Týden zakončený Krakovským maratonem a začínající pondělkem 9. 5. 2016 byl pro mě průběžný už od pondělí. V pondělí kulaté narozeniny a poslední přípravy na úterní habilitační přednášky, v úterý samotná habilitace, pak jsem se trochu vzpamatoval a v sobotu hurá do Krakova na nedělní maraton. Do Krakova jsme jeli třemi auty ve složení já, Lenia, Peťka, Honza, Martin, Django, Orel, Pája, Bob, Kačenka a Elenka. V Krakově jsme našli náš hotel a na recepci ukázali mezinárodní rozhled i schopnost naslouchat, protože jsme plynně komunikovali v angličtině, polštině, češtině i němčině a přesto jsme se dokázali ubytovat. Zašli pro startovní čísla, snědli těstoviny své i těch, kteří měli běžet a nakonec vůbec nepřijeli, a prošli se po městě. Pak jsme dlouze hledali restauraci a když jsme ji našli, tak jsme pili a jedli až do večera. Následoval ještě míting u mě na pokoji, kde jsme vše domluvili a následoval odchod do vlastních postelí a spánek, který aspoň mě dost chyběl celý týden.
V neděli ráno jsme se sešli u recepce a našla se dokonce i Míša a Oli, které sice přijely se svým pánským doprovodem již v sobotu, ale měly svůj program i s pány. ;-) Pak následovala cesta na start, předstartovní protažení, předstartovní focení a předstartovní zimečka. A v devět hodin následoval START.
Maraton v Krakově je dvoukolový. Probíhá se centrem města kolem hradu, hodně úseků se běží kolem Visly a hlavně je fakt dobře zorganizovaný. Občerstvovačky jsou krásně dlouuuhé, je tam všeho dost a pořadatelé to ochotně nabízejí. Tedy až na sůl, ta je v Krakově nad zlato. :-) A hlavně jsou v Krakově výborní fanoušci a skvělé kapely, které mi hodně pomohly. Když už jsme u fanoušků, tak chci zmínit i naše. Přes SMS nás podporovali Koudy, Ivon a Ulča. Můj speciální dík patří Deni za její dárek - motiv z Malého prince a heslo "s vírou, nadějí a láskou ve věci příští" - který mi poslala, mě hnal dopředu celou dobu až do cíle. A hlavně mě hnal Martin, který mi dělal prvních 35 km parťáka a vodiče. A byl naprosto skvělý! No, a na trati byla hlasitou podporou Kačenka a Jarek, který vyjel v půl čtvrté ráno na kole a nečekaně se objevil na trati, vše vtipně glosoval, fandil a točil. Dalšími fanoušky v Krakovských ulicích byly Oli a Míša.
A teď něco k našim závodníkům:
Vzadu nás jistil Orel, který to nakonec zvládl, doběhl do cíle a byl jen o pár minut horší než naše Deni na Perun SkyMarathonu, který se běžel 7. 5. Vzhledem k tomu, co vše v sobotu snědl a vypil, to považuji za neskutečný výkon!
Stabilní výkon podali Django a Bob a i přesto, že na trénink neměli moc času, to v pohodě doběhli v pěkném čase.
Peťka běžela svým klasickým stylem na design "vystrčený zadeček, předkloněný hrudníček" a do cíle doběhla v pohodě, zcela odpočatá a plná svých ostrých vtípků.
Parádní vstup do závodu předvedla Pája. V druhé části ji potrápila krize, ale i tak dorvala maraton ve skvělém čase, za který zaslouží hluboké uznání!
Díky Martinovi preciznímu vedení jsem dobře běžel i já, i když mi to vydrželo jen 35 km. Pak už přišla krize, křeče, vyčerpání. Spasilo mě až povzbuzování kapely na 38. km a pak čokoláda na 40. km. Čas pod 3:30 to nakonec nebyl, ale i tak mám krásný osobák, který bych vůbec nečekal.
Martin měl před maratonem dost zdravotních obtíží, a tak na nějaký pro sebe excelentní čas nemyslel. Nakonec ale všem ukázal jaký je závodník. 35 km mě skvěle tahal a když jsem odpadl, tak dokázal zcela bezpečně zaběhnout pod 3:30. Prostě běžecký suverén.
