já měl co dělat, abych se stíhal otáčet, bílá čepička mě děsila jako pověstná žraločí ploutvička prořezávající hladinu blízko zalidněné pláže. Následuje táhlý kopec přes sedmý obvod na osmák. Nekonečná cesta, nekonečné vedro, s hromem do police už to znáte.
Cíl. Od nás Keňan první, já na druhém místě, těsně za mnou Žraločí ploutvička, Bobika, Berďa, Fík, Lucka, Kača, Majda. Výsledky. Majda trochu polevila v tempu, zakoupila totiž nové Garmin Forerunner 310, tak si s nima po cestě něžně hrála. Pěkný závod, pěkné vedro, pěkná trička, pěkné Rozumbrady. Je ale třeba trénovat a také přečíst Rychlé Šípy. Protože kdo je nezná, nemůže rychle běhat! Hrom do police.

Vy neznáte Tleskače?
To si někdo odskáče
Neznat Jana junáka
To chce tedy panáka.
Vynálezce, chytrá hlava
Jeho kolo - velká sláva
Velocipéd letící
Rychlé Šípy fandící
A jak dopad, že nevíte?
No na držku, to čumíte!
A znáte aspoň Hadimršku
Ne? To už je na přes držku
No nekoukej jako tele,
Vem do rukou HLASATELE!

&lt;p&gt;&amp;lt;br /&amp;gt; &amp;lt;a href="http://www.mapmyrun.com/routes/view/38474714"&amp;gt;Beh Olympijskeho dne&amp;lt;/a&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt; &amp;lt;br /&amp;gt; &amp;lt;a href="http://www.mapmyrun.com/routes/?location="&amp;gt;Find more Runs in &amp;lt;/a&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt; &lt;/p&gt;

Kravaře

2011-06-19T22:55:00.001+02:00

Je to hrozné, jak zanedbáváme náš web. Takže teď to napravuji já a ostatní k nápravě vyzývám při dalších akcích.

Dnes jsem se zúčastnil nádherného závodu v Kravařích. Byl jsem tam poprvé a můžu jenom potvrdit, co se už dávno o tomto běhu psalo jinde. Výtečná organizace a krásné prostředí dělají z tohoto běhu mimořádnou akci.
Na startu se sešlo 122 běžců. Běželo se na dost nerovném povrchu. Občas hrubý štěrk, občas udusaná hlína. Kolem krásný zámecký park, staré stromy, zavlažované trávníky (občas jsme byli nedobrovolně zavlaženi taky). Běželo se mi dobře, až na cílovou rovinku, kde mi žaludek vypověděl poslušnost a musel jsem výrazně zpomalit. Stálo mě to asi pět míst. Škoda. Pořadatel, rozdávající trička vůbec netušil, v jakém nebezpečí byla celá bedna, kterou jsem měj přímo před sebou. Nakonec jsem obsadil, pro mě docela lichotivé, 36. místo (9. v kategorii) v čase 30:49. Docela by mě zajímalo, jaká bylo nakonec délka trati. Slyšel jsem různé údaje v rozmezí od 7500m až po 8200m. Budu rád, jestli mi někdo napíše, jak to vlastně bylo dlouhé. Třeba to někdo měřil pomocí GPS?
Už teď se těším na Běh olympijského dne. Doufám, že nás tam bude víc...
Martin

Mariánskohorský běžec

2011-06-05T18:16:00.004+02:00

Viděno očima umělců, fotografováno mobilem 17/05/2011. ... A stále tam je! ;)
Mapa

Super počasí - Běh na Lysou 2011

2011-06-01T14:53:00.003+02:00

Maraton Praha 2011

2011-05-13T18:57:00.002+02:00

1. Keňan, 2. Stoša, 3.Koudy, 4. Jarek, 5. Berďa, 6. Bobika + Kačka na vedlejším běhu.

Bolatická 20 a přidružené akce

2011-04-17T20:00:00.004+02:00

Kdy: 17/04/2011
Kde: Bolatice
Kdo: pouze?! Jarek - běh 20 km

... zatím se Jarek bojí cokoli napsat, aby ho Berďa či Koudy, popřípadě oba, nesjeli. Ale myslím, že může být klidný. Již několik týdnu o nich nikdo neslyšel. Zřejmě pilně trénují na PIM. Nebo mají zaracha! ;)

