Jakubův lesní běh Důlňakem

Po jistém nátlaku dvou nejmenovaných oddílových kolegu a vnitřní potřebě sdělit své dojmy (bo se po týdnu nikdo neptal :-))), jsem se rozhodl býti stručný :-). Ač to „hrabůvkáří“ mají blízko, nikdo se nehodlal zúčastnit, krátkého 7,5 km závodu, čímž jsem byl překvapen, ale ne nepřipraven :-). Takže jsem byl sám, sám a byl jsem sám, ale možná jsem už to říkal. Tedy by se dalo říci že to byl „Jarkův lesní běh Důlňákem". Po třicetikilometrové bitvě na kole s poctivým protivětrem jsem dorazil 5 min před startem a běh už byl jen takovou lehkou rozcvičkou. Bylo nás tam víc než dost, přesně tedy 67. Závod ovládli Šindelci a nedali nikomu nejmenší šanci a ani já jsem je nijak neohrožoval svým konečným 18. místem. Běžely se dvě kola a druhé jsem si o 10 vteřin protáhnul, ale pod půlhodiny se mi to povedlo. Byl tam i kolega s kamerou, tak jsem mu do ni musel kecat, samozřejmě dle jeho pravidel a požadavků, aby na můj úkor pobavil diváky :-)))

1. Šindelek Daniel 26:34

2. Šindelek Vladan 26:44

3. Škapa Marek 27:12

18.Jarek 29:54

Vysledky

Dolnolhotská desítka  2012

Kdy: 28.4.
Kdo: za krásnou část oddílu Katka K. a Petra, za zdatnou část oddílu Poky a Stoša a za zbytek oddílu Berďa, Fík a Martin
Výsledky: tady

  Těšil jsem se. Už jsem dlouho nebyl na žádném závodě, krásné počasí, doma vše domluveno - prostě vše vycházelo. Ale v noci dorazila virózka a knedlajs v krku nastolil přímo hamletovskou otázku: "běžet, či neběžet"?!! Chuť běžet vyhrála a tak jsem se potil spolu s rekordním počtem 273 spoluběžců ještě před startem. Vedro totiž bylo nevídané. Počasí nám nedalo žádnou možnost aklimatizace a vůbec nás nešetřilo.
  Pevně rozhodnut šetřit se, jsem začal hezky zezadu. S přibývajícími metry jsem postupně zapomínal na nějaký krk a virózu a zmocňovala se mě radost z běhu. Docela mi to uteklo, dokonce i to horko jsem snášel docela dobře a cíl se rychle blížil. Jen ten výsledný čas byl o něco delší, než bych rád viděl. Ale asi to odpovídá. Holt letos mi nějak chybí rychlost, horko a virózka taky udělají svoje, takže podtrženo a sečteno - velká spokojenost.
   K celkové spokojenosti přispěli pořadatelé výbornou organizací, všechno pěkně odsýpalo, byla výborná nálada - prostě den jak malovaný. Dovolím si jenom malinké zavrčení: fakt nevím, proč mi nezapsali oddíl, přestože v přihlášce jsem ho zapsaný měl!
   Tak hurá na Prahu!!!
Martin

P.S. a zrovna dnes má svátek kromě běhu ještě Robert, tak Bobe vše nejlepší a ať Ti to běhá!

Veřovická desítka 2012

Kdy: 22/04/2012
Kde: Veřovice
Kdo: Lenia, Kačenka, BOBika a Tobík (v kočárku)
Web: propozice, výsledky, foto

