Štěpánský běh Porubou
Kdy: 26/12/2010
Kde: Poruba a okolí
Kdo: Poky, Keňan, Stoša, BOBika, Jarek, Olda, Ivon, Berďa, Ruda a podpora Kačenka
Mapa: MapMyRun (13,2 km)
Foto: MK Seitl
Nadšení z první absolvované etapy Lysacupu mě ani sestru neopustilo, ba naopak, motivace k dalším zimním výběhům stále vzrůstala, a tak jsme záhy začaly plánovat, které běžecké akce se zúčastníme příště. Datum 26. 12. znělo více než slibně, ideální čas začít vyběhávat spořádané cukroví!!! :-)
Bohužel, moje věrná kopie ochořela (vytrvalé trénování ji dočasně imobilizovalo), a tak mi nezbývalo nic jiného, než abych čest Bolatické odnože Prajzská hájila já. :-)
Nicméně, čím víc se blížilo očekávané datum, tím víc mě nahlodávaly vnitřní pochybnosti. Den před plánovaným závodem jsem se totiž vypravila k průzkumu stavu bolatických ulic a málem jsem se vlivem ledu a silného větru několikrát nedobrovolně odporoučela k zemi. Nezbývalo než doufat, že ostravské běžecké dálnice budou v lepším stavu.Teploměr se zasekl hluboce pod nulou, a tak mi začalo pomalu docházet, že budu mít ráno nejspíš co dělat, abych se vůbec donutila opustit teplo domova.
Statečně jsem však všechny nástrahy překonala a vydala se hrdě reprezentovat oddíl VZS. Přece v tom zbytek týmu nenechám!!! ;-)
Obavy jsem rychle zahnala po deváté hodině ranní, kdy jsem se střetla s několika individui, jež byli očividně naladěni na stejné vlně jako já. Ano - běžecká obuv, běžecký oděv a dokonce i fyzický projev v podobě běhu mluvil za vše.
Desátá hodina se neúprosně blížila a dav nervózně přešlapujících běžců čekal na startovní výstřel. Vzhledově nebylo vůbec těžké se k davu sportovních nadšenců zařadit, já jen doufala, že se k nim zařadím i běžeckým výkonem. Odstartováno. Dav se rozutekl a já plná energie a odhodlání s ním.
Prvotní nadšení z pohybu však nevydrželo věčně. Přibývající kilometry byly znát a mě začínala docházet „šťáva“. Současně se ztrácející se energií se mému dohledu ztrácel i hlouček běžců. Se vzdalujícími se rychlonožci jsem čím dál víc hledala počáteční euforii a z běhu se stal boj o přežití (= doběhnutí). Do cíle zbýval už jen kousek, ale to, jak se ukázalo, bylo mým nohám úplně jedno. Přemlouvání ani chlácholení nepomáhalo. Nožky se nechápavě vlekly za tělem, co to po nich přece ještě vůbec chci. Tehdy jsem velmi silně zapochybovala nad stavem své mysli a nadávala sama sobě za spořádané cukroví. S pohledem na poslední cílové ministoupání mě napadalo jediné: UŽ NIKDY VÍC!!! Vymačkala jsem pár posledních kapek energie, vydrápala se nahoru a doplazila se do cíle.
PŘEŽILA JSEM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! ;-)
Stačilo pár desítek minut a veškerá negativa v podobě nedostatečnosti plic (převzato od Denisy) a stávkování končetin byla několikanásobně převýšena pozitivy: báječná atmosféra, povzbuzování a úžasný podpůrný tým, jenž mě v době krize hecoval a zásoboval iontovým nápojem. :-)
Příští rok musím jít zas!!! :-)
Ivon
Děkuji moc Ivon za příkladnou reprezentaci na poli běžeckém i literárním. Rád bych k tomu přidal pár slov.
Velkou část trati jsme běželi pospolu ve skupině s Jarkem a Adélou Voráčkovou, které dělala sparinga Katka Bluchová. Adéla je mimochodem ročník 1993 a běžela to za 1:01:43! Ivon je sice o pár let starší (1988 - i tak patřila mezi osm nejmladších účastníků) a není zaměřením atletka, ale vůbec se neztratila - 74. místo ze 113 účastníků, 12. místo z 21 žen!!! Porazila Karin Javorskou, což je cenný skalp a šlapala na paty Stošovi, mně, Jarkovi i Oldovi. Jen ke konci ji trochu došlo ... Ale vzpomeňme na Stošu, jak začínal a čím se proslavil a jak mu to teď běhá! Doufejme, že Ivon i sestře vydrží ladný krok lahodící oku co nejdéle a v sesterském tandemu poběží k výšinám!!!
BOBika
Výsledky:
01. 0:48:00,5 Bitala Václav (Lašský běžecký klub)
24. 0:55:00,3 Poky
42. 0:59:01,6 Keňan
52. 1:00:43,9 Stoša
53. 1:01:19,2 BOBika
62. 1:02:08,6 Jarek
70. 1:04:01,9 Olda
74. 1:04:56,8 Ivon
77. 1:05:13,8 Berďa
91. 1:09:16,4 Ruda
Foto od Jarka:
Kde: Poruba a okolí
Kdo: Poky, Keňan, Stoša, BOBika, Jarek, Olda, Ivon, Berďa, Ruda a podpora Kačenka
Mapa: MapMyRun (13,2 km)
Foto: MK Seitl
Nadšení z první absolvované etapy Lysacupu mě ani sestru neopustilo, ba naopak, motivace k dalším zimním výběhům stále vzrůstala, a tak jsme záhy začaly plánovat, které běžecké akce se zúčastníme příště. Datum 26. 12. znělo více než slibně, ideální čas začít vyběhávat spořádané cukroví!!! :-)
Bohužel, moje věrná kopie ochořela (vytrvalé trénování ji dočasně imobilizovalo), a tak mi nezbývalo nic jiného, než abych čest Bolatické odnože Prajzská hájila já. :-)
Nicméně, čím víc se blížilo očekávané datum, tím víc mě nahlodávaly vnitřní pochybnosti. Den před plánovaným závodem jsem se totiž vypravila k průzkumu stavu bolatických ulic a málem jsem se vlivem ledu a silného větru několikrát nedobrovolně odporoučela k zemi. Nezbývalo než doufat, že ostravské běžecké dálnice budou v lepším stavu.Teploměr se zasekl hluboce pod nulou, a tak mi začalo pomalu docházet, že budu mít ráno nejspíš co dělat, abych se vůbec donutila opustit teplo domova.
