Silvestrovský Cirkus Lysacup

Nezapomeň dívko, synu,
na Silvestra na Lysinu

Masek zase jako v cirku
ten za Boha, ten za sirku

Vodník oranžově svítí
čerstvý jako jarní kvítí

Dneska vede Dědek v fraku
má ho asi jako z praku

Ne, je zcela v pořádku
lakýrky vyvedly ho ze řádku

Vidím blbě? Vadí kukla
zde policajt si vede mukla!

Kobry nikde, ticho klid
taký oddíl bych “chtěl mít”

Zas nám bylo kurde dobře
popřejme to i té Kobře

Tak si hrajem každou zimu
nezalezem pod peřinu

Ať se máte všeci fajn
i když jdete na dizajn!

PF 2012
Koudy

Silvestrovská 2011

A je to hotovo. Běžecký rok skončil, kde jinde než na Lysé hoře. Závěrečná etapa roku 2011 je za náma, ale všichni dobře víme, že Lysacup nám ještě potrvá. A byla to etapa stylová, krásné zimní počasí konečně dorazilo i do Beskyd, tak jsme si dnes kromě bláta užili i sněhu. Na startu nás bylo hodně, členů VZS bylo taky hodně, ani to nebudu jmenovat, kdo tam byl najde se ve výsledovce. Jakožto oddíl jsme měli dnes plavčické kraťásky oranžové barvy a plavecké čepičky, no byli jsme jednotní až z nás šel strach. Jako šerpové nás dnes doprovodili Berďa s Kačkou K., takže děkujeme za vynesené věci. Šlo se jim prý dobře, Berďa prý vystrčil nějakou hůlku a popichoval Kačenku kupředu. Kačce se to moc líbilo a jelikož z chůze byla unavená, tak příště snad asi poběží. Ještě bych měl upřesnit, že se ji líbil ten výlet na Lysou a to popíchávání nám snad přiblíží na silvestrovské pařbě u skleničky vína.

Pokud jde o samotný běh, tak to bylo dnes moc luxusní. Wiatr doběhl zřejmě pátý, Poky jistě někde v druhé desítce, já jsem poklusával s Danem kolem 55.místa. Dvakrát jsem se sice na něj dotáhl, ale pak mi ukázal dupenku a běžel si dál. Já jsem se cítil dnes moc dobře, tak z toho byl celoběh a osobáček zase, stejně tak i Bobika ve slušném čase a předpokládám celoběhem. Pak následovali další kolegové: Koudy, Jarek, Keňan a naše roztomilé dvojčátka Deni a Ivon. Nahoře panovalo drsné počasí bez viditelnosti, a proto jsme zalezli do Šantánu na čaj a pokec. Jo bylo to fajn jako vlastně vždycky. Seběh už si užíval každý po svém, celkem to klouzalo tak jsme běželi raději opatrně. Dole nás s Jarkem napadlo vlézt do řeky, taková jako silvestrovská očistná koupel. Teda já jsem se jen namočil sice celý, ale musel jsem hned ven. Jarek je slavný otužilec, aspoň pokud jde o náš oddíl, tak si to tam užíval pár desítek vteřin v ledové vodě. Mě pak byla zima až do Ostravy. Pak už jsme si všichni navzájem popřáli šťastný Nový rok a jeli domů.

Tak teda jěště jednou přeji všem i těm co dnes nebyli a těm co nás čtou úžasný příští rok, ať Vám to běhá, plave, skáče, leze a hlavně to pevné zdravíčko. Nazdar.

Pár fotek od Bobiků:

Předsilvestrovský kvíz

Náhodou jsme objevili, že jeden člen našeho týmu se rád obléká jako žena. Poznáte, o koho se jedná? ;)

Zdroj bohužel nemůžeme uvést, neb bychom příliš napověděli.

Zimní běh Bělským lesem 28.12.2011

Dnes odpoledne se konal v mém oblíbeném lesíku tradiční zimní běh na 7km dlouhé trati. Z VZS grupy jsem tam byl sám, protože nikdo jiný na to neměl. Takže předkládám pár suchých čísel: čas 29:47, 3.místo v kat. A ze 6, celkem se zůčastnilo 20 lidí včetně pejskařů. Nejzajímavější bylo sledovat Kačku Bluchovou jak se svým pejskem podbíhá i přeskakuje překážky u oválu, jak se zastavuje a znovu rozbíhá, dokonce stihla pejska vyvenčit a stejně mi to nandala. Věřím, že kdyby pejsek lépe četl terén tak by dostihla i Adélu. Vyhlášení bylo u Bohuša a já se opět postavil na pomyslné stupně vítězů. Loni jsem svou kategorii dokonce vyhrál, ale v horším čase. Po vyhlášení jsem valil dom abych nebyl bit, měl jsem totiž zpoždění. Takže to bylo jěště 3km ostře. Celkem jsem si dnes naběhal krásných 18km.

Tož partyjo trenujte a kurde přydejte. P.S. Kačka B. mi mimochodem prozradila, že Bobika s nima trenuje na stadioně SSK Vítkovice na dráze i v tunelu od rana do večera specialni atlet. abecedy atd., takže proto ten nárust formy. Tož pry taky mužu přijst a fest se do teho opřet.

Tož se těšte!!!

A ne že zase někdo bude opravovat pravopisné chyby, to byste mě fakt nasrali.

Štěpánský běh Porubou 2011

Kdy: 26/12/2012
Kde: okolo Poruby
Kdo: Poky, Stoša, Keňan, BOBika, Jarek, Berďa, Malča a servismani Kačenka a 1/3 PokyTeamu (mamka)

Začnu poněkud netradičně, odbočkou k našemu blogu. Psaní článku/-ů se stává totiž zajímavou hrou. Jde o to, kdo po závodě osloví nejdříve jiného spoluběžce se slovy "Napíšeš článek ...". Místo teček si mužete doplnit v podstatě cokoliv - smailík, vykřičník, otazník, rýpavou poznámku apod. Tímto se vyslovitel zbavuje odpovědnosti psát a pokud má v okolí pár svědků spoluběžců, je osud osloveného de facto zpečetěn. Většina se hájí tím, že nemá čas. Další by možná psali, ale jejich účast na závodech je buď mizerná nebo v textu nasekají tolik chyb, že místo pochvaly za napsání článku sklidí více "ovoce kritiky" než zemědělec specialista.
Co si budeme nalhávat - pokud nemáte dáno, není PSANÍ časově levnou záležitostí. Když se podívám na autorství článků, vedu s takovým náskokem, že bych snad nemusel psát i několik let. Některé mé články sice nejsou až tak o psaní textu - jsou v nich např. mapy, odkazy či jiné zajímavosti, ale to jim neubírá na časové náročnosti. Konkurentem je mi pouze Koudy, který je v podstatě spisovatel-profesionál. Já píšu obyčejně, on dialektem či nářečím (?) a často ve verších. Já jsem vydal pouze diplomku, on minimálně totéž plus básnickou sbírku. Dohromady máme vice než 50% článků a přesto má někdo pocit, že tady asi málo přispíváme ... Toliko úvodem k zamyšlení a případným předsevzetím pro rok 2012.

