Rád bych se jen krátce zmínil o jedné bezva akcičce, která se konala na stadionu MK Seitl v Martinově dne 25.8.2018. Již při běhu Obramicemi mi Radek Luksza sdělil, že na Jesenickém maratonu běží svůj 49. kousek. Hned týden na to si chtěl uspořádat 50. maraton jako takovou menší soukromou akci a pozval mě, abych se případně zúčastnil. Původně jsem měl jiné plány, které zhatilo počasí a nakonec jsem se rozhodl pro dopolední, tréninkový maraton.
Start byl naplánován na 9:00, což je bezvadný čas, protože po poledni může mít běžec hotovo. Sešlo se nás celkem 17 a tratě byly různé: celý maraton, půlka, jednatřicítka i čtvrtka. Pro opozdilce se dalo startovat i v deset nebo dokonce v jedenáct hodin. Takže to fakt bylo takové fajně libovolné. Člověk nebyl vůbec ve stresu ze závodu, spíše to působilo jako ty tréninkové úterky na stadioně v Porubě.
Já jsem tam ráno dorazil tramvají, od tramvaje k místu startu jsem se lehce rozklusal, pak se převlékl a nachystal na start. Dobře jsem se vyspal a těšil se jak si otestuju formu. V plánu jsem měl běžet dvě vyrovnané půlky v kuse hezky každá po sto minut, čili jsem cílil na čas 3:20. Věděl jsem, že trať je rovina, takže záleží jen dobře rozvrhnout počáteční tempo. Naštěstí tam byl zkušený Broněk Hlaváč, se kterým jsme se sběhli hned na prvních stovkách metrů a zvolili pohodlné konverzační tempo. První tři kola jsme vyloženě prokecali, ale rychlost jsme si drželi přiměřeně dobrou. Běžet se mělo osm okruhů po 5274,375m. Po tetím kole jsem snědl pořádný banán, protože na brzké snídani jsem zvládl jen pořádné výživné jablko. Pil jsem kromě prvního tak v každém kole jonťák nebo vodu. V půlce jsem dal tekuté magnezko jako prevenci. Ve druhém půl maratonu jsem již na Broňka pravidelně ztrácel pár kroků a vteřinek, už se neklábosilo, prohlubovala se únava, ale tempo se drželo, nálada neklesala, takže vše v pořádku. Často jsme se míjeli i s ostatními borci, tak jsme se furt zdravili, hecovali, usmívali, prostě udržovali povznesenou náladu. Před posledním kolem jsem na kolegu ztrácel již dvě minuty, on si však na poslední otočce musel odskočit do křaku, takže v cíli to byla nakonec jen minutka. Plán splněn do puntíku, druhá půle o kousek rychlejší než první, takže velká spokojenost. Nohy sice bolely, ale přinutil jsem se aspoň trochu naboso, po hřišti vyklusat. Pak už jen klasicky zajít do sprchy, převlíct do civilu a sednout si k pivku. Radek dokončil svůj Padesátý těsně pod čtyři, tak jsme mu všichni gratulovali. Jelikož zajistil bečku i klobásky, tak byla i výborná maratonská párty. Partě z MKS právem patří zasloužený potlesk za skvělou organizaci, zázemí a společnost. Určitě se budu chtít zúčastnit podobné akce i v budoucnu.
Výsledky a zejména mezičasy po každém kole se dají prohlédnout na webu MKS v sekci výsledky - 50. maraton Radka Lukszy.
