Lysacup je minulost, v Praze na marathónu jsem nebyl, čeká na nás marathón ve Stockholmu, tak jsem všechny popíchl a vyhlásil společný sobotní trénink. Chytli se dva, ještě pražskými endorfiny a enkefaliny zaplavený Stosza a nesmrtelný a neúnavný a nikdy neunavený Majkl. Kača by možná taky šla, ale ten její jí to zakázal. Doma budeš, vařit budeš. Někteří se oháněli nemocí, někteří pracují do noci (třeba Berďovi nebylo líno si na 1:34 nastavit budíka a poslat mi maila, že nejde, aby jako bylo vidět v kolik hodin ještě nespí). No a někteří se ani neozvali. Se mi zdá, že vám zvednu šunky!
Naplánoval jsem tématicky zaměřených 25km. Téma znělo: Co nám voda dala a vzala. Dala nám několik hustých hlášek, dala nám zabrat a vzala nám dech. Myslím, že téma sedlo a počet km zázračně taky seděl. Vyrazili jsme od „mostku“ v Třebovicích a obkroužili spodem Hošťálkovice. Při stoupání na Bobrovníky začalo krápat, při klesání z Bobrovníků k řece začalo chcát. A tehdy z mých sparingpartnerů začaly padat hluboké myšlenky. Majkl pronesl: „Nepoběžíme jiným směrem, někam, kde neprší?“ Podíval jsem se na oblohu, která byla všude, kam oko dohlédlo, stejně zatažená a mlčel jsem… Poté řekl Stosza: „Ještěže nezůstaneme zbytečně suší“!!! Jal se nám celou teorii vysvětlovat, něco o pocení, dešti, vodě a tak, ale abych řekl pravdu, i když jsem si to hodněkrát přebíral, nějak mi to neštymuje. Když už bylo hodně zle, voda z nás kipala až běda, Stosza řekl: „Škoda, že tady není žádná zastávka na schování“!
Kluci se svými teoriemi běželi v pohodě a stále vpřed, já trochu brzdil, furt jsem jako šteloval sporttestr a do kopce do Děhylova jsem radši zastavil u jednoho domorodce a požádal jej o vodu. Tím jsem získal drahocenný čas na oddech a myslím, že si kluci ničeho nevšimli. Pak už to šlo vlastně furt z kopce, řeči se mluvily, voda tekla, cesta utíkala a v uších nám znělo: „Ještěže nezůstaneme zbytečně suší.“ Doběhli jsme zpátky k mostku, všichni jsme přiznali, že nás bolí nohy a že toho bylo tak akorát, pochválili se navzájem a byli šťastní. Kamarádsky jsme se rozloučili, usmívali se po příjemném běhu jako juzci a v uších nám znělo: „Ještěže nezůstaneme zbytečně suší.“
Další záhul se šťastným koncem jsem prožil doma při hokeji Česko x Švédsko.
P.S. Vzhledem k tomu, že jsem si dnes trochu rýpnul, chtěl bych podotknout, že příběh je smyšlený a podobnost osob pouze náhodná.
„Kurde přydej!“
Koudy
Kluci se svými teoriemi běželi v pohodě a stále vpřed, já trochu brzdil, furt jsem jako šteloval sporttestr a do kopce do Děhylova jsem radši zastavil u jednoho domorodce a požádal jej o vodu. Tím jsem získal drahocenný čas na oddech a myslím, že si kluci ničeho nevšimli. Pak už to šlo vlastně furt z kopce, řeči se mluvily, voda tekla, cesta utíkala a v uších nám znělo: „Ještěže nezůstaneme zbytečně suší.“ Doběhli jsme zpátky k mostku, všichni jsme přiznali, že nás bolí nohy a že toho bylo tak akorát, pochválili se navzájem a byli šťastní. Kamarádsky jsme se rozloučili, usmívali se po příjemném běhu jako juzci a v uších nám znělo: „Ještěže nezůstaneme zbytečně suší.“
Další záhul se šťastným koncem jsem prožil doma při hokeji Česko x Švédsko.
P.S. Vzhledem k tomu, že jsem si dnes trochu rýpnul, chtěl bych podotknout, že příběh je smyšlený a podobnost osob pouze náhodná.
„Kurde přydej!“
Koudy
kliknutím na view full screen si rozklinete mapu, poté si můžete zvolit hybrid map (satelitní mapa)
