http://www.floowie.com/cs/
Triatlonový speciál Běhej.com
Sice už je po sezóně, ale třeba to někteří, zejména triatlonem ještě nepolíbení, ocení.
http://www.floowie.com/cs/
http://www.floowie.com/cs/
Kobeřícký půlmaraton 2012
datum: 21.10.2012
účast: tvrdé jádro
V neděli ráno jsem přijel do Kobeřic sám s partou z Pepa týmu. Chvilku jsem myslel, že fakt budu za VZS barvy jediný, ale Jarek nezklamal a přifrčel na bajku. Hned bylo veseleji, sice po ránu trochu chladněji, ale klubající se sluníčko slibovalo další hezký zážitek. Již po přihlášení mě Jaryn pobavil, ukázal mi dres zezadu, že jako se mám podívat co dnes uvidím před sebou. Dělá to skoro vždycky a jednou mu to dokonce vyšlo v červnu na Lysé. No já jsem se s chutí zasmál, asi zapomněl jakou mám fazónu, že je to už starší pán a že ho pobolívá lýtečko. Já jsem mu tedy suše sdělil, že jsem tu přijel pro osobák, který dnes dokonce stlačím pod 1:30 a vůbec mě nezajímá, že tu jsou trochu kopečky.
Start byl ohlášen na devátou hodinu, takže jsem správně předpokládal: v 10:30 už budu vysmátý popíjet čajík a vyhlížet Jardu s osobákem v kapse. Ihned po startu jsem se pohyboval lehce vpředu, ale zase jsem se moc nehonil, abych nepřepálil. Úvodní tři km jsem se postupně dostával do tempa. Cítil jsem se skvěle, protože po srpnovo-zářijovém martýriju jsem již dokonale zregeneroval a dokonce jsem i slušně trénoval. V prvním kole jsem se Jarouškovi vzdálil na 200m. Posléze potvrdil, že jsem vyrazil jiným tempem a tudíž si hleděl svého. Ale nezapomeňme, že ho zlobí lýtko, které si natáhl víte jak? Minulý týden proháněl po MMP na fotbalovém hřišti naše mladé laňky, snažil se cosi předvést s kulatým nesmyslem a tak dopadl.
No jinak závod probíhal plynule, ve druhém kole mě trochu píchalo v boku, což znamená, že jsem se přiblížil na horní hranici jinak neomezených možností. Ve třetím kole jsem dle vzoru E. Zátopka a P. Beremlijského pro jistotu zrychlil. Čtvrté a páté kolo jsem běžel s Markem Radomským, chvílemi i před ním, ale je to mladý borec, tak jsem v závěru nestačil. Nicméně jsem jako obvykle na posledních metrech zaspurtoval a euforie v cíli byla dokonána. Jeden takový, malý, nepříjemný zážitek byl při vstupu do pátého kola, kdy se do cíle řítil nějaký Aleš a o pár metrů a celé kole mě seknul. No chápete? Prostě ostuda, už jsem si ani nebral kelímek s vodou a pelášil do svého posledního kola. Aleš nakonec výrazně posunul traťový rekord, no borec jak sviňa.
Po závodě, jak už to na Prajzské bývá, za symbolických 50kč startovného jsem dal teplou sprchu a horký čaj a po převlečení jsem si sedl na pořádnou klobásu a pivo. Zřejmě mají solidní sponzory. Pak už si přisedl i Jarek, kterého trochu zdržel VIP rozhovor a taky Andy Krstevová, kterou zase zdržel Jarda zbytečně dlouhým výklusem. No zajímalo by mě co do ní hustil a proč se pořád tak usmíval. U piva nad klobásou jsme hodnotili krásný den a super závod. Aby bylo veselo, tak Jarek postříkal pivem Andy a pak se ještě sám polil. A to bylo zhruba vše. Na zpět mě vzala Petra Schwartzová, tak jsem byl i brzy doma.
Výsledky a fotky jsou tak to tu Jarku vlož!
Díky Stoša.
Výsledky
Foto
účast: tvrdé jádro
V neděli ráno jsem přijel do Kobeřic sám s partou z Pepa týmu. Chvilku jsem myslel, že fakt budu za VZS barvy jediný, ale Jarek nezklamal a přifrčel na bajku. Hned bylo veseleji, sice po ránu trochu chladněji, ale klubající se sluníčko slibovalo další hezký zážitek. Již po přihlášení mě Jaryn pobavil, ukázal mi dres zezadu, že jako se mám podívat co dnes uvidím před sebou. Dělá to skoro vždycky a jednou mu to dokonce vyšlo v červnu na Lysé. No já jsem se s chutí zasmál, asi zapomněl jakou mám fazónu, že je to už starší pán a že ho pobolívá lýtečko. Já jsem mu tedy suše sdělil, že jsem tu přijel pro osobák, který dnes dokonce stlačím pod 1:30 a vůbec mě nezajímá, že tu jsou trochu kopečky.
