Kdo neběhá v hicu, běhá pod své možnosti. Půlmaraton Kietrz :-)

V červnu prostě vždycky musím běžet půlmaraton v Kietrzi. Prostě musím!!!!

Takže jsem v sobotu TŘINÁCTÉHO  i s Robertem a ostaními třistatřiceti závodníky statečně stála na startu závodu, schovaná ve stínu záchranářského. Široko daleko poskytoval stín před opravdu, ale opravdu nesnesitelným vedrem a palčivým sluncem.

Oproti minulým ročníkům došlo ke změně trasy, letos vedla z Keitrze do Sudic-Třebomi-Petrowic-Kietrze. Přibylo kopečků, ubylo stromů a tím pádem i stínu a hlavně narostla teplota vzduchu – 32 C, jasno a úplné bezvětří….

Ono s tím vedrem se to má tak – vedro miluju, slunko miluju, ale protože jsem ještě neběžela a asi nikdy nepoběžím ultramarton v Death Valley, nejsem na dlouhé běhy v teplotě nad 30 C zkrátka adaptovaná. Mám hranici 25C a pak už neběhám…až na Kietrz…tam holt běhávám za všech okolností.

Pořadatelé naštěstí reagovali pružně a tak podél trati rozmístili dostatek občerstvovacích stanic s vodou a dokonce i mobilních sprch, pod kterými se dalo proběhnout a částečně se zchladit. Úsměvné ale je, že ačkoliv jsem se poctivě nechávala zkropit, do dvou kilometrů jsem zase byla suchá na troud.

Začátek nebyl tak zlý. První kilometry jsem dokonce i cíleně zpomalovala, abych se nepřehřála. Jakmile jsem na Garminech zahlédla průměrný čas na kilometr 5:15, zvolnila jsem na 5:40. Na čtvrtém kilometru jsem zaslechla „Ahoj Leňo“ a kdosi mě plácl po zadku. Byl to můj kolega Přemek, který poprvé v životě běžel půlmaraton. Jsem ho do toho uvrtala no….Si nevybral zrovna jednoduché podmínky .

Šestý kilometr, sedmý kilometr, furt horko a žádný stín, osmý kilometr – neměla bych zrychlit, abych to celé měla co nejdříve za sebou? No kurde nepřydám, nejde to. 11-tý kilometr jsem dobíhala v čase cca 1 hodina a jedna minuta. Horko se stalo nesnesitelným. Nastala chvíle pro úvahy nad odstoupením ze závodu: „Do prčic, co já tady dělám….ježiš to je horko na zblití…..fuj ta voda se už ani nedá pít,… Dante Alighieri běžel půlmaraton v Kietrzi a proto mohl napsat Peklo…ha, vidím fatamorgánu, no končím…no jo , ale jak se dostanu do Kietrze, když odstoupím, to stejně budu muset dojít pěšky, to chcípnu…16-tý kilometr, tak já už to tedy nějak docajdám…

Nenene, netrap se Lenko, závody se běhají hlavou. Zkus myslet na něco hezkého. Odpoutej svou mysl. Takže začnu:

počítám do stovky-nepomáhá

myslím na orosený půllitr v cíli-nepomáhá

myslím na sex-nepomáhá (protože sex je také pohyb..a v tom horku bláznovství)

myslím na koupaliště, které mě dnes ještě čeká-nepomáhá

přestavuji si kilogramy, které dnešním během shodím – pomáhá, ale jen na chvilku

myslím, že nejlepší je nemyslet….

Začala jsem běh prokládat chůzí. Už jsem nechtěla zaběhnout pod 1:55, už jsem nechtěla zaběhnout ani pod 2:00. Chvíli jsem si sice myslela, že bych to záměrně zkoulela na 2:02:02. Nakonec mi bylo všechno úplně jedno. Prostě jsem to chtěla nějak docajdat.