Podle termínovky to nevypadalo na špatnou účast. Nečekaně se na startu objevil Malča, naopak Twins jsou stále nezvěstné. :( Někteří již na startu avizovali, že si to pouze radostně vyklušou (není přesná citace) s Berďou - že Keňane? Počasí bylo sice poněkud vlhké (v noci pršelo), ale vzhledem k nějakým +5st. nebylo po sněhu a ledu téměř ani památky. Navíc ani moc nefoukalo, ale i to málo vánku dokázali někteří spoluběžci zdatně přežívat schovaní za jinými běžci (že Keňane?!).
Nějakým nedopatřením jsem se ocitl přímo na startovní čáře. Na poslední chvíli mě z ní však odsunul Marek Zeman, takže jsem se uklidnil. Jak už to tak bývá, po výstřelu se všichni vyřítili z kopce a pole se začalo rychle natahovat a trhat. Vzhledem k mé startovní pozici i pomalejším začátkům jsem byl nějakou dobu předbíhán a mohl si tak prohlédnout závodníky na špici. Kupodivu si to moc lidí nezkracovalo, alespoň kolem mě. Opět se ale našel neználek, který si před odbočováním do Francouzské naběhl úplně do prava a pak se snažil překřížit běžeckou "dráhu" tak, aby si zatáčku doleva mohl zkrátit po trávě. A protože si to usmyslel na mé úrovni a já si to zkracovat nehodlal, ještě u toho blbě pindal ...
Poky proběhl kolem tak rychle, že jsem ho ani nezaregistroval. Wiatr hadra. Stoša byl na dohled, ostatní byli netradičně za mnou. Čekal jsem, že se se Stošou budu držet více, ale velmi dobře vyladil a u OD Tesco jsem ho již sledoval z pěkné dálky. Napadaly mě myšlenky, že to zase přepálil, ale po kontrole TF je vystřídaly obavy, zda jsem to nepřepálil já. Každopádně dneska mi ukázal záda jen na chvíli a zmizel. Za to na mé se někdo díval celý závod, že Keňane? Trať pěkně ubíhala, servismani fotili a ochotně nabízeli pití, které jsem nepotřeboval - tímto jim děkuji! Při stoupání ke Globusu jsme vytvořili kompaktní trojici: Verča Jerglíková a já vedle sebe, na záda nám dýchal kdo jiný než Keňan! Společně jsme pak stahovali Josefa Kvitu (MK Kopřivnice) a staršího Kociho. Toho jsme doběhli až u přeběhu Opavské. On se vydal rovně za běžcem před sebou, my po značené trase jako každý rok. Seběhli jsme se za kolejema s tím rozdílem, že on měl najednou k dobru několik desítek metrů. :( A tak jsme stahovali znovu. Na dohled byla i Adéla Esentiérová. Závěry však nevypouští - spíš naopak. A tak se všichni "mačkáme" z posledních sil. U "sesteráku" nás mohutným, originálním a nezapomenutelným povzbuzováním žene do cíle fialovice Ironman - díky! Pak přichází oblouk, krátká rovinka a finišové stoupání. Cítil jsem, že to na nějaké sprinty do kopce moc nebude, a tak jsem se snažil předběhnout Kociho a co nejvíce se mu i ostatním pronásledovatelům vzdálit. Předbíhací manévr se povedl, vzdalovací nikoliv. Kousek před cílovým stoupáním mi to Koci vrátil a za ním se přehnal někdo v našem dresu. Ano, opět Keňan! Naštěstí jsem mu dělal výtečného vodiče, na trase mu ušetřil dostatek sil a tak Kociho porazil. Ze zadu však začaly doléhat zvuky dalších běžců a tak jsem nesměl polevit. Až v cíli jsem zjistil, že zvuky vydával další souputnik - Jarek.
Trochu zvláštní příchuť měl závod pro Pokyho, který běžel v jedné z čelních skupinek. Jejich "orienťák" na sídlišti vedl k cíli oklikou, a proto se z medailových ambicí bohužel nemohl radovat. Dokonce doběhl až za Berďou. Ale běžel pěkně! ;) Podle GPS nějakých 16 km.
Spousta z nás si zlepšila osobáky, v tombole jsme taky něco vyhráli - takže nám nezbývá, než se těšit na další ročník! :)
Všem je jasné, že soutěž o psaní článku jsem vyhrál já. A kdo "vystřelil"? No přece Keňan! Provázel nás krok za krokem celým článkem a závěrečné věty mu budou patřit rovněž. Ačkoli to tak možná nevypadá, vůbec se na něj za nic nezlobím, ani nejsem naštvaný. Ostatně mi nic neudělal. Jen mě porazil, což není nic nového. ;) V cilí mi složil navíc pochvalu! Takže Keňane - ať Ti to v roce 2012 pěkně běhá, ať vyhraješ sázky a zaběhneš nějaký pořádný čas na maraton!!!

Výsledky: TJ Liga 100
10/018 0:54:53,0 Stoša (pořadí v kategorii/celkově)
09/031 0:57:23,1 Keňan
19/033 0:57:28,9 BOBika
10/034 0:57:35,1 Jarek
29/055 1:02:29,3 Berďa
20/071 1:03:13,3 Poky
48/109 1:15:47,4 Malča


Foto: VZS, Lašský běžecký klub, MK Seitl,

Štěpánský běh Porubou 2011

Pour Féliciter 2012

Dávejte na sebe a své blízké bacha, mějte se rádi, běhejte, užívejte. A smějte se. Na sebe, na okolí, na cizí, na známé, sobě a nakonec i na ty Kobry fialové! A "kurde přydejte!"

Koudy

Přeji všem kamarádům krásné prožití svátků a do nového roku pohodu, zdraví a výborné výsledky v spoustě nádherných závodů. Prostě ať vám to běhá! Martin

Videa na webu

LysaCup 2012 - videa z trasy (by MIro)
01 Velký Javorník
02 Visalaje
03 Šance
04 Rajská bouda
06 Bezruč
07 Krásná - NIGHT

Dolomitenmann 2011 (oficiální web, český web)
Dokument o běhání (ČT, Fokus)

Už víme, proč nám to běhá!

Konečně nám vodníkům někdo objasnil, proč nám to tak dobře běhá!
Na zdraví!
Koudy

kardiolog prof. Šamánek:

Krásnááááá - LC 7-2012

LysaCup 2012 - 7. etapa, Krásná "NICE NIGHT"

17.12.2011 v 15h jsme vyrazili opět v hojném počtu vstříc novému nočnímu dobrodružství na milované Lysé hoře. Start další etepy LC byl ohlášen na 16.30 , takže jsme se tam sešli s dostatečným předstihem v tomto složení: Já, Ruda, Fido, Bobika, Majkl, Malča, Martin, Jarek, prý Wiatr (já ho neviděl a výsledky ještě nejsou), Dan a jako šerpové Berďa a Sabina. Před startem jsme si skočili pro lístky, rozběhali jsme se, pokecali co a jak, kdo má jakou čelovku a kdo si co obleče, prostě standartní kecy jako vždy.