Start byl ohlášen na devátou hodinu, takže jsem správně předpokládal: v 10:30 už budu vysmátý popíjet čajík a vyhlížet Jardu s osobákem v kapse. Ihned po startu jsem se pohyboval lehce vpředu, ale zase jsem se moc nehonil, abych nepřepálil. Úvodní tři km jsem se postupně dostával do tempa. Cítil jsem se skvěle, protože po srpnovo-zářijovém martýriju jsem již dokonale zregeneroval a dokonce jsem i slušně trénoval. V prvním kole jsem se Jarouškovi vzdálil na 200m. Posléze potvrdil, že jsem vyrazil jiným tempem a tudíž si hleděl svého. Ale nezapomeňme, že ho zlobí lýtko, které si natáhl víte jak? Minulý týden proháněl po MMP na fotbalovém hřišti naše mladé laňky, snažil se cosi předvést s kulatým nesmyslem a tak dopadl.
No jinak závod probíhal plynule, ve druhém kole mě trochu píchalo v boku, což znamená, že jsem se přiblížil na horní hranici jinak neomezených možností. Ve třetím kole jsem dle vzoru E. Zátopka a P. Beremlijského pro jistotu zrychlil. Čtvrté a páté kolo jsem běžel s Markem Radomským, chvílemi i před ním, ale je to mladý borec, tak jsem v závěru nestačil. Nicméně jsem jako obvykle na posledních metrech zaspurtoval a euforie v cíli byla dokonána. Jeden takový, malý, nepříjemný zážitek byl při vstupu do pátého kola, kdy se do cíle řítil nějaký Aleš a o pár metrů a celé kole mě seknul. No chápete? Prostě ostuda, už jsem si ani nebral kelímek s vodou a pelášil do svého posledního kola. Aleš nakonec výrazně posunul traťový rekord, no borec jak sviňa.
Po závodě, jak už to na Prajzské bývá, za symbolických 50kč startovného jsem dal teplou sprchu a horký čaj a po převlečení jsem si sedl na pořádnou klobásu a pivo. Zřejmě mají solidní sponzory. Pak už si přisedl i Jarek, kterého trochu zdržel VIP rozhovor a taky Andy Krstevová, kterou zase zdržel Jarda zbytečně dlouhým výklusem. No zajímalo by mě co do ní hustil a proč se pořád tak usmíval. U piva nad klobásou jsme hodnotili krásný den a super závod. Aby bylo veselo, tak Jarek postříkal pivem Andy a pak se ještě sám polil. A to bylo zhruba vše. Na zpět mě vzala Petra Schwartzová, tak jsem byl i brzy doma.
Výsledky a fotky jsou tak to tu Jarku vlož!
Díky Stoša.
Foto
Majklův běh (Memoriál Michala Pětroše, 13.10.2012)
Když jsme se před
lety nastěhovali do Hošťálkovic na domeček a já začal běhat po tamních lesích,
napadlo mě, že bych si neměl místní krásné trasy nechat pro sebe. Občas jsme
v těch končinách trénovali spolu
s Majklem a ostatnímu /odkaz/.
Když se za nějaký čas na stejnou ulici nastěhoval Luďa, jeden z hlavních
mozků Lysacupu, začalo být zřejmé, že něco malého běžeckého vznikne.
Letos v zimě jsme
jeli chladným zimním odpolednem z Hošťálkovic do Beskyd. Jeli jsme sami
dva. Majkl a já. Ta nemoc se vrátila, řekl Majkl. Seděli jsme tiše, dva doktoři
vedle sebe, nevěděl jsem, co říct... Mohli jsme jenom věřit. Jeli jsme, seděli
a věřili.
14.6.2012 bylo
jasné, že závod bude. Že to ale, bohužel, bude memoriál. Vzpomínka, poděkování. A
spíš než závod, tak společensko-běžecká akce. A charitativní.
Výběr trasy,
oslovení sponzorů a obce, domluvení jídla, hřiště. Samé drobnosti a srandičky.
Největší srandou však je značení trasy den před startem. Vysokoškolský
profesůrek Berďa si vyjde v riflích a s knihou pod paždí, soused Luďa
v oblečení do Himalájí s teleskopickými nožnicemi přes rameno,
těžkými kanadami na nohách a shánějící se po motorové pile. Mé rozvěšování
fáborků po stromech a křovinách nepřetržitě a samozřejmě velice ale velice
vtipně komentují. Luďa mezi tím ostříhá jeden padlý strom a Berďa dočte
kapitolu z učebnice aplikované matematiky. Končíme za šera, Luďa rád, že
si střihnul, Berďa stále se ještě snažící odmotat ze značícího proužkovaného
igelitu. Kluci, díky moc! Dvě poslední noci před startem se se Zuzkou
pravidelně ujišťujeme, že PRŠET NEBUDE. Dvě noci zní temnou tmou tichá mantra:
nebudepršethhmmhhnebudepršethhmmhhnebudepršethhmmhhnebudepršet.
