Hlavně se z teho neposrat!
Tož to by vám řekl každý správný prajzák. A že na prajzské fajně je, to víme už všeci a že se tu pořádají nejlepší závody a běžecké seance, to snad časem (po povinném absolvování dubnové Bolatické dvacítky) zjistíte taky :-) ... .A tak nedělní desítka, v parádním slunečném počasí a v nejdelší obci široko daleko, byla super pozvánkou na další running sejšn :) Taková výzva, opravdová první desítka v mém běžeckém životě (jedna padla už v období let zasvěceným florbalu), to se přece nedalo odmítnout :))) Nehodlala jsem se rozhodit únavou, posunem času, středeční zkoušku, ani tuze tuhými nohami po včerejší “tour de france“ prajzskou ve stopách kol mé nadupané a naspeedované sestry Ivon :) sil tudíž moc nebylo a tak abych nepodcenila dostatečné rozklusání, rozhodla jsem se do Kravař vydat v pohodičkovém tempíčku na kole (jak by pravil Stoša).
Všeci jsme se více či méně poslušně seřadily na startovní čáru a v mžiku už fičely závod stylem já versus čas.
Nebylo na co čekat, vystřelili jsme k prvnímu značenému kilometru... letmo jsem koukla na hodinky - 4:05, no to se fakt asi všeci zbláznili! ... Stoša už tradičně v nedohlednu, Jarek zářil o pár desítek metrů přede mnou, za ním těsně Verča J. Druhý, třetí kilometr opět v rychlém tempu, čas nepřesáhl 12:30 ... to se nám to fičí! Za chvíli obrátka, vyděšený pohled Jarka, kdože se to na něj lepí ...
To už však nebyla žádná sranda, v pohybu nebyly už jen mé končetiny, ale bohužel i mé břicho, střeva, žaludek? No co to? Ptala jsem se jich! A tak jak daleko byl cíl 10 kilometru, ještě vzdáleněji byl nejbližší keříček! A tak opravdu u řitě už mi byly rady a plány všech mých koučů, jak a hlavně za kolik, jediný úkol bylo vydržet!!!
A protože ani po návštěvě v keříčku opravdu nebylo lépe a střeva běžela svůj vlastní běh dále, pasovala jsem do pozice vrchního povzbuzovatele :)
A to mi šlo myslím dneska opravdu nejlíp :)))
Fóto
Výsledky (.pdf)
Všeci jsme se více či méně poslušně seřadily na startovní čáru a v mžiku už fičely závod stylem já versus čas.
Nebylo na co čekat, vystřelili jsme k prvnímu značenému kilometru... letmo jsem koukla na hodinky - 4:05, no to se fakt asi všeci zbláznili! ... Stoša už tradičně v nedohlednu, Jarek zářil o pár desítek metrů přede mnou, za ním těsně Verča J. Druhý, třetí kilometr opět v rychlém tempu, čas nepřesáhl 12:30 ... to se nám to fičí! Za chvíli obrátka, vyděšený pohled Jarka, kdože se to na něj lepí ...
To už však nebyla žádná sranda, v pohybu nebyly už jen mé končetiny, ale bohužel i mé břicho, střeva, žaludek? No co to? Ptala jsem se jich! A tak jak daleko byl cíl 10 kilometru, ještě vzdáleněji byl nejbližší keříček! A tak opravdu u řitě už mi byly rady a plány všech mých koučů, jak a hlavně za kolik, jediný úkol bylo vydržet!!!
A protože ani po návštěvě v keříčku opravdu nebylo lépe a střeva běžela svůj vlastní běh dále, pasovala jsem do pozice vrchního povzbuzovatele :)
A to mi šlo myslím dneska opravdu nejlíp :)))
Fóto
Výsledky (.pdf)
Lenčin "Mořkovský zajíc"
Zdraví Vás Vaše nejnovější členka. Slohové práce nikdy nebyly mou silnou stránkou, tak aspoň stručně z Mořkova. Já to nemám do Mořkova daleko a předpověď počasí byla ideální. Už jsem se na to sluníčko vyloženě těšila. Sešlo se 72 běžců, k tomu osobitý humor p.Harašty, maskoti v podobě zajíčků a jarní slunce – prostě paráda. 10-ti kilometrová trasa vedla lesem a byla lehce členitější. Běželo se mi dobře a i s časem jsem spokojena. 47:39 ( před 2 roky přes 50min). No a protože přijelo málo bab a byla i kategorizace, tak se mi podařilo vystoupit na bednu. (pěkné to pocity).