Po startu už mohu mluvit jen za sebe, protože byla tma a vidět bylo tak akorát na dosvit čelovky, chvilinku jsem běžel s Majklem, před ním a pak už jen za ním, posléze jsem ho už neviděl. Běžel jsem si v klidu sám, vyrovnaným tempem, jen malé kousíčky jsem přecházel chůzí, krize jsem neměl a docela jsem si vychutnával tmu, sníh, občasné podkluznutí, ticho a svit čelovky, který nešel dohonit. Nejvíc jsem myslel na to, jestli jsem správně rozložil síly, pak na ostatní kamarády, hlavně o kolik míst mě dá Dan a kdy mě doběhne Bobika. Pak přišla sjezdovka, kterou zvládám pouze chůzí, za to celkem dynamicky, v závěru jsem byl trošku měkký a nechal jsem se předběhnout jěště jedním borcem. Na vrcholu jsem odevzdal lísteček, prožil jsem si tři vteřinky pocitu kdy králík od oběda by se chtěl podívat ven, ale na štěstí to hned přešlo. Zkontroloval jsem hodinky a velmi mě potěšil další osobák, škoda že Dan si ho neměří, ale určitě má menší a kratší jako pokaždé. Sedli jsme do Šantánu na čaj, probíhaly obvyklé rozhovory, všichni byli v dobré náladě a spokojeni, Berďa vynesl cukroví i vitamín R, takže bylo fajně, Jarek něco natočil i vyfotil. Věci nám neuschly, ale poprvé jsem si vynesl suché tričko, takže dolů to šlo příjemně. Seběh u mě proběhl bez pádu, dokonce jsem si stihnul lehce vyklusat. Rozloučili jsme se s ostatními a frčeli domů, jěště i v autě probíhalo nějaké to bilancování, Fido prý spokojen nebyl, předběhl ho i Dědek, tak jsme mu třikrát nabízeli ať si vystoupí a doběhne do Ovy, nakonec slíbil, že dá v paneláku nějaké schody, aby v klidu usnul.

Snad se ještě sejdem v hojném počtu na Vánočním krosu v Bělském lese, jinak přeji všem šťastné a veselé vánoce.

LC 6 - Bezruč

LysaCup 2012 - 6. etapa, Bezruč

Video ze seběhu cest před hangem a časové odstupy (vzhledem k začátku videa):
1:12 Poky
1:28 Dan
1:34 Ruda
1:47 Stoša
1:55 BOBika
1:59 Fido
??? Jarek
2:35 Koudelkovic
2:43 PokyTeam

A par fotek, převážně z mobilu.

Jak maly synek z dědiny na kopytach Kobru rozněsl

Tož to bylo tak. Byla neděla, konec tydňa přyšel a všeci už mjeli nohy i řitě opocene, jak nervozni byli z teho kopca. Však aj děcka stavaly za tmy a po baraku burdel robily ani ty dvě potfory pohadkove plyšove zelene a orandžove v bedně je nesklidnily. Za oknami hnusy fialove litaly, asi take jak kobry o kerych eště podřystame. Do vehikla sem narval zepar kolegu wasermanu, jakesyk bebechy na běhani a mydlili zme do gury. Na noveho fleka - Mazaka. Zebral sem Berdycha, Bobsona, Jaryna a mojiho synka mladeho Vilibalda. Jaj, tych dřystu o žyvotě, Lysem kopcu a všeckych inych informacy co sem zas musel posluchať od tych chitrych kebuli ve vozydle. Z někerymi Lysacypisti už zme se potkali před startem. Na zemaforach ve Frydlantě. Tam zrobili sudruzi z NDR system ala Italia - čym dyl nic něrobiš a sviti červena, tim lepšy. Zepar nervoznich fešaku se už vykulalo z vozydel, běhali jak čamrdy po asfaltě, kinuli a mavali na ostatni, klepali keremu na rameno, keremusik zas na čelo. Ja sem dřepjel ve vozydle zly na sebe, bo sem si spomněl, že sem jak na smrť zapomněl si zebrať košulu na běhani. Jak po pul hodině blikla zelena barva, vyrazili fšecy jak dyby už Lysacup začal. Na parkplace zme se keřysi přezlekli - ja sem ostal ve sfatečnim, bo sem neměl tu košulu, pokupili za hřyšne prachy startovenky a vyrazili směr LysaMountajn. Z mladym zme se vlekli na chfostu, bo teho gizda po chfilce začlo bolet koleno, pak dupa, haksna, kebule a pichalo ho v boku a pak aj u srca, že pry infarkt se o něho pokuša. Ale akutni zelhani srcoveho svala hrozilo hlavně mi. Kurde, tak sem pěnil, ale praviť sem mu nic nemoh, bo synek je to hodny a robotny, ale že sem mu chtěl dat kličky od vozydla, že tam počka na mě a poslucha si tam třeba i ten hyphop! Najednu začal jak ruska mašyna migať. Stahl sem břucho, přestal mrmlať a valil za nim. Za chfilu zme doběhli a přeběhli Fika, a na Větrach zme před sebu uviděli plazicy se zvěř - kobru fialovu Ryšakovsku, eště fialovějši jak mrtfa mrtfola Smerfa. Pomaličky sa plazyl, ocasem krutil, ani že Franc po něm ryčel, ať kurde vali, mu nic platne něbylo. My zme ho doběhli, přeběhli a ja sem ho eště zeřval, jak maleho fialoveho synka. Liski zme spořadaně na guře odevzdali, jakysik čaj a polivku vyhtli, podřystali, jak ti vodnici fajně běhaju - hlavně Poky a Wiatr, to su teď majstřy světa, a valili zas do chalupy. Do dom zme cestovali zas o hodiny dyl, bo ve Frydlantě furt hrali italsku hru “něrobiš, nevadi”, ale cestovali zme s takim fajnym pocytem, takym horkim dobrym pocytem u srca, že i ten maly vodnikovsky gizd co mješka na dědině tu fialovicu može doběhnut, přeběhnut a rozněst na kopytach! Kurde, tak jest.

