A do nich!!!
Je sobota, leden, slunce a mráz,
den, kdy vodníkům běhá se snáz,
kdy nevadí jim kopce ani prudký sráz,
kdy radují se z beskydských krás.
A k tomu Kobry ve fatálním rozkladu
vykouzlí nám úsměv na líci a dobrou náladu.
Kobra neví co a jak, zmatená, syčí, plaší
Neví si rady proti nohám a srdcím našim
Mamko, taťko, strýčku, teti
Ti vodníci ale dnes běží, ba letí!
Kobry - mámo, táto, tcháne, tchýně,
Bože, prohrajem, běžíme jak dýně!
Vodníci jak střely a čestní jak Rychlé šípy
Kobry se dosud nepustily pivní pípy
A nepomohl té běžecké lůze
sherping ani grandiózní fúze
Vodníček se bije v prsa a hruď
Porazil dnes Kobru, je lepší, buď jak buď!
Už rvou je na cucky supové Mexika
hadi neví kudy kam, popadla je panika.
A dole pak, ty poéto Pigíčko
dáme bazén, relax a kafíčko.
Po smíchu a chvástání přichází pláč,
milé Kobry spráskané, však vy víte zač!
Vodníček se raduje
Kolik pergamenu bylo popsáno o beskydské královně, o našich srdcích, jež jsme zanechali na ni. Kolik stránek bylo popsáno o kamarádství, rychlých nohách, Rychlých šípech, rychlých střevech. Kolik listů popsáno bylo a zajisté ještě bude o našich výškovických, porubských, prajzských a bolatických větvích. O jejich běžeckém umu, o jejich verších, umění, cti a lingvistických schopnostech. O tom, jak běhají pro radost, o čemž svědčí například čísla umístění v nejdelší etapě. I zde se baví a umějí si hrát. Posuďte sami : kulatá 15 – Wiatr, a teď řada 22, 77, 88, 99, mezitím kombinace čísel 98 a pěkně za sebou 117,118. Umíte to někdo?! My jo, Kobry ne! O těch bylo napsáno také nemálo slov, však všechna již spláchl déšť. O jejich účelové fúzi, vytvořené pro snazší vítězství, o jejich odchodech, příchodech, záchodech, přestupech a výstupech. O jejich excelentním Stanikovi a Stonči Tamči, na kterých vystavěli svůj věhlas. No ale dobře už bylo Kobry, teďka JEDEME Z KOPCÉÉÉÉÉ.
LC 12.etapa Ostravice - hřiště
Nádherný den, krásná trasa, daleké rozhledy, skvělá nálada, ideální teplota, vlastnosti sněhu přesně pro běžce,v podstatě bezvětří...no prostě pohádka. Tak takhle vypadala sobotní 12. etapa našeho Lysacupu.
Naši borci (byli samozřejmě taky úžasní) dopadli takto: leader Wiatr - 15. (prokousal ses do desítky celkově-tak tam koukej zůstat), Poky 22. (dvacítka se třese - že by už příště?), Stoša 77. (copak ty jsi fakt neúnavný?), Malča 88. (jak to děláš, že se kolem mě přeženeš s takovou lehkostí?), Jarek 98. (ten tvůj finiš si budu dlouho pamatovat a už se těším, až ti to na nějakém rovinatém běhu konečně vrátím), Martin 99. (po doběhu...no bylo to strašné!), Fido 117. (jsi stále lepší a rychlejší), Ruda 118. (jsi stále rychlejší a lepší). IB 148. (tak to koukej za týden vylepšit!)
V týmech jsme byli sedmí a celkově jsme osmí. A Kobry? ...jo už si vzpomínám. To jsou ti, co se kdysi tak rádi chlubili svými výsledky. No Standa neběžel, takže o výsledcích se moc mluvit nedá.
bylo to prostě NEJ, ale dost těch superlativů. Běžecký život pokračuje, za týden je 3 in 1 a venku zuří smog!!!
Naši borci (byli samozřejmě taky úžasní) dopadli takto: leader Wiatr - 15. (prokousal ses do desítky celkově-tak tam koukej zůstat), Poky 22. (dvacítka se třese - že by už příště?), Stoša 77. (copak ty jsi fakt neúnavný?), Malča 88. (jak to děláš, že se kolem mě přeženeš s takovou lehkostí?), Jarek 98. (ten tvůj finiš si budu dlouho pamatovat a už se těším, až ti to na nějakém rovinatém běhu konečně vrátím), Martin 99. (po doběhu...no bylo to strašné!), Fido 117. (jsi stále lepší a rychlejší), Ruda 118. (jsi stále rychlejší a lepší). IB 148. (tak to koukej za týden vylepšit!)
