Běžecká abeceda

O těchto písmenech běžecké abecedy se moc v literatuře nepíše. Poznáte, o která se jedná? ;)

Budete-li se snažit nás napodobit, napovím vám, že jsme beželi z kopce pozpátku!

Who is who? aneb najdi 7 rozdílů!

Než dáme dohromady článek ze sobotního asfaltového výběhu na Lysou horu, mám pro vás malý kvíz:

Odpovědi a tipy pište do kometnářů!

Jak jsem začala běhat aneb z plavkyně běžkyně

Brouzdám si takhle internetem a z ničeho nic mi padne do oka jedna stránka s povědomým jménem. Podívám se tedy na ni a po prvních řadcích je mi jasné, že dva lidé stejného příběhu a jména asi jen tak nenajdu! Je to naše členka, nikoliv však Lenka! ;)

Cyklotrasa Ostrava - Beskydy

Při včerejší vyjížďce do Beskyd jsem nerozvážně zvolil cestu podél Ostravice. Po deštích posledních dnů by úsek mezi Vratimovem a Paskovem stál za to i bez těžké techniky, která se tam rochnila v bahně. Nicméně čilost ruchu a čerstvě zapíchané narůžovo nastříkané kolíky podél "cesty" ve mně vzbuzovaly pocit, že by se snad po dvaceti letech konečně začala stavět slibovaná cyklostezka (trasa) do Beskyd. A taky že jo! Po krátkém hovoru s "vytyčovači", které jsem potkal před přejezdem u Paskova, jsem se dověděl:
- že by to snad mělo byt hotové do konce října
- že by to mělo mít asfaltový povrch
- že by to mělo dostat asfalt i na rozbitou kamenito-asfaltovou část mezi mosty
- že to tam teď asi moc průjezdné nebude :( Zatím jsem však nikde žádnou ceduli neviděl ...
Není mi moc jasné vedení trasy v oblasti Paskova (po staru?), ale u Žabně to vypadalo rovněž stavebně, takže je možné, že prosby cyklistů byly konečně vyslyšeny a my se tak máme nač těšit!!!

Tak se reprezentuje VZS!!!

09/07/2011, Monte Chiandin (2281 m), Itálie

Kudlovský pasekářský triatlon 2011, Zlín Kudlov (750m plavání–20km cyklo–5km běh)

Za náš pohodový klub byla jistá účast našeho nejlepšího triatlonisty Pokyho. O mé účasti jsem se rozhodl až v pátek večer, ale stálo to za to. Přes menší navigační potíže jsme s mým týmem (mamča) dorazili na místo závodu. Poky a jeho sehraný tým v podobě mamky, manželky a dcery, která výborně zajišťovala občerstvování během závodu, byl už dávno na místě.
Dostavil se taky český nejlepší Ironman "Vabruch", který nedaleko bydlí a který si s námi krásně zatrénoval (zajel později nejrychlejšího Ironmana v ČR).
V počáteční mlýnici ve vodě se oddělilo plavecké zrno od neplaveckých plev tj. Poky byl v čudu a já (poprvé snad plavající rovně k bójkám) jsem soupeřil s Vabruchovým oddílovým kolegou. K depu byl menší seběh z hráze, kde bylo důležité neuklouznout, pak už jen strhnout neopren a hurá na kolo. Předpověď naštěstí nevyšla a jeli jsme za sucha nejprve do kopce, který se před otočkou trochu vlnil a po otočce zase zpátky. To celé pak ještě jednou. V prvním kopci mě dojeli 2 lepší cyklisti, kterých jsem se chytl, šlo totiž o hákový triatlon. Z kopce jsem solidárně vystřídal, což jsem neměl dělat. Oba mi totiž v menší terénní vlnce cukli a tak jsem zbytek kola dojel sám, zezadu mohutně dojížděn skupinou pěti, mezi nimiž byl i ostravský P. Hurník. Naštěstí mě nedojeli a do běhu jsem vyrazil s menším náskokem na onu skupinu. To Poky, který měl v cyklistice více sil, už běžel za mohutné podpory svého i mého týmu. Této podpory se dostálo i mně za což tímto velice děkuji. Běžely se dva okruhy, na kterých jsme si mohli kontrolovat rozestupy. Před cílem mně ještě povzbudil Vabruch a tak jsem posledních 200 m skoro letěl.