Statečně jsem však všechny nástrahy překonala a vydala se hrdě reprezentovat oddíl VZS. Přece v tom zbytek týmu nenechám!!! ;-)
Obavy jsem rychle zahnala po deváté hodině ranní, kdy jsem se střetla s několika individui, jež byli očividně naladěni na stejné vlně jako já. Ano - běžecká obuv, běžecký oděv a dokonce i fyzický projev v podobě běhu mluvil za vše.
Desátá hodina se neúprosně blížila a dav nervózně přešlapujících běžců čekal na startovní výstřel. Vzhledově nebylo vůbec těžké se k davu sportovních nadšenců zařadit, já jen doufala, že se k nim zařadím i běžeckým výkonem. Odstartováno. Dav se rozutekl a já plná energie a odhodlání s ním.
Prvotní nadšení z pohybu však nevydrželo věčně. Přibývající kilometry byly znát a mě začínala docházet „šťáva“. Současně se ztrácející se energií se mému dohledu ztrácel i hlouček běžců. Se vzdalujícími se rychlonožci jsem čím dál víc hledala počáteční euforii a z běhu se stal boj o přežití (= doběhnutí). Do cíle zbýval už jen kousek, ale to, jak se ukázalo, bylo mým nohám úplně jedno. Přemlouvání ani chlácholení nepomáhalo. Nožky se nechápavě vlekly za tělem, co to po nich přece ještě vůbec chci. Tehdy jsem velmi silně zapochybovala nad stavem své mysli a nadávala sama sobě za spořádané cukroví. S pohledem na poslední cílové ministoupání mě napadalo jediné: UŽ NIKDY VÍC!!! Vymačkala jsem pár posledních kapek energie, vydrápala se nahoru a doplazila se do cíle.
PŘEŽILA JSEM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! ;-)
Stačilo pár desítek minut a veškerá negativa v podobě nedostatečnosti plic (převzato od Denisy) a stávkování končetin byla několikanásobně převýšena pozitivy: báječná atmosféra, povzbuzování a úžasný podpůrný tým, jenž mě v době krize hecoval a zásoboval iontovým nápojem. :-)
Příští rok musím jít zas!!! :-)
Ivon
Děkuji moc Ivon za příkladnou reprezentaci na poli běžeckém i literárním. Rád bych k tomu přidal pár slov.
Velkou část trati jsme běželi pospolu ve skupině s Jarkem a Adélou Voráčkovou, které dělala sparinga Katka Bluchová. Adéla je mimochodem ročník 1993 a běžela to za 1:01:43! Ivon je sice o pár let starší (1988 - i tak patřila mezi osm nejmladších účastníků) a není zaměřením atletka, ale vůbec se neztratila - 74. místo ze 113 účastníků, 12. místo z 21 žen!!! Porazila Karin Javorskou, což je cenný skalp a šlapala na paty Stošovi, mně, Jarkovi i Oldovi. Jen ke konci ji trochu došlo ... Ale vzpomeňme na Stošu, jak začínal a čím se proslavil a jak mu to teď běhá! Doufejme, že Ivon i sestře vydrží ladný krok lahodící oku co nejdéle a v sesterském tandemu poběží k výšinám!!!
BOBika
Výsledky:
01. 0:48:00,5 Bitala Václav (Lašský běžecký klub)
24. 0:55:00,3 Poky
42. 0:59:01,6 Keňan
52. 1:00:43,9 Stoša
53. 1:01:19,2 BOBika
62. 1:02:08,6 Jarek
70. 1:04:01,9 Olda
74. 1:04:56,8 Ivon
77. 1:05:13,8 Berďa
91. 1:09:16,4 Ruda
Foto od Jarka:
Vánoční kros v Bělském lese
Kdy: 23/12/2010
Kde: Bělský les
Kdo: Stoša, BOBika, Ruda a IBeKa
Na večurku se pár lidí hrdě hlásilo nejen ke Štěpánskému běhu Porubou, ale také k Vánočnímu krosu v Bělském lese. Jaké bylo překvapení, když jsme se na startu potkali pouze tři ...
Zlí jazykové hlásili špatné vzdušné podmínky, ale nás to neodradilo. Pravda, mlha byla ráno poměrně hustá, skoro jako u Rákosníčka, ale se startem se vytratila a mohly nás tak zahřívat i sluneční paprsky. Podklad byl sice lehce kluzký, ale oproti LC se dalo mluvit takřka o "asfaltu". Všichni v dobré náladě, poměrně velká účast - prostě pohoda!