Dnes se uskutečnil další závod MBP ve Veřovicích. Vzhledem k tomu, že se jednalo o 10 km trať (+ doplňkový závod na 2 km a závod kočárků) nedaleko rodiště Kačenky, moc jsme se nerozmýšleli a spojili tento podnik s návštěvou rodičů. Úkoly jsme si krásně rozdělili: Tobík se nechal vézt v kočárku strejdou, Kačenka běžela 2 km a já s Leniou jsme bojovali na 10 km.
V Ostravě to vypadalo ráno moc pěkně - svítilo sluníčko a postupně se oteplovalo. Po příjezdu do NJ/Veřovic se však slunce schovalo a ke všemu na otevřené trati dost foukalo. Naštěstí při běhu z kopce. ;) Při samotném závodě jsem cca 1,5 km běžel schován za jedním běžcem BK SAK (Jiří Novotný ?). Protože jsme mírně zpomalili, hnulo se ve mně svědomí a napadla mě Dušínovská myšlenka vystřídat. Po chvilce váhaní (přece jen mě dotyčný ve čtvrtek na pětce dost výrazně porazil) jsem tedy šel dopředu. Když jsem po dalším cca 1,5 km mírně zvolnil za účelem střídání, nic se nedělo. :( Běželo se mi docela dobře, tempo ustálené, tepovka šla nahoru pozvolna ... co mě nezabije, to mě posílí! A tak jsem teda táhnul. Po obrátce jsme sice běželi s větrem v zádech, ale za to (až kousek za 9. km) do kopce. Postupně se mi dařilo dobíhat řadu lidí, avšak po 7. km mi začaly těžknout nohy. Osmý a devátý mezičas se propadl až k 4:45-50/km, čehož využil jeden z běžců schovaných celou dobu za mnou (v cíli poděkoval) a nastoupil. Poslední kilometr vedl z kopce, což bylo velmi příjemné a člověk se opět mohl pořádně rozběhnout. Všichni se snažili při běhu z kopce natáhnout krok a vyždímat se z posledních sil. Cílem jem proběhl za 43:39, takže velká spokojenost (cca 40 s za osobákem z FM). Už méně s pořadím ... Kačenka doběhla ve svém závodě druhá a Tobík se strejdou třetí. V tombole jsem navíc vyhrál deštník, takže pocitově naprostá spokojenost! Organizátoři to měli pěkně zmáknuté (bylo jich hodně a byli i dobře vidět, označený každý km trati, ochotné a vstřícné jednání, ...) - zaslouží si jistě pochvalu a velké DÍKY!!!

Výsledky (112 účastníků hlavního běhu):
01. 32:41 Tomáš Bláha
37. 39:12 Adéla Esentierová (1. žena)
70. 43:39 BOBika
81. 46:45 Lenia (4. v kat.)

Na závěr by mi možná mohl některý z našich jazykářů vysvětlit, zda se jedná o záležitost "Veřovskou" či "Veřovickou".

PRAJZSKÁ V OLOMÓCI :-)

Hanácký půlmaraton, XIV. ročník, 21. 4. 2012

Málo nescházelo k tomu, aby nakonec trať Hanáckého půlmaratonu byla bez obsazení našich členů. Což by byla samozřejmě obrovská škoda. Nakonec, díky mé usilovné snaze, výsledkovou listinu ve třech kolonkách zdobí týmové "VZS Ostrava".
O účasti jsem uvažovala s Deni už dlouho, ale vzhledem k únavě, povinnostem a bolestem lýtka se sestra začala docela zdráhat a plány na sobotní dopoledne tak stále byly ve hvězdách. Přiznávám, sama jsem se do prostředí plného neznámých běžeckých tváří neměla šanci odvážit, proto jsem zvolila speciální strategii. Deni se k účasti nechala zlomit masáží bolavých nožiček a tejpingem, Jarek nevydržel nápor esemesek. Ano, trať byla poznamenána stopami 1 odvážného běžce a 2 odvážných běžkyň VZS, kteří se utkali se 7 okruhy Bezručovými sady. :-)
V olomoucké metropoli jsme se sešli všichni již den předem, takže jsme měli ráno dostatek času kvalitně posnídat. Předzávodní půlmaratonské meny se skládalo z houstiček s marmeládou doplněných o hořčíkové tablety, no kdo by odolat! Jarek zajisté potvrdí, že to byl základní kámen vedoucí k jeho osobáku :-D, jen škoda, že na mě a Deni stejná strategie tentokrát absolutně nezafungovala. S počasím to mohlo dopadnout taky všelijak, ale naštěstí bylo moje přání vyslyšeno, slunko si téměř po celou hrálo na schovku. Ideální podmínky :-).
Trať kupodivu rychle ubíhala, velké množství okruhů bylo vyváženo nezvykle častou možností se občerstvit (každým okruhem jsme se vrátili na stadion, kde nás čekal občerstvovací stoleček, a tak jsme se vodou nebo ionťákem mohli dopovat co 3 km).
Vše tedy vypadalo slibně. VZS kolegové mě nenechali na pospas osudu, nebe zakryté mraky, zázemí dobře připraveno, jen to nejdůležitější krapet nevyšlo - nožky tentokrát vůbec neposlouchaly.
Od začátku do konce únava, zhruba v polovině jsem se na občerstvovačce setkala s Deni, ta se mnou v rychlosti začala konzultovat zhoršující se stav své nožky a zda odstoupit, já s ní pro změnu to, že je to dneska úplně na nic. Zkrátka nožky nechtěly běžet a přemluvit se k rychlejšímu pohybu příliš nešlo. Tak jsme trochu zvolnily a i přes takřka tréninkové tempo, moc ráda jsme viděly cíl. :-)
Jarek už nás v tu dobu víc než 5 minut plný nadšení očekával v cíli :-).
Den jsme si ale zkazit vůbec nenechaly a Jarkovu návštěvu si parádně užily :-). Tož snad příště dorazíte tež! :-)

