Xtreme triathlon Brušperk

       V historii našeho webu se 13.6.2015 zapíše jako den o kterém byly napsány tři články. Všechny články mají jedno společné: horko, horko a zase horko, ať už v Kiertzi, na Dolní Moravě či v Brušperku. Já jsem se v tento den zúčastnil právě triatlonu v Brušperku. Jezdím tam již několik let a ani letos jsem nechtěl chybět. Horko bylo už od rána. Tradičně jezdím na závod na kole. Přijíždím již před desátou, ačkoli start je až v 11.15. Obvykle se jdu zaregistrovat, zaparkovat kolo do depa, přezuju se do tenisek a jdu se rozběhat. Vedro začíná být nesnesitelné, takže se svlékám do plavek a jdu se raději rozplavat. Mírně zchlazen pak už čekám na start závodu.

       V Brušperku se plave 800m v místní přehradě, pak se jedou dva okruhy po 14km na horském kole. Trasa kola je docela extrémní a zajet bez zaváhání je pro mě stále výzvou. Běh je krátký, pouhé 4km, ovšem se solidním kopečkem, který v horku dokáže potrápit. Letos byl na závod přihlášen Rudík i Koudy, ale oba z určitých důvodů nakonec nestartovali. Takže za nás tam byla Peťka Šustková a já. 

       Doba startu se přiblížila, nasazuji plavecké brýle, vyslechnu si odpočet a startujeme. Ze začátku se tam docela plácáme jeden přes druhého, než se vytvoří nějaké rozestupy. Po první stovce už mám své tempo a pozici a plave se mi fajn. Za obrátkou se cítím velmi v pohodě a tak přidávám do záběrů a více přikopávám nohama. Po plavecké části jsem šestý s krásným osobákem vylepšeným o více než půl minuty. Ale to nejtěžší teprve přichází, drsná cyklistická část. Tradičně mám půjčenou Orlíkovu mašinu. Horské totiž nevlastním, protože více jezdím silničku. V prvním okruhu si dávám pozor hlavně na kros přes potůček, který zdolávám plynule. Posléze prudké stoupání v oblasti pod Krmelínskou vodárnou také dávám, sice na nejlehčí převod, ale v kuse. Pak už je to docela jízda, šlapu si svoje, několik borců mě přejíždí a neudržím se ani za Luckou Materovic, bo je prostě ve famózní formě. V druhém kole, hned za potůčkem najíždím téměř do stromu, na pár vteřin zabrzdím, ale ihned pokračuji dál. Stoupání pod vodárnou jedu opět čistě. Špičku sedla mám sice vraženou mezi půlky a ležím na řídítkách, ale rvu až do pálení ve stehnech. Zase mě sjelo pár borců, ale nijak mě to netrápí. Cyklo část mám o necelé dvě minutky horší než loni, ale vzhledem k horku jsem spokojen. V depu se rychle přezouvám a snažím se něco dohnat v běhu. Moc mi to sice neběží, avšak postupně sbíhám pár lidí. Dva místní obyvatelé podél cesty sprchují závodníky z hadice, což je maximálně příjemné povzbuzení. Už zbývá jen seběhnout k přehradě a závěrečné kolečko. Ještě trochu se snažím tlačit na pilu, abych už byl v cíli. Dokončuji na celkovém 17. místě, čas o malinko horší, za to posun v pořadí poprvé v první dvacítce.