3. etapa LC - Ostravice

Půl týdne jsem čekal, komu rupnou nervy a napíše pár řádků z nedělní etapy. A už je to tady - nervy ruply mi!
Nálada na LC je stále lepší. Už se skoro ani nevejdem BOBikovi do auta a hecovačka je náramná. Vyjeli jsme k transformátoru a dole u startu jsem udiveně zjistil, že už je nás - lysacypistů více, než startovních lístků. Prý mám potom nahlásit mailem, za kým jsem doběhl. No jo-a došlo organizátorům, že po doběhu jsem absolutně nezpůsobilý jakékoliv mentální činnosti (natož pak pamatovat si nějaké jméno skoro 4 hodiny)? Částečně vnímat okolí začínám až v chatě, kam se nějak (netuším jak) dostanu. Nicméně to vypadá, že pořadí je docela věrohodné.
Všech 232 účastníků (to je počet, co?) vyrazilo v krásném počasí a mi se běželo moc hezky. Celou asfaltku. Pak konečně začal ten pravý Lysacup-terén a velké trápení a dřina. Stošu jsem už ani nezahlédl, Majkla taky ne a Wiatr s Pokym byli v té době už dávno v cíli. Zbytky dobré nálady mi vzal Jarek, který zadupal kolem - a byl fuč. Na Lukšinci jsem se smířil s osudem, tělo se částečně rozběhlo a v hlavě mi blikalo optimistické: "teď už to nějak doklepu." Už jsem se pomalu viděl v cíli - a za mnou BOBika. No tak to ne! Za cenu fyzického zhroucení, jsem ho udržel za sebou (ale možná, že se nade mnou jenom slitoval...). Nakonec čas byl docela přijatelný (pro mě). Jak už jsem někde četl: jeden osobák za druhým a umístění stále horší a horší. No prostě-bylo to super!
A z oddílového hlediska ještě lepší. Poky se obleče do modrého trikotu skokana roku a Stoša je druhý ve vyrovnanosti. V týmech jsme skončili osmí. No nádhera. Až dorazí náš šéf, hecíř, guru, trenér, motivátor, aktivátor, generátor, Koudelátor - bude to ještě lepší. Jenom on a Jan Tleskač nás dovedou k lepším výsledkům.
Martin

Trocha statistiky: 24.Wiatr, 35.Poky, 75. Majkl, 98. Stoša, 137. Jarek, 142. Martin, 145. Bob, 176. Malča, 179. Ruda a 189. Berďa

Pár foteček od Rudy a Majdy:

Okénko odborníka...

LC - Prolog všichni přežili

Neděle 7. listopad a je to tu! Začal nový seriál Lysacupu. Nakonec se nekonal vyhlížející propadák v účasti a deštivé počasí se taky nedostavilo, teplota luxusní, takže mě tížil jen kolující zbytkový alkohol po sobotním srazu a 5 hodin spánku. Nejinak na tom byl Honza (stoša). Ale abych začal pěkně od začátku. Ranní probuzení bolelo a pohled z okna nebyl moc povzbudivý. Nepříliš plodná návštěva séparé místnosti a pak už hurááá na vlak. Během cesty vytáčím telefon (dříve, dle emailu nebylo možno), zda platí vše domluvené. Poté přestupuji k Bobíkovi do auta jako druhý v pořadí, samozřejmě, první byl Bobík za volantem :-). Pak jsme nabrali Martina (keňan) a Berďu u kterého malikno zaskřípala logistika, jak už je asi pravidlem, s mého pohledu, tedy jako nezávislého a nezaujatého pozorovatele :-). V této sestavě jsem vyrazili vstříc k Javorníku, všichni v  evidentně v dobré náladě, jenž stručně vyjádřili (video1),  s malou zastávkou v Radhošti pro Honzu, který už netrpělivě čekal. Při příjezdu na místo startu, bylo vidět že opět na pomyslnou bednu nedosáhnu :-), neboť počet startujících borců byl bez mála dvě stovky. 