Honza se pokusil dát maraton pod 3:00, ale poměrně silný vítr mu to nedovolil. Krakovský maraton je krásný, ale trať kolem řeky má své nevýhody. Prostě tam fouká. Honza sice pod 3:00 nedal, ale stejně ukázal, kdo je týmová jednička. :-)
A jako poslední si nechávám Leniu. Na startu do toho práskla a vydala se s Pájou vpřed v zatraceně rychlém tempu. Pak sice trochu tuhla a kolem 33. km jsem šel s Martinem dokonce na chvíli před ní, ale v neděli byl Krakov její. V závěru přepnula na vyšší obrátky a konečně to dokázala. Dala maraton pod 3:30. Byl to prostě Lenin MAGICKÝ KRAKOV!
Výsledky
Běh osvobození Ostravy – I AM BACK!!!
V neděli 8. 5. 2016 se konal již 37. ročník Běhu
osvobození Ostravy. Jak je vidno závod, který má tradici, se začal pořádat, když
někteří z naší partičky třicátníků ještě nebyli na světě :-). Běží se od památníku v Hrabyni, do Háje ve
Slezsku, přes Dobroslavice a Plesnou do Poruby na stadion Arrows, fakt moc
hezká trasa. Trať má necelých 14 km, i když oficiálně má mít 15 km. Tento závod
jsem běžela už před dvěma lety, ale to se kvůli nějakým dopravním omezením
běželo podél hlavní cesty. Je jen škoda, že se vždy kryje s pražským maratonem
a nemívá tak velkou účast. No nevadí, mně se to tentokrát oplatilo, ale o tom
později.
Na start jsem se postavila z našeho oddílu pouze
s Djangem a ten se obětoval a běžel se mnou – on na pohodu a já na své maximum.
Ale děkuji, doufám, že mu tyto kilometry pomohou k nějakému slušnému
krakovskému výsledku. Výstřelem z historické zbraně (trochu jsme se báli) závod
odstartoval sám honorární konzul Ruské federace Aleš Zedník.
S Djangem jsme běželi spíše vzadu, ale s výsledným
časem 1:16 jsem spokojena. Na mé poměry slušné. Trať je zvlněná, hodně rovinek
a seběhů, nejhorší bylo stoupání z Háje do Dobroslavic. Ten kopec nemám
ráda ani na kole, protože vypadá nenápadně, ale je strašně táhlý a dlouhý. Tam
jsem dokonce předběhla nějaké běžce a jednu běžkyni a to mi zaručilo třetí
místo v kategorii. Na vítěznou Petru Pastorovou to byl výkon samozřejmě o
několik tříd horší.
Vyhlašování výsledků provázel chaos, a podobně jako na
horské výzvě, i zde to pořadatelé zase popletli. Kurňa když už se mi nějakým
nedopatřením povede dostat se na bednu, tak oni normálně zapomenou. Ale to já
se zase nedám a moje soupeřka naštěstí hrála fair play a tak se nakonec vše vysvětlilo
a v dobré obrátilo. Jen jsem teda přišla o ten ceremoniál :-(.
A já? Jsem zase zpět! Od prosince pilně trénuji a je
to fajn. Po roce, kdy jsem se tak nějak hledala, běhat mě nebavilo, nová práce,
frmol s dětma, škola školka atd. jsem se vzchopila. Musela jsem odstranit nějaká
kila nadváhy, vybojovat si doma čas pro sebe, který rodina respektuje. Vřesinské
večery indiánského běhu ve cnotě, sněhu, dešti, kdy jsem trénovala spíš svou
hlavu než tělo, se oplatily. Mám radost. Další meta je půlmaraton pod dvě
hodiny v červnu v Olomouci, držte mi palce :-) a kurde přydejte.