Teď ty statistiky: Vabruch porazil Krpce, Poky byl druhý v kategorii a čtvrtý celkově. Já jsem s výkonem taky spokojený a hlavně jsem ve zdraví přežil.
Výsledky jsou pro sichr tu: http://www.timechip.cz/vysledky/2011/pasekarsky-triatlon#bez-rozdilu-kategorii
Foto tu: http://malca.rajce.idnes.cz/Pasekarsky_triatlon_2011/

Dlouhá míle

Z mých mladších let si moc dobře pamatuju jednu filmovou běžeckou scénu (někteří o ní dokonce mluví jako o klasické) z Letenského tunelu. Je to pasáž ze šestidílného seriálu DLOUHÁ MÍLE. Být běžcem a neznat toto dílo bych přirovnal k seriálu 30 případů majora Zemana a neznat díl Studna. ;) A právě nyní, o prázdninách (?!!), se ho Česká televize rozhodla po údajně 14 letech!!! reprízovat. Bohužel, jak již bývá u našich televizí zvykem, vybrala ČT naprosto "skvělé" časy: úterý ve 12.30 hod., repríza v pondělí ve 23.00 hod. na ČT1. Nicméně človíčci jsou podnikaví a tak se dá seriál zhlédnout i na webu, stačí zadat do vyhladávače na YouTube název seriálu! :)

Více se také dozvíte na stránkách behej.com.

Peralba Sky marathon, Sappada, Italia 2011

Jednoho dne, někdy loni po nějakém Lysacupu jsem se rozhodl nadělit si k 35. narozeninám příjemný a krasný zážitek v Alpách, samozřejmě běžecký a vybral jsem si proto extrémní berglauf na Zupspitze. Ten se pak ovšem změnil na Peralba horská procházka (strašně se mi líbí tenhle název, Majkl říkal že to uváděl Google překladač, když si překládal italské stránky) což byl jen malý detail. Chvilinku mě mrzelo, že nedosáhnu vrcholu Zugspitze 2968m, že se nepodívám do téměř třech tisíc metrů nad mořem, že poběžím jen přes nějakou Peralbu 2693m, která je jen o něco vyšší než Gerlach. Každopádně mě posléze utěšilo, že je levnější startovné, že je to kratší cesta, že italské dolomity jsou taky nádherné, že bude skvělé počasí, že se "poběží" z kopečka do kopečka 4x atd. prostě samé plusy a pozitiva.

Inu vyrazili jsme dne 8.7.2011 v pátek po Majklově šichtě z Ostravy společně se Zuzkou a Jarkem do Olmíku, tam jsme přesedali k Džemelovi do berlinga a vyrazili směr Sappada. Dojeli jsme tam v noci a tak jsme prostě přespali kdesi u řeky. Ráno bylo krásné probuzení sluníčkem, všude kolem byly úchvatné skalnaté štíty vypínající se z hlubokých zelených lesů. Podotýkám, že je nutné to vidět, mé basnické schopnosti to popsat nedokážou. Po snídani jsme vyrazili na výlet, Majkl vymyslel, že bysme si vylezli na Monte Chiandin 2281m. Vycházeli jsme z parkoviště ve výšce asi 1410, šli jsme pomalu, dělali jsme fotky, Jarek točil video, kochali jsme se alpskou květenou atd., prostě normální výlet. Při sestupu jsme šli již o něco svižněji, takže alespoň já jsem to cítil lehce ve stehnech. Dole již čekal Mario, tak jsme si dali všici pivko. Potom jsme se přesunuli do tábora u řeky, kde se přidal poslední člen výpravy Minďa. V pozdním odpoledni jsme stihli sjet ještě do Sappady k prezentaci, pak prolézt pár obchodů a večer jsme samozřejmě trošku zachlastali, abychom zítra byli fit.