V sobotu ráno
se obloha rozjasňuje, sluníčko ohřívá vzduch. První pomocníci a závodníci se
sjíždějí. Objevují se známé tváře běžců z Ostravska a okolí, našich rivalů
Fialových Kober, X-airů, MK Seitlů, spolužáků z fakulty v Olomouci,
doktorů a sestřiček z nemocnice…. Rozdávám úkoly a na rozdíl od domova je
všichni v klidu a úsměvem nejenže přijímají, ale i plní! Všechno klape,
brzy čekám nějaký, alespoň menší, zádrhel. Žádný zatím nepřichází. Registrace
dokončena, rozprava o trati tak akorát a přesně v jedenáct ředitelka hospice
Ondrášek startuje první ročník Memoriálu Michala Pětroše. Dolů z kopce se
postavím na kraj trati a sleduju tu hordu stosedmi přihlášených závodníků jak
klopýtají kopcem dolů, jak jim těm všem známým i neznámým lidičkám, přátelům,
kamarádům podkluzují kecky na blátě, jak začínají růžovět v obličeji, jak
se jim zrychluje dech, jak si prohlížejí toho, kdo takovou hroznou trať
vymyslel, a jak míjejí mostek pod svahem a neobratně přeskakují potůček. Dyk
jsem vám říkal, že to bude kros! Do cíle nakonec doběhnou všichni.
Brzy po doběhnutí
posledního závodníka Jaroslava Volného, který si posléze odnáší cenu starosty
Hošťálkovic pro nejstaršího účastníka (1935!) jsou hotovy výsledky. Firma Timechip
Martina Kupce a jeho ženy Markéty pracuje rychle a precizně, můžeme vyhlašovat.
Ještě před
vyhlášením vítězů zveme se Zuzkou, elegantně sladěni do stylu „Bratři
v triku“ (fakt jsme se nedomluvili), na plac ředitelku mobilního hospice
Ondrášek Ing. Varechovou a její spolupracovnice. Předáváme pamětní plakety a výtěžek
dnešní sbírky – části startovného a dobrovolných darů –15 370,-Kč! Zuzka dále předává
výtěžek konta, které bylo založeno na podporu hospice o prázdninách: neuvěřitelných
118 777,-Kč!!!! Excelentní
výsledek! Děkujeme všem.
Předáváme ceny vítězům
– 10 km
muži 1. Martin Zapalač (X-air), 2. Stanislav Najvert (Fialové Kobry), 3. Aleš
Velička (X-air), ženy: 1. Krejčiříková Denisa (VZS Ostrava), 2. Škrdová Danuše
(MK Seitl Ostrava), 3. Krejčiříková Ivona (VZS Ostrava),
Díky všem za
pomoc, podporu, díky sponzorům za dary, které jste nám dali.
Timechip, Team 4 You, Fyzio Bílek, Onlinesystem, Kaštanový
krámek, Elpis, obec Hošťálkovice, Redcock,
Nashledanou příští rok
Ondřejnická patnáctka – 7. 10. 2012
A nezaprší a nezaprší
Již příští víkend přijde vrchol sezóny VZS – Majklův běh, na kterém bude prostě každý. :-D A tak jsem se rozhodl, že je třeba se naladit na to, co měl Majkl rád a to jsou kopečky.
Nic jsem neponechal náhodě a již několik dnů před víkendem jsem poslal informační mail. Odpovědi byly vesměs „Nejdu, bo …“. Například Koudy se vymlouval na nutnost provětrat svůj vrtulník, Martin prohlásil, že je out, dvojčata pilně pracují na zisku Nobelovy ceny za lékářství pro rok 2013 a Lenia má nějaké problémy s dutinami. Jediní stateční a ke všemu odhodlaní jsme byli tři – Jaryn, Dan a já.
A tak jsme v neděli dopoledne vyrazili z Hrabůvky Danovým autem na Čeladnou do areálu Opálená okusit tento skoro nový závod. Předpověď počasí byla dobrá. Po nechutně teplé a jasné sobotě nám meteorologové slibovali zataženo, déšť a chlad. A svůj slib splnili na jedničku s hvězdičkou. Sucho rozhodně nehrozilo a o výhledech jsme mohli tak leda snít. Závod má opravdu krásnou trať slibující úchvatné výhledy. Nejprve po sjezdovce nahoru, pak krátký seběh zpět na Čeladnou a potom dlooouuuuhé stoupání na 961 metrů vysokou Skalku a nakonec dlouhý seběh přes chatu Ondřejník zpět do místa startu. Horší to bylo s počasím. Vytrvalý silný déšť změnil vše mimo asfalt v krásnou bahnitou břečku, ve které jsem spíše klouzal než běžel. Nejvíce jsem jako obvykle ztrácel při sebězích a tak zatímco Dan a Jaryn trať absolvovali za výborných 1:18:16 a 1:18:55 a za vítězným Andrejem Dlugoszem zaostali o cca 21 minut, já jsem se dokodrcal do cíle za 1:33:58 a ztrátu na vítěze nedokážu ani spočítat. Ale i tak se mi trať líbila.
V cíli následovalo očekávané – párky, čaj nebo pivo, koláček a samozřejmě nemohl chybět déšť. Jarek opět jako obvykle vytasil svůj foťák a zachytil Danovo a mé rozpoložení po závodě. Již z této fotky je jasné, jak jsme závod zvládli. Výsledky a pár fotek je zde. Už se těším na příští sobotu. Snad opět nezůstaneme zbytečně suší. :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
