Majklův běh (Memoriál Michala Pětroše, 13.10.2012)

Když jsme se před lety nastěhovali do Hošťálkovic na domeček a já začal běhat po tamních lesích, napadlo mě, že bych si neměl místní krásné trasy nechat pro sebe. Občas jsme v těch končinách trénovali spolu s Majklem a ostatnímu /odkaz/. Když se za nějaký čas na stejnou ulici nastěhoval Luďa, jeden z hlavních mozků Lysacupu, začalo být zřejmé, že něco malého běžeckého vznikne.

Letos v zimě jsme jeli chladným zimním odpolednem z Hošťálkovic do Beskyd. Jeli jsme sami dva. Majkl a já. Ta nemoc se vrátila, řekl Majkl. Seděli jsme tiše, dva doktoři vedle sebe, nevěděl jsem, co říct... Mohli jsme jenom věřit. Jeli jsme, seděli a věřili.

14.6.2012 bylo jasné, že závod bude. Že to ale, bohužel, bude memoriál. Vzpomínka, poděkování. A spíš než závod, tak společensko-běžecká akce. A charitativní.

Výběr trasy, oslovení sponzorů a obce, domluvení jídla, hřiště. Samé drobnosti a srandičky. Největší srandou však je značení trasy den před startem. Vysokoškolský profesůrek Berďa si vyjde v riflích a s knihou pod paždí, soused Luďa v oblečení do Himalájí s teleskopickými nožnicemi přes rameno, těžkými kanadami na nohách a shánějící se po motorové pile. Mé rozvěšování fáborků po stromech a křovinách nepřetržitě a samozřejmě velice ale velice vtipně komentují. Luďa mezi tím ostříhá jeden padlý strom a Berďa dočte kapitolu z učebnice aplikované matematiky. Končíme za šera, Luďa rád, že si střihnul, Berďa stále se ještě snažící odmotat ze značícího proužkovaného igelitu. Kluci, díky moc! Dvě poslední noci před startem se se Zuzkou pravidelně ujišťujeme, že PRŠET NEBUDE. Dvě noci zní temnou tmou tichá mantra: nebudepršethhmmhhnebudepršethhmmhhnebudepršethhmmhhnebudepršet.

V sobotu ráno se obloha rozjasňuje, sluníčko ohřívá vzduch. První pomocníci a závodníci se sjíždějí. Objevují se známé tváře běžců z Ostravska a okolí, našich rivalů Fialových Kober, X-airů, MK Seitlů, spolužáků z fakulty v Olomouci, doktorů a sestřiček z nemocnice…. Rozdávám úkoly a na rozdíl od domova je všichni v klidu a úsměvem nejenže přijímají, ale i plní! Všechno klape, brzy čekám nějaký, alespoň menší, zádrhel. Žádný zatím nepřichází. Registrace dokončena, rozprava o trati tak akorát a přesně v jedenáct ředitelka hospice Ondrášek startuje první ročník Memoriálu Michala Pětroše. Dolů z kopce se postavím na kraj trati a sleduju tu hordu stosedmi přihlášených závodníků jak klopýtají kopcem dolů, jak jim těm všem známým i neznámým lidičkám, přátelům, kamarádům podkluzují kecky na blátě, jak začínají růžovět v obličeji, jak se jim zrychluje dech, jak si prohlížejí toho, kdo takovou hroznou trať vymyslel, a jak míjejí mostek pod svahem a neobratně přeskakují potůček. Dyk jsem vám říkal, že to bude kros! Do cíle nakonec doběhnou všichni.

Brzy po doběhnutí posledního závodníka Jaroslava Volného, který si posléze odnáší cenu starosty Hošťálkovic pro nejstaršího účastníka (1935!) jsou hotovy výsledky. Firma Timechip Martina Kupce a jeho ženy Markéty pracuje rychle a precizně, můžeme vyhlašovat.

Ještě před vyhlášením vítězů zveme se Zuzkou, elegantně sladěni do stylu „Bratři v triku“ (fakt jsme se nedomluvili), na plac ředitelku mobilního hospice Ondrášek Ing. Varechovou a její spolupracovnice. Předáváme pamětní plakety a výtěžek dnešní sbírky – části startovného a dobrovolných darů –15 370,-Kč! Zuzka dále předává výtěžek konta, které bylo založeno na podporu hospice o prázdninách: neuvěřitelných 118 777,-Kč!!!! Excelentní výsledek! Děkujeme všem.

Předáváme ceny vítězům – 10 km muži 1. Martin Zapalač (X-air), 2. Stanislav Najvert (Fialové Kobry), 3. Aleš Velička (X-air), ženy: 1. Krejčiříková Denisa (VZS Ostrava), 2. Škrdová Danuše (MK Seitl Ostrava), 3. Krejčiříková Ivona (VZS Ostrava),

5 km muži: 1. Viktor Klos, 2. Vojtěch Gruchala, 3. Michal Stanovský, ženy: 1. Lucie Gruchalová, 2. Sabina Baranová, 3. Verča Lattová spolu s Andreou Abendroth.

A pak se, milé děti, jedlo, pilo, hodovalo, klábosilo, veselilo a vzpomínalo. Slunce pomalu zacházelo směrem nad Opavou a na hřišti vytvářelo dlouhé stíny. A kdyby ti milí běžci nevypili všechnu kořalku, tak by tam snad pili dodnes. A ten v tom pruhovaném tričku, když vypil hojně tekutin, nabyl dojmu, že je nejchytřejší a pevný v kramflecích, vyrazil pěšky domů. Cesta se táhla, ale v jeho mysli se stále dokola objevoval jeden obraz: jak na to vše shůry dohlíží Majkl, poťouchle se usmívá a je rád….