Ráno 10.7. jsme vstávali před sedmou, probíhaly standardní přípravy, vaření čaje, lehká sníďa, dopování hořčíkem (mě to posléze nezachránilo), dřepění v trávě s holou dupkou, hygiena, mytí ešusů, balení věcí, převlekání do závodních úborů. V osm hodin jsme se odebrali na místo startu, kde se již shromažďovali další fanatici. Jěště jsme stihli pár předstartovních fotek a 8.30 jsme odstartovali k nejtěžšímu závodu jaký jsme kdy absolvovali. Hned od začátku jsem vytvořil dvojci s Jarkem, těsně za námi se pohyboval Minďa s Džemelem, Majkl ten šel vpřed hned v prvním stoupání společně s Mariem, ale byli pořád nadosah. Vylezli jsme první kopec pěšky, jako i pak všechny další kopce, pak byla úžasná rovinka asi 2km k občerstvovačce, kde se dalo celkem slušně běžet, Majkl zvyšoval náskok, Mario se přidal do naší skupinky, takže jsme chvilku byli v pěti, po občerstvení jsme překonali průsmyk P.sso del Mulo a začal první seběh, tam jsem ztratil Majkla z dohledu a taky kluky za sebou. Seběhli jsme k další občerstvovačce, ještě předtím jsme mávli Zuzce do kamery a pak jsme začali šplhat na Monte Peralba, tam poprvé se chůze změnila v lezení po skále s využitím lan, tam jsem dostal první křeč ve vnitřních stehnech, tam jsem si poprvé uvědomil, že se už moc neproběhnu. Nicméně jsme vyšplhal Peralbu stále jěště na druhém místě (ne v celkovém pořadí, neblázněte) za Majklem. Nahoře jsem měl povznesenou náladu, bylo zase občerstvení, došli Minďa i Džemel, myslím že i Mario, Jarek byl trochu zpět. Sestup z Peralby byl chvilinku běh po hřebeni a pak normálně slaňování bez výbavy, jen tak holýma rukama po mokrém ocelovém či horolezeckém laně skalní úžlabinou, přes 100m dlouhý sněhový jazyk, prostě parádička téměř kolmo dolů, opravdu to bylo nejen o hubu, ale i o život. Dole pod Peralbou u chaty opět Zuzka s kamerou, kde jsem byl naposledy na druhém místě z kluků, jsme se zase posilnili a vyrazili do druhé poloviny závodu (vlastně od tama už to byl takový spíše boj se zdravím, boj o přežití). Při prudkém sestupu jsem hned po dvou minutách dostal takovou křeč ve stehně, že jsem lehnul a protahoval a masíroval, Minďa s Džemelem mi trochu pomohli protáhnout nohu, ale poslal jsem je dál a chvilku relaxoval a čekal až to povolí. Strávil jsem asi tři minutky v sedě, tak jsem se mohl pokochat a porozhlédnout po okolní krajině. Vyběhl jsem dál, ale po dvou minutkách brutální křeč do druhého stehna, zase jsem se složil do trávy a kamení a čekal, prošel kolem i Mario. Po odeznění jsem se vydal za Mariem, trasa se na chvilku zhorizontovala a já se lehce rozběhl, pro stehna to bylo dobré a trošku jsem vyklusal. Brzy jsem dohnal kluky Minďu, Džemela, Maria, zařadil se za ně a udržoval nějaké tempo, Majkl byl někde vpředu