LysaCup 2012 - 3. etapa, Šance aneb Jak to vidí Strýček Fido

Zima v Ostravě a blízkém okolí obvykle nevykazuje zrovna pohádkový průběh, a proto asi nejsem jediný, kdo v tomto období bere všemi deseti možnost dostat se aspoň jednou týdně na hory. Navíc ten, kdo propadl Lysacupu, má i výborný argument, jak na ty hory přeci jen utéci - o nějakých pár fousů zde lepší vzduch opravdu jest. A tak člověk lítá a lítá, aby byl na víkend svěží, když tu se najednou nešika poraní a zjístí, že pozítří k vrchu běží. Nastává velké dilema, zda ušetřit či neušetřit kolena. Rozum prohrál a jsou tu Visalaje, na vrcholku jde noha nekompromisně do háje. To si pak naivní, vrcholovými endorfiny nabitý psychopat řekne, za týden od Šance to bude oukej, a kolínko jen zlehka foukej. Týden klidu, odpočinku a nevím jakých (ne)aktivit ještě, však udělal své i v tom negativním směru a tak to opravdu nemohlo dopadnout jinak, než že jsem se celý nervózní postavil na start…a pak?
Pak začalo trápení veliké!
„Chacha, neříkej!“, usmívají se jen borci z týmu. Já jsem spokojený a velice rád, že jsem etapu vůbec dokončil, ikdyž během závodu byla psychika na bodu mrazu. Teplota na vrcholu pak dokonce dva stupně pod ním. A tak se s vámi, milí přátelé, loučím, a dávejte na sebe bacha ! Za ta dilemata, jestli zrovna Kapík běžet, nebo ne, to nestojí !!

Zdraví a sílu přeje Strýček Fido

Povinná školní docházka

Tak nám to začalo. Další ročník věhlasného Lysacupu, běhu do gury v Beskydach, odstartován. Připadám si na začátku každého nového ročníku jako ve škole. Část roku bez Lysacupu jsou prázdniny, na podzim začíná školní rok. Děti chodí do školy, my běháme Lysacup. Tak, jak se školou povinní potkávají v září s rozzářenýma očima ve školních škamnech, tak my se potkáváme na některém z parkovišť v Beskydech. Tak jak si ti caparti vykládají o tom, co dělali o prázdninách, kam je rodiče pustili, tak my si vykládáme o zbytku roku bez Lysacupu a kam nás manželky nepustily. Tak, jak se před babama prsí Franta před Pepou, tak se před námi dětinsky předvádějí Kobry. A tak, jak Franta dostane od Pepy přes pysk, tak můžou Kobry dostat …

První etapa z Frenštátu na Javorník proběhla za krásného počasí a ideálních podmínek. Někteří organizátoři – ahoj Luďo – si vymysleli další kategorii. Nad 200 liber, což je něco kolem 91kg. To zvedlo z pohovky i Kořiho a na první etapu se dostavil. Na druhou etapu mu to již bohužel motivačně nestačilo. Švidra, který se také nalézá za touto magickou hmotnostní hranicí, spolu s Luďou si libují. Člověk může žrat jak smyslů zbavený a přesto se umisťovat na předních místech tabulky. My s novou posilou Danem jsme porazili Kobry. Výborně běželi Wiatr a Poky, kteří budou našimi letošními tahouny. Na třetím bodovaném místě to vypadá na střídačku na Majkla, Stošu, Dana, Keňana. Já jsem zaujal taktiku kombinující přístup vyčkávací a přístup hodného a chápajícího otce. Vilém poblázněný mou poblázněností Lysacupem se rozhodl, že bude běhat taky. Slíbil jsem mu, že ho budu podporovat a běhat s ním. Když vidím mladého, jak se šine nahoru, tak si trénuji i svou pevnou vůli, empatii, vlídné slovo a vytvářím motivující věty a souvětí. Příkazy jako „Viléme do prdele přidej!!!“ jsou mi cizí.

Cestou na druhou etapu z Visalají na Lysou jsem posbíral spoluběhny do auta a vyrazil směr jih. Viléma jsem posadil dopředu, abych mu mohl už posté otcovsky klást na srdce, jak nesmí přepálit začátek, abych se asi za deset minut dověděl, že stejně nahoru vyběhne jako první. Vzadu Berďa, Bobika a KačaSoňa. Měli svůj den a já jsem si připadal, že vezu partu z dětského diagnostického ústavu. Kdy už tam budem, předjeď ho, nebij mě, nevyplazuj na mě jazyk, posuň se… Berďa vše přednášel s jakousi ostřejší dikcí a poznámky byly ironičtější než jindy. Pak jsem si jej dobře prohlédl ve špíglu a zkontroloval jeho nový sestřih. Už jsem držel hubu.


Počasí opět ideální, na startu úsměvy a známé tváře (kromě Kořiho). Opět jsme porazili Kobry. Ač už je to celkem trapné, musím zde zmínit rozklížení jmenované společnosti. Loni se spřáhli s Iksérama, aby ochutnali pocity vítězství, letos vládne takový chaos, že ani neví, jaký klub mají napsat na startovní lístek. Zmatek nad zmatek, zmar nad zmar. Někteří Ikséři jsou Ikskobry, některé Kobry jsou Ikséři a některé Kobry jsou Kobry. A vzhledem k tomu, že pořadatelé vydali Přestupová pravidla, tak se máme ještě na co těšit. Ale jak jsme již mnohokrát deklarovali: jsou to hodní kluci a holky, my je máme rádi, my jim vždy ruku pomocnou nabídneme, radou pomůžeme, hanebně o nich se zmiňovat nebudeme a nakonec i VZS Ostrava na startovní lístek napsat dovolíme.

Hornická desítka 5.11.2011 Frýdek-Místek

Tento běh hodně lidí považuje za jeden z vrcholů sezóny, hodně jsem o něm slyšel a tak jsem se přihlásil. Přijel jsem, viděl jsem, závodil jsem (ani zdaleka jsem ovšem nevyhrál) a rozhodně přijedu příště zas. Opravdu to je skvělý běh. Jenom žasnu, jak se dá výborně zorganizovat taková masová akce, byla to rychlá, dobře značená trať a připravili pro nás pěkná trička. To vše za přijatelné startovné. Je pravda, že v neděli před Lysacupem jsem měl podivně těžké nohy, ale aspoň jsem měl čím omluvit svůj slabší výkon v první etapě LC.
Pár údajů o závodě:
Hlavní běh 10km dokončilo 600 běžců, vítěz Milan Kocourek AK Kroměříž (29:49)
Z našeho oddílu: BOBika 222. místo (42:56 - gratuluji k osobáku), moje maličkost 162. místo (41:21-taky osobák). Majda s Rudou - sice neběželi, ale byli tou nejlepší podporou, jakou jsme si na trati mohli přát. Dík!
Martin

Soustředěníčko II

Soustředěníčko

Košický maraton byl náročný ale "krásný"