V týmech jsme byli sedmí a celkově jsme osmí. A Kobry? ...jo už si vzpomínám. To jsou ti, co se kdysi tak rádi chlubili svými výsledky. No Standa neběžel, takže o výsledcích se moc mluvit nedá.
bylo to prostě NEJ, ale dost těch superlativů. Běžecký život pokračuje, za týden je 3 in 1 a venku zuří smog!!!
Bez názvu
Šuby duby Amerikááá,
to nám to zas dnes utíkááá,
Bacha řítí se Dědek, křičí zezadu kdosi
a Dědek na hangu jednoho za druhým kosí
Uhněte z cesty starci nad hrobem, prosí
dnes poprvé s hůlkama a jak si to krosí
Kobry dále v rozkladu, ale jedna pikoška
sejmuli mě oba - Ryšák i Pigoška
Podlehl mi náš kameraman Jára,
je zničen, je to pro něj přes rozpočet čára
Bodujícím a pevným, jak atrakcím v Prátru,
věříme Stošovi, Majklovi i Wiatru.
Dnes Švidra neběží, sbírá lístky nahoře
elegán, ostříhán, v klidu s nohama v lavoře.
A jako každý víkend - hospa a rychle důle,
dnes to bylo opět fajn, zas to mělo kule!
to nám to zas dnes utíkááá,
Bacha řítí se Dědek, křičí zezadu kdosi
a Dědek na hangu jednoho za druhým kosí
Uhněte z cesty starci nad hrobem, prosí
dnes poprvé s hůlkama a jak si to krosí
Kobry dále v rozkladu, ale jedna pikoška
sejmuli mě oba - Ryšák i Pigoška
Podlehl mi náš kameraman Jára,
je zničen, je to pro něj přes rozpočet čára
Bodujícím a pevným, jak atrakcím v Prátru,
věříme Stošovi, Majklovi i Wiatru.
Dnes Švidra neběží, sbírá lístky nahoře
elegán, ostříhán, v klidu s nohama v lavoře.
A jako každý víkend - hospa a rychle důle,
dnes to bylo opět fajn, zas to mělo kule!
Prosinec 2011
Už odjezd na 9. etapu LC začal nestandardně. Do auta mi byla nabalena děcka s jasnou informací - dneska se o ně postarej. Byla to naneštěstí moje děcka, tak jsem se jich nemohl jen tak zbavit. Když už to tak dopadlo, vezmu je s sebou a malou hodím do sedačky, koupím jim startovní lístky a vyběhnu to nahoru. No co už, poutíkám jen o něco pomaleji než obyčejně. Ve světlé chvilce jsem ale mé milované děti zanechal na dopoledne u tchyně, a za tuto inteligentní myšlenku jsem si při cestě vzhůru 85krát poděkoval.
Na startu opět milo a veselo, našich velká tlupa a velká síla. Wiatr, Poky, Majkl, Stoša, Malča, Martin, Jarek, Rudík, Filip, já a Majda jako doprovod. Kobry se už spíše věnují sherpingu, než vlastnímu běhu a mívají větší počet domestiků, než závodníků. Také už na svých stránkách kují pikle ohledně soutěže v šerpování a prý už uvažují o změně názvu svého oddílu na NoPurpleSherpingNoRunningXCobrasTataMamaPubTeam.
Šel jsem se vymočit a v tu chvíli začal závod. To, co jsem začal, už jsem nedokončil a vystřelil jsem do gury. Snažil jsem se takzvaný močový deficit dohonit a předběhnout co největší počet závodníků již na začátku, ale bodaři mi v tom zdárně bránili. Zasvěcený ví, že bodař není ten, který se žene po bodech, ale ten , který se žene na matičku Lysou s hůlkami v rukou a tvářící se jako že nic se vám pokouší probodnout stěnu břišní, v lepším případě pouze stehno nebo botu. Jen tak na okraj, já taky začínal jako bodař.
Wiatra, Majkla, Stošu, Pokyho a spoustu a spoustu dalších jsem už cestou nahoru neviděl. Zato mě začali dobíhat již ti předběhnuvší. Ryšak, Moirak, Malča, Martin, Jarek. Kriza jak bič, nohy z kamene, pysk z vemene. Trošku jsme ještě kecali, bo co jiného chcete dělat, když nemůžete běžet. Ale předběhl jsem Tamaru, taky jí to moc nešlo, tak se zařadila k nám do zadních řad a s úsměvem, tvoříce sněhové kuličky a koulující se s ostatními, hovořila o tom, jaká je vzadu sranda a jak se tam neběhá, ale chodí! Že já neměl více sil, abych jí to vysvětlil.
Pod vrcholem má bezbarvá tvář dále a dále zesinala. Pak mě doběhl Běžec s velkým B a s velkými B (rýlemi). Ano, Milan Švidernoch, v indiánské řeči Ten, který Tě nenechá zemřít. Když si prohlédnete fotku, pochopíte vše.
