Mořkovský zajíc 2013
Kde: Mořkov (okres NJ)
Kdo: Kačenka a BOBika
Co: 10 km
Výsledky
Foto: MK Seitl, Kuchařová, LaBeKl
Závod s krásnou zvlněnou trasou v lesním prostředí a pro mě též s překvapivým množstvím sněhu - chtělo to spíš krosové boty. Za příjemné startovné jsme dostali po závodě teplý čaj, párek a pivo/kofolu, Kačenka dokonce vyhrála v tombole masitou cenu! A protože ji to v poslední době pěkně běhá, prodrala se v kategorii na bednu! Myslím, že za rok se tu opět vrátíme - třeba si Tobík vyzkouší svého prvního Mořkovského zajíčka (běh pro děti)!!! ;)
BOBika
Kdo: Kačenka a BOBika
Co: 10 km
Výsledky
Foto: MK Seitl, Kuchařová, LaBeKl
Závod s krásnou zvlněnou trasou v lesním prostředí a pro mě též s překvapivým množstvím sněhu - chtělo to spíš krosové boty. Za příjemné startovné jsme dostali po závodě teplý čaj, párek a pivo/kofolu, Kačenka dokonce vyhrála v tombole masitou cenu! A protože ji to v poslední době pěkně běhá, prodrala se v kategorii na bednu! Myslím, že za rok se tu opět vrátíme - třeba si Tobík vyzkouší svého prvního Mořkovského zajíčka (běh pro děti)!!! ;)
BOBika
OSECKÝ PŮLMARATON
datum: 16.3.2013
účast: Jarek, Deni a Stoša
Stejně jako minulý týden se těšil Martin na svou jarní premiéru, tak i já se dnes moc těšil na jarní běh. Mrzelo mě, že jsem chyběl na Kobeřické dvacítce, kterou mám velmi oblíbenou, takže jsem byl rozhodnutý něco běžet dnes. Dlouho jsem zvažoval jestli Mořkovský zajíc nebo Osecká půlka, ale Jarek mě přesvědčil, že v Oseku bude hej. Logistika cestování tam byla sice lehce zběsilá, ale dorazili jsme v pohodě a po půl desáté jsme se všichni úspěšně zaregistrovali. Deni přijela vlakem z Olomouce do Hranic, já s Jarkem vlakem zase z Ostravy a z Hranic nás do Oseku vzali autem Petr s Verčou. Pro doplnění uvádím také, že Jarek na Svinov přiběhl z domu, nevím ale proč vyvádí takové cypoviny. No a proto se pak při závodě lehce šetřil.
Start závodu byl v 10:30, ani nevím kolik nás bylo, snad cca padesát. Uvidíme později ve výsledcích. Počasí panovalo proměnlivé, chvíli řádil Slunečník, chvíli Větrník a do toho všeho vstoupil i Mrakomor s pytlem sněhu. Občas nepříjemně sněžilo do očí, občas příjemně zahřálo sluníčko do zad a do lýtek, občas i nepříjemně fouklo pod tričko na bříško. Ihned po startu jsem se jaksi neuvědoměle zařadil na špici peletonu, respekťyve na druhém místě. To trvalo ovšem jen asi kilometr. Pak jsem se propadl na třetí místo. Po třech km jsem se nesměle zeptal na čas jednoho kolegy vedle mě. 11:55 mi znělo lehce přepáleně. Ale pocitově jsem se teprve dostával do obrátek, zahříval mašinu, ladil tepy, dechy, délky kroků apod. Pak mě kolega předběhl a držel solidní tempo až na konec prvního kola (čtvrtmaratonu). Následovalo rychlá občerstvení čili asi deci ionťáku a honem před kolegu zpět na třetí místo a do druhého kola. Trasa byla rovinatá, hezky kolem řeky Bečvy, většinou po asfaltu a trochu šotoliny. Takže ideální podmínky pro osobáček. Věděl jsem, že zimní příprava byla maximální, jarní tréninky po rovinách taky předpovídaly slušné tempo a tedy jsem plánoval posun osobáku kolem 1:25 až 26. Jako obvykle jsem běžel bez hodinek, mezičas na čtvrtce jsem nezaslechl, ale nějak jsem to cítil v koulích, že to bude hustý. Krize téměř nebyla, možná chvilku něco mezi 15-17km, ale v těch místech jsem stahoval borca na druhém místě. 