Po doběhu ze Stoši sršelo nadšení - bodejť by ne, když to zaběhl lépe než si stanovil a navíc se hrdě "zanořil" do první poloviny startovního pole! Já jsem byl po delší době ve stavu běžeckém a vzhledem k pohodovému průběhu a stavu po doběhu jsem byl rovněž spokojen. Ruda se pomalu rozkoukává a nasává zkušenosti. Jakýmsi nedopatřením si hlídal Dědka za sebou, ale až v cíli si všiml, že byl před ním. ;)
Za zmínku snad ještě stojí fakt, že Stoša běhá jak o dušu, což potvrdil i neustálým přesunem z místa na místo s komentářem: "Ale poběžíme, jo?!" Kdo ho zná, netřeba více rozmazávat. :)
No, a zbývá vysvětlit poslední tajenku - běžce s tajemným názvem IBeKa. Nedá mi to se o něm v tomto minipříspěvku nezmínit. Jeden můj kolega věrně napodobil IBeho. Udělal to vskutku znamenitě. Celý týden o Běláku mluvil jako o hotové věci, pilně trénoval smog nesmog. Ráno mu píšu, v kolik dorazí ze svého nedalekého kutlochu. Dostane se mi sice nerozhodné, za to velmi negativně laděné odpovědi. Prý je někde na vážkách či co, vzduch že je prý 272!!! ... Jako fyzik a matematik by mohl uvést alespoň pozemské jednotky a co to vlastně sledoval. Nezávodil. A na rozdíl od IBeho ani nevytáhl paty z domova, aby přišel povzbudit své kamarády. Že nepřišel Berďa - to už si pomalu zvykáme, ale IBeKa?! Mimochodem Fialové kobry přišly a povzbuzovaly - díky kluci! Na textové zprávy IBeKa reagoval se silvestrovským zpožděním až někdy ve večerních hodinách a neomalěně se nažil zakrýt své dnešní selhání. Abych to shrnul - dost jsi zklamal, ale i přesto Ti takhle na dálku přeji hezké svátky! A věz, že svému stínu neutečeš! Ani na Štěpánském běhu, kam doufám dorazíš!!! ;)
PS: Rudo, Tvůj los vyhrál! Výhra byla zkonfiskována a bude vydána v pravou chvíli na klubové sešlosti. ;)
Délka trati: 2x 2.800 m = 5.600 m (měřeno odhadem na mapy.cz)
Výsledky (celkově/v A-čku):
01./01. 20:02 Jakub Ševčík (Vítkovice)
20./15. 24:41 Stoša
28./22. 26:17 BOBika
42./26. 29:05 Ruda - zaslouží cenu Fair Play za opravu výsledků ve svůj neprospěch!
Foto: MK Seitl
Kde: Bělský les
Kdo: Stoša, BOBika, Ruda a IBeKa
Na večurku se pár lidí hrdě hlásilo nejen ke Štěpánskému běhu Porubou, ale také k Vánočnímu krosu v Bělském lese. Jaké bylo překvapení, když jsme se na startu potkali pouze tři ...
Zlí jazykové hlásili špatné vzdušné podmínky, ale nás to neodradilo. Pravda, mlha byla ráno poměrně hustá, skoro jako u Rákosníčka, ale se startem se vytratila a mohly nás tak zahřívat i sluneční paprsky. Podklad byl sice lehce kluzký, ale oproti LC se dalo mluvit takřka o "asfaltu". Všichni v dobré náladě, poměrně velká účast - prostě pohoda!
Po doběhu ze Stoši sršelo nadšení - bodejť by ne, když to zaběhl lépe než si stanovil a navíc se hrdě "zanořil" do první poloviny startovního pole! Já jsem byl po delší době ve stavu běžeckém a vzhledem k pohodovému průběhu a stavu po doběhu jsem byl rovněž spokojen. Ruda se pomalu rozkoukává a nasává zkušenosti. Jakýmsi nedopatřením si hlídal Dědka za sebou, ale až v cíli si všiml, že byl před ním. ;)
Za zmínku snad ještě stojí fakt, že Stoša běhá jak o dušu, což potvrdil i neustálým přesunem z místa na místo s komentářem: "Ale poběžíme, jo?!" Kdo ho zná, netřeba více rozmazávat. :)
No, a zbývá vysvětlit poslední tajenku - běžce s tajemným názvem IBeKa. Nedá mi to se o něm v tomto minipříspěvku nezmínit. Jeden můj kolega věrně napodobil IBeho. Udělal to vskutku znamenitě. Celý týden o Běláku mluvil jako o hotové věci, pilně trénoval smog nesmog. Ráno mu píšu, v kolik dorazí ze svého nedalekého kutlochu. Dostane se mi sice nerozhodné, za to velmi negativně laděné odpovědi. Prý je někde na vážkách či co, vzduch že je prý 272!!! ... Jako fyzik a matematik by mohl uvést alespoň pozemské jednotky a co to vlastně sledoval. Nezávodil. A na rozdíl od IBeho ani nevytáhl paty z domova, aby přišel povzbudit své kamarády. Že nepřišel Berďa - to už si pomalu zvykáme, ale IBeKa?! Mimochodem Fialové kobry přišly a povzbuzovaly - díky kluci! Na textové zprávy IBeKa reagoval se silvestrovským zpožděním až někdy ve večerních hodinách a neomalěně se nažil zakrýt své dnešní selhání. Abych to shrnul - dost jsi zklamal, ale i přesto Ti takhle na dálku přeji hezké svátky! A věz, že svému stínu neutečeš! Ani na Štěpánském běhu, kam doufám dorazíš!!! ;)
PS: Rudo, Tvůj los vyhrál! Výhra byla zkonfiskována a bude vydána v pravou chvíli na klubové sešlosti. ;)
Délka trati: 2x 2.800 m = 5.600 m (měřeno odhadem na mapy.cz)
Výsledky (celkově/v A-čku):
01./01. 20:02 Jakub Ševčík (Vítkovice)
20./15. 24:41 Stoša
28./22. 26:17 BOBika
42./26. 29:05 Ruda - zaslouží cenu Fair Play za opravu výsledků ve svůj neprospěch!