Bucharest International Marathon

VÝSLEDKY

XVI. ročník Běhu na Praděd 2011

V sobotu jsme se za téměř aprílového počasí vydali zdolat nejvyšší vrchol Moravy - Praděd. Startovalo se z parkoviště Hvězda, trasa o délce 9,6 km vedla po asfaltové cestě přes Ovčárnu až k vysílači na vrcholu. Na startu se sešlo celkem 156 běžkyň a běžců, mezi nimi i spousta známých tváří z LysaCupu. Že se zima a s ní LysaCup nezadržitelně blíží, připomínala kromě letáčku s propozicemi, i teplota. Dole na parkovišti bylo hezkých 5 stupňů, na vrcholu kolem nuly. Opět tak došlo na oblíbenou větu….“Co na sebe ?“. Někteří volili čepici a rukavice, jiní trenýrky a tričko.
Za VZS jsme nastoupili v sestavě Stoša, Jarek a já, jako doprovod nám kryla záda Majda. Za mírného deště jsme vyrazili vstříc 660 výškovým metrům. Kousek pod Ovčárnou se déšť postupně změnil ve sněžení a „trenýrkářů“ mi začalo být trošičku líto. Kilometr před cílem se přidal silný vítr, a kdybych neměl dost problému sám se sebou, asi bych nad jejich údělem zaplakal. Po doběhu jsem Jarkovi do kamery podrobně vylíčil, jak se mi běželo ( viz.video ), občerstvili jsme se vizovickým ionťákem a utíkali dolů.
Podle očekávání byl z nás nejlepší Stoša ( nejen ve zpěvu ) 54:01, Jarek 55:07 a Ruda 57:38.
Celkové výsledky i fotogalerie jsou na stránkách http://www.iscarex.cz/sport

autor: Ruda

MMM tj. Medzinárodný Maraton Mieru KOŠICE

je to sice s odstupem, ale teprve teď jsem schopen psát o maratonu, aniž by se mi při tom uzlovaly nohy. A taky to byla trochu válka nervů, kdo udělá zápis. Prohrál jsem.

Do Košic jsme vyrazili v sestavě Berďa, Stoša, Jarek, já a jako morální podpora Soňa. Košice nás uchvátily. Košické náměstí je úžasné. Krásné stavby, zajímavá fontána, zvonkohra a ...spousta lidí. Žilo to tam dlouho do noci. Možná to bylo ale tím, že košičani si celý večer dělali z ostatních srandu tvrzením, že na různých místech náměstí provozují moderní umění. Musím říct, že většina lidí na tuto srandu přistoupila a toto „umění“ jim „baštili“.

A závod? Pověst nelhala. Všem se nám to líbilo. Běh z kategorie „velkých“, řekl bych, že srovnatelný s Prahou. Měl nádhernou atmosféru. Místní fandili a bylo znát, že na tento nejstarší evropský maraton jsou pyšní. Za náročné počasí rozhodně nemohli. Foukal poměrně silný vítr a bylo velké horko. Pro mě to byl nejteplejší maraton. (Je zajímavé, jak často jsme letos žehrali na velké teplo při závodě). No „vyšťavili“ jsme se všichni. Kluci si všichni zaběhli osobáky a já jsem zaostal za svým pražským maximem o 9 sekund. Takže spokojenost veliká. Fotky a video doufám dodá Jarek a Berďa.

Dluh splněn. Těším se na článek o maratonské Bukurešti.

Martin

Martin…3:30:41

Stoša…..3:30:49

Berďa….3:46:47

Jarek…...3:49:10

88. Medzinárodný maratón mieru, Košice, 2. října 2011

V sobotu 1. října odjeli někteří členové našeho oddílu na další ze zahraničních maratonů. Plánovaný odjezd rychlíku z Ostravy-Svinova stihli překvapivě všichni účastníci výpravy - Martin Keňan Kotek, Honza Stoša, Kameraman Jarek, já (Berďa) i naše nebežecká podpora má ségra Soňa. Cesta byla bezproblémová a odpoledne jsme se už registrovali v maratonském Expu.

Zde nás lehce překvapil obrovský černý igelitový pytel, který obsahoval závodnický batoh. Rychle jsme jeho pravý účel našli. Organizátoři se zřejmě obávali obětí z řad běžců, které mohlo způsobit očekávané teplé počasí, proto našli optimální řešení a běžcům na trať připravili pytel na ostatky, do kterého by si kolabující závodník v posledním tažení mohl vlézt a tak zrychlit čištění tratě po závodě. V šatně jsme pak bohužel zjistili, že tento objemný pytel je určen pro věci na převlečení. Ale klidně by se do něj vešlo i kompletní Jiráskovo dílo, pokud by si ho chtěl někdo po závodě přečíst a neměl, kam uložit. Odpadlé běžce sbírali pořadatelé a sanitky již během maratónu a pytle tak nebyly třeba.

Co napsat k reprezentantům našeho oddílu? Já jsem si do Košic přijel hlavně vychutnat svůj desátý maraton a pak také vylepšit svůj osobní rekord a také jsem si Košice naplno vychutnával - v hospodách i na výstavách. Ostatní chlapci z VZS svým soustředěním zatím působili tak, že jsem se domníval, že budou útočit na čas 2:30 a chtějí se dostat mezi Top Ten v kategorii Muži středního věku. Koudy, chyběl jsi mi!

A co napsat k samotnému závodu? 1. V neděli bylo fakt neskutečné vedro, ale fakt obrovské. 2. Atmosféra, kterou v závodě udělali Košičani byla naprosto úžasná. Dobíhat na totálně napráskaném náměstí, kde vám všichni fandí, buší, křičí, ... je prostě nepopsatelné! 3. V závodě běželo neuvěřitelné množství krásných holek. 4. Trať v Košicích je nádherná. 5. Udělali jsme si všichni až na Martina osobáky - Martin 3:30:41, Stoša 3:30:49, Berďa 3:46:47 a Jarek 3:49:10.

V závodě má ségra natočila i plno obrazového materiálu. Snad ho Jarek brzy zpracuje a podělí se o něj s námi. :-) Kromě toho Soňa i něco nafotila. Výběr je zde.

Básnička Bésedmička

Výkon našich na B7 ve mně zanechal dojem tak silný a nesmazatelný, že ač jsem se snažil býti slušný, do říkanky se mi pletla slova ostrá, leč pravdivá.

Team ladies VZS Ostrava TWINS
Snad ony umějí lítat, ony mají wings!

Bolatická rychlá odnož - Ivon a Denis
Předběhly i mnoho těch, co mají penis

Bolatické jedničky - Denis a Ivon
Neumannka vzteky na trenéra křičí: A VON!!!

Na čele závodu další VéZeteS letka
Vidíme tam Stošu a Mira Letka

Ti dva si sedli, padli si do kroku
Neztrácejí čas a nehrabou se v rozkroku

A další rychlí vodníci – Majkl a Džemel
O tom že nemožeš už Majkle nemel

I ostatní grupy by tak dobré byly rády
Vivat VZS, to byl závod, ten měl grády

No a Kobry smutně a poraženě syčí
Tak se mi zdá, že jsou pěkně v ….