2km před cílem jsem tušil, že na druhé místo asi už nedoběhnu. Nestíhal jsem už nadechovat nosem a mohutně jsem slintal. Bušení ve spáncích přehlušovalo hudbu z Rockyho, která mi pravidelně rezonuje v mozku. Cíl se blíží a já si radostně hlídám třetí pozici. Mám to za sebou a vychutnávám si tu spokojenost a uvolnění, které nastává po každém takticky zvládnutém závodu. Čas těsně pod 1:23 je pro mě více než výborný. Beru si čajík a čekám na ostatní. Odbíjí 89. minuta od startu a ze zatáčky se řítí Denča, vypadá skvěle, šlape do toho solidně a tuší další osobáček a prolomení hranice hodiny a 30 minut. Doběhla jakožto druhá žena celkově a první v kategorii. Jarek dobíhá se ztrátou několika minut pod 1:35, ale vzhledem k současnému stavu a formě je také spokojen. Přesnější výsledky budou později na webu. Užili jsme si to všichni. Později sedíme v restauraci U splavu, dáváme si gulášek, pivko a ovoce a plnými doušky vychutnáváme pozávodní atmošku s dalšími běžci zejména z MK Seitl a s Verčou a Petrem. Danuš řádí jako černá ruka, bo samozřejmě vyhrála nejvíc sexy kategorii. NO NÉÉÉ ASI!!!
Foto, Foto Zapro, Foto leszczynski
Výsledky
účast: Jarek, Deni a Stoša
Stejně jako minulý týden se těšil Martin na svou jarní premiéru, tak i já se dnes moc těšil na jarní běh. Mrzelo mě, že jsem chyběl na Kobeřické dvacítce, kterou mám velmi oblíbenou, takže jsem byl rozhodnutý něco běžet dnes. Dlouho jsem zvažoval jestli Mořkovský zajíc nebo Osecká půlka, ale Jarek mě přesvědčil, že v Oseku bude hej. Logistika cestování tam byla sice lehce zběsilá, ale dorazili jsme v pohodě a po půl desáté jsme se všichni úspěšně zaregistrovali. Deni přijela vlakem z Olomouce do Hranic, já s Jarkem vlakem zase z Ostravy a z Hranic nás do Oseku vzali autem Petr s Verčou. Pro doplnění uvádím také, že Jarek na Svinov přiběhl z domu, nevím ale proč vyvádí takové cypoviny. No a proto se pak při závodě lehce šetřil.
Start závodu byl v 10:30, ani nevím kolik nás bylo, snad cca padesát. Uvidíme později ve výsledcích. Počasí panovalo proměnlivé, chvíli řádil Slunečník, chvíli Větrník a do toho všeho vstoupil i Mrakomor s pytlem sněhu. Občas nepříjemně sněžilo do očí, občas příjemně zahřálo sluníčko do zad a do lýtek, občas i nepříjemně fouklo pod tričko na bříško. Ihned po startu jsem se jaksi neuvědoměle zařadil na špici peletonu, respekťyve na druhém místě. To trvalo ovšem jen asi kilometr. Pak jsem se propadl na třetí místo. Po třech km jsem se nesměle zeptal na čas jednoho kolegy vedle mě. 11:55 mi znělo lehce přepáleně. Ale pocitově jsem se teprve dostával do obrátek, zahříval mašinu, ladil tepy, dechy, délky kroků apod. Pak mě kolega předběhl a držel solidní tempo až na konec prvního kola (čtvrtmaratonu). Následovalo rychlá občerstvení čili asi deci ionťáku a honem před kolegu zpět na třetí místo a do druhého kola. Trasa byla rovinatá, hezky kolem řeky Bečvy, většinou po asfaltu a trochu šotoliny. Takže ideální podmínky pro osobáček. Věděl jsem, že zimní příprava byla maximální, jarní tréninky po rovinách taky předpovídaly slušné tempo a tedy jsem plánoval posun osobáku kolem 1:25 až 26. Jako obvykle jsem běžel bez hodinek, mezičas na čtvrtce jsem nezaslechl, ale nějak jsem to cítil v koulích, že to bude hustý. Krize téměř nebyla, možná chvilku něco mezi 15-17km, ale v těch místech jsem stahoval borca na druhém místě. 