Foto: MK Seitl
Óda na Lysacup aneb vše nej do roku 2011
Kdybys nebyl Lysacupe
válel bych se na kanape
měl bych velký břuch
jak bych dopad, to ví Bůh
Barabčil a vybíral kasy
život prožil v přítmí basy?
doma se mračil a zlobil
jak exministr Drobil?
Ale je tu hora jedna
pořádek si sama zjedná
milovaný velký kopec
alotrií našich otec
Lysacupu táta Hudyni
tah na branku alà Platini
ten to všechno spískal asi
dodnes si spílá a trhá vlasy
A je tu Luďa řiditel
stránek a výsledků stavitel
každý víkend večer
píše, sčítá, až by brečel
Běháme tam všeci spolem
lesem, loukou, hájem, polem
Jako blázen vedle blázna
hospa na vrchu není prázdná
Jak juzek vedle juzka
Lysá je krásná, někdy kluzká
tak to žijem leta, roky
naším vzorem Balboa Rocky
Běhali bychom dnes do gury
Bez Wágnera, Hudyho, Figury?
Děkujeme vám, celý Lysá týme
Lysacup je špica, to my víme
Kde bychom byli bez Horáků
stáli bychom doma u sporáků
bez Dědků, Švidrů či Pachů
bez kluků z VZS, mých věrných brachů
Bez Kober, Přátel, Olympáků
doma bychom hráli s ženou páku
neměl by ten život švunk
nebyl by to ten pravej punk
A tak tam srdce necháváme
jen tak lehce se však nevzdáváme,
co nás to stojí sil a potu
ten tam nechá rukavice, jiný botu
Tak nám všem držím palec
Náš Lysacup ocení i znalec
Zdraví a málo zatoulaných rukavic
do dalších let co můžem přát si víc!
válel bych se na kanape
měl bych velký břuch
jak bych dopad, to ví Bůh
Barabčil a vybíral kasy
život prožil v přítmí basy?
doma se mračil a zlobil
jak exministr Drobil?
Ale je tu hora jedna
pořádek si sama zjedná
milovaný velký kopec
alotrií našich otec
Lysacupu táta Hudyni
tah na branku alà Platini
ten to všechno spískal asi
dodnes si spílá a trhá vlasy
A je tu Luďa řiditel
stránek a výsledků stavitel
každý víkend večer
píše, sčítá, až by brečel
Běháme tam všeci spolem
lesem, loukou, hájem, polem
Jako blázen vedle blázna
hospa na vrchu není prázdná
Jak juzek vedle juzka
Lysá je krásná, někdy kluzká
tak to žijem leta, roky
naším vzorem Balboa Rocky
Běhali bychom dnes do gury
Bez Wágnera, Hudyho, Figury?
Děkujeme vám, celý Lysá týme
Lysacup je špica, to my víme
Kde bychom byli bez Horáků
stáli bychom doma u sporáků
bez Dědků, Švidrů či Pachů
bez kluků z VZS, mých věrných brachů
Bez Kober, Přátel, Olympáků
doma bychom hráli s ženou páku
neměl by ten život švunk
nebyl by to ten pravej punk
A tak tam srdce necháváme
jen tak lehce se však nevzdáváme,
co nás to stojí sil a potu
ten tam nechá rukavice, jiný botu
Tak nám všem držím palec
Náš Lysacup ocení i znalec
Zdraví a málo zatoulaných rukavic
do dalších let co můžem přát si víc!
Reakce potrefené bývalé rozpadlé Fialové Kobry
Ozval se mi se svou reakcí na mou básničku "Co se do něj vleze" Koři Lee z FK, dejmež mu tedy na našich stránkách prostor k vyjádření.
Nejvyšší čas na nějakou sondu do hlubin básníkova nitra, takže:
V té říkačce pana Kakalamáře mě zaujala hlavně jedna pasáž. Připomnělo mi to velmi vzdáleně jiného, neméně slavného muže, Jana Nerudu. Konkrétně jeho věhlasné Písně kosmické a báseň „Jak lvové bijem o mříže.“ V ní jsem totiž také narazil na jedno takové neobvyklé slovo. Takže nejprve malý úryvek:
Neruda Jan
Jak lvové bijem o mříže (Písně kosmické)
Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
"Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!"
Ano, ano, slovo jsem začervenil a jak jste správně tušili, je to hrobec. Což jak jistě všichni víte z odborné literatury, je takový brouk, který si před sebou valí kuličku z trusu, tedy hovnivál. Někdy se sice nesprávně uvádí, že hrdobce = hrdý člověk; hrdobný = projevující hrdost, ale my víme, že je to nesmysl. A teď k věci. Opět nejprve úryvek:
David Kakalamář
Co se do něj vleze(Písně z Včelínku)
Tasím taky lopatu,
Uvidíš ten ohňostroj
Teď dostaneš extra latu
Říkají mi Maslostroj!
Ano, to slovo jsem opět začervenil. Říkají mi „Maslostroj?“ Hned se nabízí řada zajímavých otázek, na které prostě neznám odpověď a byl bych nesmírně rád, kdybyste mi pomohl na ně odpověď nalézt. Nikdo ze studijního výboru mi totiž nepomohl. Takže:
Co se do něj vleze!
Ty mi budeš Koři kázat
O běhu a motovidle?
Nebudu se tě tázat
Do rukou si vezmu vidle
Tasím taky lopatu,
Uvidíš ten ohňostroj
Teď dostaneš extra latu
Říkají mi Maslostroj!