Vlevo Kobra František fandící nám oběma, vpravo já: „Milane, prosím Tě, ponech mě zde, jen si tady na chvíli lehnu, nech mě tady umřít, již více nikdy nechci na Lysou horu, podiv se na mne, jak jsem zubožen.“ Uprostřed Švidra plný sil a rozdávající úsměvy: „Koudy pojď to zvládneš, dotáhnu tě do cíle na zádech, nenechám tě zemřít, musíš doběhnout přede mnou“. A jak řekl, tak udělal. Nechal mě vyhrát a mě cestou dolů napadla říkanka o ceně fair play pro MŠ (viz níže). Už ho mám na stěně. Plakát Dolly Buster musel uvolnit místo běžeckému vzoru. V kalendáři MS triatlonového svazu od mladého Matery je jeho foto přiřazeno k prosinci a proto u nás doma máme od soboty 8.ledna 2011 už nastálo prosinec 2011.
Výsledek exkluzivní: V týmech 6.místo, Wiatr 12., jedno místo za Stanislavem, 27. Poky, 43. Majkl. A nahoře příjemné posezení nás všech v Šantánu.
Pár běžeckých postřehů:
1. Stoša si místo čekání v řadě na kofolu nahoře v Šantánu seběhl na Větry a zpět!
2. Když jsem v neděli ráno volně se šinul lehkým klusem do masokombinátu, potkal jsem v 6:40 u Slovanu Aleše Veličku. Pozdrav, několik slov v klusu a pokračujem dál. Z práce posílám SMS. Přesný přepis: Já: A kam ty jsi tak rano bezel? Nerikej, ze kvuli behani vstavas v nedeli tak brzo?! Šela: Normalni nedelni trenink. Ve vsedni den vstavam v 4:30 a v ne vyspavam do 6. ;-) Já: Ťuky, ťuky na hlavičku, tak to chodi u Veličků. Šela: Ano není to zrovna normalni. Ale jak se rika. Tezko na cvicisti … ;-)
Tak já vám nevím.
Sportu zdar a „Kurde přydej a vstavej!!!“
Koudy
Čekání na výsledky...
Jako lev v kleci nervózní
Čekám na výsledky už spoustu dní
Nemohu se dočkat , berou mě mory
Proč já zas lezl na ty hory
V Pentagonu se zase flákají
Na Lysou nás ale furt lákají
Navalte výsledek Luďo a Hudy
Ať nedáme vám přes huby!!!
Čekám na výsledky už spoustu dní
Nemohu se dočkat , berou mě mory
Proč já zas lezl na ty hory
V Pentagonu se zase flákají
Na Lysou nás ale furt lákají
Navalte výsledek Luďo a Hudy
Ať nedáme vám přes huby!!!
...kurňa, doufám, že tu srandu pochopí, kucí jedni ...
Mi-lan, Mi-lan!
Běhá furt a proto je tak šlang
běhá dobře, na Lysou jak tank
V 6:20 denně dole v Třebovicach
míjíme se s úsměvem na licach
Je to můj vzor, můj mustr
už nechci plakát Dolly Buster
Chci mít na stěně fotku Švidry
ať je tu s náma, ať tu klidně bydlí
Jó běžec Švidernoch Milan
čistý jak lilie, jak prášek Silan
Dneska na LC nechal mě vyhrát
také tak ušlechtilý byl bych rád
Jak správně dodává moje žena
pro Švidru je určena fair-play cena!
běhá dobře, na Lysou jak tank
V 6:20 denně dole v Třebovicach
míjíme se s úsměvem na licach
Je to můj vzor, můj mustr
už nechci plakát Dolly Buster
Chci mít na stěně fotku Švidry
ať je tu s náma, ať tu klidně bydlí
Jó běžec Švidernoch Milan
čistý jak lilie, jak prášek Silan
Dneska na LC nechal mě vyhrát
také tak ušlechtilý byl bych rád
Jak správně dodává moje žena
pro Švidru je určena fair-play cena!
Ostravský novoroční maraton v Bělském lese, 02/01/2011
Jelikož jsem v minulém roce neabsolvovala žádný půlmaratonský běh, chtěla jsem to co nejdříve dohnat (a hlavně se přiblížit sestře, která už má za sebou dvě takto dlouhé štreky: Kobeřický a Ostravský půlmaraton). Mnohými jsem byla mírně odrazována a sama jsem v podstatě nevěděla, jak se mi v zimě na sněhovém povrchu takto dlouhá trasa poběží. Nervozita a strach z neznáma mě provázela až do samotného začátku běhu, ale moc mi pomohla podpora a rady Honzy a doprovod mého statečného otce :-), který neváhal mrznout u občerstvovací stanice a staral se po celou dobu o můj pitný režim :-).
