Zima v Ostravě a blízkém okolí obvykle nevykazuje zrovna pohádkový průběh, a proto asi nejsem jediný, kdo v tomto období bere všemi deseti možnost dostat se aspoň jednou týdně na hory. Navíc ten, kdo propadl Lysacupu, má i výborný argument, jak na ty hory přeci jen utéci - o nějakých pár fousů zde lepší vzduch opravdu jest. A tak člověk lítá a lítá, aby byl na víkend svěží, když tu se najednou nešika poraní a zjístí, že pozítří k vrchu běží. Nastává velké dilema, zda ušetřit či neušetřit kolena. Rozum prohrál a jsou tu Visalaje, na vrcholku jde noha nekompromisně do háje. To si pak naivní, vrcholovými endorfiny nabitý psychopat řekne, za týden od Šance to bude oukej, a kolínko jen zlehka foukej. Týden klidu, odpočinku a nevím jakých (ne)aktivit ještě, však udělal své i v tom negativním směru a tak to opravdu nemohlo dopadnout jinak, než že jsem se celý nervózní postavil na start…a pak?
Pak začalo trápení veliké!
„Chacha, neříkej!“, usmívají se jen borci z týmu. Já jsem spokojený a velice rád, že jsem etapu vůbec dokončil, ikdyž během závodu byla psychika na bodu mrazu. Teplota na vrcholu pak dokonce dva stupně pod ním. A tak se s vámi, milí přátelé, loučím, a dávejte na sebe bacha ! Za ta dilemata, jestli zrovna Kapík běžet, nebo ne, to nestojí !!
Zdraví a sílu přeje Strýček Fido
Povinná školní docházka
Tak nám to začalo. Další ročník věhlasného Lysacupu, běhu do gury v Beskydach, odstartován. Připadám si na začátku každého nového ročníku jako ve škole. Část roku bez Lysacupu jsou prázdniny, na podzim začíná školní rok. Děti chodí do školy, my běháme Lysacup. Tak, jak se školou povinní potkávají v září s rozzářenýma očima ve školních škamnech, tak my se potkáváme na některém z parkovišť v Beskydech. Tak jak si ti caparti vykládají o tom, co dělali o prázdninách, kam je rodiče pustili, tak my si vykládáme o zbytku roku bez Lysacupu a kam nás manželky nepustily. Tak, jak se před babama prsí Franta před Pepou, tak se před námi dětinsky předvádějí Kobry. A tak, jak Franta dostane od Pepy přes pysk, tak můžou Kobry dostat …
První etapa z Frenštátu na Javorník proběhla za krásného počasí a ideálních podmínek. Někteří organizátoři – ahoj Luďo – si vymysleli další kategorii. Nad 200 liber, což je něco kolem 91kg. To zvedlo z pohovky i Kořiho a na první etapu se dostavil. Na druhou etapu mu to již bohužel motivačně nestačilo. Švidra, který se také nalézá za touto magickou hmotnostní hranicí, spolu s Luďou si libují. Člověk může žrat jak smyslů zbavený a přesto se umisťovat na předních místech tabulky. My s novou posilou Danem jsme porazili Kobry. Výborně běželi Wiatr a Poky, kteří budou našimi letošními tahouny. Na třetím bodovaném místě to vypadá na střídačku na Majkla, Stošu, Dana, Keňana. Já jsem zaujal taktiku kombinující přístup vyčkávací a přístup hodného a chápajícího otce. Vilém poblázněný mou poblázněností Lysacupem se rozhodl, že bude běhat taky. Slíbil jsem mu, že ho budu podporovat a běhat s ním. Když vidím mladého, jak se šine nahoru, tak si trénuji i svou pevnou vůli, empatii, vlídné slovo a vytvářím motivující věty a souvětí. Příkazy jako „Viléme do prdele přidej!!!“ jsou mi cizí.
Cestou na druhou etapu z Visalají na Lysou jsem posbíral spoluběhny do auta a vyrazil směr jih. Viléma jsem posadil dopředu, abych mu mohl už posté otcovsky klást na srdce, jak nesmí přepálit začátek, abych se asi za deset minut dověděl, že stejně nahoru vyběhne jako první. Vzadu Berďa, Bobika a KačaSoňa. Měli svůj den a já jsem si připadal, že vezu partu z dětského diagnostického ústavu. Kdy už tam budem, předjeď ho, nebij mě, nevyplazuj na mě jazyk, posuň se… Berďa vše přednášel s jakousi ostřejší dikcí a poznámky byly ironičtější než jindy. Pak jsem si jej dobře prohlédl ve špíglu a zkontroloval jeho nový sestřih. Už jsem držel hubu.
Počasí opět ideální, na startu úsměvy a známé tváře (kromě Kořiho). Opět jsme porazili Kobry. Ač už je to celkem trapné, musím zde zmínit rozklížení jmenované společnosti. Loni se spřáhli s Iksérama, aby ochutnali pocity vítězství, letos vládne takový chaos, že ani neví, jaký klub mají napsat na startovní lístek. Zmatek nad zmatek, zmar nad zmar. Někteří Ikséři jsou Ikskobry, některé Kobry jsou Ikséři a některé Kobry jsou Kobry. A vzhledem k tomu, že pořadatelé vydali Přestupová pravidla, tak se máme ještě na co těšit. Ale jak jsme již mnohokrát deklarovali: jsou to hodní kluci a holky, my je máme rádi, my jim vždy ruku pomocnou nabídneme, radou pomůžeme, hanebně o nich se zmiňovat nebudeme a nakonec i VZS Ostrava na startovní lístek napsat dovolíme.
