...a ještě jednou Pražský maraton

Tak zde je můj příspěvek k největší běžecké akci roku:
Pro mě to byl gejzír emocí, vytvořený vydatnou porcí endorfinů a umocněný nádhernou atmosférou závodu v historické Praze. Radost (zas mi to běhá), spokojenost (forma je zpátky), vyčerpanost (kdo by toho neměl na 30.km plné zuby), dychtivost (zvládnu to v kýženém čase - a zvládnu to vůbec?), nadšení (vždyť díky stupňovanému tempu mám osobák) a samozřejmě i určitá zlomyslnost("skoroholohlavýděda" to zase jednou těm mlaďochům natřel). Díky této pocitové mixáži vlastně běhám. Zvláště, když se podaří jednotlivé složky namíchat v takovémto ( zřejmě ideálním) poměru.
A ještě přidám jeden pocit. Úctu.
Ke Koudymu, protože šel do toho, vzdor všem radám internetové trenérské autority - a první maraton je doma. Bravo Zděňku!
K Berďovi, protože si zaběhl maraton pod 4 hodiny a vím, že to bolí.
K Bobovi, protože takto výrazně stáhnout osobák zvládne pouze VELKÝ běžec!
A největší ke Kačce, která svou maratonskou premiéru zvládla fantastickým způsobem. Moc se Ti, Kačo, zpětně omlouvám za nedůvěru, ale na tento Tvůj čas bych si před maratonem nevsadil. Jsi fakt dobrá!!
Bylo to super a doufám, že takových krásných závodů odběhnem více. Běhu Zdar!!!
Martin