a Jarek někde vzadu, všichni již prožívali své osobní muka. Já třeba myslel na pana Murakamiho a na to že Pain is inevitable, Suffering is optional. Trasa se opět začala vertikalizovat směrem nahoru, ale nebylo to tak strašné dokonce přešly i křeče, protože jsem šel pomalu. Oddělil se Minďa, který posléze v posledním sestupu potkal Majkla, oběhl kolem něj, něco prý prohodili, Majkl se pousmál, Minďa se pousmál a byl z nás první. Já šel ve dvojci s Mariem třetí sestup i čtvrtý výstup. Ztratil se Džemel, který měl zdravotní potíže, počkal na Jarka a pak se vrátil po žluté snadnější trase do cíle. Při čtvrtém výstupu z 1457m do 2050m jsem opět křečoval, ale držel jsem se furt za Mariem, ten byl taky dost unavený, šel pomalu, aby šetřil lýtko. Tam nahoře se krajina opět trochu narovnala, tak jsem dokonce zase běžel, spíše takový potacivým, hadropanákovitým stylem, ale běžel. Poslední občerstvovačka byla před závěrečným seběhem, už vlastně jsem nevědel co do sebe, maximálně trochu vody, žaludek už byl zmatený z toho všeho. Mario se zastavil a upravoval botu. Tak jsem mu řekl, že pomalu běžím do cíle, potom jsem běžel trochu rychleji, předběhl jsem jednoho staršího pána, potom jsem ještě zrychlil s nohama podivně zkroucenýma do X, abych již moc nezabíral mediálními vasty a adduktory, kde mě stále provokovalo do křečí, myslel jsem už asi jen na to, že mám doma ženu a synka, že bych se měl vrátit živý a zdravý, že dole ve vsi je zřejmě zdravotní pomoc kdyby náhodou. Proběhl jsem kolem prvního domku, přešel na asfalt, nemyslel jsem už na nic, konečně jsem dosáhl vytouženého absolutního prázdna, prostě uplně čistá hlava, unavené tělo bylo totálně vyčerpané a běželo někde za mnou. Slyšel jsem italskou hudbu, viděl jsem nafouklý velký žlutý oblouk, proběhl skrz, zastavil a zvednul ruce, myslim, že jsem se i zasmál, ale byly to spíše slzy štestí. A to byl konec. Možná jsem řekl Zuzce něco na kameru, ale už nevím co. Byl jsem fakt rád, že to mám za sebou. Šel jsem se pozdravit s Minďou, pak doběhl Mario, tleskali jsme mu, potom doběhl i Jarek, probíhalo pár zmatených rozhovorů, hlášek, vzájemných gratulací, zážitků, dojmů a pocitů, probral jsem se v podstatě až v řece, která již nebyla tak ledová jako první den. Majkla jsem neviděl, ten dokázal jít do sprch, které byly směrem do kopce, řeka směrem z kopce. Pak již následovaly obvyklé věci, vyhlášení výsledků (všech šest nás bylo v rozmezí 6:28 až 7:04, to si najdete na webu), normální jídlo, tombola, kde jsme něco vyhráli a šupky do aut a cesta domů. V autě jsem měl poslední křeče, ale netrpěl jsem. Vlastně jsem netrpěl vůbec ani během závodu. Tak ještě jednou na závěr pro zopakování: bolest je nevyhnutelná, jestli budete trpět je jen na Vás.