Výsledky
Výsledky
KTRC Ostrava 2016
Ve středu jsem čistě náhodou zjistil, že v sobotu 30.4.2016 se koná zajímavý závod v Ostravě. Jde o trailový závod na 12km se startem, cílem a zázemím v prostorách Trojhalí Karolina. Trasa probíhá kolem Slezskoostravského hradu, vybíhá se na haldu Ema a také se běží podél řeky Ostravice s otočkou v Komenského sadech. Pořadatelé uvádějí i převýšení okolo 200m. Neváhal jsem ani minutku a na závod se zaregistroval. Nebylo ještě přihlášeno ani dvěstě lidí, takže startovné za tři stovky a platba až na místě v den závodu. Chystal jsem se sice na chalupu k rodičům v pátek, ale rovněž jsem cítil jedinečnou šanci si tento závod vyzkoušet.
Takže v sobotu o půl šesté ráno vyrážím jen na lehký klus se psem do lesíka, zjišťuji, že mě tahá levá achilovka, ale po třech kilácích to mizí. Pak si dávám ranní sprchu a kapučínko, snídaňové jablíčko si beru sebou cca na hodinku před závodem, protože sprinty se chodí na lačno, abych se z toho nepotentoval. V osm vyrážím s Filipem z L.A. (Lesní Albrechtice), abych před devátou byl v Trojhalí. Všechno jde docela hladce, Filip se zabaví na skateboardu, protože v dvojhalí jsou nějaké ty rampičky a já si střihnu závod pro radost. Těším se, protože to je zase něco nového v důvěrně známém okolí a to mám rád. Počasí je zcela ideální, nemám žádné ambice, jen běžet kolem 55minut, aby Filda dlouho nečekal. Atmosféra před desátou pěkně houstne, spousta nažhavených lidí se různě rozcvičuje, rozběhává a medituje tváří vstříc sluníčku. Pak se seřadíme mezi haly pod oblouk a vyrážíme se startovním výstřelem na trať. Fakt se nikam nehrnu, nejsem nastaven to drtit, ale hlavně si užít pohyb a běh. Spíše jako bych šel nějaký ostrý trénink. Nejdříve od trojhalí překonáváme přes starý most Ostravici, sbíháme pod cyklostezku až k řece a běžíme k soutoku s Lučinou, kde je trasa pěkně upravená, vysekaná tráva a lopuchy, přebíháme cyklolávku přes Lučinu k hradu, obíháme hrad a pak zase zpět k řece. Tady poprvé nasazuji do vyššího tempa, protože se cítím výborně, achilovka už je zahřátá a nebolí. Po lávce přebíháme přes Gagarinovo náměstíčko a uličkami se klikatíme až pod haldu. Zde přebíháme nejdříve přes severnější hrbolek haldy, pak krátký, ale prudký seběh, kde na zhruba deset vteřin zakufruju, ale pozici neztrácím, rychle se vracím po správné stezce a přebíháme k hlavnímu vrcholku. Je tam už výživnější stoupání, ale chůze tam nemá žádný smysl. Pak je drsný přímočarý seběh z haldy, kde někteří padali, ale jen asi sto metrů a hned se to mění v lesní pěšinu, ovšem v zatáčkách je nutno šikovně manévrovat. Brzy se zase připojuji na silnici a chodníky a sbíhám až k Slezské radnici. Pak ještě nějaké ty schody kolem tanku a obloučkem zase hned dolů na Gagarinovo nám. a přes lávku až na druhý břeh. Běžím Komenského sady pár set metrů a následuje otočka dolů až k řece a zpět k lávce Unie a hradu. Zbývá asi dvou kilometrová rovina, valím už naplno, protože pár desítek metrů za mnou je nějaký solidní pronásledovatel. Později zjistím, že z mé kategorie. Tempo se dá udržet a dá se říct, že si hlídám umístění. Před Karolinou naposledy přeběhnout pětimetrový val a jsem v cíli. Kousek za obloukem mě už čeká Filip, plácneme si, jedno malé obejmutí a navíc mě chválí, že jsem tu rychle. Oficiální čas je 51:57, zvítězil samozřejmě borec z Třinca Licháč fanTom z Lysacupu za parádních 43:48. Když jsem se konečně trochu srovnal, napil a snědl nějaké těstoviny, tak jsem od kamarádů zjistil, že visí průběžné výsledky a že si dokonce vylezu na bednu za 2.místo v kategorii. Což je bezva, protože zase tak často se to neděje. Ovšem hlavní zážitek je ta samotná trasa a jsem moc rád, že jsem zase poznal Ostravu trochu jinak a všem ostatním mohu jen doporučit.
