Datum závodu: 14. 4. 2016
Parametry: 24,5 km, 1550m+
Účast: já a Deni, Beskydští Nomádi (Hanka, Tom, Martin)
Tento závod se díky dobré propagaci vrývá nenásilně do povědomí úplně všem.
I těm, kteří se ho snaží z nějakého důvodu neregistrovat - tedy i mně. Ještěd,
Perun, Čtyřlístek. Nebude toho moc? Únava s končícím LysaCupem myšlenkám
na závodění příliš nenahrává, Ještěd SkyRace se tak beznadějně vyprodává, moje
jméno ve startovní listině chybí. Váhat se v tomto případě nevyplácí. Březnová
viróza mě vnitřně utvrzuje v tom, že na Ještěd si budu muset rok počkat. Zlomená a demotivovaná z neschopnosti se
zase rozběhat sleduju z povzdálí přibývající info a sama sebe přesvědčuju,
jak je vlastně dobře, že nebudu startovat...
Týden před závodem mě z melancholie nenápadně vytrhává Deni: koukni,
někteří prodávají startovky... Forma, neforma, najednou je těch důvodů proč jet
tak moc!!!
Den před startem. Telefonuju na všechny možné pobočky České pošty,
centrální sklad, dokonce volám i samotnému řidiči rozvážející balíčky. Hodinu
před domluveným odvozem do Liberce vyzvedávám ztracený balíček s botami.
No nic, tak si je rozběhám během závodu. Mám na to 24 km. Obouvám je aspoň na
cestu. V autě pak zjišťuju, že podobně jsme na tom hned 4 z 5tičlenné
posádky. My z Beskyd se toho nebojíme! :-)
Předzávodní pohodu dotváří perfektní zázemí kilometr od místa startu. Večer
stíháme ještě krátkou procházku, zkoukneme část prvního stoupání, pak už jen
šetříme síly. Ranní mírný deštík nás nemůže nijak rozhodit, po rozběhání
zjišťujeme, že je navíc celkem teplo a z hlediska počasí se není čeho bát.
Na start se vydávám přesto s velkými obavami, fakt se bojím, a i když reálně
vlastně není čeho, o nic nejde. Cíl je jen dokončit, sen je první desítka žen,
a když to nepůjde vůbec, tak aspoň potrénuju přece na Peruna. Je zvláštní, jak
si sama dokážu udělat z radosti stresující záležitost, a vlastně úplně
zbytečně.
Vybíháme. Míříme širokou pozvolnou cestou ke skokanským můstkům,
následující úvodní větší stoupání dává tušit, že závod nebude zadarmo. Po
kilometru sbíháme po sněhovém podkladu opět dolů a napojujeme se na lesní
pěšinu. Trasa pokračuje nezvykle dlouhou skoro „atletickou“ pasáží, příjemný
běhatelný trail mi ale dává celkem zabrat. První polovina vedoucí po zpevněných
cestách nebo lesních pěšinkách je opravdu hodně běžecká a pocitově mi moc
nesedí, na to nejsem fakt asi pořádně rozběhaná. Zbytky sněhu na hřebenech mě
zavedou ve vzpomínkách do Beskyd. Druhá „skyrunnerská“ polovina, ve které se dvakrát
objevíme na Ještědu, je opravdu krásná. Možná ji tak vnímám díky větší fyzické
pohodě, ale bavila mě mnohem víc. V závěru stoupání se dostáváme na kamenitou
suť, po čtyřech lezeme vzhůru a je jen dobře, že přes mlhu nevidíme, jak moc vysoko
se musíme dostat. Seběh je příjemnou změnou, navíc i v Beskydech máme
mnohem drsnější úseky, takže si tyhle části celkem užívám. Asi by bylo dost zajímavé, kdyby trasa byla vedena
opačně a my bychom museli slézat strmé pasáže, kterými jsme stoupali. Druhý výběh,
v mém případě výstup, je výživnější, závěrečná pasáž je delší a zaručuje
intenzivní prožitek každému závodníkovi. Poslední pár kilometrů a seběh strmě
dolů po travnaté sjezdovce tělo už snadno nepřijímá, ozývají se lehce křeče, přesto
je to paráda - vím, že se do cíle dostanu.
Dobíhám jako 8. žena v čase 2:41:36, celkově 95. místo. Deni s Hankou
dobíhaly téměř společně, pyšní se 5. a 6. nejlepším ženským umístěním s časy
2:34:07 a 2:34:10 (celkově 71. a 72. místo). Tom si vybojoval 10. místo časem 2:08:46,
Martin se na závod hodně těšil a nastoupil i přes virózu s odhodláním to
zkusit, kdyby to přece jen šlo. Nakonec to i běželo, ale ne úplně podle
představ, a tak zvolil rozumné rozhodnutí – dát prostor tělu k úplnému uzdravení
a pošetřit síly na jiný závod.
My tři beskydské ženy jsme se brzo setkaly v prostoru cíle a všechny
jsme jen zářily a byly opravdu šťastné, že jsme to zvládly :-). Tom může být
taky víc než jen spokojený. Navíc, oficiálně vyhlášenou soutěž mezi běžeckými oblastmi (každý závodník měl možnost zastupovat Prahu, Liberec nebo Beskydy) vyhráli Beskyďáci, kteří si to aspoň na pódiu pořádně užili a následně to oslavili (výhrou byla piva a taky třílitrová vodka) ;-).
Radost z výkonů a všudypřítomná pohoda, která se mezi závodníky linula,
byla asi tou největší vizitkou dobré akce. Skvělé jídlo, vyhlášení nejlepších a
pozávodní program byl příjemnou tečkou celého závodu. Samozřejmě, chyby byly (ač
naši skupinu neovlivnily), ale zpětná vazba a hlavně vůle a schopnost organizátorů
na zpětnou vazbu reagovat posune určitě celou akci ještě o level výše.