Obušku z pytle ven!
Daleko mi neutečeš
Na to teda jed si vem
Ty neběháš, ty se vlečeš
Už ho valím po kebuli
Co se do něj vleze
Správní chlapi ti nebulí
Koři plače, nezná meze
A už ho mydlím po hřbetu
Neutečeš nikam
I kdybys měl babetu
Kdybys utek, vím kam
Najdu si tě U Taty
Jak tam lámeš škopky
Vemu si dvě lopaty
Budeš hnedka krotký
A neříkej si Hrubín
Bo se musím řehtat
Spíše možná Arsène Lupin
A to nemusím se lechtat!
Arsène Lupin - literární postava zlodějíčka francouzského spisovatele Maurice Leblanca
O běhu a motovidle?
Nebudu se tě tázat
Do rukou si vezmu vidle
Tasím taky lopatu,
Uvidíš ten ohňostroj
Teď dostaneš extra latu
Říkají mi Maslostroj!
Obušku z pytle ven!
Daleko mi neutečeš
Na to teda jed si vem
Ty neběháš, ty se vlečeš
Už ho valím po kebuli
Co se do něj vleze
Správní chlapi ti nebulí
Koři plače, nezná meze
A už ho mydlím po hřbetu
Neutečeš nikam
I kdybys měl babetu
Kdybys utek, vím kam
Najdu si tě U Taty
Jak tam lámeš škopky
Vemu si dvě lopaty
Budeš hnedka krotký
A neříkej si Hrubín
Bo se musím řehtat
Spíše možná Arsène Lupin
A to nemusím se lechtat!
Arsène Lupin - literární postava zlodějíčka francouzského spisovatele Maurice Leblanca
LysaCup 2011 - 6. etapa, Visalaje
Už druhý měsíc mi na email chodí diskusní fóra členů oddílu. Dnes už je mi zcela jasná virtuální strategie běžců VZS, jak nenápadně docpat vše, co se hýbe, na uctívaný Lysacup, a to bez ohledu na to, že to vše je zatím schopno se občas mihnout jen na silnici, asfaltu a nejlépe s nulovým převýšením. A tak i mi nezbývalo nic jiného, než podlehnout týmové vizi budoucnosti v horách a minulý týden jsem přislíbila svou účast i já.
Páč jsem nějaký ten čas ponechala běžecké botasky (z důvodu závažné časové tísně) osamocené doma, 7 dní před dnešní etapou (přiznávám neplánovaně) jsem aspoň praktikovala 15 minutový sprint na bus (opět z důvodu závažné časové tísně). Ale protože jsem běžela jen na design v kozačkách a v ležérně rozepnuté bundičce, 2. den jsem byla nucena (nečekaně z důvodu závažné časové tísně) sprintovat za uzdravením. Jak mi bylo vtloukáno do palice, spánek a klid léčí. Rady jsem si vzala k srdci a usínala i v praktické výuce u pacientů v nemocnici a pro zefektivnění léčby jsem raději pravidelně vynechávala i důležité přednášky. Prostě pro regeneraci těla i mysli se musí něco obětovat!
A abych dokázala, že to myslím opravdu vážně, dlouho jsem odmítala pozvání svých fyziospolubojovníků k oslavě začátku zkouškového mučení. Nicméně, nakonec jsem odcházela v pátek ve 3 ráno. A nejspíš i díky páteční neschopnosti cokoli řešit, mě sobotní účast nenapadlo zrušit.
Proto jsem i já zvolila svou tajnou strategii a naplánovala horskou misi i své sestře (aby mě měl kdo půjčit inhalátor pro astmatiky :D)
A tak jsme tedy obě nastavily budíky, po čtvrtém zazvonění se vykutálely z postele, a ještě ráno zkoušely účinek nově pořízených nesmeků na koberci a podlaze.
Smyk vlevo, vpravo, brzda, plyn. Za časem už jsme nechvátaly jen mi dvě :D Naplno jsme si užívaly luxusního odvozu přímo od baráku. Společně s Jarkem a Berďou jsme autem hltaly kilometry do Visalají. Já se nenechávala rozhodit panikou a hysterií své setry a ponechávala jsem si stále vynikající náladu :D
Na start, jak už se stalo dnes normou, jsme opět sprintovali. Všeci se kamsi rozutekli a já teda za nimi, aby mi hned v prvním úseku neutekli. Že jsem asi opravu nemocná a hlavně duševně, když se nacházím tam, kde potkávám jen samé šílence, mi došlo hned v prvním stoupání. Přesto jsem se snažila nedat nic znát a tvářit se ledově chladně. Úplná harmonie s -12°C v Beskydech. Prostě na design!
Někteří skok po skoku, já krok po kroku, blíž a blíž k vrcholu i smrti. Kardiopulmonální systém před selháním, výraz neskrývaného zděšení, kde až že se mám vyplazit.
Ano, na design běželi už jen Ti, kteří mě míjeli mílovými kroky při seběhu zpět.
A přesto nadšení, štěstí, úleva a euforie v cíli!!! Hypoglykémie zažehnána vynikající limonádou, nálada rozehřátá výborným čajem a samozřejmě tou nejlepší společností!
