Berďa:
Někdy začátkem října jsme se s Leniou domluvili, že zkusíme LH24 společně podruhé. V říjnu bylo teplo, leden byl daleko, to se pak dobře plánuje dlouhý závod. :-) Takže jsem netrpělivě očekával půlku října, kdy byla zahájena registrace. Ta připomínala v podstatě sprint, ale my jsme pro sebe utrhli třílůžkový pokoj, na který se k nám postupně přihlásily Ivon a Deni a s větším odstupem také Jarek. Pak přišla zima a LH24 už byla blíže. Pak holky zjistily, že bude v lednu zima a tak raději přepustili své registrace Péti Schwarzové a Danovi Šindelkovi. No, a nakonec odpadl i Jarek a tak jsme tým VZS opět reprezentovali sami s Leniou.
V půlce prosince přišlo oteplení, postupně slezl sníh a ještě týden před LH24 to vypadalo, že tenhle ročník bude v mnoha ohledech extrémní – teplý a bez sněhu či ledu. Pár dnů před startem jsem objevil od Leni na Facebooku zprávu, že prý bude zimečka (snad až -16°C). No, nevěřil jsem tomu. V pátek jsem už zimu připustit musel, ale pořád jsem to viděl tak na -15°C a téměř bezvětří. V sobotu se ukázalo, že jsem se opět mýlil. :-D
Samotné vyzvednutí čipu a startovních čísel jsme zvládli už v pátek společně s Péťou a Danem. A taky jsme se definitivně domluvili, že se tento rok prohodíme a liché okruhy bude běhat Lenia, která tedy začne, a já budu běhat sudé okruhy.
V sobotu nás na start dovezla moje ségra cca půl hodiny před startem, bágly jsme hodili hodným pořadatelům, kteří nám je vyvezli nahoru, a pak už jsme čekali na start. Dan a Lenia vyrazili a my s Pétou vyrazili po svých pomalu na Ondráš, tam jsme se ubytovali a pak šli na raut, na který jsem se už, protože jsem skoro nesnídal, docela těšil. Leč nebylo mi dopřáno se najíst, nejprve jsem nasazoval nesmeky Pétě, pak zase volal Jarek, který nutně potřeboval batoh z našeho pokoje, a když jsem se konečně dostal na jídlo, tak už mě prozváněla Lenia od Zbuje, což znamenalo, že do 10 minut bude na předávce před Montérem.
Tak jsem akorát dopil kafe s džusem, strčil rohlík do huby a běžel k Montérovi. Lenia tam byla během chvilky a já mohl vyrazit do našeho druhého a mého prvního kolečka. K tomu jsem si vyslechl mnoho vtipných poznámek o mém stravování. Ale že by mi dali něco k jídlu to ne. První kolo bylo nejextremnější ze všech, mráz kolem -20°C, nahoře navíc silný vítr a ještě jsem byl hladový. Ale aspoň jsem spěchal na raut a taky jsem chtěl, co nejvíce stáhnout náskok Dana a Péti, a tak bylo taky mé první kolo nejrychlejší ze všech, které jsem během LH24 dal.
Další kola už byla vzhledem k podmínkám daleko příjemnější, nahoře se postupně oteplilo až na příjemných -12°C a taky vítr pomalu ustával, jen ta Lysá byla furt stejně daleko. A tak z mého pohledu už pak bylo vše dokolečka stejné.
Lenia prozvoňuje. Čekám u Montéra. Přibíhá blonďatý zachumlaný sněhulák s bílými řasami, který se ale pořád usmívá, je plný energie a už jen kvůli němu to prostě nemohu vzdát. Běžím, jdu, běžím, jdu, jsem na Lysé, běžím, prozvoňuji, běžím. Předávám čip usměvavé a dobře naladěné blondýnce. Jdu se najíst. Odpovídám na SMS (furt někdo psal :-)). Jdu si lehnout. Připravuji se na prozvonění Leni.
No, a nakonec po mém pátém utrápeném kole přišlo kolo poslední, už bylo konečně světlo, svítilo slunko a já do něj dal vše a nakonec vidím pošesté Montéra a čip už nemusím nikomu dávat. Naopak mě čeká Lenia, kafe, polívka a sprcha. :-D
Shrnutí: Dali jsme 12 okruhů a ve věkové kategorii jsme byli druzí (z 16, Péťa s Danem byli třetí), ve všech mixech jsme byli pátí (z 53) a mezi všemi týmy dvacátí druzí (ze 159).
Poděkování patří všem, kteří nám fandili a posílali nám podpůrné SMS nebo nám volali. A poděkování patří také obětavým pořadatelům a lidem ze Sepetné. Starali se o nás nádherně a nikdy nás nezapomněli povzbudit. Díky moc za vše! A hlavně díky tobě, Lenio!
Lenia:
Super akce, super parťák, super kamarádi kolem... Když píšu dnes tyto řádky,tak to vypadá vše super. No musím přiznat, že pár dní před startem mi vůbec do smíchu nebylo. Moc jsem se těšila, ale když se začla měnit předpověď počasí, tak mi to v hlavě hodně šrotovalo. Nicméně na akreditaci už mě to začalo přecházet. Jeli jsme všichni čtyři i s Danem a Peťkou a já začala mít tu svou předstartovní náladu. Po prvním kole jsem zjistila, že se ty mrazy dají vydržet a trochu jsem se i uklidnila. No a pak jsme to pořád točili a točili...Já měla asi největší krizi ve čtvrtém kole, pak si to prostě ani nějak nepamatuji. Nejhorší bylo vždy vylézt z té postele, kdy už nastupovala únava a svalová bolest. Ale při předávání čipu mě Berďa vždy uklidnil,že počasí nahoře je lepší, pak mě povzbudil a mi stejně nezbývalo nic jiného, než vyrazit.
V duchu jsem si opět říkala, že již na takovýchto akcích nebudu bláznit a že bych se už měla podívat do občanky, ale když jsme s Petrou Schwarcovou seděli na vyhlášení a dívali se na kategorii nad 50let, tak jsem začla uvažovat o dalším ročníku. ( do padesátky mám tedy ještě dlouho,ale ty ženské mě totálně povzbudili).
Co dodat? poděkovat všem kolem,Berďovi,Petře i Danovi ( na pokoji pohodová nálada) a Míšovi, který pro nás přijel, dovezl nás všechny domů a pro mě měl připravný výborný oběd. A jak doma poznamenal "Bodejť bys nepodávala takové výkony,když máš výborné zázemí"...No a tak jsem se dnes přihlásila na HV, ale jen na houbařskou a tentokrát se svým čtyřnohým parťákem.
Výsledky LH24