            Po rozběhání jsem si vzpomněl že bych si měl vzít asi startovní lístek a tak těsně před zavíračkou, ale ne poslední, poštěstilo se. Byl mi představen náš hlavní borec Radim, kterého jsem si prohlížel a snažil se přijít nato v čem je ten výkon skrytý ;-). Před startem byl úvodní ceremoniál, s několika skoky mladých skokanů a předávaní tryček loňským vítězům ve který měli běžet, abychom věděli na koho si dát pozor. Předávaní se mimo jiné účastnil i reprezentant ČR Jakub Janda. Pak rychle přesun na start. Po startu jsem si hlídal abych v davovém šílenství nepřepálil a také vzdalujícího se Honzu. Po cca deseti minutách jsem ho už ztrácel s dohledu, protože sto metru, s blížící se hypoxii je už pro oči na hraně. Tak jsem si řekl jedině přidat a pak přišel táhly stoupáček ve kterém jsem chtěl ještě přidat, ale nebylo čím a z čeho, přešel jsem do režimu hlasitého požírání kyslíku kolem sebe, čím jsem u některých spoluběžců (jako obvykle) strhával na sebe pozornost, nicméně Honza se ke mně přiblížil na nějakých 50 m. Pak krátký několika set metrový oddych a opět poctivý kopec. Na jeho konci výstup na asfaltovou cestu, kde jsem si vybavil ze startovních informací, že od cíle mě dělí 900 m, (ono to tam bylo napsáno, ale víš jak nebyl kyslík :-). Krásná asfaltová  rovinka nabízela možnost rychle se rozběhnout, ale betonové nohy tuhle možnost v nabídce nenabízely. Závěrečné cílové stoupání jsem již Honzovi dýchal na záda, a tak jsem sebral zbytek sil a dechu a dal se do předbíhání přitom jsem přibral ještě jednoho Honzova spoluběžce a pak odpočinek ve stilu rychlé chůze. Jelikož na závěrečný sprit jsem neměl, takže opět do plných abych si udělal maličký náskok, aby kluci zamnou v cíli nezlobili :-). Po doběhu jsme měl šumivý zvuk a černobílý obraz, zatímco Radim už nejen vydychaný ale i ospalý :-). V cíli jsem se dozvěděl že Honza nevěděl,  že je už v cílové rovince (naštěstí nedával pozor na startu :-) a proto se mi podařil jeho skalp. Berďa neuvěřitelně doběhl s úsměvem do cíle narozdíl od Martina, který mě výraz přesně opačný :-) 

     Ale jo fajn závod fajn atmoška, super počasí, takže mám jen pozitiva. Snad se jen musím připojit k Bobikově výtce, že jsme bez ponožek, které se rozdávaly při zápisu. No nic Bobe budeme muset šetřit, co už nám zbývá. Nebo žeby nám hudy nějaké schoval :-)

Jarek

Přihláška o nové členství

Vážený pane řediteli a běžecký týme,

rád bych podal přihlášku o členství ve Vašem BO VZS ČČK a o možnou reprezentaci v 9.ročníku LYSACUPU..

Vzhledem k tomu, že tým X-COBRAS nasadil v mé kategorii kamaráda Vikyho Veličku, cítím povinnost zachránit čest týmu!

S pozdravem,

Matyáš Pětroš

LysaCup 2011 - 1. etapa, Prolog na Velký Javorník

Text čeká opět na Jarka!!!

Zajímavosti: Kobry neunesly náš tréninkový tlak a spojily se s X-Air!
Foto: Valaši, Luděk Bednarz, CK Frenštát
Video: Youtube

18. otevřený Přebor VŠB-TUO ve veslování na trenažéru

Pro milovníky veslování, indoorových, silově vytrvalostních sportů, nebo pro ty, kteří si chtějí vyzkoušet jiný sport je tu možnost se zúčastnit otevřeného Přeboru VŠB-TUO ve veslování na trenažéru. Odkaz níže. Svou účast je možné předběžně přislíbit v Bobíkově Termínovce. Přihlášky je ale nutné odeslat do 1.12.2010 na: jiri.zidek@vsb.cz.