Vydýcháno, přežito a natěšeno na seběhnutí. Hospoda nás nelítostně vyplivla do negativ tohoto období. Kosa, vítr, mráz! Proto i my o5 na design a plni nově načerpaných sil svištěli dolů. Že něco není O.K, jsem zjistila, až když jsem neměla čí stopy následovat. Ztraceni v lese na cestě, kde se evidentně dnes nejelo, nechodilo, natož běželo. Euforie se ale dostavila právě včas a já si naplno začala užívat teď už pozitiv zimy :-)
Pohodový doběh, poslední ohlédnutí k Lysé a snad zase brzy zdar na startu Lysacupu! :-)
Denisa
Páč jsem nějaký ten čas ponechala běžecké botasky (z důvodu závažné časové tísně) osamocené doma, 7 dní před dnešní etapou (přiznávám neplánovaně) jsem aspoň praktikovala 15 minutový sprint na bus (opět z důvodu závažné časové tísně). Ale protože jsem běžela jen na design v kozačkách a v ležérně rozepnuté bundičce, 2. den jsem byla nucena (nečekaně z důvodu závažné časové tísně) sprintovat za uzdravením. Jak mi bylo vtloukáno do palice, spánek a klid léčí. Rady jsem si vzala k srdci a usínala i v praktické výuce u pacientů v nemocnici a pro zefektivnění léčby jsem raději pravidelně vynechávala i důležité přednášky. Prostě pro regeneraci těla i mysli se musí něco obětovat!
A abych dokázala, že to myslím opravdu vážně, dlouho jsem odmítala pozvání svých fyziospolubojovníků k oslavě začátku zkouškového mučení. Nicméně, nakonec jsem odcházela v pátek ve 3 ráno. A nejspíš i díky páteční neschopnosti cokoli řešit, mě sobotní účast nenapadlo zrušit.
Proto jsem i já zvolila svou tajnou strategii a naplánovala horskou misi i své sestře (aby mě měl kdo půjčit inhalátor pro astmatiky :D)
A tak jsme tedy obě nastavily budíky, po čtvrtém zazvonění se vykutálely z postele, a ještě ráno zkoušely účinek nově pořízených nesmeků na koberci a podlaze.
Smyk vlevo, vpravo, brzda, plyn. Za časem už jsme nechvátaly jen mi dvě :D Naplno jsme si užívaly luxusního odvozu přímo od baráku. Společně s Jarkem a Berďou jsme autem hltaly kilometry do Visalají. Já se nenechávala rozhodit panikou a hysterií své setry a ponechávala jsem si stále vynikající náladu :D
Na start, jak už se stalo dnes normou, jsme opět sprintovali. Všeci se kamsi rozutekli a já teda za nimi, aby mi hned v prvním úseku neutekli. Že jsem asi opravu nemocná a hlavně duševně, když se nacházím tam, kde potkávám jen samé šílence, mi došlo hned v prvním stoupání. Přesto jsem se snažila nedat nic znát a tvářit se ledově chladně. Úplná harmonie s -12°C v Beskydech. Prostě na design!
Někteří skok po skoku, já krok po kroku, blíž a blíž k vrcholu i smrti. Kardiopulmonální systém před selháním, výraz neskrývaného zděšení, kde až že se mám vyplazit.
Ano, na design běželi už jen Ti, kteří mě míjeli mílovými kroky při seběhu zpět.
A přesto nadšení, štěstí, úleva a euforie v cíli!!! Hypoglykémie zažehnána vynikající limonádou, nálada rozehřátá výborným čajem a samozřejmě tou nejlepší společností!
Vydýcháno, přežito a natěšeno na seběhnutí. Hospoda nás nelítostně vyplivla do negativ tohoto období. Kosa, vítr, mráz! Proto i my o5 na design a plni nově načerpaných sil svištěli dolů. Že něco není O.K, jsem zjistila, až když jsem neměla čí stopy následovat. Ztraceni v lese na cestě, kde se evidentně dnes nejelo, nechodilo, natož běželo. Euforie se ale dostavila právě včas a já si naplno začala užívat teď už pozitiv zimy :-)
Pohodový doběh, poslední ohlédnutí k Lysé a snad zase brzy zdar na startu Lysacupu! :-)
Denisa
Pustevny pod drobnohledem odborníka Lysacupu Hudym
Budu stručný, strohý a pravopisně nevypočitatelný. Pustevný, krásny to kopec, s rovnoměrným stoupáním, který přitáhne širokou veřejnost, což samozřejmě pak člověka posune v tabulce výše. Kdyby toto umístění měl „poctivé“ (mezi lysacupaky), tak by mě to velmi potěšilo. Bohužel jeden s nejvýraznějších aspektu závodu je startovné 150 kč předem přihlášení a 250 kč na místě. Dále pak výsledky po pěti dnech, což u obdobných závodů je docela pomalé. Ale aby to nevyznělo že závod stal za…, tak to rozhodně ne, bebechy vám vyvezli, na kopic jste obdrželi dáreček v podobě trika a k tomu žvanec, párek, polívku a čaj a navíc kdo by se spumprlikoval měl cestu lanovkou dolu v ceně startovného, bohužel lístek se mi podařilo někde ztratit, tak jsem musel použit lobing pro jízdu dolů. Jako bonus bylo počasí, které bylo opravdu luxusní.
Závod díky své vyvážečce (lanovce) má v cíli docela výkonné publikum, které povzbuzuje ať již doběhnete v jakémkoliv čase a stavu. Tedy nejste-li v tomto životě již aspirant na bednu, tak tohle si tam můžete užít i bez těchto nadějí. Jednu s největší ovací sklidil běžec s dvěma berlemi, ale naprázdno nevyšli ani ti co doběhli za ním. Hned ze startu jsem pochopil, že se s tím bílým sypkým sajrajtem bořícím se pod nohama to nepůjde tak snadno, což potvrdil i výsledek prvního který byl horší téměř o osm minut oproti loňsku a tak hned od startu jsem šel do maximálního běhu, který limituje nedostatek kyslíku. Při onom zápolení jsem si nevšiml, že mě už dávno předběhl malča a tak jsme se v cíli hrozně divil co tam dělá. Takže mě zase podělal a to jel jen na půl plynu. Bohužel Bobik se na startu neukázal a v cíli dělal že mě nevidí, tak se mi do hlavy začala vkrádat myšlenka když jsem nikoho neviděl až v cíli a je tam ta vyvážečka, že …
Mimo jiné závod běžel i odborník a vysokých funkcionářů Lysacup Hudy :-) a podařilo se mi tohoto borce obklopeného stovkami novinářů, díky bednění, ukořistit, a tak poskytl naši televizi VZS exkluzivní rozhovor.
