Akce s krycím názvem Ruda v le(d)ničce :)

Konečně nastal dlouhodobě plánovaný, pečlivě a důkladně prodiskutovaný trail Beskydskými vrchy.
Jen Ruda nám mírně brzdil večerní svižnou, hbitou a kvalitativně založenou diskuzi, páč byl stále v le(d)ničce a ne a ne se vyjádřit k věcem důležitějším, než je lednička či Lenička. Majdo, zde bych byla na pozoru! :-)

Reakcí na velmi podnětné postřehy předchozího skype večera bylo seskupení vodnické chásky v počtu sedmi statečných –  Ivon, Jarek, Malča, Ruda, Stoša, začarovaný Majkl a já. Zde se ukázala první logistická chyba (Berďa nám spočítá statistickou významnost), protože Lucka se projevila jako osmá nestatečná a odmítla i společnost špičkových reprezentantů VZS. Jediný kdo byl o to klidnější, a samozřejmě čím dál veselejší, byl Stoša, páč se přestal bát vidiny již druhého skalpu Luckou na svůj účet.
A protože dnes Stoša slaví narozeniny, pojali jsme trail kvalitně tréninkově a drželi tempíčko, abychom Honzovi udělali radost. Všichni byli spokojeni i s údaji, jež jsme si již náležitě a vzorně okamžitě zapsali do deníčku, trasa Čeladná – Smrk – Šance – Lysá – Frýdlant vydala na 41 kilometrů.

Majklovi jsme donesli kamínky na Lysou a já se zde pokusila vypít své první pivo. Zatím však ještě zůstávám ve fázi pokus - omyl, ale věřím, že po dostatečném opakování se i tato chuťová informace dostane do podvědomí a již nebude činit takové problémy při provedení daného úkolu.
A protože nám to nedalo a stále jsme hledali osmého do party, smočili jsme před odjezdem do domova namožené nožky a těla do Ostravice v blízkosti skokana hnědého.

Ivon zjistila, že ji odskáče jen žába, ale my nikdy neutečem, Jarek si vyzkoušel, že opravdu, ale opravdu lze vstát v 7 ráno, Malča, že je opět nejlepší a naprosto nepostradatelný pro nás všechny a Ruda, že to lze i bez le(d)ničky :-). Stoša načerpal aspoň 1 % běžeckých endorfinů, které potřebuje denně k přežití, a já můžu slavit, že jsem honzovo „tempíčko“ přežila, a dokonce, že i ty nožičky ještě neupadly :).