Web
Mapa
Výsledky M40+ (Jarek 1:32:07 - 6. v kategorii M40-50)
Mediální hvězda Jarek (video, 1:28) - díky Ivon! ;)

Dobroslavický jarní duatlon 2011

2011-04-16T20:00:00.010+02:00

Kdy: 16/04/2011
Kde: Dobroslavice a okolí
Kdo: Poky, Malča, BOBika a Honza Sivek

Nádherné počasí, super atmosféra, okolo 90 lidí v hlavním závodě - co víc si přát?! O to víc zaráží neúčast našich "neplavců", kteří se zpravidla z triatlonových závodů osvobozují větou "tam je dlouhé plavání" apod.
Pro mě to byl první duatlon v životě, a tak jsem se nikam nehnal. Navíc na horském kole jsem neměl ambice porážet silničky. Opak byl ale pravdou - sjel jsem jich docela dost! ;) Po startu jsem se s Malčou ocitl na samém chvostu starovního pole. Ale tradičně se ukázalo, že ne všichni si dobře rozvrhli síly. I když jsme běželi každý svoje (s malým odstupem za sebou), ještě během běhu jsme pár lidí předběhli. Po prvním depu mi Malča ujel, a tak jsem až do druhého Jilešovického stoupání spolupracoval s Džokem. Škoda, že situace na trati byla dost nepřehledná - starší kategorie a ženy měly kratší běhy a jely pouze 2 kola - člověk proto nevěděl, zda předjíždí "svou kategorii". Výhoda MTB se nejvíce ukázala v Jilešovických serpentinách, jinak jsem moc vystrkovat růžky nemohl. V druhém běhu už šlo v podstatě jen o to rozumně doběhnout. Ze zadu se na mě viditelně nikdo nesápal a skupina běžců přede mnou byla poměrně daleko. Sice se mi ji podařilo doběhnout, ale až těsně před cílem. Předběhnout jsem stihl (asi) jen někoho z jiné kategorie.
Radima jsem viděl jen na startu a pak až v cíli, ale myslím že byl docela spokojený.

Výsledky:
Výsledky "velkého" duatlonu bez kategorií (celkem 66 účastníků):
01. 1:19:16 Martin Věžník (HiSportTeam)
15. 1:32:00 Poky
33. 1:40:56 Honza Sivek
38. 1:43:51 Malča
48. 1:47:16 BOBika

Za zmínku stojí ještě pár drobností:
- v rámci kategorie M40 byl Poky na 2. místě
- další medaili by mohl Poky brát za rychlost v depu - v prvním se zdržel pouze 31 s (2. místo), ve druhém 29 s (6. místo)
- naopak BOBika v této činosti vymetl zadní pozice a na Pokyho při této činnosti ztratil 1:31!!! :)

CykloMatera (pořadatel)
Mapa (Garmin, Marek Zeman)
Foto: Piranja, Matera, Martin Dedek, Renatice
... a od Majdy a Rudy

Tak bylo na JAK 2011

2011-03-26T17:08:00.003+01:00

Závěrečná párty 9. ročníku Lysacupu

2011-03-13T17:04:00.003+01:00

V Kobeřicích na dvacítce

2011-03-13T12:43:00.003+01:00

Mapy

2011-03-11T08:56:00.002+01:00

1/4 maraton LenkyČlenky 28/11/2009
Běh J.A.Komenského 2010 (Bílovec-Ostrava)
Běh J.A.Komenského 2008? (Zátiší-Ostrava)
Jilešovický velikonoční 1/4M
Jilešovický prásk 2008
Kobeřický 1/2M (2010) - 1.kolo, ostatní
LysaCup
Porubský čtvrtmaraton
Soukromý běh Opava - Ostrava (Majkl a spol.)
Štěpánský běh Porubou 2009+, 2008
XTB - kolo 2009+, běh

Atletická hymna

2011-03-11T08:48:00.002+01:00

Děkuji Rosťovi z eMKa za upozornění - písnička je jako dělaná pro ostravské bežecké sektáře! ;)

Kobeřická 20ka

2011-03-06T13:44:00.003+01:00

Klikněte si vlevo dole na view full, a potom na 3D a projedete si celou trasu v 3D projekci. Pajáda!

