VZS OSTRAVA!!! - Běžecký oddíl Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Ostrava

Salomon run Dolní Morava - 30km, 1300m převýšení

Ač v tom dnešním hice by bylo nejlíp vyvalit se u Ostravice, my jsme navzdory všem varováním na stupeň zátěže číslo tři, tropické teploty... vyrazili na Dolní Moravu, a to ve složení Berďa, Eva se Štěpánem a já. Zapotila jsem se už doma, jen když jsem se oblíkala. Co nastalo kolem jedenácti, když závod odstartoval, se nedá nazvat jinak než výhní pekelnou. Nejdřív však bylo třeba se zaregistrovat, vyzvednout čip a dárkovou taštičku. Zvědavost mi nedala a hned jsem jukla dovnitř - a ejhle, jestli si někdo myslí, že mě k 30km běhu namotivuje, že si večer budu moct nanést na nohy pánskou Nivea pěnu na holení, osprchovat se sprchovým gelem Nivea for men, pod paži si stříknout pánský deodorant a pro větší hebkost si spálenou držku natřít krémem Nivea for men, tak to fakt ne!!! Naštěstí jsem tuto demotivaci zahnala motivačním Caffé latté. V hlavě mi při této poslední chvilce pohody stále dokola zněl text Chinaski: Já vůl, já blázen, kdo postaví mé nohy na zem... Ale pak jsem je na zem postavila a po odstartování spolu s cca 350 běžci, neb startovala 30km i 10km trať zároveň, vyrazila vstříc výhni.
A i kdybychom nechtěli, museli jsme to rubat, neb ještě před odstartováním nás stihla přijít povzbudit Lenia s Michalem a Lenka nám jen tak mírnix tírnix sdělila, že si včera tu naši trať skoro celou prošla a dala si nezávodně nějakých 45 km. Tož když ona, tak my taky :-) :-)

Začátek byl příjemný, lehké stoupání, navíc jsem nic neponechala náhodě, na závod se teoreticky připravila - prostudovala si popis trati i s fotkami, abych věděla, kde mě čeká peklo a kde jen očistec. Dokonce jsem prvních cca 5 km držela krok i se stoupající hvězdou VZS - Berďou. Ten byl ale hnán kupředu touhou odplatit porážku na Horské výzvě, tak se mi začal vzdalovat. Eva se zpočátku trochu trápila, pak ale, motivována Štěpánem, že to prostě do 3:30 musí dát, jinak se to jako běh nepočítá :-), nasála energeťák a nasadila bomby. Ale co mělo motivovat mě? Tyranka Oli ( :-) ona mi to určitě odpustí :-) nade mnou tentokrát nedržela bič a nehnala mě, navíc vidina toho, že za 16 dní a 2 hodiny mi začínají prázdniny, tak si přece neodrovnám kolena, achilovky... mě vedla k racionálnímu přístupu k tempu. Ale flákat jsem se neflákala, to teda ne, jen do těch seběhů jsem nešla bezhlavě a trošku se kochala panoramaty, jako dějepisářka jsem musela kouknout i na ty bunkry, o nichž Berďa ani neví, že jsme kolem nich běželi :-) .
První občerstvovací stanici jsme tak atakovaly s Evou současně, pak mi však ukázala záda a valila bomby dál.
Kilometřík stíhal kilometřík, slunko ožehalo jeden krk, uši, ramena, lýtka, nos za druhým, pot se jen linul a všichni běžci úpěnlivě vyhlíželi 16 km, kde byla slíbena druhá občerstvovačka. Ale houby, houby, zlatá rybko, ti hamounci soutěživí na prvních místech nám nebohým vše vypili, asi se báli naší konkurence, takže jsme jen s potem v oku koukli na prázdný kanistr, použité kelímky a valili dál. U studánky byla fronta jak na banány, takže tuto možnost vzdávám. Naštěstí po pár km byly na obzoru malé stružky stékající z kopce, a nikdy mi žádný drink nechutnal tak jako tato voda mísená bahnem, neb z těch kalužiničeček se to jinak nabrat nedalo. Dosud jsem se z toho nep..., a to už je večer :-)
Ale nepodléháme trudomyslnosti, na 22 km má být další občerstvovačka. Krajina úžasná, kolena nebolí, síly nedocházejí, nějaká voda snad ve mně zůstává, ještě že jí máme v těle tolik, takže všechno je vlastně ideál. Jenže 22 km a nic, 23 km a nic, v duchu už sepisuji stížnost a uvažuji o závěti, ale na 24 km jsme jí přece jen dosáhli a opět dobíhám Evu. Vodu liju do sebe i na sebe, před námi další stoupání a v něm už občas někdo leží, rozhýbává křeče, které už se do mě taky pouští, ale do cíle už je to jen 6 km, a čím rychleji poběžím, tím rychleji tam budu. Eva stále kousek přede mnou, vedro láme rekordy, v duchu závidím Berďovi a Štěpánovi, kteří už jsou jistě v cíli a dávají si vychlazené pivko.
Ale pak už je tu 29 km a závěrečný seběh, koukám na hodinky, tentokrát jsem manipulaci s nimi zvládla, a vidím čas běhu cca 3:23. Hecnu se teda a nařídím si doběhnout do 3:30. Nejsem tak dobrá počtařka jako Lenkačlenka, tak se mi to nepovedlo tak dramaticky jako jí na maratonu v Praze, ale časem 3:29:55 jí silně konkuruji v doběhu za pět minut dvanáct. Eva to dala cca o 20 vteřin rychleji za 3:29:33, takže jsme si rozebraly 8. a 9. místo v kategorii. A k našemu překvapení ani stoupající hvězda Berďa nám moc neunikl - jeho čas byl 3:26:37, takže jsme mu dost slušně šlapaly na paty. Jen Štěpán se mám trhl a doběhl si pro celkové 28. místo s časem 2:25:37. A protože se mohlo soutěžit i ve dvojicích, a časy se zde sčítaly, vybojovali si s Evou v této kategorii krásné třetí místo a získali medaili. Jelikož jsme to však nevěděli, prošvihla Eva své vystoupání na stupně vítězů, neb jsme spolu v tu dobu dřystaly ve sprše. Ale sláva jim a sláva celému hezkému, ač náročnému a propocenému dni. A Dolní Moravo, jednou se k tobě vrátím, budu se kochat, všecko si fotit... Zítra ale ne, to jdeme na Lysou s Majklem :-) :-)