Běh Jana Amose Komenského (JAK) jsem se opět mezi Bílovcem a Porubou ztratil

V sobotu 29. 3. 2014 se konal tradiční závod, který je tak trochu otevřeným místrovstvím VZS, vždyť letos bylo ze 78 účastníků na dlouhé i kratší trati 11 běžkyň a běžců od nás. Závod je připomenutím Dne učitelů a dnes byl jen den po 422. narozeninách Jana Amose, kterého Martin ještě potkával ve škole :-), a tak měl být dárkem zejména pro Martina a mne. No, pro mne to teda dárek byl! :-D

Což o to, počasí přálo, trať byla suchá. Prostě podmínky pro skvělé časy. A ty taky vesměs padaly. I nějaké ty osobáčky byly a Petra si závod okořenila navíc 3. místem a pomyslnou bronzovou medailí. Po závodě jsme si ještě společně poklábosili v hospůdce u sjezdovky Skalka, Koudy nám předvedl svůj vtip a vanu, Orlík zase rychlost při výběru jídla a taky jsme dobře pojedli.

Ovšem pro mne osobně tenhle závod byl katastrofa. Vše začalo na přestupní stanici u Vřesinské, kde jsem nechal auto a vše, co na závod nepotřebuji a přesedl k Orlíkům plně připraven do jejich auta směr Bílovec. Po třech kilometrech jsem při pohledu dolů zjistil, že mi něco přebývá. Bohužel to byly boty, které rozhodně nebyly běřecké, zatímco mé běžecké butky zůstaly v bezpečí auta v Porubě. Naštěstí Orlík strhl auto prudce do protisměru a pro boty mi dojel. Takže jsem nakonec na startu poskakoval jak v běžeckém úboru tak běžeckých botkách. Pak už to šlo docela dobře. Sice jsem byl celkem nevyspaný, ale běželo se mi slušně a i když jsem se na několika místech pokusil seběhnout z trasy, vždy se našel dobrák, který mě zpět na trasu poslal. První ránu jsem dostal cca po 16 km od Fíkovy dcery. Její slova "Běž, běž, jsi šedesátý čtvrtý" mě trochu znejistila. Vždyť na startu nás bylo 59. Ale pořád jsem se ještě psychicky držel. Říkal jsem si "však když kurde přydáš, tak toho posledního doženeš". Po Mexiku už mi trochu docházely síly, ale uklidňoval mě slušný čas, blízkost cíle a hlavně to, že konečně na JAKu nezabloudím. No, to jsem se spletl. Na jedné z cestiček před Skalkou mi jedna šipka připadala taková jako doprava a už to bylo. Cca 300 m prodloužení, jeden kopeček navíc a hlavně hledání té správné cesty. Přiznám se, že do cíle se mi už vůbec nechtělo. Ale pořád věřím, že jednou ten JAK proběhnu správně. No a přístí můj závod je Horská výzva s Djangem a ten mě zabloudit nenechá!


Výsledky - 22 km:
6. (4. v kategorii) Poky 1:31:12
18. (7. v kategorii) Koudy 1:42:59
23. (9. v kategorii) Keňan 1:44:04
31. (13. v kategorii) Ruda 1:48:45
39. (8. v kategorii) Pája 1:53:43
45. (16. v kategorii) Berďa 1:57:25
48. (14. v kategorii) Fík 2:00:51
50. (17. v kategorii) Orlík 2:08:53

Výsledky - 12 km:
9. (9. v kategorii) Django 1:02:30
14. (3. v kategorii) Petra 1:05:13
16. (4. v kategorii) Eva 1:05:29


Výsledky

5 komentářů:

  1. Jo to byly časy, kdy jsme s Jenem Amosem po vyučování pařili. To nás dokonce i studenti brali vážně a kamarádi si z nás nedělali srandu. Ale to už dááávno odvál čas.
    Ale článek jsi napsal moc krásný. Dost mi zvednul náladu. Martin

    OdpovědětVymazat
  2. Paráda Berďo, fajně jsem se pobavila, protože Django mi doma závod okomentoval třemi slovy, jak je jeho zvykem:-(... a ty butky, to se ve VZS nějak cyklicky opakuje?!? Gartuluji všem ke skvělým časům a Petře k umístění!!! Nikola

    OdpovědětVymazat
  3. No já teda jen zírám jak výborné časy padly a jak jste si to užili a hlavně Péťa. Doufám, že příští rok až to půjdeš posedmé nebo po kolikáté tak už se trefíš. A třeba se za rok přidám také. Bezvadný článek!
    Stoša

    OdpovědětVymazat
  4. Berďo nebojme se to říci nahlas. jsi hrdina!!! Bo zapomenout boty, ztratit se a přesto doběhnout do cíle....Já tleskám!!! Za výkon a za článek, který mě hodně pobavil.

    OdpovědětVymazat
  5. Berďo, nebojme se to říci nahlas. Ztratíš se i příště! :-)

    OdpovědětVymazat