1. etapa LC - prolog na Velký Javorník

datum: 1.11.2015
účast + umístění: 29. Stoszek Jan 48. Krejčiříková Denisa 59. Krejčiříková Ivona 148. Orlíková Pavla 170. Hegedüs Robert 180. Beremlijski Petr 194. Hájková Lenka 232. Schwarzová Petra 252. Orlík Pavel 253.Janečka Rostislav 261. Böhmová Michaela
neúčast: se neomlouvá, prostě všichni ti ostatní z VZS, asi se někomu nechtělo (hmm, to nechápu) anebo třeba jen nemohli (ale tomu taky nerozumím)
počasí: ideální
atmoška: fantastická
nálada: skvělá až úžasná
forma: no jak u koho
ambice: umístění v topten až po doběhnout, dojít či přežít

       Lysacup je zase tady! Sakra, téměř stejnou větu jsem použil v loňském článku. No a co, nějak začít musím. A tak to třeba vezmu od sobotní noci. Po desáté jsem šel spát, nasadil jsem si čip na zápěstí a zavrtal se do peřin. Po chvíli jsem sundal čip, nějak mi totiž vadil, položil ho na noční stolek a chvíli ho pozoroval, pak už jsem usnul. Ráno se budím krásně odpočatý, těším se jako malé děcko, které chce běžet, rubat a všecko. Ranní stereotypy zůstaly stejné jako v předchozích osmi ročnících. No malinko se liší, postupně vyvíjejí a upravují dle aktuálních stavů. Každopádně v 8:32 byl Berďa přesně před domem a tentokrát já jsem dobíhal s malým zpožděním. Něco po deváté jsme pod skokanskými můstky ve Frenštátě. Jsem již nachystaný v běžeckém, takže se jdu rovnou rozklusat. Pak proběhl klasický ceremoniál s předáváním trikotů a skoky na lyžích. Po desáté se konečně řadíme na startovní čáru. Opět je nás pořádná hromada lidí. Je odstartováno a všichni se dali do pohybu. Já jsem vyrazil umírněně. Etapu si rozděluji na tři části a rád bych to zvládl v celoběhu. Nejdříve dvakrát zvládnout schody. Beru to hezky po jednom, jen tak zlehka poskakuji a docela si to užívám. Na prvních schodech jsem lehce ztratil, ale na druhých už se to srovnalo. Potom následuje zvlněný terén k úpatí hory, který je hodně běžecký a je tedy třeba natáhnout krok a vytvořit si nějakou pozici a snažit se ji udržet. V tomto úseku jsem si bezvadně rozvrhl tempo a stále v pohodě doběhl k serpentinám. Teď je třeba začít rubat, jsem pevně rozhodnutý nepřejít do chůze. Listí sice trošku klouže, ale dávám pozor na každý došlap, abych neztrácel. Spíše se přibližuji k borcům před sebou. To mě dost motivuje až do konce, zrychlit sice nejde, tak alespoň nedat se předběhnout někým za mnou. Najednou se vynořím z lesa a pípám si čip. Teda uteklo to rychle. Tuším, že bych mohl být i nový osobáček. A fakt že jo, o celou jednu minutu. Mám trochu čas, než začnou dobíhat ostatní z oddílu tak se jdu projít kolem a pokochat se výhledy. Společně s dalšími běžci se zdravíme a hodnotíme dnešek, jak se komu dařilo. Všeobecně panuje velmi dobrá pohoda a spousta pozitivní energie proudí kolem. Ještě jednou se ohlížím za etapou, že mi to uběhlo strašně rychle, jak bych byl občas i v nějakém tranzu a nesoustředil se. Ale asi dobré. Umístění je solidní, jsem opět spokojen, že i tento ročník budu doufám vylepšovat své nejlepší časy. Tak už zbylo jen vyběhnout na rozhlednu, protože když je někde nějaký vyšší pevný bod, tak tam prostě musím. Koukám na Lysou jak na dlani a pomyslím si, že už za týden tam budu znova. Je mi trochu chladno, protože fouká, takže honem seběhnout dolů do tepla.
       No a na zpáteční cestě nesměla chybět zajímavá kuriozita. Jeli jsme auty a hledali hospodu. V první bylo úplně plno a devět lidí by si nesedlo. Tak jsme jeli dál. V druhé bylo úplně zavřeno. Tak jsme ani nezastavili, otočili auta a jeli dál. Ve třetí hospodě, teď to lehce zní jako pohádka, bylo otevřeno, sedli jsme si a chtěli objednat. Já osobně měl chuť na jedno pivo. Postupně si někteří něco dávali, ale najednou se zjistilo že není pivo na čepu. Prý se nějak uzavírala sezona. Asi jako něco, že lidi nemají na podzim a v zimě žízeň. No nechápu. Tak mi dejte lahváč! Není! Dal jsem si tři decky kofoly, předstíral jsem pohodu, ale spíše jsem byl mírně zaražen. No tak někdy jindy. A to bylo všechno.