Výsledky
Jarek – 1:34:48
Deni – 1:40:37
Ivon – 1:40:53

Foto
Foto Deni

Dneska jsem běhala králíka

... aneb ještě něco z Respektu.

KOUDELKU volit či nevolit?

Všimněte si pravého dolního rohu.

Bolatická dvacítka 2012

Kdy: 15.4.2012
Kde: okolí Bolatic
Kdo: Já, Deni, Ivon a Dan a cyklistický doprovod Danův táta Milan

Ten den jsem vyrazil z běžeckého soustředění VZS ze Starých Heřminov do Bolatic, abych se zúčastnil prestižní Bolatické dvacítky. Start byl již v devět ráno a tak jsem si přivstal. Počasí na celé severní Moravě bylo super, mrholilo a chvilkama lehce pršelo, teplota byla akorát a vítr naštěstí moc nefoukal. Trasa byla jedna z nejlepších jaké jsem běžel, 3/4 tratě se odehrávaly v lese, terénu a poli, rovinek bylo poskrovnu a většinou se běželo z kopečka do kopečka. Bláto sice bylo, ale dalo se na tom běžet. Vyrazil jsem zlehka, abych mohl pozorovat Denisčino tempo, ale ta se rozhodla, že si ze závodu udělá čajový dýchánek s Ivon, Verčou a Adélou. Tak si aspoň holky pokecaly. Ještě v půlce trati jsem přišel k Deni s nabídkou kvalitního běhu, ať se chytí a zkusíme malinko přitlačit, ale Deni byla tentokrát stydlivá a nesmělá. Pak jsem chvíli běžel a povídal s Danem, ten šel taky jen tréninkově, takže jsem se na 12.-13. km sebral a jal se předjíždět. Zrychloval jsem až do konce a čas nakonec stlačil pod 90min. Tož fajný závod.

Výsledky

Kateřinský běh Hrabovou 2012

Kdy: 19/04/2012
Kde: cyklostezka v Hrabové (mapa - 2x)
Kdo: Berďa, Lenia, BOBika a v barvách jiných týmu Sabina Baranová (od Dana) a Kateřina Kociánová ("od" Berdi)

V celku příjemná teplota a bezvětří. Rovinatá trať měla jen pár zatáček a jednu vracečku (na obrátce). Rizikový přeběh mostu krátce po startu (trychtýř) myslím všichni zvládli bez problému a jen s minimálním zdržením. Celkem se hlavního běhu zúčastnilo úctyhodných 106 běžců, z toho 29 žen!!!