… pardon

BESKYDSKÁ SEDMIČKA - běžce (ne)hýčká

Byly jsme požádány, abychom sepsaly článek pro běžecký web, proto článek přikládám až po uveřejnění na www.bezvabeh.cz. Více zde :-)

A je to tady! Spolu se sestrou Denisou, a zároveň parťačkou, stojím na startu další úžasné šílenosti, jímž je B7 – eXtrémní horský maraton s délkou 90 km a převýšením 5302 m. To jsou hezké cifry, nicméně ani zdaleka nedokážou nastínit, o jaký dokonalý masakr ve skutečnosti jde.
Odbíjí devátá večerní, slavnostní průvod městem Frenštát pod Radhoštěm je zahájen! V houfu 2600 lidí procházíme ulicemi, víc než doprovodnou hudbu a fandící nadšence však vnímám rostoucí napětí a bojovné lokty některých soutěžících.
Ostrý start se blíží! Ozývá se startovní siréna, nad hlavami nám září ohňostroj, dav se vydává zdolat beskydské vrcholy. Teď už je to všechno jen a jen na nás!!!

JE TO HODNĚ O HLAVĚ
Prvotní nadšení se rychle mění ve vnitřní obavu, nejistotu. Hned v úvodu neskutečné trápení. Kde je sakra ta euforie?! Až nyní na mě padá děsivá představa dlouhého běhu, poprvé si taky uvědomuju odpovědnost za dvoučlenný tým. Nesmím to sestře pokazit! Překonám krize? Sednou mi boty? Hlavně se neztratit a ve zdraví doběhnout!
Všechno je jen v hlavě, za mohutného povzbuzování sestry zaháním myšlenky, zase se rozbíhám a dostávám do tempa. První krizi, psychickou, si tak můžu odškrtnout hned ze startu.

ZAČÍNÁM DRŽKOPÁDEM
Běžíme dál. Na rozdíl od Deni, která se zúčastnila i minulého ročníku, absolutně netuším, jaká brutalita mě v některých místech čeká v podobě velmi členitého a různorodého terénu.
Již jeden z úvodních seběhů si tak vybírá svou daň, krásným držkopádem poznávám povrch terénu opravdu "na vlastní kůži". Žiju a tak pokračujeme dál. Další bod odškrtnut.

NÁLADA STOUPÁ
Postupně míjíme několik stanovišť, střídáme chůzi s během, poprvé si vychutnávám kouzelnou noční atmosféru závodu. Náladu mi zvedají jak samotní běžci, se kterými sem tam prohodíme nějaké to slovo, perfektní občerstvovací stanice s osvěžujícím melounem, ale hlavně úžasní a vždy usměvaví dobrovolníci na trati.
A najednou to jde, kilometry se pomalu načítají, noční část je téměř za námi! Stále makáme, za svítání proklínám drsný sestup kamenitým uzoučkým chodníčkem do Ostravice.
Správně tuším, že to nejhorší mě teprve ještě čeká a na tuhle "stezku pro kamzíky" budu hodně ráda vzpomínat.

ZTRACENY V LESE
Po příjemném výstupu na Lysou se vydáváme vstříc dalšímu vrcholu. "O"Travným jsme se nenechaly otrávit, teď už jen Ropice a zbytek nějak zvládnem :-)
Jak krásná, ale velmi naivní představa! Za občerstvovací stanicí odbočujeme příliš brzo, marně hledáme praporky, musíme se vracet, nabíráme cenné minuty… Ztraceny v lese a já si škrtám další bod.

ZÁVĚREČNÝ MASAKR
Zbývající úsek nelze snad ani popsat, ten se musí prožít, v mém podání už spíš hlavně přežít. Závěr trasy Sport byla opravdu chuťovka. Strmou, kamenitou sjezdovku scházím s kyselým výrazem ve tváři a zaťatými zuby.
Po více než 80 kilometrech to je to pravé ořechové, co moje nateklá chodidla potřebují ze všeho nejvíc. Ty boty se snad zmenšily, nebo co?! Puchýře jsem nafasovala zdarma :-)
Dokonalým bonbonkem bylo posledních 5 kilometrů, jimiž byl "dobrovolný psychický a fyzický teror" totálně završen. Spíš než běžec jsem si připadala jako horolezec.
Drápala jsem se do kopce hlemýždím tempem a ždímala ze sebe snad úplně poslední zbytky sil. Musím! Další krize, tentokrát fyzická, je tu!
Už jsem nahoře, kde je cíl? 1,5 km do cíle?! Děláte si srandu?! Já už nemůžu, já už nechci…

FINIŠ
Přesto se s Deni rozbíháme do závěrečné části, za podpory fanoušků vybíháme i poslední stometrové stoupání a protínáme cílovou rovinku jako vůbec první ženský tým, a to v čase čas 18h:12min:48s!
Máme to za sebou!!! Přežily jsme!!! Jsem vyždímaná jako citron, ale přesto už na Javorovém vím, že si další ročník nesmím nechat ujít!
Neuvěřitelný, nepopsatelně krásný a opravdu EXTRÉMNÍ životní zážitek!!!
Sladkou tečku tomu dodalo slavnostní vyhlášení na náměstí, je úžasné být zfetovaná endorfiny, radovat se spolu s ostatními a mít na co vzpomínat! Horám zdar :-)

A CO NA TO MOJE SESTRA DENISA?

Nejhezčí zážitek?
Nedokážu vybrat jen jeden. Spíš mě nadchla celková atmosféra, neustálé podporování ostatních soutěžících a opravdu neuvěřitelní dobrovolníci, kteří se starali o chod závodu, občerstvení a mnohdy i o dobrou náladu nás všech.
Nejhorší zážitek?
Paradoxně až za cílem při jízdě lanovkou z Javorového dolů. Protože se bojím výšek :-)
A co krize?
Pro mě největší krizí byla psychická krize Ivon, hned na začátku. Není lehké někoho tahat z podobných situací :-) Osobní krizi jsem neměla žádnou, ani fyzickou ani psychickou.
Snědené jídlo?
Spoustu melounů, dvě polívky, sójová tyčinka, müsli tyčinka, jeden energy gel, pár bonbónů… A dva ibalginy :-)
Co ti B7 dala?
Endorfiny, euforii, zkušenosti a prý kvalifikační body na CCC UTMB :-) A přetažené kolenní flexory pravé nohy :-)
Co Ti B7 vzala?
Nic :-)
Absolvovala jsi oba dva ročníky B7. V čem byly rozdílné? Můžeš srovnat náročnost, atmosféru, úroveň…?
Do prvního ročníku jsem šla se třemi kamarádkami, byla to taková dámská jízda na pohodu, užít si to a vyzkoušet něco nového. Letos jsem tomu chtěla dát trochu více, rovinky, seběhy běžet, zrychlit co se dá.
Letošní trať mi připadala každopádně terénem a asi i profilově náročnější, ale to mi vyhovuje.
Na organizaci si absolutně nemůžu stěžovat. Vše bylo perfektní, neměla jsem problém, naopak mě spoustu věcí příjemně překvapilo, třeba ty melouny :-)
Cíl pro příští rok?
Čas pod 16 hodin, nejspíš v kategorii mix.

