Ostravský novoroční maraton v Bělském lese, 02/01/2011

Jelikož jsem v minulém roce neabsolvovala žádný půlmaratonský běh, chtěla jsem to co nejdříve dohnat (a hlavně se přiblížit sestře, která už má za sebou dvě takto dlouhé štreky: Kobeřický a Ostravský půlmaraton). Mnohými jsem byla mírně odrazována a sama jsem v podstatě nevěděla, jak se mi v zimě na sněhovém povrchu takto dlouhá trasa poběží. Nervozita a strach z neznáma mě provázela až do samotného začátku běhu, ale moc mi pomohla podpora a rady Honzy a doprovod mého statečného otce :-), který neváhal mrznout u občerstvovací stanice a staral se po celou dobu o můj pitný režim :-).
Jak již asi vyplynulo, za VZS (a samozřejmě za vlastní dobrý pocit :-)) se kromě mě rozhodl bojovat jen Honza, a to na maratonské trati.
Rady zkušenějších běžců jsem si vzala k srdci a začala pomaloučku. Čekaly mě 4 okruhy, ke kterým jsem měla možná až zbytečně velký respekt. První kolo jsem absolvovala v poklusu s Honzou, lehounce, abych si prohlédla trať a udělala si obrázek, co mě čeká. Druhé kolo jsem si postupně rozběhla svým tempem, na začátku třetího kola jsem už věděla, že se do cíle určitě dostanu. Na konci tohoto okruhu jsem začala dobíhat některé běžce, kteří se mi vzdálili v úvodu, a to mi dodalo sebevědomí a další chuť do běhu. Stále jsem se cítila nad očekávání dobře, měla jsem dostatek energie, a tak jsem běžela, běžela a běžela :-). Celá trasa utíkala neskutečně rychle, poslední okruh se blížil ke konci a já najednou sprintovala do cíle!!!!!!
Čas 1:43:44 :-)
Žádné trápení a přemlouvání sama sebe, bolest..... NAOPAK!!!
Radost z pohybu se zvyšovala každým krokem, endorfiny pracovaly na plné obrátky a já si první běh v tomto roce snad nemohla víc užít! :-)

NEPOPSATELNÝ POCIT!!!!!! TOTÁLNÍ NADŠENÍ!!!!!! EUFORIE!!!!!!

Zatímco jsem zářila štěstím a radovala se ze závodu, mnoho dalších běžců stále kroužilo po bílém koberci lesních cest. A mezi nimi kromě Honzy dokonce i další dva členové VZS (Berďa a Martin), kteří přišli podpořit našeho maratonce finišujícího v neuvěřitelném čase 3:33:38!!! Málem osobák!!! Myslím, že to nepotřebuje ani komentář!!! :-)
Spokojeni jsme byli určitě oba, protože jsme ve své kategorii nenašli přemožitele - svým výkonem jsme si vyběhali první místo!!!

Lepší vstup do běžecké sezóny roku 2011 jsem si já osobně snad nemohla ani přát. Sice jsem nepokořila Denisčin čas, ale to mi náladu ani trochu nezkazilo :-). Ale věřím, že to někdy příště vyjde!!! Těš se sestro!!!!!! :-D ;-)

ivon ;-)

9 komentářů:

  1. Obema jsem se jiz pokorne poklonil ... Snad vam to vydrzi po cely rok!!! BOBika

    OdpovědětVymazat
  2. Sestro, nevyužívej mé momentální indispozice k výhružkám! :D Jen počkej až se dám do kupy a hned Ti ukážu svá záda ;) :D
    Denisa

    OdpovědětVymazat
  3. To vypada na sestrovražedný souboj :-D. Jinak gratuluji Ivon ke skvělému výsledku.
    Pěkně Honzo, hned ze startu roku, to jsi ani neslavil ;-) Asi budu muset začit makat ať nejsem uplně poslední... hed dneska jsem to pojal vážně - J

    OdpovědětVymazat
  4. Gratulace velká oběma. Stošovi přikládám motivační video, tuším, že se hudba z Rockyho postupně stane hymnou VZS. Sestro, co uděláme s tou nohou? Trochu tomu rozumím, řekl bych... Koudy

    OdpovědětVymazat
  5. S nohou odpočíváme a rehabilitujem ;) ale, ale!!! Má noha už zvládla lehkých 7km, takže pomalu, ale jistě to snad brzo pude na plno!
    Plantu odvinu normálně, bez bolesti při chůzi, snad už i běhu, jen stále cítím zvláštní tlak na hlavičce metatarzu, když přenesu váhu jen na přední část chodidla. Takže se bojím, abych to ještě přece jen nepřehnala a spíše sleduji, jak noha reaguje. Přece jen bych nerada recidívu, to bych pak opět musela medicínu ... ;)
    Ale rady sem!!!
    Denisa

    OdpovědětVymazat
  6. a zase samé sprosté slova.. ona se nepoučí a nepoučí.. no každopádně ať ti to brzo běhá a Ivono gratulace. Ještě že statečný otec neumrznul:-))
    Starší ségra.

    OdpovědětVymazat
  7. Ivonka to napsala skvěle, souhlasím se vším, začali jsme opravdu zlehka, aby jsme zmapovali trasu okruhu a chytili dobré tempo, po prvním kole už se začala Ivon vzdalovat a zrychlovat, já jsem si hlídal tepy kolem 150-160 a prvních pět okruhů(5.3km) jsem točil cca za 27 min. Pak už jsem také ztratil zbytečný respekt a malinko zrychloval, kluci mě na konci šestého kola přišli povzbudit, což mě zase nakoplo a nakonec dopomohlo ke skvělému závěru, kdy jsem maraton poprvé zakončoval skoro pětisetmetrovým polosprintem. Po doběhu jsem jěště dlouho vychutnával euforii a v duchu spekuloval nad tím, že to mohlo být jěště o něco lepší, po vyhlášení výsledků jsem si v pět večer dal čtyřkilometrový výklus domů, abych dovršil 50km. Bylo to supr, jak píše Ivon: vyhráli jsme své kategorie, a já si po čtyřech letech poctivého tréninku donesl první finanční prémii.
    Stoša.

    OdpovědětVymazat
  8. ... "a celou tu dobu jsem si v hlavě přehrával tu úvodní píseň z Rockyho, když jsem přivřel oči, běhal jsem po sibiřských stepích, pral se s medvědem, a rychlost měřil s tygrem. A proto jsem tam, kde jsem", pokračuje ve svém vyprávění Stoša...

    Koudy

    OdpovědětVymazat
  9. ...zas to koudy moc nepřeháněj. Stoša.

    OdpovědětVymazat