Malča

http://www.veslovani-vsb.cz/?clanek&akce=18

Síla v nás

Krásná podzimní neděle strávená v Kobeřicích, to byla dnešní dopolední náplň většiny našeho týmu. A vzhledem k tomu, že se úspěšně rozrůstáme, mělo dnes několik členů naší partičky premiéru. Úspěšný drafter a držitel maratonského oddílového rekordu Stosza, plný euforie a nadšení z minulých výsledků, ten co nosí v zadní kapse riflí fotku Draga z Rockyho (nebo Dragouna? Dragiše?) nám představil novou posilu Denisku. Ale k našemu a hlavně ke svému úžasu ne pouze jednu naši posilu, ale také její sestru, dvojče! Od vody a bazénu k nám přibyli další závodníci. Honza Pala alias Lapla, trenér plavání a čerstvý otec a křehké milé stvoření Bohunka Mahutová. Oba bývalí výborní závodní plavci - to jen tak na okraj, Kobry. Ale jak to již tak bývá u nepolíbených dlouhým během, podlehli pravděpodobně oba démonizujícímu startovnímu výstřelu a přepálili začátek. Bohunka ve druhém kole odhodila rukavice, ve čtvrtém již odhodila veškeré morální hodnoty a vzdala. Jejím trenérem se samozvaně zvolil Honza Kempa - plavčík z Fialových Kober (podivné spojení, což?), a proto možná výsledek byl takový, jaký byl. Lapla si dal za cíl předběhnout Honzu Nedvěda, který šel půlmaraton v Praze za 1:49, a byl tou motivací tak posedlý, že mu zrudl zrak a v cíli zčernal svět. Ale vzhledem k síle týmu věřím v naše kvality a vidím rýsovat se v dáli již jen a pouze samá zlepšení všech! Podržel nás všechny Keňan, který nezklamal a doběhl v krásném čase, nadšený drafter Rocky Stosza Balboa po velkých výkonech v nedávné minulosti lehce padl pyskem na tvář, ale u něj nepředpokládám, že by jej chvilkový neúspěch srazil na kolena. Pěkný čas zaběhl Jarek, i když musel celý půlmaraton uvažovat, kde by si odskočil. Berďa si dnes běžel svůj standard a stylem noha, ruka, zevní rotace nohy, mávnutí rukou, noha, ruka úspěšně doběhl do cíle. Bobika šel také svůj standard - přece se neunaví - takže dnes opět bez čísla na prsou a jen tři kolečka. A já? Klasika. Plnou hubu keců, radši jsem z domu vzal děti (nebo mi je přibalila Hanička?), ať se mám na co vymluvit a do toho ještě řeči o nedávnému napadení mého organismu Borrelií burgdorferi! Ale už nabírám dech a Stoszo těš se!!!

S věčným pozdravem

"Kurde přydej!"

se na vás těším na Lysacupu

Koudy

zarputilý výraz běžce a draftera Rockyho Stoszi Balboi pro nezasvěcené znamená: "Rozdrtím samotný vrcholek Lysé a kamennou vrcholovou mohylu těmahle svýma zubama!"

Kobeřický 1/2M 2010

Web: Kobeřice plné běhu
Mapa: 1. kolo (cca 4,56 km), 2-5. kolo (cca 4,16 km)
Foto: MK Seitl, PepaTeam, Jarek

... textová část prý čeká na Jarkovu prvotinu! ;)

Dozvuky Ostravského maratonu

Huuííííu u u, takto nějak bych foneticky přepsal zvuk, který způsobil Stošou zvířený vzduch,když mě na maratonu předbíhal. Teď mi konečně přestalo hvízdat v uších, pomalu se vzpamatovávám a došlo mi, jak neuvěřitelný výkon Stoša podal. Nejhorší na tom je, že byl v cíli tak strašně svěží...No dobrá! Komu čest-tomu čest! Ale už jsem zahájil přípravu na příští maraton a: "...Stošo - do roka a do dne Ti to vrátím! O šampíčko? (nebo jinou hrdlulibou tekutinu?)
Martin