Jak již asi vyplynulo, za VZS (a samozřejmě za vlastní dobrý pocit :-)) se kromě mě rozhodl bojovat jen Honza, a to na maratonské trati.
Rady zkušenějších běžců jsem si vzala k srdci a začala pomaloučku. Čekaly mě 4 okruhy, ke kterým jsem měla možná až zbytečně velký respekt. První kolo jsem absolvovala v poklusu s Honzou, lehounce, abych si prohlédla trať a udělala si obrázek, co mě čeká. Druhé kolo jsem si postupně rozběhla svým tempem, na začátku třetího kola jsem už věděla, že se do cíle určitě dostanu. Na konci tohoto okruhu jsem začala dobíhat některé běžce, kteří se mi vzdálili v úvodu, a to mi dodalo sebevědomí a další chuť do běhu. Stále jsem se cítila nad očekávání dobře, měla jsem dostatek energie, a tak jsem běžela, běžela a běžela :-). Celá trasa utíkala neskutečně rychle, poslední okruh se blížil ke konci a já najednou sprintovala do cíle!!!!!!
Čas 1:43:44 :-)
Žádné trápení a přemlouvání sama sebe, bolest..... NAOPAK!!!
Radost z pohybu se zvyšovala každým krokem, endorfiny pracovaly na plné obrátky a já si první běh v tomto roce snad nemohla víc užít! :-)
NEPOPSATELNÝ POCIT!!!!!! TOTÁLNÍ NADŠENÍ!!!!!! EUFORIE!!!!!!
Zatímco jsem zářila štěstím a radovala se ze závodu, mnoho dalších běžců stále kroužilo po bílém koberci lesních cest. A mezi nimi kromě Honzy dokonce i další dva členové VZS (Berďa a Martin), kteří přišli podpořit našeho maratonce finišujícího v neuvěřitelném čase 3:33:38!!! Málem osobák!!! Myslím, že to nepotřebuje ani komentář!!! :-)
Spokojeni jsme byli určitě oba, protože jsme ve své kategorii nenašli přemožitele - svým výkonem jsme si vyběhali první místo!!!
Lepší vstup do běžecké sezóny roku 2011 jsem si já osobně snad nemohla ani přát. Sice jsem nepokořila Denisčin čas, ale to mi náladu ani trochu nezkazilo :-). Ale věřím, že to někdy příště vyjde!!! Těš se sestro!!!!!! :-D ;-)
ivon ;-)
Jak již asi vyplynulo, za VZS (a samozřejmě za vlastní dobrý pocit :-)) se kromě mě rozhodl bojovat jen Honza, a to na maratonské trati.
Rady zkušenějších běžců jsem si vzala k srdci a začala pomaloučku. Čekaly mě 4 okruhy, ke kterým jsem měla možná až zbytečně velký respekt. První kolo jsem absolvovala v poklusu s Honzou, lehounce, abych si prohlédla trať a udělala si obrázek, co mě čeká. Druhé kolo jsem si postupně rozběhla svým tempem, na začátku třetího kola jsem už věděla, že se do cíle určitě dostanu. Na konci tohoto okruhu jsem začala dobíhat některé běžce, kteří se mi vzdálili v úvodu, a to mi dodalo sebevědomí a další chuť do běhu. Stále jsem se cítila nad očekávání dobře, měla jsem dostatek energie, a tak jsem běžela, běžela a běžela :-). Celá trasa utíkala neskutečně rychle, poslední okruh se blížil ke konci a já najednou sprintovala do cíle!!!!!!
Čas 1:43:44 :-)
Žádné trápení a přemlouvání sama sebe, bolest..... NAOPAK!!!
Radost z pohybu se zvyšovala každým krokem, endorfiny pracovaly na plné obrátky a já si první běh v tomto roce snad nemohla víc užít! :-)
NEPOPSATELNÝ POCIT!!!!!! TOTÁLNÍ NADŠENÍ!!!!!! EUFORIE!!!!!!
Zatímco jsem zářila štěstím a radovala se ze závodu, mnoho dalších běžců stále kroužilo po bílém koberci lesních cest. A mezi nimi kromě Honzy dokonce i další dva členové VZS (Berďa a Martin), kteří přišli podpořit našeho maratonce finišujícího v neuvěřitelném čase 3:33:38!!! Málem osobák!!! Myslím, že to nepotřebuje ani komentář!!! :-)
Spokojeni jsme byli určitě oba, protože jsme ve své kategorii nenašli přemožitele - svým výkonem jsme si vyběhali první místo!!!
Lepší vstup do běžecké sezóny roku 2011 jsem si já osobně snad nemohla ani přát. Sice jsem nepokořila Denisčin čas, ale to mi náladu ani trochu nezkazilo :-). Ale věřím, že to někdy příště vyjde!!! Těš se sestro!!!!!! :-D ;-)
ivon ;-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
