tag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post7772710057094671115..comments2024-01-29T15:23:23.481+01:00Comments on VZS OSTRAVA!!! - Běžecký oddíl Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Ostrava: Moje první B7, 7. 9. - 8. 9. 2012Unknownnoreply@blogger.comBlogger11125tag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post-82326232569246668512012-09-25T20:36:08.323+02:002012-09-25T20:36:08.323+02:00Smekám Malčo, jsi bojovník a borec! Gratuluji k pr...Smekám Malčo, jsi bojovník a borec! Gratuluji k prvnímu pokoření B7 ;)<br />DenisaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post-90103344196448053142012-09-25T19:21:56.252+02:002012-09-25T19:21:56.252+02:00Teda Malčo, ty sis to pořádně vytrpěl! Nepřipraven...Teda Malčo, ty sis to pořádně vytrpěl! Nepřipraven, bez hůlek a bez tréninku, a se spoustou starostí, tak to je pravá chlapská odvaha, jsi frajer, žes to dokončil. Není špatné si hrábnout až na dno, to vždy člověka posílí. Tak někdy příště.<br />StošaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post-24178932191796089142012-09-25T07:04:42.002+02:002012-09-25T07:04:42.002+02:00Malco, dat B7 s naspeedovanym a naspeekovanym Jary...Malco, dat B7 s naspeedovanym a naspeekovanym Jarynem - to neni pro nejaka orezavatka! :D Takze smekam!<br />Tez se tesim na par Jarynovych postrehu, je uz nejak dlouho "neviditelny" a "potichu", nezda se vam? ;)BOBikahttps://www.blogger.com/profile/11636273031833651244noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post-26669655798735996172012-09-24T23:02:37.189+02:002012-09-24T23:02:37.189+02:00:-) Skvělý článek, Malčo. Jít s Jarkem vyžaduje si...:-) Skvělý článek, Malčo. Jít s Jarkem vyžaduje silného muže či ženu s nervy ze železa. Už se těším až něco napíše i on. BerďaPetr Beremlijskihttps://www.blogger.com/profile/03853937311511126339noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post-17224853783708891992012-09-24T22:04:59.262+02:002012-09-24T22:04:59.262+02:00Jak jsem to Jarkovi po...., ale jak jsem rád, že j...Jak jsem to Jarkovi po...., ale jak jsem rád, že jsem dokončil a přežil (jak jsem porodil :-)<br />Impresive zavod! co je tvoje motivace na to trpeni? jestli, chces mit simpaticke trpeni s Janou, tak go for it! Mi napsal kamarád z Kanady, čímž mě vůbec nepotěšil.<br /><br />Náš tým byl na B7 jak z pohádky o princezně koloběžce. Jarek: připraven Petr: nepřipraven, J: hůlky P: bez hůlek, J: běžel, P: sotva šel, Ztratili jsme se a J: zpátky P: s davem, J: malý hubený, P: velký silný, další ani nemusím psát. Společné jsme měli asi jen maratónské časové vytížení před závodem:-) Po týmové registraci s VZSSSSsss Kempičem a Koudym, jsem ještě jel koupit obklady do kuchyně a uháněl domů naspat alespoň 3 hoďky. <br />Švára nakonec změnil plány a hodil nás s Jarkem do Třince, takže jsme byli ušetřeni/ochuzeni o jízdu vlakem. Předstartovní mumraj utekl dost rychle, my se nacpali trochu dopředu davu a vyrazili. Jarek hned vyvrátil pověry, že chlapi zvládnou dělat jen jednu věc a vesele za běhu spravoval hůlkou čelovku, kterou se mu nakonec asi někde ve sjezdovce podařilo spravit. Plán byl jasný, Jarek letí do kopce a pomalu sbíhá z kopce kvůli kolenům, já rychlá chůze do kopce, rychlé seběhy a min. ztráty na občerstvovačkách. Docela nám to šlo na první vrchol. Pak jsme spolu s dalšími bloudili při sestupu do Řeky a to tak, že jsme nakonec zůstali v lese sami dva s dvěma "chytrými" telefony. Fuck off Mr. Ericsson i Sony. Morál nás obou byl hluboce pod bodem mrazu. "Ještě deset minut a balil bych to"! říkal Jarek, když jsme naštěstí správnou cestu opětovně našli a začalo předbíhání hobbíků. V Řece jsme dokonce opětovně potkali Berďu s Leniou. Další davy lidí, které jsme předbíhali, vytvořili na některých místech úplné tábory a tahali z batohů proviant a vypadalo to, že budou dokonce stanovat, jak byli nabalení. <br />Na občerstvovačce na Morávce jsem jen doplnil ionťák, vzal 2 banány a pelášil, abych měl náskok na Jarka. Ten mi pak hlásil, že na občerstvovačce potkal K+K (Kempič a Koudy). Ti nás dohnali v hadu singletracku na Travném. Neodpustili si pár popichujících poznámek na Jarkovy myšky, ale brzy jsme je opět