Děkuju všem účastníkům zájezdu, obdivuju všechny co "horskou procházku" absolvovali, těším se na další výzvy, ikdyž nevím co by to mělo být, Death valley ultramarathon???, vzpamatujme se, nastačil by Yes!enický maratonek a B7, asi jo, že Majkle. Tak zase příště děcka někde. Přeji všem krásné léto.

Stoša

propozice: http://www.runinternational.eu/2011-calendar/july/669

web: http://peralbamarathon.altervista.org/

výsledky: http://peralbamarathon.altervista.org/inc/assoluta_maxi_marathon.pdf

Městský běh Karvinou - 9.7.2011

Včera jsem se již podruhé zúčastnil Městského běhu Karvinou a jako loni bylo příšerné vedro. A stejně jako loni jsem nebyl z našeho milého oddílu v Karviné sám. Vedro si zakusili i Keňan Martin, Bobika a Kačenka. Mimoto přišlo na tento závod i spoustu dalších lidí. Sice nejsou z našeho milého oddílu, ale nikdo není dokonalý. Hned od startu jsem vytvořil dvojici s Kačenkou, tím jsem si zajistil pěkný výhled po celý průběh závodu. Bylo totiž příšerné vedro. Závod, pokud to nevíte, se běží na čtyři kola a má celkem 10 km. Už v druhém kole jsme museli občerstvovat. Pokud to nevíte, bylo příšerné vedro. Já jsem si dal frappé a Kačka kofolu. Ve třetím a čtvrtém kole to bylo trochu lepší a tak jsme fotili a povzbuzovali. Pak se objevil v cíli na náměstí Martin. Vypadal jako vždy - málo vlasů, málo únavy. Po něm byl v cíli Bobika. Vypadal vyčerpaně - asi mu bylo taky vedro. Mi bylo taky vedro, tak jsem si dal vedle cíle Radlera. To je pivo s limonádou. Vedro bylo i dalším, tak si taky dali Radlera, Sprite apod. Časy našich běžců nevím, fotky také nemám, ale to vše jistě Bobika dodá. Byl to pěkný závod, ale fakt bylo vedro.

Železný prajzák - mapy

Ze startu našeho XTB Xtreme Triathlon Brušperk jsem se vymluvil. Jezdil jsem na člunu a hlídal, aby se týpci jako Koři, ml. Koci a Stanislav neutopili. Ze Železného prajzáka se mi už vykroutit nepodařilo. A taky jsem už poslal prachy a slíbil to Švidrovi, že jo. Tak jsem to dneska s Honzou Sivkem projel. Vedro jako prase, v lese bahýnko, kopec na Čertův mlýn odporný jako vždy. Tak jsem to aspoň nadžípieskoval, v sobotu na to asi nebudu mít myšlenky. Sportu zdar a "Kurde přydej!"

V okýnku dole vlevo klikněte na view full, pak si v kolonce Map Options můžete otevřít satelitní mapu, rozkliknout na celou obrazovku nebo PROLETĚT TRASU V 3D.




v jiném formátu (lze zobrazit v Google Earth):

DRÁSAL 2011

V sobotu 2.7.2011 se konal již 18. ročník bikemaratonu Drásal, nejstaršího maratonu na horských kolech u nás. Dlóhé Drásal, to je 115 km přes Hostýnské vrchy s převýšením 3200 m. Loňská premiéra mě natolik vzala, že jsem neváhal a opět se přihlásil.

Zhruba týden před startem jsem se začal důkladně zajímat o počasí. Prvotní předpověď vypadala pozitivně, před víkendem se chystal jemný déšť – paráda, říkám si, alespoň se nebude prášit… Čtvrteční informace v médiích o lokálních záplavách v Bystřici pod Hostýnem a stržené vozovce mezi Brusným a Rusavou mě již poněkud zneklidnily. V pátek jsem střídavě plnil pracovní povinnosti, koukal z okna na neustávající déšť, bedlivě kontroloval weby s předpovědí počasí a pročítal diskuze, kde „zasvěcení“ radili, zda jet či nejet a proč. Veškeré tvrzení o tom, že vyrazit na trať plnou bláta je zdraví i kolu nebezpečné, mě jen utvrzovali v tom, že prostě vyrazit musím.