2km před cílem jsem tušil, že na druhé místo asi už nedoběhnu. Nestíhal jsem už nadechovat nosem a mohutně jsem slintal. Bušení ve spáncích přehlušovalo hudbu z Rockyho, která mi pravidelně rezonuje v mozku. Cíl se blíží a já si radostně hlídám třetí pozici. Mám to za sebou a vychutnávám si tu spokojenost a uvolnění, které nastává po každém takticky zvládnutém závodu. Čas těsně pod 1:23 je pro mě více než výborný. Beru si čajík a čekám na ostatní. Odbíjí 89. minuta od startu a ze zatáčky se řítí Denča, vypadá skvěle, šlape do toho solidně a tuší další osobáček a prolomení hranice hodiny a 30 minut. Doběhla jakožto druhá žena celkově a první v kategorii. Jarek dobíhá se ztrátou několika minut pod 1:35, ale vzhledem k současnému stavu a formě je také spokojen. Přesnější výsledky budou později na webu. Užili jsme si to všichni. Později sedíme v restauraci U splavu, dáváme si gulášek, pivko a ovoce a plnými doušky vychutnáváme pozávodní atmošku s dalšími běžci zejména z MK Seitl a s Verčou a Petrem. Danuš řádí jako černá ruka, bo samozřejmě vyhrála nejvíc sexy kategorii. NO NÉÉÉ ASI!!!
Foto, Foto Zapro, Foto leszczynski
Výsledky
Kobeřická dvacítka
Přiznám se, že
jsem byl už natěšený na dlouhý silniční běh. A určitě jsem nebyl sám. Na start
tradičního (před)jarního závodu se postavilo spousta běžců v našem
krásném dresu VZS . Celkem bylo na
startu 114 běžců hlavního závodu na 20 km a další na kratší vložené závody.
Počasí nám celkem přálo – nepršelo, nemrzlo a hlavně nefoukal vítr. Ale vzduch
se místy nedal dýchat – hlavně při průběhu obcemi.
Vůbec jsem netušil,
jaký čas od sebe můžu očekávat. Naběháno mám relativně dost, ale všechno jsem
odběhal pomalu. Žádná kvalita. A tak jsem začal opatrněji. Opatrně jsem běžel
skoro celý kilometr a pak mě to přestalo bavit a „prásknul jsem do koní“.
Mihnul jsem se kolem Jarka, pak kolem Denisy. To jsem už poněkud znervózněl,
jestli jsem to nepřepálil. Ale běželo se mi krásně. Tempo jsem držel až do
Kobeřic a to už jsem věděl, že letos pokořím svůj rekord této trati. Dařilo se
i ostatním. Denisa mě v závěru stahovala a kdyby byl cíl o kilometr dál…kdo
ví? Další členové přibíhali skoro v pravidelných intervalech a jestli se
nepletu, tak všichni si vylepšili své časy z let minulých. A někteří i hodně. Mimořádné uznání patří Denise za 2. místo v ženách
a Nikole, která byla 3. ženou v cíli vloženého kondičního běhu na 6km.
Uznání patří i nejmladšímu běžci VZS Vildovi, který se pral s šestikilometrovou
trasou. Už v autě po něm táta Koudy marně loudil taktiku závodu (zjevně se
chtěl přiučit), ale Vilík neprozradil. Až na zpáteční cestě se rozpovídal. Jeho
taktika „nezpotit se“ je zajímavou alternativou taktiky „zničit se“.
Ahoj na soustředění, či na Běhu JAK (nebo
jinde)
Vítěz Aleš Miko 1:08:13
Poky 1:18:45
Martin 1: 25:35
Deni 1:26:07
Koudy 1:28:00
Jarek 1:29:45
Dalibor 1:34:50
Ruda 1:35:33
Fík 1:39:12
Houbaři na 6km: Vilík, Malča, Nikola
|
|
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
