Týden utekl jako voda a už zítra nás čeká visalajská etapa. Ale bylo by škoda aspoň pár řádků o předešlé úvodní javorníkové etapě nepřidat...
Uběhlo mnoho měsíců (dokonce i let!) od mého posledního závodního LC startu. Covidový (pupkatý) ročník jsem využila po svém :), rok poté jsme fandili Dannymu a ostatním z domova ve dvou na dálku, a loňskou jedinou etapu (chodeckou s kočárkem) do klasických běžeckých etap asi počítat nemohu :D.
Proto se mi možná i chtělo. Do rána... Bo fest lilo! Nicméně nejsme z cukru, a navíc nefoukalo a nebyla ukrutná zima, takže bylo vlastně ještě hezky :D. Možná některé plačtivé počasí odradilo, ale my z VZS nejsme žádné bábovky, a tak se nás nakonec na startu sešlo dost.
Každý běží to svoje, postartovní sprinty opět nestíhám (to ještě netuším, že to ve finiši doženu) a cítím se dobře i po druhých schodech a teprve začínám běžce přede mnou dohánět. V posledním kopci předbíhám i dvě holčiny, dostávám na druhé místo mezi běžkyněmi, ale o pozici musím do posledních metrů bojovat.
V cíli mě čeká již odpočatý Danny, spolu se Stošou a Pokym bodovali za tým.
Do cíle dobíhá Deni, která toho za cestu stihla fakt hodně: sbírala rukavice, čepici, vázala tkaničky, řešila bolavé lýtko. Ale věřím, že se i tak hezky proběhla, stejně jako další oddílovci: Jarek, Malča, LenkaČlenka, Filip, Berďa a Peťa.
A kdo ví... Třeba nás zítra na startu bude z VZS stát ještě více, a třeba obnovíme také kouzlo poetapovách článků :)...
