účast: Jarek, Deni a Stoša
Stejně jako minulý týden se těšil Martin na svou jarní premiéru, tak i já se dnes moc těšil na jarní běh. Mrzelo mě, že jsem chyběl na Kobeřické dvacítce, kterou mám velmi oblíbenou, takže jsem byl rozhodnutý něco běžet dnes. Dlouho jsem zvažoval jestli Mořkovský zajíc nebo Osecká půlka, ale Jarek mě přesvědčil, že v Oseku bude hej. Logistika cestování tam byla sice lehce zběsilá, ale dorazili jsme v pohodě a po půl desáté jsme se všichni úspěšně zaregistrovali. Deni přijela vlakem z Olomouce do Hranic, já s Jarkem vlakem zase z Ostravy a z Hranic nás do Oseku vzali autem Petr s Verčou. Pro doplnění uvádím také, že Jarek na Svinov přiběhl z domu, nevím ale proč vyvádí takové cypoviny. No a proto se pak při závodě lehce šetřil.
Start závodu byl v 10:30, ani nevím kolik nás bylo, snad cca padesát. Uvidíme později ve výsledcích. Počasí panovalo proměnlivé, chvíli řádil Slunečník, chvíli Větrník a do toho všeho vstoupil i Mrakomor s pytlem sněhu. Občas nepříjemně sněžilo do očí, občas příjemně zahřálo sluníčko do zad a do lýtek, občas i nepříjemně fouklo pod tričko na bříško. Ihned po startu jsem se jaksi neuvědoměle zařadil na špici peletonu, respekťyve na druhém místě. To trvalo ovšem jen asi kilometr. Pak jsem se propadl na třetí místo. Po třech km jsem se nesměle zeptal na čas jednoho kolegy vedle mě. 11:55 mi znělo lehce přepáleně. Ale pocitově jsem se teprve dostával do obrátek, zahříval mašinu, ladil tepy, dechy, délky kroků apod. Pak mě kolega předběhl a držel solidní tempo až na konec prvního kola (čtvrtmaratonu). Následovalo rychlá občerstvení čili asi deci ionťáku a honem před kolegu zpět na třetí místo a do druhého kola. Trasa byla rovinatá, hezky kolem řeky Bečvy, většinou po asfaltu a trochu šotoliny. Takže ideální podmínky pro osobáček. Věděl jsem, že zimní příprava byla maximální, jarní tréninky po rovinách taky předpovídaly slušné tempo a tedy jsem plánoval posun osobáku kolem 1:25 až 26. Jako obvykle jsem běžel bez hodinek, mezičas na čtvrtce jsem nezaslechl, ale nějak jsem to cítil v koulích, že to bude hustý. Krize téměř nebyla, možná chvilku něco mezi 15-17km, ale v těch místech jsem stahoval borca na druhém místě. 2km před cílem jsem tušil, že na druhé místo asi už nedoběhnu. Nestíhal jsem už nadechovat nosem a mohutně jsem slintal. Bušení ve spáncích přehlušovalo hudbu z Rockyho, která mi pravidelně rezonuje v mozku. Cíl se blíží a já si radostně hlídám třetí pozici. Mám to za sebou a vychutnávám si tu spokojenost a uvolnění, které nastává po každém takticky zvládnutém závodu. Čas těsně pod 1:23 je pro mě více než výborný. Beru si čajík a čekám na ostatní. Odbíjí 89. minuta od startu a ze zatáčky se řítí Denča, vypadá skvěle, šlape do toho solidně a tuší další osobáček a prolomení hranice hodiny a 30 minut. Doběhla jakožto druhá žena celkově a první v kategorii. Jarek dobíhá se ztrátou několika minut pod 1:35, ale vzhledem k současnému stavu a formě je také spokojen. Přesnější výsledky budou později na webu. Užili jsme si to všichni. Později sedíme v restauraci U splavu, dáváme si gulášek, pivko a ovoce a plnými doušky vychutnáváme pozávodní atmošku s dalšími běžci zejména z MK Seitl a s Verčou a Petrem. Danuš řádí jako černá ruka, bo samozřejmě vyhrála nejvíc sexy kategorii. NO NÉÉÉ ASI!!!
Foto, Foto Zapro, Foto leszczynski
Výsledky
No nééé asi!
OdpovědětVymazatSkvělé časy. Gratuluji Deni a Honzovi ke skvělému umístění. :-) A Jarek doufám nezklamal a z Oseku domů běžel po vlastních. :-)
OdpovědětVymazatBerďa
No néééé asi! :)
OdpovědětVymazatVzhledem k šílené fujavici posledních dvou dnů jsem až do dnešního slunečného rána vůbec nebyla rozhodnuta, že pojedu a nechávala si obě varianty v rovnováze. Věci jsem ale měla už od včerejška nachystané a protože venku bylo zcela klidno, během ranního kafíčka jsem Jarkovi odeslala závaznou sms, že jako jedeeeem! Až následně jsem zjistila, že na Olomoucku je momentálně -9*C :D Ve vlaku do Hranic jsem odchytla jedno místečko v prosluněném kupéčku, zavřela oči a nastolila vegetativní stav ... jedem si to jedem, po 10 minutách otevřu oči a málem se mnou šlehne! Totálně mléčná mlha a všude bílo!!! Prostě jako v hororu ... co to má být? Úplně rozpačitá jsem vystupovala v Hranicích ... ještě že jsem v hale nádraží potkala tolik usměvavých běžeckých tváří ;)
Závod byl krásný, s aprílovým počasím, běžela jsem co to dalo a poslední 4 km tahala někde z paty, už to šlo z těžka a já jen chtěla být v cíli ... měla jsem toho docela dost, ale šťastná z překonání magické hranice. Honza neuvěřitelně, půlmaraton tempem 3:56/1km mluví za vše. Jarek taky najs, myslím, že dokonce osobáček a navíc po vleklých nemocech.
Já bych jen trochu Honzu poopravil, z domu jsem neběžel, ale přijel, samozřejmě:-). Ale po závodě jsem si ještě s Verčou dal přídavek v podobě 14 Km. Takže oproti minule (Kobeřice) jsem postoupil z 5. Příčky na 3. A nechcu slyšet keci, že jsme byli jen tři. Historie se neptá :-)))
OdpovědětVymazatA ještě musím říct toto, že jsem půjčil Denči dres a ten se mě po závodě ptal: „Ty jsi byl kde, že jsem tě neviděl?“ Drzoun jeden :-))) Na takovou rychlost zvyklý není :-).
Neuvěřitelné časy, gratuluji moc! Děcka, jak to děláte, že jste stále lepší a lepší?!!:) Ještě ,že jsem členkou tak skvělého týmu!:-) Kač
OdpovědětVymazatNo nééé asi! :-)
OdpovědětVymazat