ztratili za námi. V Krásné jsme opakovali taktiku, ale při výstupu na Lysou jsem se dostal do krize. Měl jsem chuť to zabalit a říkal jsem si, že v Ostravici je konec. "Co si tu budu dokazovat" jsem si říkal, "věčně v práci, na pořádnou přípravu nebyl čas, máš rozkopaný byt, který je třeba dodělat a za 10 dní má Jana termín, potřebuješ být v cajku a ne na kaši". Na Lysé na mě čekal zmrzlý Jarek, kterému jsem řekl, jak na tom jsem a ten letěl dolů do Ostravice. Já se trápil dál. Kromě fyzické únavy mě nejvíc trápily křeče ve stehnech a to přes doplňování solí a všeho možného. Asi sem si měl dat chleba a kus špeku a ne šuchlat enem veku. Sestup byl pro mne stejně pomalý jako výstup a až cca 1 km před Ostravicí mi začal v hlavě pracovat červíček, že to přece nevzdám, že to zkusím.<br />Po polívce jsme teda vyrazili na Smrk. Scénář byl pak už hodně podobný. Společné občerstovačky a kontroly, kde Jarek čekal a kde já jen prošel a šel dál. Začal jsem se motat kolem stejně jdoucích lidí. Většinou jsem byl z kopce rychlejší a oni mně zase předběhli do kopce. Společně nám to lépe ubíhalo. Asi jsem vypadal hrozně, protože protijdoucí turistky mi nabídli čokoládu, kterou jsem s vděkem přijal. Čas od času jsem si protáhl nohy a šlapal dál. Moc milé bylo fandění lidí na Pindule a taky namalované plakáty ve vilové aleji ve Frenu. V cíli už na mně čekal parťák Jarek a pivo a švára, který nám strašně fandil a dovezl domů. Nikdy více!!! nikdy více?? <br />Malča<br />Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post-62542824708862877102012-09-13T12:17:56.338+02:002012-09-13T12:17:56.338+02:00Nádherné čtení, fantastická atmosféra z těchto vět...Nádherné čtení, fantastická atmosféra z těchto vět doslova tryská. Už přemýšlím, kdo by byl ochotný si mě uvázat coby balvan na krk v příštím ročníku. Všechny vás obdivuji a gratuluji.MartinAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post-84218967877437753692012-09-13T09:11:11.344+02:002012-09-13T09:11:11.344+02:00Skvělé články! Úplně mě to zatáhlo do děje a zárov...Skvělé články! Úplně mě to zatáhlo do děje a zároveň ujistilo v tom, že jste všichni, co jste se postavili na start jedni naprosto EXTRÉMNÍ BLÁZNI!:) Ale obdivuji vás a smekám! A těm, co došli i do cíle upřímně gratuluji! KačenkaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post-5791410928980424102012-09-12T22:08:50.280+02:002012-09-12T22:08:50.280+02:00oprava - naprosto NEPOROVNATELNÁ
ivonoprava - naprosto NEPOROVNATELNÁ<br />ivonAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post-21043508179701246862012-09-12T22:07:17.623+02:002012-09-12T22:07:17.623+02:00Pro mě je B7 2012 s předešlým ročníkem naprosto po...Pro mě je B7 2012 s předešlým ročníkem naprosto porovnatelná. Nevím, jestli byla těžší nebo lehčí, ale svým průběhem byla zkrátka úplně jiná. :-)<br />Letos jsem byla více než vděčná, že se jedná o závod dvojic, nebýt parťačky – Ivči Zbořilové – skončila bych možná na prvních kilometrech. Čekala jsem, že se pravděpodobně každá z nás dočká krize, ale že trápení u mě přijde tak brzy – v prvním stoupání – to teda ne :-D. Trávicí systém vypověděl službu, žaludeční nevolnost a neschopnost cokoliv pozřít mě provázela první 3 vrcholy. Připadala jsme si jako vláčející se troska :-D.<br />Díky stálé podpoře Ivky a dalších bojovníků z VZS (Jarek, Malča, Koudy) při setkání na občerstvovačce jsem se na Lysou vydala odhodlaná dosáhnout cíle, i kdybych se tam měla snad po kolenou doplazit. A kupodivu, čím blíže jsme byly vrcholu, tím více síly se mi vracelo do nohou, na vrcholu jsem do sebe nasoukala kousek energy tyčinky a bylo mi jasné, že žaludek je na tom už o mnoho líp :-). <br />V druhé půlce jsem si tak konečně mohla začít vychutnávat nabídku občerstvovacích stanic a hlavně osvěžující melouny! :-D <br />Část trasy od výstupu na Lysou jsem si opravdu užila, perfektní spolupráce s Ivkou, její stálý optimismus, nadšení a v závěru neubývající energie nás hnala stále dopředu. Ivka byla zkrátka úplně skvělá!!! Do cíle jsem tak vbíhala v totální euforii, nezničená, nezdevastovaná, pohlcená endorfiny!!! O to větší byla radost po zjištění, že budem na bedně!!! Co víc si přát... :-)<br />Takže, příští rok nemám moc co řešit, těším se na start!!! :-)<br />ivonAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post-58263500317962450182012-09-12T21:44:35.531+02:002012-09-12T21:44:35.531+02:00Napsal si to Berďo moc hezky, takže gratuluji k čl...Napsal si to Berďo moc hezky, takže gratuluji k článkovému vítězství a tady něco z mého pohledu:<br /> Já jsem se připravoval velmi tvrdě, protože již loni jsem ochutnal jak to bolí. Nejdůležitější věc je tempově vyrovnaný parťák. Takže i toto jsem nepodcenil a jelikož jsem chtěl být slavný a stát na bedně vybral jsem si mladou, milou,krásnou, rychlou, vytrvalou a inteligentní sexykočku se kterou to pořádně rozjedu. Hned po startu jsme to rozbíhali rozumným tempem, v prvním stoupání jsem se trochu vzdaloval, ale vždy jsem se ohlédl případně počkal. Seběh do Řeky byl s malým blouděním. Na Ropici jsem opět tahal vpřed, nahoře však musíme předbíhat stovky hobíků. Denča se statečně probíjí za mnou, sbíháme do Morávky a opět hned zabíráme do dalšího stoupání na Trávný. Stále cítíme sílu v nohách a dobré tempo, Deni se cítí ospalá, ale nepolevuje. Z Trávného sbíháme dolů v pohodě, ale na asfaltce se rozbíháme za nějakýma hobíkama a nabíráme špatný kurz. Nakonec jsme si přidali cca 3,5km a 25min. Konečně jsme na občerstvovačce v Krásné a doplňujeme tekutiny a energii. Já spoléhám na banány a Deni zase na melouny. Na Lysou to táhne hlavně Deni, zejména v druhé části. Je opravdu skvělá a já se nestačím divit. Na Lysé mám trošku hlad, rychle něco zakousnu a valime dál, za Lukšincem už hezky svítá. V Ostravici potkáváme Radúze s Verčou, kteří opouštějí občerstvovačku. My jdeme odpočinout, na polívku, namazat nohy, doplnit láhve s pitím. Na Smrk stoupáme taky v solidním tempu. Mírně sprchlo, což mě vystrašilo, ale naštěstí to přešlo. Ze Smrku běžíme dlouhý seběh a poprvé asi cítíme rostoucí únavu. V Čeladence opět dáváme polívku, banány, melouny, pití, mažu třísla, Deni chodidla a jdeme na Čertův mlýn. Deni tvrdí, že je celkem hotová a že kdybych ji teď položil do trávy, tak si s ní můžu dělat co chci, že se stejně neubrání a možná ani neví jestli by se bránit chtěla. No jo, některé věci člověk lituje do konce života. Valime dál do kopca. Na asfaltce kolem Stolové zase šlapem pěkně v tempu, pravidelně pícháme až se tupí hroty. Jsme nahoře, chvilku vydechneme a postupujem na Pustevny. Už to není seběh, brzdíme hůlkama i očima, z Pusteven dolů už nebrzdíme a kloužem dolů. Stoupání na Radhošť táhne opět Denča, já mám krizi, ale snažím se udržet. Už vlastně nejsou žádné občerstvovačky a zásoby se nám tenčí. Seběh na Pindulu bolí, odpočítáváme jen jednotlivé úseky a nemyslíme na cíl. Těšíme se na výstup na Javorník, protože do kopce to přece jen jde. Na Javorníku nakupujem jak v hypermarketu, kofoly, vodu a stejně to neseme dolů. Poslední seběh nálada stoupá, přechází v euforii, již běžíme městem, pak cílová rovinky chytáme se za ruce a s pocitem vítězství probíháme cílem. Majda nás fotí. I na tu pyramidu lezem, objímání a líbání nesmí u opravdových párů chybět. No a pak už jen plechovka pivka a já se dostávám zpět do pohody. Bohužel však nevím jestli příští rok zase? Celkové pocity jsou letos smíšené.<br />StošaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-218491432540125684.post-16487646540990913372012-09-12T21:09:43.418+02:002012-09-12T21:09:43.418+02:00Letošní B7 byla z mého pohledu úplně nejtěžší ze v...Letošní B7 byla z mého pohledu úplně nejtěžší ze všech tří dosavadních ročníků. Prudká stoupání po strmých sjezdovkách, dlouhé seběhy, sněhodéšť na Lysé, kufrování z Travného. Ale protože jsem se na 16 hodin, 27 minut a 20 sekund stala miláčkem a zlatíčkem, jak mě nejhodnější Honzíček povzbuzoval, byla to JÍZDA!!! A tedy Honzovi patří největší díky za stálé povzbuzování i ve chvílích, kdy jsem byla naprosto marná :) DĚKUJI!!!<br />Ještě v neděli ráno jsem byla přesvědčena, že stejným kokotem už nikdy více nebudu, ale už nyní vím, že jím jsem stále a pokud okolnosti budou shovívavé, na startu 2013 nebudu chybět. Za ty vychlazené melouny na občerstvovačkách to stojí. ;)<br />Denihttps://www.blogger.com/profile/05812358663516599654noreply@blogger.com