Běh Olbramicemi 2018
V neděli 12.8.2018 Běžecký klub TJ Olbramice uspořádal 4. ročník běhu Olbramicemi. Já jsem se účastnil poprvé, protože jsem tento závod téměř neznal. Naštěstí tam v minulosti běžela naše Lenia, která nás na něj upozornila několik dní předem a protože jsem neměl žádné podstatné víkendové plány rozhodl jsem se zúčastnit. Dle propozic vše nasvědčovalo tomu, že to může být bezva závod, na který stačí přijet, zaplatit startovné a vyběhnout. Dokonce jsem i využil elektronického přihlášení, aby registrace na místě proběhla plynuleji. Podle mapky se dalo předpokládat, že to bude příjemně běhatelný krosík s nějakými kopečky, tak jsem se docela těšil na otestování letní formy. Dalším překvapením posléze bylo, že trasa většinou probíhá ve stínu lesa a dvě občerstvovačky na 16-ti kilometrech byl možná až zbytečný luxus.
Z Ostravy mě vzaly holky Lenia a Peťka autem v 9 hodin, na místo jsme dojeli asi za dvacet minut, pohodlně jsme zaparkovali a šli se registrovat. Také ještě dorazil i Jarek na kole a rozšířil naši VZS účast na čtyři členy. Veškeré zázemí jsme měli na fotbalovém hřišti včetně šaten a sprch, organizace byla opravdu bezvadná. Po nezbytné rozcvičce a rozklusání jsme se shromáždili na startu v nedalekém parčíku. V 10 hodin bylo odstartováno. Vyrazili jsme na 16km trasu, k dispozici byl ještě i 4km běh. Hned po startu začalo výživné stoupání do kopce, tak jsem se zbytečně nikam nehnal. Pár set metrů mě možná trochu blokovala mládež, která běžela právě ty 4 km, ale brzy se na kopečku oddělili, pak jsem předbíhal Jarka a při prvním seběhu z kopce, se had běžců postupně natahoval. Opustili jsme obec a přes pole a louky vběhli do lesů, kde bylo teplotně docela příjemně. Rovinaté úseky jsem běžel solidní rychlostí, ve stoupáních jsem pak měl pocit, že dřu na doraz. Musel jsem ovšem pamatovat i na závěrečné kilometry. Již ve třetině trasy jsem si všiml, že předbíhám Vojtu Gruchalu, kterému se v ten den moc nevedlo. Pak jsem s dalšími dvěma borci pokračoval dál ve slušném tempu. V druhé polovině bylo pár prudších úseků, kde by se hodila i terénní obuv, ale počasí posledních dní udrželo trať v suchu, myslím že jsme přeskakovali jen jeden malý potůček. U první občestvovačky jsem si dal kelímek vody a rychle běžel dál, abych udržel naši trojici. Na druhé jsem si z kelímku jen dvakrát lokl a věděl, že cíl už bude blízko. Trojice se nám natáhla, byl jsem uprostřed, tak už jsem se jen snažil udržet aktuální pozici, v posledním kopci jsem se fakt trápil, zpomaloval, ale nechtěl jsem přejít do chůze. Posledních pár set metrů je z kopce, tak jsem pustil nohy co to šlo. Kousek před cílem ještě dorazil Berďa na kole a pořídil nám všem pěkné fotečky z doběhu i v cíli. Dokončil jsem na celkově osmém místě, osm a půl minuty za vítězem, takže jsem byl úplně spokojen.
Postupně jsme se v cíli sešli všichni čtyři v dobré náladě, bez zranění a spokojení s výsledky. Jeden cyklista, co čekal v cíli, měl na telefonu v přímém přenosu i maraton žen z Berlínské Evropy a právě i Evička Vrabcová-Nývltová doběhla pro bronzovou medaili. A to také zpříjemní den. V klidu jsme si šli lehounce vyklusat naboso po hřišti, udělali jsme nějaký nezbytný strečink a v parném dni si pak dali nutnou sprchu. Potom následovalo to nejpříjemnější: pivo a klobása. Dva ze čtyř jsme šli na bednu v kategoriích, takže oddílová mise byla docela úspěšná. Lenia měla pravdu, že závod je bezva a snad si zase v příštích ročnících přijedeme zaběhat.