Ostravský maraton 2010

Ráno 9.10.2010 vše začalo naprosto klasicky, alespoň u mne, vzbudil jsem, posnídal, vyprázdnil, napil, nachystal si věci k běhu, napil se, vyprázdnil podruhé, nachystal ionťák a šel na tramvaj. Měl jsem sraz s Berďou na zastávce Moravská cca 8.48. Berďa nezklamal a nenastoupil, posléze mi zvoní telefon, že tramvaj jela o 20 sec. dříve, ale že dobíhal, ale už to nestihl atd. atd. pak cestoval jak to šlo, ale na Masarykáči jsme se již sešli kolem 9.20 všichni, dokonce jsme Berdíkovi vyzvedli číslo ať nezmatkuje ve frontě.Pak jsme se jeli převléknout na Čapkárnu, pak zpět, proběhla nějaká rozcvička a rozběhání a už jsme stáli na startovní čáře.
Já osobně jsem se ten den, to ráno, cítil výborně, bylo mi zima, chtělo se mi čůrat(vydržel jsem později až do cíle), trochu mě bolel trochanter major sinister a všechno co se kolem te kurvy upíná nebo začíná, ale nebyl jsem nervozní, tepovka klidná, věděl jsem že mám naběháno a prostě běžím pro čas okolo 3:45 nebo aspon pod 3:50. Jak rychle jsem se ale vyléčil, po prvním kole 30:32, po druhém 1:00:35, tož co to robiš p..o? běhat deset metrů za keňanem? chceš se zase odvařit? ale pořád jsem neměl nějaké tepy, nemám sice ty budíky co všichni, ale citil jsem že jsem sotva na svém prahu okolo 130, ale 12km/h, tož to je divné. Možná mi místo nosní přepážky v nemocnici před 14 dny přišili jeden plicni lalok navíc. Nu, protože se řídím hlavně signály těla, tak jsem si běžel dál jak mě kardiopulmonární aparatus řikal. Pak přišlo poslední kolo, doběhl jsem keňana, ten asi nebyl ve své kůži, ale spíše v kůži etiopana, lokli jsme nějakou vodu do posledního kola, říkám mu, tak zaberem co? Martin už za mými zády volá: běž a udělej rekord VZS, a tak jsem pochopil, že se něco děje (bez dovolení bych před keňana nešel, bo bych zase přepalil a vytuh třeba na 40km), a strašně mě to heclo, že je to zas na mě a že to musim prostě udělat dobře. V lebce se mi začalo přehrávat eye of tiger a další hudební motivy od Billa Contiho z filmů Rocky 123456, a takove to jak Sly běží na ten kopec někde na Urale a řve Dragooooooo atd. Teď mě vlastně napadlo, že jste to asi neviděli?! No tak zpátky k maratonu, na 40km jsem pocítil první únavu, jak prostě nohy bolej celkově, ale nebyly to žádné křeče ani takové ty tlaky v kloubech jak jsem zažil v opravdových krizích, a taky tam byla už ta euforie že to asi doběhnu. A najednou se objevil přítel IB. Bylo to jako sen, už mi opravdu docházelo a náhle tu jede vedle mě na kole a podává mi vodu, stačil mi jen lok a zase jsem byl o krok blíž k cíli, pak mě hecoval že musím vydržet, že běžím neskutečný čas, no byl jsem rád, že jsem tam Ibiho potkal. Díky Bobe! Dále už byla jen zákruta ministoupáček k náměstí, časomíra 3:32:27, pohár, pocit vítězství nad sebou samým, vítání s Martinem, který mi udělal celý závod. Díky Martine! Fakticky jsem si to užil asi jako nějaká etapa lysakapu jak vyběhneš z teho bordela a inverze a nahoře je prostě božsky. Poslední díky patři taky Berďovi, který už dávno předtím tvrdil, čistě matematicky, že podle pulmaratonu, to mám běžet za 3:30. Měl jsem mu věřit a příště taky budu.
Co dodat na závěr, jako kdyby to nakonec bylo nám všem třem málo, nebude jěště někde do konce roku nějaký maratonek? Uvažoval jsem já i Berďa, a nechtěl by keňan odpovědět na můj čas co nejdříve?
Tak zas někdy hoši.Nazdar.