Olomoucký půlmaraton - jaro končí, léto začíná

Včera se v Olomouci konal již šestý Olomoucký půlmaraton. Je to takový pěkný předěl jara a léta.Včera to byl předěl nejen astronomický. Přes den pršelo, chvílemi lilo, občas taky ne. Ale už v podvečer se projasnilo a udělalo se hezké předletní vedro. To já mám rád! :-D  Moc rád. :-D

Ale hezky popořádku. Tenhle rok se nás na Olomouckou půlku z naší partičky dvacátníků, třicátníků i čtyřicátníků vydalo pět - já, Pája, Fík, Petra a Filip. Já byl týden po třicetikilometrovém závodě kolem Králického Sněžníku a navíc po několikadenní konferenci, takže se mi nechtělo nikam, natož tak běžet, a věřil si tak na 1:45.  Pája byla jako vždy plná síly (mládí se nezapře :-)), a tak se chtěla chytnout chlápků s vlaječkami 1:30. Fík snad ani časový plán neměl, jen pořád opakoval, proč se hlásí na takové kokotiny. No a Filip s Petrou šli štafetu, moc toho neříkali, a hodně se soustředili.

Už cesta byla docela veselá. Probrali jsme nejnovější vědecké poznatky, které jsem získal na londýnské optimalizační konferenci, takže teď již všichni z našich běžců ví, jak udělat ještě lepší koule tak, aby se třely úplně optimálně, a taky jsme stále vzpomínali na Stošu (který ve stejný den absolvoval Ironmana) a vymysleli, že musíme udělat fakt pořádnou pařbu, na které zase vytáhnu počítač a platební kartu, a psychicky "slabší" kousky přihlásím na Ironmana. Osobně tipuji, že Míša bude snadná kořist, ale když se budu trochu snažit, tak přihlásím i našeho Velícího Pupkáče.

Pak už byla registrace a předzávodní hospoda, tento rok ovšem bez pohárů či šlehačky. Jen jsme dali nějaké kofoly a porovnali obsahy svých startovních tašek. Všichni měli totéž, jen já toho měl míň. Ale to už znám. No, a pak se šlo na start. Štafetu startoval Filip a šel do koridoru s Fíkem. Já zase šel o pár koridorů před ně s Pájou. Po startu se Pája zahákla za vodiče na čas 1:30 a tak se mi celkem rychle vzdalovala. Já běžel takové to klasické svoje - pravá noha v rotaci, švih rukou zkušeného stopaře, pak půl cyklu skoroběžce a pak zase ta rotace se švihem. Plán jsem neměl, chtěl jsem jít na těch 1:45 nebo tak nějak. Ale protože se mi běželo dobře a držel jsem tempo cca 4:45 na km a teprve po pěti kilometrech se na mě začala dotahovat dvojice vodičů na 1:40, tak jsem to trochu přehodnotil a dal si za cíl doběhnout před nimi. Kupodivu, i když až do osmi bylo vedro, tak jsem celý závod uběhl jen na houbičkách, nevzal jsem si jediný kelímek ani dlabanec. Aspoň jsem se zbytečně nezdržoval jídlem a pitím. :-D Jen na 10. km mi to trochu zpestřil podavač houbiček, který mi nejprve podával první houbičku, spadla mu, pak druhou, spadla mu zase. Ale uklidnil jsem ho, že jsem na to zvyklý, a vzal si houbičku raději ze země.

No, a nakonec moje časová optimalizace založená na tom, že jíst a pít bere zbytečně čas, skoro vyšla. Ke konci jsem sice už pěkně tuhl (holt třicítka v nohách z minulé soboty a k tomu nachozených 40 km v Londýně v týdnu udělaly svoje), ale i tak mě vodiči s praporky 1:40 předběhli až sto metrů před cílem a já to s nimi dorazil za 1:39:45. Páje se vodič na 1:30 úplně nelíbil, tak se na něj vykašlala a šla si zkušeně pro čas pod 1:35. Nakonec to zvládla ve svém osobním rekordu za 1:34:58 jako 27. žena a 20. mezi mladými holkami. Fík přežil i tuto kokotinu. A do cíle vpadl v čase 1:55:34. No, a naše štafeta ve složení Filip-Petra to dala za 1:50:35.

Pak už bylo jen pozávodní předávání medailí, občerstvení apod. Jen nevím, co jsem včera pořadatelům provedl, protože v cíli mi strčili do ruky tašku se dvěma matonkami, a když jsem po chvíli zkoumal, proč mám mokrá stehna, tak jsem zjistil, že jedna flaška je prasklá, taška je plná vody a čůrkem mi skrápí nohy.

Ale jinak to byl fajn den. A protože všichni chceme být jako naše jednička Stoša, který dokáže tolik věcí, tak jsem si večer ještě naplánoval, že v neděli vyběhnu na Lysou. Ale to už je jiný příběh...

Výsledky