Musel jsem týden nechat uležet zážitky z mého prvního maratonu, než se s Vámi o ně podělím. Stále přetrvává velmi pozitivní pocit, že jsem se dostal ve zdraví do cíle. Hlavní úkoly byly splněny: dostat se na Skřítek a pokud možno tak, aby to nebylo v metabolickém rozkladu.
Start byl v sobotu 21.8.2010 v 10:00 hodin. Trasa Ramzová - Šerák - Červenohorské sedlo - Praděd - Skřítek a pěkné počasí slibovaly krásné výhledy a zážitky. Teplota kolem 20C a mírný větřík na hřebenech umožnily vyrazit velmi nalehko. Cílená příprava v Innsbrucku v posledních týdnech mi zaručila dostatečné množství výškových tréninkových metrů. Jediné, co nesedělo v řádné přípravě byl večírek s Koudelem u Šmejkyho v Olomouci večer před startem. Ustál jsem to na pivu. Tvrdému a tanečkům do svítání jsem se vyhnul a po 4 hodinách spánku jsem vyrazil směr Skřítek. Milan Žondra s Petrem Jemelíkem se panákům nevyhnuli, znát to ovšem bylo jen v první polovině trati, pak zmizela kocovina a na Petrácích chytili druhý dech. Díky skvělé práci organizátorů jsme se dostali autobusy společně s dalšími 110 spoluběžci z cíle na start.
Úvodní taktiku Jemela s Minďou vyjít na Šerák a pak společný běh na Švýcárnu jsem sabotoval na první občerstvovačce (Šerák) a následoval jiné běžce vstříc krásnému dni. Cítil jsem se skvěle, do 20 km jsem se držel zkrátka a nepředbíhal jsem. Na občerstvovačkách jsem se jen letmo během několika sekund občerstvil, doplnil vodu do láhve v ruce a utíkal dále. Po 20km mi začalo připadat tempo ostatních kolem pomalé, všichni byli tak nějak více zadýchaní než já. Tak jsem se na to vykašlal a nechal jsem nohy běžet, jak se jim zrovna chce. Až pod Praděd jsem předbíhal především v kopcích a tím získal nějakých 10-15 míst. No a pak se to tak nějak nepozorovaně začalo blížit, já to nezpozoroval a běžel dále. Jednak stoupání na Praděd už nebylo tak snadné, klesání na Ovčárnu začalo být nekonečné, gely, tyčinky a vodu jsem stále nesl sebou a neměl na ně chuť. Rozpálený asfalt sálal teplo a okolní davy lidí mi nedaly možnost se soustředit na běh. Těšil jsem se na stoupání na Petráky, předpokládal jsem, že kopce mi jdou tak nějak samy. Jenže najednou po občerstvení na Ovčárně to do kopce šlo jen tak nějak pomalu jako ostatním kolem a nahoře na Petrových kamenech to nešlo rozběhnout. Mírná nauzea mi dovolovala pozřít jen trochu vody. Blížil se 35km a přesně tak, jak říkal Koudel, byla tam ta zeď. Pomalu jsem jí prošel, kolem zrovna proběhl Jemel a dalších deset běžců. Dostal jsem do sebe ten gel a opět díky morální podpoře turistů vyběhl. Na Jelení studánce to už zase šlo obstojně, jen seběh ze Ztracených kamenů nebyl zadarmo. Kilometr před cílem kolem profičel Milan. Ale pak už to šlo, dostal jsem zase chuť na vodu, vyžahl jsem celou láhev a doběhl do cíle v čase 5:10 na 53.místě. Milan to měl za 5:05 (49.) a Jemel za 4:54 (40.).
Jak je zřejmé, začátečnické chyby mě neminuly. Ale i tak jsem si to užil. Dosud jsem neměl zkušenosti s tak dlouhými běhy (nejvíce 30km bez převýšení) a tudíž ani s řádným pitným a energetickým režimem.
Těším se na příští rok.
Majkl
Fotky 1
Fotky 2