Koberice_2009/03/15

Find more Runs in Koberice, Czech Republic

A byla tu poslední

2011-03-03T20:40:00.006+01:00

Díky Rudovi je zde záznam i z běhu (video 1). Jinak pěkně Rudo, záznam Keňana je skoro jak ze stadycamu ;-). V druhé části videa 2 se pokochejte nádherným počasím.

LC 2011 finále

2011-03-01T21:49:00.002+01:00

LC 15 Krásná – předposlední etapa obrazem

2011-02-20T23:06:00.007+01:00

Denisa & Ivon

2011-02-20T12:35:00.006+01:00

Na přání mnoha běžců a se svolením samotných běžkyň-modelek přinášíme několik pohledů na naše usměvavé rychlice z Bolatic!!!

Deni

Ivon

Vzpomínka na čtrnáctou etapu - Fido

2011-02-17T23:07:00.001+01:00

Nedočkavý ráno vstal jsem, v autě zcela napjatý,
poletují vločky v Pržně, tenké vzal jsem galaty!
Pomýšlím si, když to vidím- Morana zas ožila,
vánice na Visalájích však nadobro se ztratila.
Náhle nával štastných vizí, Stošo, dneska bude hej,
Keňan cosi prý o krizi, jenom hloupě nekecej!
„Honem na start“, slyším zdáli, „ať se dobře zařadíš“,
Počet lidí je dnes malý, žádný vítr na obtíž.
To znamená plno bodů, jestli se nám zadaří,
cestou koukni na přírodu, jak všichni věrní lysaři.
Plotna ledu v cestě stojí, odvážlivci perou dál,
zpomalil ten, kdo se bojí, spadl však a huboval.
Nevadí to, brzy vstávám, pět lidí mi zdrhlo výš,
pomaličku k třetímu z nich alespoň se přiblížím.
Konečně je kopec tady, prudce vzhůru je to fajn,
teď jen pozor dát na pády, „velký krouťák“ nezklamal,
vysílač je jak na dlani, had cupistů míří v cíl,
hecneme se, však jsem tady, abych síly poměřil.
Pět minut opřen o branku, zbytek borců sleduji,
no, bylo jich jak šafránku, zřejmě málo trénuji.
Přesto ihned úsměv přišel, Lysacup je magický,
čas je lepší než minule-asi skončil přístup laický.

Zapsal Fido

13. dil LC

2011-02-05T19:59:00.003+01:00

Byl kdys, kdes běh. Ten běh v gur byl. Dva dny zpět, ptam se svych dvuch bab: „-smim?“
„-tož di si, kdo chce kam…“ Juch, juch – jdu!
Bral mě Bob. Start byl tam, kde jel vlak. Už nas tam je v pysk.
„Prásk“ – a už se jde. Měl jsem strach o svůj nos. Bo led, vítr a déšť – to zlý je sok. Ale šlo to. Jen vítr dul.
Bob mě táh’ kus pod vrch. Ale pak jsem mu zdrh’. A už je tu cíl. Šel jsem v gur jen raz a teď chci čaj. Jen náš Dr. chtěl můj ksicht pro svůj film. Kdo ví proč? Jdem v šenk. Byl tam smrad, jak vždy, ale vzduch tam hřál. Teď chci jíst a pít a mít se fajn. Je to tak.
Pak už nic. Dnes žádný běs a děs. Supr běh.
Tak čau.