O večerních radovánkách se tu zmiňovat nebudu, ale poslední svážečku jsem stihli :-), takže běhu zdar, kopcům zvlášť a lysakapu extra ;-) !
Chovejte se slušně
Dne 7.12.2010 jsme se s kamarády a členy Běžeckého oddílu Vodní záchranné služby ČČK Ostrava zúčastnili Přeboru Vysoké školy Báňské – Technické univerzity Ostrava ve veslování. Byli jsme čtyři – Jarek propagátor, Malča koordinátor, Břéťa informátor, já normátor a pátý závodník z FK Jiří nervozátor.
Rozhodl jsem se napsat tento článek zcela klidně, bez emocí, suše, slušně, bez vtipu, bez nadávek a napadání soupeřů. A to především proto, abych dokázal, že takový článek se napsat dá, a že není třeba používat slova jako třeba prdel. Takové slovo a spoustu dalších neslušných výrazů použil ve svých říkankách tvůrce stránek bývalých Fialových Kober Jaromír Pigula. Takových metód já jsem dalek.
U vchodu jsme slušně pozdravili, zaregistrovali se, zaplatili startovné, a pro jistotu ještě jednou pozdravili slečnu, která nás registrovala. Jarek si slečnu také nafilmoval a Jiří o ní potom ještě nějakou dobu mluvil. Slečna byla mladá, sličná, s nevinným pohledem a krásnými ňadry, jak říkali kamarádi. Když jsme se všichni převlékli do sportovního oděvu na pánských toaletách, řádně a úplně se vymočili a umyli si poté ruce, vrátili jsem se zpět do sálu. Po doplnění potřebného množství tekutin jsme se šli rozveslovat. Břéťa se šel rozveslovat a nás rozveselovat. Zasedl na stroj Concept 2 poprvé ve svém životě a chtěl nám dokázat, že jej vynalezli bratranci Veverkové z Rybitví. Ti, jak je obecně známo, vynalezli ruchadlo. Jarek seděl na veslici podruhé a podobal se Břéťovi. Malča radil Břéťovi, já Jarkovi a Jarek všem. Poté nás Malča přihlásil k vlastnímu závodu.
Vystoupili jsme na podium po čtyřech schůdcích, já se uklonil, zvyklý to v záři reflektorů udělat vždy. Znovu jsme pozdravili slečnu, ona nás již ne. Na podiu stály čtyři veslice, každý jsme proto osedlali jednu. Jiří Závodný z Fialových Kober alias Jiřin, Jiřina neboli Závoďák, Závodnička nebo Závodnička pětka porazila dědka se rozhodl celkem správně jet v silnější skupině, což jsem mu nerozmlouvali a vlastně kvitovali s povděkem. Během mého upravování stroje odstartoval závod. Jeli jsme dlouhé dva kilometry a Malča dle svých výpočtů a tabulek dojel bezchybně pod 7 minut. Já ho neustále stíhal se sedmimetrovým odstupem, který se v závěru závodu zvětšil, nevím však na kolik metrů, jelikož se mi při úvahách o vomitu a defekaci rozostřil zrak. Že se jedou dva kilometry, zjistil Břéťa po pětistech metrech. Jarek se nenechal ruchadlem jakkoliv zaskočit, a kdyby jej ze stroje nesesadili hbití pořadatelé, hmitá dodnes. Několik rozplaveb po nás zasedla do kokpitu stroje Závodnička pětka porazila dědka. Jela jako o život a naše fandění a povzbuzování bylo dozajista slyšet až ve Slovanu. Závodnička dozávodila, ale nebyla spokojená, jelikož si neudělala osobák a přitom pomýšlela výše. My jsme Závodničku trochu uklidnili a myslím, že jí to pomohlo. Nemohly jí ukonejšit Kobry, vzhledem k tomu, že tam žádné nebyly.
Poté jsme se opět převlékli, nyní tedy ze sportovního do městského oblečení a vyrazili na bazén, kde nám za chvíli začínal trénink plavecký. To už s náma, a to dá rozum, Fialová Kobra nešla. Moc se nám to všem líbilo a pokud budete chtít, budeme vám o krásném závodě vyprávět u sklenice minerálky.
Výsledky
Výsledky
Přebor ve veslování aneb vzkaz Kobrám
P.S. všimněte si, jak je ten Jiřík vyčerpaný. Ten musel jet taky srdcem, dyk málem umřel!
výsledky: http://www.veslovani-vsb.cz/?clanek&akce=19
Běh na Pustevny
Kdy: 04/12/2010
Kde: Pustevny
Kdo: Malča, Jarek a mimo závod BOBika; doprovod Jana, Kačenka a ???
Ačkoli jsem běžel mimo hlavní závod, slyším spíš negativa ... Je pravda, že se točí zejména okolo výše startovného, na druhou stranu do dneška jsem nikde neviděl výsledky. :(
Jarek ani Malča zatím asi nenabyli stavu schopného popsat své zážitky nebo je už cestou zapomněli, že? ;)
Tak alespoň pár fotek od Valachů:
Kde: Pustevny
Kdo: Malča, Jarek a mimo závod BOBika; doprovod Jana, Kačenka a ???