Takže v sobotu o půl šesté ráno vyrážím jen na lehký klus se psem do lesíka, zjišťuji, že mě tahá levá achilovka, ale po třech kilácích to mizí. Pak si dávám ranní sprchu a kapučínko, snídaňové jablíčko si beru sebou cca na hodinku před závodem, protože sprinty se chodí na lačno, abych se z toho nepotentoval. V osm vyrážím s Filipem z L.A. (Lesní Albrechtice), abych před devátou byl v Trojhalí. Všechno jde docela hladce, Filip se zabaví na skateboardu, protože v dvojhalí jsou nějaké ty rampičky a já si střihnu závod pro radost. Těším se, protože to je zase něco nového v důvěrně známém okolí a to mám rád. Počasí je zcela ideální, nemám žádné ambice, jen běžet kolem 55minut, aby Filda dlouho nečekal. Atmosféra před desátou pěkně houstne, spousta nažhavených lidí se různě rozcvičuje, rozběhává a medituje tváří vstříc sluníčku. Pak se seřadíme mezi haly pod oblouk a vyrážíme se startovním výstřelem na trať. Fakt se nikam nehrnu, nejsem nastaven to drtit, ale hlavně si užít pohyb a běh. Spíše jako bych šel nějaký ostrý trénink. Nejdříve od trojhalí překonáváme přes starý most Ostravici, sbíháme pod cyklostezku až k řece a běžíme k soutoku s Lučinou, kde je trasa pěkně upravená, vysekaná tráva a lopuchy, přebíháme cyklolávku přes Lučinu k hradu, obíháme hrad a pak zase zpět k řece. Tady poprvé nasazuji do vyššího tempa, protože se cítím výborně, achilovka už je zahřátá a nebolí. Po lávce přebíháme přes Gagarinovo náměstíčko a uličkami se klikatíme až pod haldu. Zde přebíháme nejdříve přes severnější hrbolek haldy, pak krátký, ale prudký seběh, kde na zhruba deset vteřin zakufruju, ale pozici neztrácím, rychle se vracím po správné stezce a přebíháme k hlavnímu vrcholku. Je tam už výživnější stoupání, ale chůze tam nemá žádný smysl. Pak je drsný přímočarý seběh z haldy, kde někteří padali, ale jen asi sto metrů a hned se to mění v lesní pěšinu, ovšem v zatáčkách je nutno šikovně manévrovat. Brzy se zase připojuji na silnici a chodníky a sbíhám až k Slezské radnici. Pak ještě nějaké ty schody kolem tanku a obloučkem zase hned dolů na Gagarinovo nám. a přes lávku až na druhý břeh. Běžím Komenského sady pár set metrů a následuje otočka dolů až k řece a zpět k lávce Unie a hradu. Zbývá asi dvou kilometrová rovina, valím už naplno, protože pár desítek metrů za mnou je nějaký solidní pronásledovatel. Později zjistím, že z mé kategorie. Tempo se dá udržet a dá se říct, že si hlídám umístění. Před Karolinou naposledy přeběhnout pětimetrový val a jsem v cíli. Kousek za obloukem mě už čeká Filip, plácneme si, jedno malé obejmutí a navíc mě chválí, že jsem tu rychle. Oficiální čas je 51:57, zvítězil samozřejmě borec z Třinca Licháč fanTom z Lysacupu za parádních 43:48. Když jsem se konečně trochu srovnal, napil a snědl nějaké těstoviny, tak jsem od kamarádů zjistil, že visí průběžné výsledky a že si dokonce vylezu na bednu za 2.místo v kategorii. Což je bezva, protože zase tak často se to neděje. Ovšem hlavní zážitek je ta samotná trasa a jsem moc rád, že jsem zase poznal Ostravu trochu jinak a všem ostatním mohu jen doporučit.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