P.S. Všem opatrovníkům čistoty jazyka českého, jakož i milovníkům nářečí: SORRY
Martin

Ha ha ha, juch juch , tak to jest. Fajny text, ja se smial, bo fajny fakt. Tak jak sem řek, je to good. I ten syn to čet, tež se smial. Až chyt břucha bol. Tož ten co to psal, to je dobry typ. Šak jasne ne, naš člen! Fajny tym, to vim. No tož tak, fajnu noc i vam, jak sem řek.
Koudy

BEREMLÍSTKY aneb LysaCup 2011 - 13. etapa, Ostravice + 3in1

2011-02-05T19:36:00.000+01:00

Horským synkům aj děvuchám,
zas na tu Lysú se štrachám.
Zkouškové za sebe házím,
už jen na haluze sázím.
Zdárně ve studiu pokračuju,
státnice a bakuli však já čuju.
Po probdělých nocích v deliriu,
dnes proto netančím jako v Riu.
Novou strategii ale mám,
s hůlkami to hbitě dám!
Poběžím však bez nesmeků,
přesto navštívím kopců meku!

Nebojím se už nic,
co bych mohla chtít víc!
Běžím za klub nejlepčejší,
tam synci jsou nejpěknější!
Tam srdce bijí správným tepem,
krása, ten běh rychlým stepem!
A že dnes je etapa vyjímečná,
3 v 1 je ale zbraň velmi sečná!
Vord Čámpijónšip Kobras!
Sssssssssss sleduji i tento obraz!
Jako šerpové tater,
žádný hadí amatér!

A tak všeci aspoň 8 kilometrů,
skoro jako Bolt na 100 metrů.
Šplhají, až červené mají líce,
jen já dnes snad nemám plíce!
Přesto úsměv stále musí být,
bez něj se přece nedá žít!
I dnes dámy a pánové,
posílám Lysé své LOVE!
A na závěr pro ty zasvěcené,
informace nejvíce cenné!
Martin, BOBika a Petr Beremlijski
zas příště Mc driver berem lístky!

Denisa

Smajlíci LC 5.2.11

2011-02-05T17:50:00.003+01:00

Kobras Šerpynk Vord Čámpijónšip - komiks

2011-02-02T19:57:00.007+01:00

Vodníček se raduje

2011-01-31T16:50:00.006+01:00

Kolik pergamenu bylo popsáno o beskydské královně, o našich srdcích, jež jsme zanechali na ni. Kolik stránek bylo popsáno o kamarádství, rychlých nohách, Rychlých šípech, rychlých střevech. Kolik listů popsáno bylo a zajisté ještě bude o našich výškovických, porubských, prajzských a bolatických větvích. O jejich běžeckém umu, o jejich verších, umění, cti a lingvistických schopnostech. O tom, jak běhají pro radost, o čemž svědčí například čísla umístění v nejdelší etapě. I zde se baví a umějí si hrát. Posuďte sami : kulatá 15 – Wiatr, a teď řada 22, 77, 88, 99, mezitím kombinace čísel 98 a pěkně za sebou 117,118. Umíte to někdo?! My jo, Kobry ne! O těch bylo napsáno také nemálo slov, však všechna již spláchl déšť. O jejich účelové fúzi, vytvořené pro snazší vítězství, o jejich odchodech, příchodech, záchodech, přestupech a výstupech. O jejich excelentním Stanikovi a Stonči Tamči, na kterých vystavěli svůj věhlas. No ale dobře už bylo Kobry, teďka JEDEME Z KOPCÉÉÉÉÉ.

A do nich!!!
Je sobota, leden, slunce a mráz,
den, kdy vodníkům běhá se snáz,
kdy nevadí jim kopce ani prudký sráz,
kdy radují se z beskydských krás.
A k tomu Kobry ve fatálním rozkladu
vykouzlí nám úsměv na líci a dobrou náladu.
Kobra neví co a jak, zmatená, syčí, plaší
Neví si rady proti nohám a srdcím našim
Mamko, taťko, strýčku, teti
Ti vodníci ale dnes běží, ba letí!
Kobry - mámo, táto, tcháne, tchýně,
Bože, prohrajem, běžíme jak dýně!
Vodníci jak střely a čestní jak Rychlé šípy
Kobry se dosud nepustily pivní pípy
A nepomohl té běžecké lůze
sherping ani grandiózní fúze
Vodníček se bije v prsa a hruď
Porazil dnes Kobru, je lepší, buď jak buď!
Už rvou je na cucky supové Mexika
hadi neví kudy kam, popadla je panika.
A dole pak, ty poéto Pigíčko
dáme bazén, relax a kafíčko.
Po smíchu a chvástání přichází pláč,
milé Kobry spráskané, však vy víte zač!

