JEŠTĚD SkyRace

Datum závodu: 14. 4. 2016

Parametry: 24,5 km, 1550m+

Účast: já a Deni, Beskydští Nomádi (Hanka, Tom, Martin)

Tento závod se díky dobré propagaci vrývá nenásilně do povědomí úplně všem. I těm, kteří se ho snaží z nějakého důvodu neregistrovat - tedy i mně. Ještěd, Perun, Čtyřlístek. Nebude toho moc? Únava s končícím LysaCupem myšlenkám na závodění příliš nenahrává, Ještěd SkyRace se tak beznadějně vyprodává, moje jméno ve startovní listině chybí. Váhat se v tomto případě nevyplácí. Březnová viróza mě vnitřně utvrzuje v tom, že na Ještěd si budu muset rok počkat.  Zlomená a demotivovaná z neschopnosti se zase rozběhat sleduju z povzdálí přibývající info a sama sebe přesvědčuju, jak je vlastně dobře, že nebudu startovat...

Týden před závodem mě z melancholie nenápadně vytrhává Deni: koukni, někteří prodávají startovky... Forma, neforma, najednou je těch důvodů proč jet tak moc!!!

Den před startem. Telefonuju na všechny možné pobočky České pošty, centrální sklad, dokonce volám i samotnému řidiči rozvážející balíčky. Hodinu před domluveným odvozem do Liberce vyzvedávám ztracený balíček s botami. No nic, tak si je rozběhám během závodu. Mám na to 24 km. Obouvám je aspoň na cestu. V autě pak zjišťuju, že podobně jsme na tom hned 4 z 5tičlenné posádky. My z Beskyd se toho nebojíme! :-)

Cesta s Beskydskými Nomády mi i Deni rychle a příjemně utíká. Hanka, Martin a Tom nejsou jen skvělí běžci, ale především fajn lidi, kteří se naštěstí nezavírají jen do bubliny běhu, a tak se ze společné cesty na závod stává krásný výlet zpestřený návštěvou kavárny v Litomyšli, nedělním pozávodním výšlapem na Ještěd s ochutnávkou tamní kávy a nostalgickou zastávkou na kávu v Olomouci při cestě zpět. Ano, máme rádi kávu :-).

Předzávodní pohodu dotváří perfektní zázemí kilometr od místa startu. Večer stíháme ještě krátkou procházku, zkoukneme část prvního stoupání, pak už jen šetříme síly. Ranní mírný deštík nás nemůže nijak rozhodit, po rozběhání zjišťujeme, že je navíc celkem teplo a z hlediska počasí se není čeho bát. Na start se vydávám přesto s velkými obavami, fakt se bojím, a i když reálně vlastně není čeho, o nic nejde. Cíl je jen dokončit, sen je první desítka žen, a když to nepůjde vůbec, tak aspoň potrénuju přece na Peruna. Je zvláštní, jak si sama dokážu udělat z radosti stresující záležitost, a vlastně úplně zbytečně.

Vybíháme. Míříme širokou pozvolnou cestou ke skokanským můstkům, následující úvodní větší stoupání dává tušit, že závod nebude zadarmo. Po kilometru sbíháme po sněhovém podkladu opět dolů a napojujeme se na lesní pěšinu. Trasa pokračuje nezvykle dlouhou skoro „atletickou“ pasáží, příjemný běhatelný trail mi ale dává celkem zabrat. První polovina vedoucí po zpevněných cestách nebo lesních pěšinkách je opravdu hodně běžecká a pocitově mi moc nesedí, na to nejsem fakt asi pořádně rozběhaná. Zbytky sněhu na hřebenech mě zavedou ve vzpomínkách do Beskyd. Druhá „skyrunnerská“ polovina, ve které se dvakrát objevíme na Ještědu, je opravdu krásná. Možná ji tak vnímám díky větší fyzické pohodě, ale bavila mě mnohem víc. V závěru stoupání se dostáváme na kamenitou suť, po čtyřech lezeme vzhůru a je jen dobře, že přes mlhu nevidíme, jak moc vysoko se musíme dostat. Seběh je příjemnou změnou, navíc i v Beskydech máme mnohem drsnější úseky, takže si tyhle části celkem užívám. Asi by bylo dost zajímavé, kdyby trasa byla vedena opačně a my bychom museli slézat strmé pasáže, kterými jsme stoupali. Druhý výběh, v mém případě výstup, je výživnější, závěrečná pasáž je delší a zaručuje intenzivní prožitek každému závodníkovi. Poslední pár kilometrů a seběh strmě dolů po travnaté sjezdovce tělo už snadno nepřijímá, ozývají se lehce křeče, přesto je to paráda - vím, že se do cíle dostanu.

Dobíhám jako 8. žena v čase 2:41:36, celkově 95. místo. Deni s Hankou dobíhaly téměř společně, pyšní se 5. a 6. nejlepším ženským umístěním s časy 2:34:07 a 2:34:10 (celkově 71. a 72. místo). Tom si vybojoval 10. místo časem 2:08:46, Martin se na závod hodně těšil a nastoupil i přes virózu s odhodláním to zkusit, kdyby to přece jen šlo. Nakonec to i běželo, ale ne úplně podle představ, a tak zvolil rozumné rozhodnutí – dát prostor tělu k úplnému uzdravení a pošetřit síly na jiný závod.

My tři beskydské ženy jsme se brzo setkaly v prostoru cíle a všechny jsme jen zářily a byly opravdu šťastné, že jsme to zvládly :-). Tom může být taky víc než jen spokojený. Navíc, oficiálně vyhlášenou soutěž mezi běžeckými oblastmi (každý závodník měl možnost zastupovat Prahu, Liberec nebo Beskydy) vyhráli Beskyďáci, kteří si to aspoň na pódiu pořádně užili a následně to oslavili (výhrou byla piva a taky třílitrová vodka) ;-).

Radost z výkonů a všudypřítomná pohoda, která se mezi závodníky linula, byla asi tou největší vizitkou dobré akce. Skvělé jídlo, vyhlášení nejlepších a pozávodní program byl příjemnou tečkou celého závodu. Samozřejmě, chyby byly (ač naši skupinu neovlivnily), ale zpětná vazba a hlavně vůle a schopnost organizátorů na zpětnou vazbu reagovat posune určitě celou akci ještě o level výše. 

My pojedeme za rok určitě znovu!!!

 Výsledky zde