Ale tak jako vždy vítězí morál a vyrážíme do gury. Dnes se sjíždíme na parkovišti v Malenovicích v počtu 7. To je velká síla, dnes se musí Kobry třást strachem.
Ale ouha, mají novou fialovici, vyšvihaného cyklistu, bude opět drámo.
Start 10:05 a vyrážíme. Prvních pár kroků a najednou nějak nemůžu popadnout dech. Skoro všeci jdou přede mne, trochu brzdím, abych nepřepálil. Dýchá se mi furt stejně, tzn. blbě! Přebírám si poslední dny přípravy. Měl jsem dostatek sacharidů? neměl jsem hodně tuků? nejsem přetrénovaný?? měl jsem dostatek rekonvalescence? nebo neměl jsem v poslední době přehršel sexu??! To je blbost!
Ale zatím mám kluky na dohled (kromě Standy, že a Martina, který kluše na tepy za mnou ;-)), Koři se svými hůlčičkami, toporný kontinuální běh Majkla, Malčova rigidní rychlá chůze v mírném předklonu, Bobikův srnčí běžík, Berďovo skotačení, Honzův útok na rekord! Aspoň mohu studovat typy běžců, styl jejich závodění, fyziologii pohybu a anatomii těla. A taky mám jasný plán - dohnat a předehnat. Postupně se dotahuju na Martina(FK) (uklidňuju ho ohledně tepů) a potom dotahuju i Kořiho a zlepšuje se mi nálada. Přerývaně se snažím komunikovat: tak já jsem tady, chlapče. Koři kupodivu vtipně něco odpovídá, ale můj překrvený hučící vestibulokochleární aparát již tuto odpověď není schopen rozklíčovat. Koři si párkrát píchne hůlčičkama, několik rychlých kroků a mizí. Ty vole, dnes to nebude ono. Všechny mě dobře známé styly spolubojovníků a rivalů mi mizí před očima. Dobíhám do cíle šestý, opět NEBODUJU, a Majkl hned chce, abych se usmíval do foťáku! Dovídám se neúspěšném souboji Malči a Kořiho několik metrů před cílem, ale při sběžném optání se na výsledky ostatních kluků a neideální výsledek nové Kobry v skrytu duše doufám, že nás ti Kobřáci úplně neroznesli.
A rychle dolů k autu a kvapem k našim na oslavu, dávám si tataráček! A čekám na výsledky. Dostali nás o 12bodů!
Kobry, třeste se!!
Koudy