LC-12 - Nejdelší etapa aneb jak relaxovat

2011-01-30T23:18:00.010+01:00

LC 12.etapa Ostravice - hřiště

2011-01-30T22:19:00.002+01:00

Nádherný den, krásná trasa, daleké rozhledy, skvělá nálada, ideální teplota, vlastnosti sněhu přesně pro běžce,v podstatě bezvětří...no prostě pohádka. Tak takhle vypadala sobotní 12. etapa našeho Lysacupu.
Naši borci (byli samozřejmě taky úžasní) dopadli takto: leader Wiatr - 15. (prokousal ses do desítky celkově-tak tam koukej zůstat), Poky 22. (dvacítka se třese - že by už příště?), Stoša 77. (copak ty jsi fakt neúnavný?), Malča 88. (jak to děláš, že se kolem mě přeženeš s takovou lehkostí?), Jarek 98. (ten tvůj finiš si budu dlouho pamatovat a už se těším, až ti to na nějakém rovinatém běhu konečně vrátím), Martin 99. (po doběhu...no bylo to strašné!), Fido 117. (jsi stále lepší a rychlejší), Ruda 118. (jsi stále rychlejší a lepší). IB 148. (tak to koukej za týden vylepšit!)
V týmech jsme byli sedmí a celkově jsme osmí. A Kobry? ...jo už si vzpomínám. To jsou ti, co se kdysi tak rádi chlubili svými výsledky. No Standa neběžel, takže o výsledcích se moc mluvit nedá.
bylo to prostě NEJ, ale dost těch superlativů. Běžecký život pokračuje, za týden je 3 in 1 a venku zuří smog!!!

Bez názvu

2011-01-22T20:17:00.004+01:00

Šuby duby Amerikááá,
to nám to zas dnes utíkááá,
Bacha řítí se Dědek, křičí zezadu kdosi
a Dědek na hangu jednoho za druhým kosí
Uhněte z cesty starci nad hrobem, prosí
dnes poprvé s hůlkama a jak si to krosí
Kobry dále v rozkladu, ale jedna pikoška
sejmuli mě oba - Ryšák i Pigoška
Podlehl mi náš kameraman Jára,
je zničen, je to pro něj přes rozpočet čára
Bodujícím a pevným, jak atrakcím v Prátru,
věříme Stošovi, Majklovi i Wiatru.
Dnes Švidra neběží, sbírá lístky nahoře
elegán, ostříhán, v klidu s nohama v lavoře.
A jako každý víkend - hospa a rychle důle,
dnes to bylo opět fajn, zas to mělo kule!

Lysacup 11 - Bezruč - krátké a výstižné

2011-01-22T16:10:00.003+01:00

Jak nám bylo na půlce

2011-01-16T02:43:00.006+01:00

Prosinec 2011

2011-01-10T17:02:00.015+01:00

Už odjezd na 9. etapu LC začal nestandardně. Do auta mi byla nabalena děcka s jasnou informací - dneska se o ně postarej. Byla to naneštěstí moje děcka, tak jsem se jich nemohl jen tak zbavit. Když už to tak dopadlo, vezmu je s sebou a malou hodím do sedačky, koupím jim startovní lístky a vyběhnu to nahoru. No co už, poutíkám jen o něco pomaleji než obyčejně. Ve světlé chvilce jsem ale mé milované děti zanechal na dopoledne u tchyně, a za tuto inteligentní myšlenku jsem si při cestě vzhůru 85krát poděkoval.