Z výsledků: 8.(2.) Jan Stoszek
13.(5.) Jaromír Wojtyla
34.(1.) Lenka Hájková
43.(4.) Petra Schwarzová
Na závěr patří poděkování Berďovi za prima fotky a povzbuzení před cílem a taky všem ostatním běžkyním a běžcům za skvělou společnost.
Z Ostravy mě vzaly holky Lenia a Peťka autem v 9 hodin, na místo jsme dojeli asi za dvacet minut, pohodlně jsme zaparkovali a šli se registrovat. Také ještě dorazil i Jarek na kole a rozšířil naši VZS účast na čtyři členy. Veškeré zázemí jsme měli na fotbalovém hřišti včetně šaten a sprch, organizace byla opravdu bezvadná. Po nezbytné rozcvičce a rozklusání jsme se shromáždili na startu v nedalekém parčíku. V 10 hodin bylo odstartováno. Vyrazili jsme na 16km trasu, k dispozici byl ještě i 4km běh. Hned po startu začalo výživné stoupání do kopce, tak jsem se zbytečně nikam nehnal. Pár set metrů mě možná trochu blokovala mládež, která běžela právě ty 4 km, ale brzy se na kopečku oddělili, pak jsem předbíhal Jarka a při prvním seběhu z kopce, se had běžců postupně natahoval. Opustili jsme obec a přes pole a louky vběhli do lesů, kde bylo teplotně docela příjemně. Rovinaté úseky jsem běžel solidní rychlostí, ve stoupáních jsem pak měl pocit, že dřu na doraz. Musel jsem ovšem pamatovat i na závěrečné kilometry. Již ve třetině trasy jsem si všiml, že předbíhám Vojtu Gruchalu, kterému se v ten den moc nevedlo. Pak jsem s dalšími dvěma borci pokračoval dál ve slušném tempu. V druhé polovině bylo pár prudších úseků, kde by se hodila i terénní obuv, ale počasí posledních dní udrželo trať v suchu, myslím že jsme přeskakovali jen jeden malý potůček. U první občestvovačky jsem si dal kelímek vody a rychle běžel dál, abych udržel naši trojici. Na druhé jsem si z kelímku jen dvakrát lokl a věděl, že cíl už bude blízko. Trojice se nám natáhla, byl jsem uprostřed, tak už jsem se jen snažil udržet aktuální pozici, v posledním kopci jsem se fakt trápil, zpomaloval, ale nechtěl jsem přejít do chůze. Posledních pár set metrů je z kopce, tak jsem pustil nohy co to šlo. Kousek před cílem ještě dorazil Berďa na kole a pořídil nám všem pěkné fotečky z doběhu i v cíli. Dokončil jsem na celkově osmém místě, osm a půl minuty za vítězem, takže jsem byl úplně spokojen.
Postupně jsme se v cíli sešli všichni čtyři v dobré náladě, bez zranění a spokojení s výsledky. Jeden cyklista, co čekal v cíli, měl na telefonu v přímém přenosu i maraton žen z Berlínské Evropy a právě i Evička Vrabcová-Nývltová doběhla pro bronzovou medaili. A to také zpříjemní den. V klidu jsme si šli lehounce vyklusat naboso po hřišti, udělali jsme nějaký nezbytný strečink a v parném dni si pak dali nutnou sprchu. Potom následovalo to nejpříjemnější: pivo a klobása. Dva ze čtyř jsme šli na bednu v kategoriích, takže oddílová mise byla docela úspěšná. Lenia měla pravdu, že závod je bezva a snad si zase v příštích ročnících přijedeme zaběhat.
Z výsledků: 8.(2.) Jan Stoszek
13.(5.) Jaromír Wojtyla
34.(1.) Lenka Hájková
43.(4.) Petra Schwarzová
Na závěr patří poděkování Berďovi za prima fotky a povzbuzení před cílem a taky všem ostatním běžkyním a běžcům za skvělou společnost.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