V pátek odpoledne déšť ustal a tak jsme vyrazili směr Holešov na prezentaci a poté směr Zlín na nocleh. Noční bubnování na římsu mě neodradilo a 7:45 jsem stál na startu. Ozval se startovní výstřel a bezmála 500 odvážlivců vyrazilo vstříc nástrahám Hostýnských vrchů. Průjezd Holešovem má skvělou atmosféru, spousta lidí v ulicích, mávají, povzbuzují, točí řehtačkama a různě skotačí, jen aby nám dodali odvahy. Po chvíli lidí ubývá a začíná se stoupat a stoupat a stoupat pak rychle klesat do Rusavy, kterou profrčíme za opětovného povzbuzování místních a opět nahoru a nahoru a nahoru, mineme Hostýn a pak zase rychle dolů do Chvalčova a zase nahoru a nahoru a nahoru na první občerstvovačku na Tesáku. Zde už to nebyla taková přehlídka pestrobarevných dresů jako na startu, většina závodníků už jela v hnědých barvách. Poté opět nahoru na Kelčský javorník ( nejvyšší bod trasy 858 m n. m. ) a zase dolů do Rajnochovic a zase nahoru, kdy za občerstvovačkou Lázy ( na Lázech, v Lázech, u Lázů ???? ) byl ten mazlavý, hnědý hnus natolik dotěrný a přítulný, že jsme raději volili příjemnější cestu bujným, smrkovým porostem. Pak to bylo opět několikrát nahoru, dolů až do Bystřičky. Na 56 km jsme byli téměř v polovině trati a byla zde možnost občerstvit nejen sebe, ale i řazení, které v té době již mírně protestovalo. Při pohledu na frontu ke kanystru s vodou jsem se rozhodl neztrácet čas a vyrazit dál za pískotu zadní brzdy a cvrlikání řetězu. Rovinatý, asfaltový úsek proti proudu řeky Bečvy byl celkem příjemný, po pár kilometrech následovala ostrá pravá a vzhůru do kopce. Na kopci jsem kolo svěřil pořadatelům, kteří můj stroj dokonale očistili a namazali, takže dalších pár kilometrů jsem jel „bez muziky“. Nicméně, zanedlouho další bahenní lázeň opět naladila duet zadní brzdy a řetězu, kterou přerušila občerstvovačka na Trojáku, cca 79 km ( možná občerstvovačky zmiňuji až moc často, ale ten chleba se sádlem a škvarkama byl prostě luxusní ). Po občerstvení následoval defekt zadního kola, sólo pro cvrlikající řetěz a nasledný duet cvrlikajícího řetězu s pískající přední ( pro změnu ) brzdou. K „odcházejícímu“ materiálu se přidaly také nohy, takže zbytek závodu jsem už trpěl….předposlední občerstvovačka Fryšták, poslední delší stoupání, pár vlnovek, sjezd do Dobratic, úspěšný únik pronásledovateli a vytoužený cíl….

V celkovém pořadí jsem obsadil druhé místo ( za skupinou 272. Závodníků ):-), v čase 8:48:03. Proti loňsku jsem si pohoršil o více jak 20 minut, snad vinou horších podmínek. Drásala jsem jel podruhé a tak nějak mi začíná přirůstat k srdci, trať, atmosféra, diváci kolem, zabezpečení pořadateli, všechno perfektní. Nakonec i to počasí ( v porovnání s pátkem a nedělí ), vyšlo ideálně.

Na závěr, díky Majdě, která mě, i přes mé hrdinské prohlášení – „Jak to nedám pod 8 hodin, tak jedu domů na kole.“, vzala autem domů ( ale příští rok to pod 8 dám ).

Ruda






po startu ještě všichni v čistém











v cíli už to bylo horší

Prázdninová upršená

Začátek prázdnin a chčije a chčije
Kýble vody nám na hlavu z vrchu lije
Teče nám do gatí, trenek i do boty
Běháme tam a zpět, na šichtu i z roboty
Jsme totiž v tréninku na ten maratón
Připravit formu, naladit správný tón
Chystáme velké věci, chystáme rekordy
Srovnat rytmus kroku, vyladit akordy
Otcové rodin, manželé, žádní sígři
V hlavách mají plán oddíloví lídři
Velkou věc - urvat rekord týmu
Nekulhat, nekašlat, nebolet a nemít rýmu
Nesmrkat, nekuckat, nečůrat a nezvracet
Nejhůř dát maratón za 3 a devětadvacet!!!
Už to kucí chystaj na začátek podzimu
Do Síně slávy postavíme je pak přes zimu.