V ceně byly klobásky ( ty jsou ještě v lednici) a šampus,který padl večer při sledování play off ve florbalu -(hraje synek-dál gól i asistenci,vyhráli, tož nevypijte ten šampus) .
Kompletní výsledky na stránkách Lašského běžeckého klubu a také na Bezvaběhu.cz. LenkaH
Kobeřická dvacítka 11. 3. 2012
A tak jo, přece jen mě to dostihlo i letos. Konečně. Vždyť je skoro polovina března a já do neděle žila bez běžecké premiéry roku 2012!
Možná proto ta lehká ranní nervozitka při vstávání do zataženého dne za cinkání kapek na střešní okno... A nejspíš proto jsem porušila každodenní rituál a vzdala se kafe na aktivaci sympatiku :) Nebylo ho třeba! Jak nám bylo na přednáškách štěpováno, z fylogenetického hlediska sympatický nervový systém spouští reakci „boj nebo útěk“. Přestože jsem jako naši pra pra pra pra praotcové nemusela bojovat s mamutem, nebo utíkat před predátory, o to více jsem bojovala s vnitřními pochybnostmi nad nepoměrem sil vlastních nožiček a stále sílícího větru. A tak jsem do nerovnice přidala natěšení, endorfiny z pohybu, radost ze setkání a všechny výhody jsem převážila na svou stranu :-)
Výstřel, cvaknutí stopek a dav začal vytrhávat asfalt ze silnic prajzských dědin :) Kobeřice – Albertovec – Štěpánkovice – Svoboda – Vrbka – Služovice – Hněvošice – a opět Kobeřice.
Ač vichr na členité trati mezi poli řádil, mnoho mi nevadil. Kopce mě kupodivu bavily, krize i přes absenci občerstvovačky se mi stále vyhýbala, tempo se dalo neočekávaně stupňovat a dostatek sil zbyl i na závěrečný sprint :)
Jen lýtka mě ještě dnes nechtějí poslouchat, a tak mám jen nožky nahoře a nic nedělám! :)
Parádní neděle, parádní setkání, parádní časy :)
Fotky od Ivon
Výsledky
Poky 1:20:02
Stoša 1:23:52
Jarek 1:29:04
Dan 1:29:55
Denisa 1:30:59
Lenka 1:39:04
Fík 1:40:23
Ruda 1:40:43
Majda, Ivon - fanclub, podpora, fóto :-)
Možná proto ta lehká ranní nervozitka při vstávání do zataženého dne za cinkání kapek na střešní okno... A nejspíš proto jsem porušila každodenní rituál a vzdala se kafe na aktivaci sympatiku :) Nebylo ho třeba! Jak nám bylo na přednáškách štěpováno, z fylogenetického hlediska sympatický nervový systém spouští reakci „boj nebo útěk“. Přestože jsem jako naši pra pra pra pra praotcové nemusela bojovat s mamutem, nebo utíkat před predátory, o to více jsem bojovala s vnitřními pochybnostmi nad nepoměrem sil vlastních nožiček a stále sílícího větru. A tak jsem do nerovnice přidala natěšení, endorfiny z pohybu, radost ze setkání a všechny výhody jsem převážila na svou stranu :-)
Výstřel, cvaknutí stopek a dav začal vytrhávat asfalt ze silnic prajzských dědin :) Kobeřice – Albertovec – Štěpánkovice – Svoboda – Vrbka – Služovice – Hněvošice – a opět Kobeřice.
Ač vichr na členité trati mezi poli řádil, mnoho mi nevadil. Kopce mě kupodivu bavily, krize i přes absenci občerstvovačky se mi stále vyhýbala, tempo se dalo neočekávaně stupňovat a dostatek sil zbyl i na závěrečný sprint :)
Jen lýtka mě ještě dnes nechtějí poslouchat, a tak mám jen nožky nahoře a nic nedělám! :)
Parádní neděle, parádní setkání, parádní časy :)
Fotky od Ivon
Výsledky
Poky 1:20:02
Stoša 1:23:52
Jarek 1:29:04
Dan 1:29:55
Denisa 1:30:59
Lenka 1:39:04
Fík 1:40:23
Ruda 1:40:43
Majda, Ivon - fanclub, podpora, fóto :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