Ačkoli jsem běžel mimo hlavní závod, slyším spíš negativa ... Je pravda, že se točí zejména okolo výše startovného, na druhou stranu do dneška jsem nikde neviděl výsledky. :(
Jarek ani Malča zatím asi nenabyli stavu schopného popsat své zážitky nebo je už cestou zapomněli, že? ;)
Tak alespoň pár fotek od Valachů:
Kurde či sem?
Počítal jsem každý den, neděle i pátky
Lysacupe jsem zpět, do pohádky zpátky!
Ale to né! Kde jsou velké Kobry duhové?
ke komu vzhlížet mám, kde jste mí bohové?
Kde je Kobra Staňa, Stonka, Pigi či ten Koři,
mé legendy a sny jak domeček z karet se boří
Je šlus, fajront a tečka a bodka,
jak mě to vůbec mohlo potkat
Někdo velice pil a zpil se pod obraz,
podepsal, jak říkají fúzi - X-COBRAS
Na nás fandy FK veliký to podraz
z Fialových Kober jsou X-COBRAS
A vy jste na to kývli X-ÉŘI
a takoví jste byli fajní frajeři
Jsou tu i party další, třeba Pigi team,
za který asi běhá sám Mistr Bean
To je Kober rozpad a zmar čistý
sami už nemohli, zadřeli písty
Beskydama teď běhají po lesích zmatení
přeskakují potoky jak střelení jeleni
Neví čí jsou a kam skočit mají,
jak levné děvy každému klidně dají…
Lysacupe jsem zpět, do pohádky zpátky!
Ale to né! Kde jsou velké Kobry duhové?
ke komu vzhlížet mám, kde jste mí bohové?
Kde je Kobra Staňa, Stonka, Pigi či ten Koři,
mé legendy a sny jak domeček z karet se boří
Je šlus, fajront a tečka a bodka,
jak mě to vůbec mohlo potkat
Někdo velice pil a zpil se pod obraz,
podepsal, jak říkají fúzi - X-COBRAS
Na nás fandy FK veliký to podraz
z Fialových Kober jsou X-COBRAS
A vy jste na to kývli X-ÉŘI
a takoví jste byli fajní frajeři
Jsou tu i party další, třeba Pigi team,
za který asi běhá sám Mistr Bean
To je Kober rozpad a zmar čistý
sami už nemohli, zadřeli písty
Beskydama teď běhají po lesích zmatení
přeskakují potoky jak střelení jeleni
Neví čí jsou a kam skočit mají,
jak levné děvy každému klidně dají…
Láska k Lysé
K tomu asi není co dodat. ... Ale raději, pro jistotu: Pravý dolní roh a pak údaje v pravém horním rohu! ;)
4. etapa LC - Rajská bouda (mistrovská)
Tak jako na konci týdne bývá vesměs den, který se v češtině nazývá nedělí, tak i na konci každého listopadu bývá vesměs 4. etapa LC, které se říká mistrovská. Proč, to nevím. Asi, že cvičení dělá mistra a tak kdo to dělá počtvrté je zřejmě mistr.
Jako obvykle v poslední době se nás kluků a holek, kteří spolu, za sebou či vedle sebe běháme, sešlo na sobotní etapě pro některé skoro nepočítaně. Jen prezident, také jako obvykle, chyběl.
Tuto etapu jsem byl připraven vskutku výborně. Na příkaz tajemníka oddílu Bobika jsem se v předvečer akce připojil ke krátkému brífinku tajemníka a Keňana, který se měl týkat přípravy na závod. Protože jejich brainstorming byl pro mne příliš náročný a nezáživný, pomohl jsem hlavě přiměřeným množstvím alkoholu a pak mi již jejich bezesmyslné pindy začaly dávat smysl.
Po tomto taktickém školení jsem se ráno rozhodl uplatnit svou již osvědčenou taktiku držet poslední místo v oddíle a v podstatě jistit z větší či menší dálky zadky ostatních členů VZS, ostatně jak je u mne také obvyklé.
V posledních etapách mi tato taktika stabilně vycházela. Snad jen Pigi mi to narušuje a dere se stále sveřepě za mne. Ale protože je členem turistického oddílu X-Cobras, tak mne jeho zadek příliš nezajímá. Další podobný narušitel je Ruda. Ale i on má vždy dost úcty a nechá mne mého cíle dosáhnout. Také si musím dávat pozor na Jarka. Stále se totiž nenápadně zhoršuje a zdá se, že brzy ohrozí mou pozici posledního. I tohoto borce mám však stále pod kontrolou. Tuto etapu ale přišlo něco s čím jsem nepočítal a má taktika byla zcela neúspěšná. Na start totiž dorazila Bohunka. A její zadek jsem bohužel nespatřil ani jedinou. Takže za sebe mohu hodnotit tuto sobotu jako neúspěšnou. Ale příště se připravím lépe a pokusím se zpět vybojovat svou ztracenou pozici - posledního z VZS.
Co se týče pořadí, mohu pouze opisovat ze stránek LC, protože co se děje v půlce či dokonce v přední části závodního pole při své taktice netuším. Takže jen krátce: 17. Wiatr, 36.Poky, 60. Majkl, 105. Stoša, 125. Bob, 137. Jarek, 145. Keňan, 163. Ruda, 168. Berďa a 196. Bohunka.
A na závěr bych chtěl rozptýlit fámy, které dorazily již i do našich řad. Není pravda, že Koudy je jen mýtická bytost. Koudy existuje, vyčkává ve Včelínku a až nám bude nejhůř přijde nám ku pomoci.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