Výsledky
Foto

Ještě Hrabovský půlmaraton

K pěknému Berďovu článku přidávám pár foteček.... Martin

Hrabovský půlmaraton, 3.9.2011

Včera se za nádherného letního počasí konal oblíbený Hrabovský půlmaraton. Díky souběžně probíhající Beskydské sedmičce se naši borci Stoša a Majkl na start nepostavili, ani naše největší hvězdy Denča s Ivon se v Hrabové neobjevily. Proto na začátek krásného běžeckého babího léta teprve čekáme. Kromě uvedených hvězd na start přišli všichni zbylí dobří běžci z VZS. A to Wiatr, Keňan, Bobika a Berďa. Náš prezident Koudy chtěl běžet v Hrabové též, ale protože se ráno záhadně objevil na Ostravici a tam žádný půlmaraton nemají, tak nedělal nic - jako obvykle.

I přes docela teplé počasí se nám běželo výborně. K tomu napomohli i skvělí fanoušci podél trati. Díky. :-) Wiatr prosvištěl trať za 1:29:29 (celkově 15.), za Keňanem vlasy vlály od startu až do cíle, což trvalo velmi solidních 1:35:22 (28. místo). Já jsem si téměř celý závod povídal s Bobem, ale protože si se mnou už pak povídat nechtěl a zatvrzele mlčel, tak jsem mu v závěru lehounce foukl. Čas jsem měl 1:41:28 (40. místo) a Bob doběhl hned za mnou v čase 1:42:53 (41. místo).

Už se těším na příští ročník. Snad trefí na start i Koudy.

Beskydská sedmička 2011 odstartována

Tož zastoupení máme, ale nejen my :-).
(bohužel jsem tušil, že jsem si nevzal správné světlo :-/)

Jesenický maraton 2011 - 3.ročník

V sobotu 27.srpna za slunečného, horkého a větrného počasí jsme se společně se Stošou, Jemelem, Minďou a Abošem postavili na start Jesenického maratonu. Trasa Ramzová – Obří skály – chata Jiřího na Šeráku – Keprník – Červenohorské Sedlo – Švýcárna – Praděd – Ovčárna – Vysoká hole – Ztracené kameny – Skřítek slibovala nejenom krásné výhledy, ale i další důležité kameny do naší běžecké zkušenosti. Po startu šel vpřed Aboš. To, že vidíme jeho záda naposledy jsem Jemelovi slepě uvěřil a první půlku závodu jsme se drželi pěkně ve skupince. Kilometry hladce ubíhaly. Stoša vše kontroloval 10m za námi a nesměle si ošahával jesenické hřebeny. Jemel měl lehký krok a nejspíše i pružiny v nohách. Minďa si běžel svoje a stále mi zůstává záhadou, jakým způsobem trénuje ty kopce v Bruselu. Určitě ukázal, že je srdcař už jenom tím, že mu stojí za to řídit celou noc auto a pak se postavit na start. Pro mě se závod začal lámat před Švýcárnou na 20km. Tam jsem pochopil, že se nemá cenu držet Jemela a Mindi. Chvíli po té zase pochopil Stoša, že se nemusí stále držet za mnou a klidně může vyrazit vstříct svému dobrodružství. Chvíli jsem poseděl na občerstvovačce a vydal se dále sám. Při vzájemném míjení se na cestě na Praděd jsem byl od kluků s rozdílem 10 minut a dál postupně narůstal. Letos jsem si daleko více užil hřeben Vysoká hole – Ztracené kameny a celkově seběhy nebyly takové martyrium. Naopak do kopce jsem se vůbec necítil silný. Hoši doběhli do cíle ve skvělých časech a výrazným zlepšením oproti loňsku.

Jemel 4:26:57 (v kategorii 23./celkově 29.) - zlepšení 28 minut
Aboš 4:34:35 (v kategorii 30./celkově 38.)
Minďa 4:37:35 (v kategorii 33./celkově 41.) - zlepšení 27 minut
Stoša 4:39:20 (v kategorii 35./celkově 43.)
Majkl 4:56:50 (v kategorii 45./celkově 61.) - zlepšení 14 minut

Někde v půli trati jsem si říkal, že všichni, kteří se odváží na jakoukoliv delší trať jsou blázni a ať mě ani nenapadne něco takového udělat. V poslední třetině jsem si říkal, že na maraton nejsem stavěný a půlmaraton je pro dobrý pocit z běhu po horách tak akorát. Teď, dva dny po doběhu, se už těším nejenom na příští ročník, ale i na B7 koncem týdne.

S ředitelským pozdravem Kurde přydej!

Majkl

PS. díky chalanům z Manínu za morální podporu v posledních kilometrech

NOVÉ! videoreportáž v Událostech v regionech (Ostrava) 31.8.2011, 23:06 min

NOVÉ! pár fotek

NOVÉ! trasa na GPS mapě z Garminu

YESenický maraton 27.8.2011

Červenohorské sedlo.. 15. kilometr

Větřkovický triatlon 2011

Kdy: 28/08/2011
Kde: Větřkovická přehrada a okolí
Co: xterratriatlon 0,4 - 20,5 - 3,2
Kdo: BOBika

Po nedobrém pocitu a zjevné únavě z Jestřába mě ani noční déšť neodradil od pokusu jet dva triatlony ve dvou po sobě následujících dnech. K dispozici jsem měl nejlepší možnou podporu v podobě mé ženy Kačenky a tak vše bylo mnohem veselejší!
Na startu bylo cca 80 jednotlivců. Ze včerejšího Jestřába se ukázal Honza Sivek, z dalších známých tváří tady byl např. Dědek s rodinkou nebo Hanka a Lucka Materovy.
Do vody jsme vstupovali bahnitým břehem a plavali pak podél hráze cca 400 m. Start byl poněkud náhlý - prostě někdo zavolal start a už se plavalo. Nepodařilo se mi dobře zorientovat a tak jsem si trasu neúmyslně protáhl.
Po relativně rychlém depu, ke kterému neodmyslitelně patří Koudyho oblíbené tepláčky a podkolenky, jsem vyrazil s menší ztrátou za početnou tlupou cyklistů vstříc dvěma cyklookruhům. Při prvním prudším stoupání se vytvořil had triatlonistů tlačících své oře. Nechtěně jsem se k nim přidal, když mi spadl řetěz. Pravdou je, že to stoupání bylo dost výživné a tak jsem zde tlačil i ve druhém kole (byť by výše). Při přechodu "hrany" mi skupinka opět poodjela. V následném sjezdu se pak na vynikající terénní vlnce vymlel cyklista přede mnou. Asi to bylo i mé štěstí, protože mě vlnka i přes zpomalení pěkně rozhodila! Zhruba v půlce okruhu přišlo stoupání ke zvonečku. Určitě to není lehký kopec, ale určitě se dá vyjet. Mně se to bohužel nepodařilo. Chce to více síly v nohách a cviku! :D Vždy jsem ztroskotal na nějaké malichernosti. Při převodu 1-1 vsak taková malichernost znamenala konec šlapání a nucený výběh (spíše výchoz) vedle kola. Pravda - zřejmě to ušetřilo i nějaké síly.
Po přezutí jsem vyrazil na běžecký okruh pln očekávání. Před startem si totiž někteří jeli projet trať a vraceli se poněkud „zprasení“. Asi jeli od konce, protože tam bylo blatíčka až až (kousek od startu plavání, kterému se mimochodem říká bahno). V ostatních částech to bylo bez problému - udusaná hlína, tráva, popř. cesta. Vzhledem k oddělení zrn od plev během kola se už v mém okolí neděly žádné dramatické změny, takže jsem nebyl předběhnut a krom jedné ženy (jely jen jeden cyklookruh) jsem ani nikoho nepředběhl.
V tombole jsem po delší době nic nevyhrál, ale i přes tento „neúspěch“ jsem byl po závodě mnohem spokojenější než po Jestřábu.
Organizačně je tento závod jiný než XTB či Jestřáb - nemá takové zázemí ani servis, nicméně je určitě zajímavý. Třeba i tím, že je na něj dobrovolné startovné. ;)
Výsledky snad budou zítra.
Web závodu