Ale jsem hérečka. Cajday-cajdy trvalo do okamžiku, než jsem dopajdala do Kietrze a v dáli zahlédla cílový oblouk. Narovnala jsem se, vyprsila, úsměv na tváři, krok jsem natáhla, na tempu přidala, protože na trati se trap, ale poslední metry jsou pro fotografy    Zaslechnu moderátora (jelikož neumím polsky mluvit, natož psát, přináším fonetickou podobu jeho proslovu) „ Kto jest další. Numer 335, tj. jakaš bardzo pienka kobieta. Lenka!!! Pienkna Lenka z Ostravy. V Ostravě pienkne kobiety…“ Tak za tohle pane moderátore, ten zpropadený půlmaraton poběžím i za rok, horko nehorko. To mi už doma dlouho nikdo totiž neřekl (a asi dlouho neřekne)!

V cíli jsem se nechala od hlavy až k patě zlít ledovou vodu z hadice. Děkuji tímto hasičům za tuto charitu. Pořádně zlitá VODOU potkávám kolegu Přemka. Je to pašák-také přežil. Směje se na celé kolo, neboť jak řekl „ doběhl jsem do cíle a mohl jsem tě plácnout po zadku“ Po chvíli potkávám i Roberta, ten je také spokojený, inu doběhl do cíle pod dvě hodiny a má mě. Dojdeme si do šatny pro věci a já využívám možnosti masáží. Lehnu na lehátko a teď holky bacha…. Masírují mě DVA!!! 2!!! DVA!!! maséři, borci, a zadarmo ,tedy v ceně startovného a masáž trvá možná tak deset minut. Fakt má to běhání a závody něco do sebe. Nožky mám hnedka lehké jako laňka …

Sprcha nás s Robertem nakopne a tak fičíme na jídlo. Tradiční hrachovka s uzeným masem, klobása a pivo. Mňam. Jídlo se podává ve velkém stanu na náměstí v Kietrzi, kde současně probíhá vyhlašování výsledků. Zrovna fasuji klobásu, když zaslechnu organizátory. V  kategorii kobiety 40-49 lat na 1. místě doběhla …., na 2. místě Lenka Wágnerová, na3. místě …………….. Ty voe, já jsem na bedně!!! Odhazuji klobásu, polívku (resp. pokládám ji na stůl), Robertovi dávám mobil se slovy FOŤ, proboha FOŤ a valím na bednu. Gratuluje mi tuze hodně lidí a já si to užívám. Protože bednu jsem opravdu, ale opravdu nečekala….Cvakání foťáků, to miluju , úsměvy a potřásání rukou, no to se mi líbí, toho není nikdy dost. Cena za druhé místo se mi hodí velice, kulmofén na vlasy, jó pořadatelé znají svoje pappenheimské . Ze stupňů vítězů se vracím k jídlu, ještě pivko a můžeme jet zpátky do Ostravy. Ještě si uděláme fotku s Robertem, fotku s Přemkem a tradá domů.

 

 

S Robertem se shodneme, že letos to bylo úplně nejtěžší. Ale na druhou stranu jsme posílili svou odolnost, svou vůli, posunuli jsme si hranice, za kterých se dá běhat. A o to více jsme se těšili na odpolední koupaliště s dětmi. Až po krk ve vodě a s absencí běhu 

 

Pokud jsem někoho z vás milí Pajtášci nalomila k účasti v příštím ročníku, tak vězte, že za 40 zlotých (270 Kč) startovného dostanete: 21,097 km asfaltu, pivo, funkční tričko, koberečky do auta nebo velký ručník (podle aktuálního sponzora), krásnou medajlu, několik občerstvovacích stanic po trati, kávu, čaj a koláčky před závodem, hrachovku, klobásu po závodě, zdarma masáž před i po závodě a možná i výhru v tombole.

Jo a BERĎO – skutečně nás bylo v kategorii více než 3.

Jo a KOUDY – to, žes jako kurde prezydent neposlal gratulační sms, to ti budu ještě dlouuuuuho vyčítat 