Na startu opět milo a veselo, našich velká tlupa a velká síla. Wiatr, Poky, Majkl, Stoša, Malča, Martin, Jarek, Rudík, Filip, já a Majda jako doprovod. Kobry se už spíše věnují sherpingu, než vlastnímu běhu a mívají větší počet domestiků, než závodníků. Také už na svých stránkách kují pikle ohledně soutěže v šerpování a prý už uvažují o změně názvu svého oddílu na NoPurpleSherpingNoRunningXCobrasTataMamaPubTeam.

Šel jsem se vymočit a v tu chvíli začal závod. To, co jsem začal, už jsem nedokončil a vystřelil jsem do gury. Snažil jsem se takzvaný močový deficit dohonit a předběhnout co největší počet závodníků již na začátku, ale bodaři mi v tom zdárně bránili. Zasvěcený ví, že bodař není ten, který se žene po bodech, ale ten , který se žene na matičku Lysou s hůlkami v rukou a tvářící se jako že nic se vám pokouší probodnout stěnu břišní, v lepším případě pouze stehno nebo botu. Jen tak na okraj, já taky začínal jako bodař.

Wiatra, Majkla, Stošu, Pokyho a spoustu a spoustu dalších jsem už cestou nahoru neviděl. Zato mě začali dobíhat již ti předběhnuvší. Ryšak, Moirak, Malča, Martin, Jarek. Kriza jak bič, nohy z kamene, pysk z vemene. Trošku jsme ještě kecali, bo co jiného chcete dělat, když nemůžete běžet. Ale předběhl jsem Tamaru, taky jí to moc nešlo, tak se zařadila k nám do zadních řad a s úsměvem, tvoříce sněhové kuličky a koulující se s ostatními, hovořila o tom, jaká je vzadu sranda a jak se tam neběhá, ale chodí! Že já neměl více sil, abych jí to vysvětlil.

Pod vrcholem má bezbarvá tvář dále a dále zesinala. Pak mě doběhl Běžec s velkým B a s velkými B (rýlemi). Ano, Milan Švidernoch, v indiánské řeči Ten, který Tě nenechá zemřít. Když si prohlédnete fotku, pochopíte vše.

Vlevo Kobra František fandící nám oběma, vpravo já: „Milane, prosím Tě, ponech mě zde, jen si tady na chvíli lehnu, nech mě tady umřít, již více nikdy nechci na Lysou horu, podiv se na mne, jak jsem zubožen.“ Uprostřed Švidra plný sil a rozdávající úsměvy: „Koudy pojď to zvládneš, dotáhnu tě do cíle na zádech, nenechám tě zemřít, musíš doběhnout přede mnou“. A jak řekl, tak udělal. Nechal mě vyhrát a mě cestou dolů napadla říkanka o ceně fair play pro MŠ (viz níže). Už ho mám na stěně. Plakát Dolly Buster musel uvolnit místo běžeckému vzoru. V kalendáři MS triatlonového svazu od mladého Matery je jeho foto přiřazeno k prosinci a proto u nás doma máme od soboty 8.ledna 2011 už nastálo prosinec 2011.
Výsledek exkluzivní: V týmech 6.místo, Wiatr 12., jedno místo za Stanislavem, 27. Poky, 43. Majkl. A nahoře příjemné posezení nás všech v Šantánu.

Pár běžeckých postřehů:
1. Stoša si místo čekání v řadě na kofolu nahoře v Šantánu seběhl na Větry a zpět!
2. Když jsem v neděli ráno volně se šinul lehkým klusem do masokombinátu, potkal jsem v 6:40 u Slovanu Aleše Veličku. Pozdrav, několik slov v klusu a pokračujem dál. Z práce posílám SMS. Přesný přepis: Já: A kam ty jsi tak rano bezel? Nerikej, ze kvuli behani vstavas v nedeli tak brzo?! Šela: Normalni nedelni trenink. Ve vsedni den vstavam v 4:30 a v ne vyspavam do 6. ;-) Já: Ťuky, ťuky na hlavičku, tak to chodi u Veličků. Šela: Ano není to zrovna normalni. Ale jak se rika. Tezko na cvicisti … ;-)

Tak já vám nevím.
Sportu zdar a „Kurde přydej a vstavej!!!“
Koudy