Výsledky (oficiální):

01. 16:59 Wróbel Tomasz
21. 19:23 Esentierová Adéla (1. žena)
41. 20:53 Berďa
56. 21:34 BOBika
66. 22:49 Lenia (3. v kat./ 9. žena)
93. 26:36 Sabina (11. v kat./ 21. žena)
94. 27:29 Katka (12. v kat./ 22. žena)

Foto: MK Seitl

Horská výzva 2012, 1.závod - Kouty nad Desnou

Nekrolog za běžcem

Převzato z http://respekt.ihned.cz/ost-blog/c1-55335350-nekrolog-za-bezcem, 9. 4. 2012 09:27

Před týdnem našli v mexických horách tělo Bílého koně (Caballo Blanco), jak mu říkali mexičtí indiáni z kmene Tarahumarů. Hledalo ho 14 záchranných týmů včetně slavných světových běžců, kteří se sjeli z daleka, a po čtyřech dnech ho našli napůl sedět mezi kameny vysoko v horách. Vypadal prý, jako kdyby jen odpočíval. Pro ty, kteří nečetli slavnou knihu Born tu Run (Zrozeni k běhu) od Christophera McDougalla, tak Caballo Blanco byl legendární chlápek, který přivedl Tarahumary na slavné závody ultramaratónců ve Skalistých horách (160 km), aby bělochům předvedl, kdo jsou nejlepší běžci na světě. Tarahumarové – v obyčejných sandálech - ten závod vyhráli a pak se vrátili do Mexika žít si po svém, tedy běhat. Caballo Blanco tam odjel za nimi a posledních 15 let mezi nimi žil, běhal a organizoval ultramaratóny, jimiž proslavil celou tamní oblast Měděných kaňonů (Copper Canyons). Musel to být zvláštní člověk. Původem profesionální boxer, ale s boxem musel skončit, protože mu selhalo srdce, jež si potom léčil běháním. Původně se jmenoval Michael Randall Hickman, ale přejmenoval se na Micaha True, indiáni mu pak dali ještě jméno Caballo Blanco, které si osvojil. Na webu BBC je o něm pěkná reportáž, kde mluví o svých indiánských kamarádech, že „nejsou moudřejší než my, mají jen lepší paměť“. Pamatují si totiž, že člověk byl odjakživa v pohybu a že býval nejlepším běžcem na planetě – kdysi dávno lovil v afrických stepích antilopy tak, že je prostě uštval. Já také běhám téměř celý život, byť to už nijak nepřeháním, úplně mi stačí pražský půlmaratón a běhání v lesích podle nálady. Ale přestože jsem si myslel, že o běháním vím ve svých 55 letech už úplně vše, tento Caballo Blanco a kniha Born to Run mi přece jen odhalila jistá tajemství, na která bych možná přišel až příliš pozdě. Jsou v radách Tarahumarů, které ne-běžec asi nepochopí, ale oni třeba říkají, že nejlepší způsob běhu je ten, když si představujete, že běží zem pod vámi, ne vy po zemi. Anebo: nikdy nebojuj s tratí. Moje vlastní zkušenost je taková, že čím jsem starší, tím větší radost z běhu mám. Má to dva důvody. Ten první je, že člověk věkem snad přece jen zmoudří, takže dnes už své tělo nemučím a nezkoumám jeho limity, abych se o sobě něco dozvěděl. Ten druhý je biologický: srdce postupně přestává mít schopnost jít do vysokých otáček, takže se nedokáži uštvat téměř do bezvědomí, jak se mi to kdysi stávalo. O to hezčí je pak pocit, že běžíte jaksi zdarma a ocitáte se bezbolestně v příjemné bublině jiného času a prostoru. Cabballo Blanco věřil v mýtickou sílu běhání, chápal ho asi jako jistý druh jógy. S tím úplně souhlasím, ale asi by bylo dobré také říct, že chápat běh jako cestu ke zdraví či dokonce dlouhověkosti může být zrádné. Bůhví kolik toho Bílý kůň v životě uběhl, ale jistě to bylo mnoho tisíců kilometrů. Zemřel však na obyčejné 20 kilometrové trase v horách a bylo mu teprve 58 let.
---
A kdo by si chtěl přečíst něco o posledním závodě, ve kterém Dan Orálek doběhl druhý, může mrknout sem nebo přímo na stránky Dana (Až na dno Měděného kaňonu I, II, III, foto). O Cabballu Blancovi psal Dan i na běhej.com.