První etapa z Frenštátu na Javorník proběhla za krásného počasí a ideálních podmínek. Někteří organizátoři – ahoj Luďo – si vymysleli další kategorii. Nad 200 liber, což je něco kolem 91kg. To zvedlo z pohovky i Kořiho a na první etapu se dostavil. Na druhou etapu mu to již bohužel motivačně nestačilo. Švidra, který se také nalézá za touto magickou hmotnostní hranicí, spolu s Luďou si libují. Člověk může žrat jak smyslů zbavený a přesto se umisťovat na předních místech tabulky. My s novou posilou Danem jsme porazili Kobry. Výborně běželi Wiatr a Poky, kteří budou našimi letošními tahouny. Na třetím bodovaném místě to vypadá na střídačku na Majkla, Stošu, Dana, Keňana. Já jsem zaujal taktiku kombinující přístup vyčkávací a přístup hodného a chápajícího otce. Vilém poblázněný mou poblázněností Lysacupem se rozhodl, že bude běhat taky. Slíbil jsem mu, že ho budu podporovat a běhat s ním. Když vidím mladého, jak se šine nahoru, tak si trénuji i svou pevnou vůli, empatii, vlídné slovo a vytvářím motivující věty a souvětí. Příkazy jako „Viléme do prdele přidej!!!“ jsou mi cizí.
Cestou na druhou etapu z Visalají na Lysou jsem posbíral spoluběhny do auta a vyrazil směr jih. Viléma jsem posadil dopředu, abych mu mohl už posté otcovsky klást na srdce, jak nesmí přepálit začátek, abych se asi za deset minut dověděl, že stejně nahoru vyběhne jako první. Vzadu Berďa, Bobika a KačaSoňa. Měli svůj den a já jsem si připadal, že vezu partu z dětského diagnostického ústavu. Kdy už tam budem, předjeď ho, nebij mě, nevyplazuj na mě jazyk, posuň se… Berďa vše přednášel s jakousi ostřejší dikcí a poznámky byly ironičtější než jindy. Pak jsem si jej dobře prohlédl ve špíglu a zkontroloval jeho nový sestřih. Už jsem držel hubu.Počasí opět ideální, na startu úsměvy a známé tváře (kromě Kořiho). Opět jsme porazili Kobry. Ač už je to celkem trapné, musím zde zmínit rozklížení jmenované společnosti. Loni se spřáhli s Iksérama, aby ochutnali pocity vítězství, letos vládne takový chaos, že ani neví, jaký klub mají napsat na startovní lístek. Zmatek nad zmatek, zmar nad zmar. Někteří Ikséři jsou Ikskobry, některé Kobry jsou Ikséři a některé Kobry jsou Kobry. A vzhledem k tomu, že pořadatelé vydali Přestupová pravidla, tak se máme ještě na co těšit. Ale jak jsme již mnohokrát deklarovali: jsou to hodní kluci a holky, my je máme rádi, my jim vždy ruku pomocnou nabídneme, radou pomůžeme, hanebně o nich se zmiňovat nebudeme a nakonec i VZS Ostrava na startovní lístek napsat dovolíme.
Hornická desítka 5.11.2011 Frýdek-Místek
Tento běh hodně lidí považuje za jeden z vrcholů sezóny, hodně jsem o něm slyšel a tak jsem se přihlásil. Přijel jsem, viděl jsem, závodil jsem (ani zdaleka jsem ovšem nevyhrál) a rozhodně přijedu příště zas. Opravdu to je skvělý běh. Jenom žasnu, jak se dá výborně zorganizovat taková masová akce, byla to rychlá, dobře značená trať a připravili pro nás pěkná trička. To vše za přijatelné startovné. Je pravda, že v neděli před Lysacupem jsem měl podivně těžké nohy, ale aspoň jsem měl čím omluvit svůj slabší výkon v první etapě LC.
Pár údajů o závodě:
Hlavní běh 10km dokončilo 600 běžců, vítěz Milan Kocourek AK Kroměříž (29:49)
Z našeho oddílu: BOBika 222. místo (42:56 - gratuluji k osobáku), moje maličkost 162. místo (41:21-taky osobák). Majda s Rudou - sice neběželi, ale byli tou nejlepší podporou, jakou jsme si na trati mohli přát. Dík!
Martin
Pár údajů o závodě:
Hlavní běh 10km dokončilo 600 běžců, vítěz Milan Kocourek AK Kroměříž (29:49)
Z našeho oddílu: BOBika 222. místo (42:56 - gratuluji k osobáku), moje maličkost 162. místo (41:21-taky osobák). Majda s Rudou - sice neběželi, ale byli tou nejlepší podporou, jakou jsme si na trati mohli přát. Dík!
Martin
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