Jestřábí muž 2011

Kdy: 27/08/2011
Kde: Horní Benešov a okolí
Co: xterratriatlon 0,6 - 25 - 4,5
Kdo: Koudy, BOBika, Ruda & Majda

Po dlouhé době velmi příjemná voda v lomu, myslím že ji můžeme klidně označit dokonce za teplou (hodinky naměřily 22 st.). Letos to byla asi i nejpříjemnější část triatlonu (cca 600 m dlouhá), neboť na kole a při běhu už nás doprovázel vítr a tropické teploty vzduchu. Po plavání následovala nová trasa kola, která byla mnohem náročnější, mnohem více "rozbitá" a tudíž si vzala i hodně sil. Na běhu to pak vypadalo (s výjimkou prvních 3) jako v teráriu hadů - všichni se spíše plazili. :) Možná v tom mají prsty Fialovice - kdo ví. Každopádně ať už mají či nikoliv, jsem Pigimu vděčný za pomocnou ruku po závodě - DÍKY!!!

Vzhledem k tomu, že jsem Koudyho sice naháněl, leč marně, věřím, že také něco připíše.

01. 1:22:44 Šela
10. 1:36:30 Koudy
13. 1:37:58 BOBika
16. 1:43:59 Ruda (2. v kategorii Jestřáb/Originál!!!)
45. 2:12:52 Majda (9. žena)

Více by časem mělo být zde.

Běh na Kubánkov

Horko, vedro, pařák, hic, ciepło, heat, حرارة, топлина, varme, la chaleur, vrućina, calore, aestus, hő, Wärme, nhiệt – ale přesto to byl opravdu nádherný závod, skvěle připravený. A nakonec - i to horko se dalo...
Za VZS jsem závodil sám a 14km trasu jsem dal za 1:10:12, což představuje umístění asi v polovině startovního pole (celkem 64 běžců). Absolutním vítězem se stal Daniel Šindelek v čase 57:31
Martin

Tic-tac trojka na dráze

Znáte to přísloví: "kdo jinému jámu kopá...". V článku o pětce na dráze jsem se lehce strefoval do Jarka. Tentokrát jsem to byl já, kdo krutě nestíhal start. Protože na mě chvilku počkali, mohl jsem běžet, ale na žádnou výsledkovou díru do světa to nebylo. Udýchaný, uřícený, splavený (bylo totiž naprosto nehorázné vedro - zase!) jsem se postavil na start. Z našeho oddílu jsme tam byli tři. Takže jsem získal krásné třetí oddílové místo. Honza i Jarek mě převálcovali v krásných časech. Takže chlapi, příště přijdu včas a vrátím vám to! Teď vám gratuluji.
Martin

1. Jan Fousek MK Seitl 10:22
11. Jan Stoszek VZS O. 11:20
14. Jarek Wojtyla VZS O. 11:40
17. Martin Kotek VZS O. 11:50
Celkem běželo 25 běžců

Běh na Kraličák

Kraličák 2011

Jelikož probíhá běžecky nejnabitější měsíc v roce, zvláště pro členy VZS, opět jsme vyrazili v hojném počtu sedmi běžců na další štaci. Tím se stal dne 20.8.2011 vrchařský závod Cena firmy Iscarex Dolní Morava - Králický Sněžník. Za krásného slunečného počasí jsme se sešli kolem desáté hodiny v místě startu v tomto složení: Deni, Ivon, Jarek, Bobika, Berďa, Ruda a já plus doprovod Kačka a Majda. Čekala na nás krásná trasa, schovaná převážně v lese, takže i vražedné slunce nám příliš nehrozilo. Start se nakonec posunul na 11.15 a po výstřelu se cca 260 běžců vydalo na trať dlouhou 13km s převýšením 963m. Hned po startu jsem vyrazil celkem svižným tempem, zhruba na třetím kilometru jsem měl pocit, že jsem trochu přepálil, ale byl to jen pocit, na osmém kilometru v podstatě začínal závod, nějak se mi po delší době podařilo přepnout na atomový pohon, předběhnout cca 20 lidí a vlastně dokonat až na pár kroků celoběh. Co se dělo za mnou jsem ani neměl ponětí, ale bylo úžasné sledovat jak dobíhají ostatní kolegové a hlavně naše skvělé twins Deni&Ivon, jejichž forma stoupá parabolickou křivkou.

Podle dosažených časů lze hodnotit, že jsme všichni šli na krev a každý z nás byl opravdu spokojen. Shodli jsme se na tom, že to bylo i malinko snadnější než hřiště-Lysá a že trasa se organizátorům povedla. Nahoře nás čekaly nádherné výhledy do okolí, vedle pramene Moravy, dokonce pramenil ionťák a kousek dál byl i slon. Pak jsme už jen sbíhali dolů, někdo v plavkách, někdo busem, s Jarkem jsem si dal otužovací koupel v Moravě, ostatní se otužovali ve sprchách, ale nakonec jsme se všichni sesedli u gulášku a pivečka. Zábava byla výborná a dlouhá, všechno jsme prohovořili, prodiskutovali a naplánovali další cíle a tak dále a tak dále a tady jsou výsledky:

1. Dlugosz Andrzej 59:05

31. Metelková Táňa 1:07:54

107. Stoszek Jan 1:20:31

143. Wojtyla Jaromír 1:25:23

160. Krejčiříková Denisa 1:27:42

163. Hegedüs Robert 1:28:08

176. Munk Rudolf 1:30:01

191. Beremlijski Petr 1:32:05

197. Krejčiříková Ivona 1:32:57