XVI. ročník Běhu na Praděd 2011
V sobotu jsme se za téměř aprílového počasí vydali zdolat nejvyšší vrchol Moravy - Praděd. Startovalo se z parkoviště Hvězda, trasa o délce 9,6 km vedla po asfaltové cestě přes Ovčárnu až k vysílači na vrcholu. Na startu se sešlo celkem 156 běžkyň a běžců, mezi nimi i spousta známých tváří z LysaCupu. Že se zima a s ní LysaCup nezadržitelně blíží, připomínala kromě letáčku s propozicemi, i teplota. Dole na parkovišti bylo hezkých 5 stupňů, na vrcholu kolem nuly. Opět tak došlo na oblíbenou větu….“Co na sebe ?“. Někteří volili čepici a rukavice, jiní trenýrky a tričko.
Za VZS jsme nastoupili v sestavě Stoša, Jarek a já, jako doprovod nám kryla záda Majda. Za mírného deště jsme vyrazili vstříc 660 výškovým metrům. Kousek pod Ovčárnou se déšť postupně změnil ve sněžení a „trenýrkářů“ mi začalo být trošičku líto. Kilometr před cílem se přidal silný vítr, a kdybych neměl dost problému sám se sebou, asi bych nad jejich údělem zaplakal. Po doběhu jsem Jarkovi do kamery podrobně vylíčil, jak se mi běželo ( viz.video ), občerstvili jsme se vizovickým ionťákem a utíkali dolů.
Podle očekávání byl z nás nejlepší Stoša ( nejen ve zpěvu ) 54:01, Jarek 55:07 a Ruda 57:38.
Celkové výsledky i fotogalerie jsou na stránkách http://www.iscarex.cz/sport
autor: Ruda
Za VZS jsme nastoupili v sestavě Stoša, Jarek a já, jako doprovod nám kryla záda Majda. Za mírného deště jsme vyrazili vstříc 660 výškovým metrům. Kousek pod Ovčárnou se déšť postupně změnil ve sněžení a „trenýrkářů“ mi začalo být trošičku líto. Kilometr před cílem se přidal silný vítr, a kdybych neměl dost problému sám se sebou, asi bych nad jejich údělem zaplakal. Po doběhu jsem Jarkovi do kamery podrobně vylíčil, jak se mi běželo ( viz.video ), občerstvili jsme se vizovickým ionťákem a utíkali dolů.
Podle očekávání byl z nás nejlepší Stoša ( nejen ve zpěvu ) 54:01, Jarek 55:07 a Ruda 57:38.
Celkové výsledky i fotogalerie jsou na stránkách http://www.iscarex.cz/sport
autor: Ruda
MMM tj. Medzinárodný Maraton Mieru KOŠICE
je to sice s odstupem, ale teprve teď jsem schopen psát o maratonu, aniž by se mi při tom uzlovaly nohy. A taky to byla trochu válka nervů, kdo udělá zápis. Prohrál jsem.
Do Košic jsme vyrazili v sestavě Berďa, Stoša, Jarek, já a jako morální podpora Soňa. Košice nás uchvátily. Košické náměstí je úžasné. Krásné stavby, zajímavá fontána, zvonkohra a ...spousta lidí. Žilo to tam dlouho do noci. Možná to bylo ale tím, že košičani si celý večer dělali z ostatních srandu tvrzením, že na různých místech náměstí provozují moderní umění. Musím říct, že většina lidí na tuto srandu přistoupila a toto „umění“ jim „baštili“.
A závod? Pověst nelhala. Všem se nám to líbilo. Běh z kategorie „velkých“, řekl bych, že srovnatelný s Prahou. Měl nádhernou atmosféru. Místní fandili a bylo znát, že na tento nejstarší evropský maraton jsou pyšní. Za náročné počasí rozhodně nemohli. Foukal poměrně silný vítr a bylo velké horko. Pro mě to byl nejteplejší maraton. (Je zajímavé, jak často jsme letos žehrali na velké teplo při závodě). No „vyšťavili“ jsme se všichni. Kluci si všichni zaběhli osobáky a já jsem zaostal za svým pražským maximem o 9 sekund. Takže spokojenost veliká. Fotky a video doufám dodá Jarek a Berďa.
Dluh splněn. Těším se na článek o maratonské Bukurešti.
Martin
Martin…3:30:41
Stoša…..3:30:49
Berďa….3:46:47
Jarek…...3:49:10
88. Medzinárodný maratón mieru, Košice, 2. října 2011
V sobotu 1. října odjeli někteří členové našeho oddílu na další ze zahraničních maratonů. Plánovaný odjezd rychlíku z Ostravy-Svinova stihli překvapivě všichni účastníci výpravy - Martin Keňan Kotek, Honza Stoša, Kameraman Jarek, já (Berďa) i naše nebežecká podpora má ségra Soňa. Cesta byla bezproblémová a odpoledne jsme se už registrovali v maratonském Expu.
Zde nás lehce překvapil obrovský černý igelitový pytel, který obsahoval závodnický batoh. Rychle jsme jeho pravý účel našli. Organizátoři se zřejmě obávali obětí z řad běžců, které mohlo způsobit očekávané teplé počasí, proto našli optimální řešení a běžcům na trať připravili pytel na ostatky, do kterého by si kolabující závodník v posledním tažení mohl vlézt a tak zrychlit čištění tratě po závodě. V šatně jsme pak bohužel zjistili, že tento objemný pytel je určen pro věci na převlečení. Ale klidně by se do něj vešlo i kompletní Jiráskovo dílo, pokud by si ho chtěl někdo po závodě přečíst a neměl, kam uložit. Odpadlé běžce sbírali pořadatelé a sanitky již během maratónu a pytle tak nebyly třeba.
Co napsat k reprezentantům našeho oddílu? Já jsem si do Košic přijel hlavně vychutnat svůj desátý maraton a pak také vylepšit svůj osobní rekord a také jsem si Košice naplno vychutnával - v hospodách i na výstavách. Ostatní chlapci z VZS svým soustředěním zatím působili tak, že jsem se domníval, že budou útočit na čas 2:30 a chtějí se dostat mezi Top Ten v kategorii Muži středního věku. Koudy, chyběl jsi mi!
A co napsat k samotnému závodu? 1. V neděli bylo fakt neskutečné vedro, ale fakt obrovské. 2. Atmosféra, kterou v závodě udělali Košičani byla naprosto úžasná. Dobíhat na totálně napráskaném náměstí, kde vám všichni fandí, buší, křičí, ... je prostě nepopsatelné! 3. V závodě běželo neuvěřitelné množství krásných holek. 4. Trať v Košicích je nádherná. 5. Udělali jsme si všichni až na Martina osobáky - Martin 3:30:41, Stoša 3:30:49, Berďa 3:46:47 a Jarek 3:49:10.
V závodě má ségra natočila i plno obrazového materiálu. Snad ho Jarek brzy zpracuje a podělí se o něj s námi. :-) Kromě toho Soňa i něco nafotila. Výběr je zde.
Zde nás lehce překvapil obrovský černý igelitový pytel, který obsahoval závodnický batoh. Rychle jsme jeho pravý účel našli. Organizátoři se zřejmě obávali obětí z řad běžců, které mohlo způsobit očekávané teplé počasí, proto našli optimální řešení a běžcům na trať připravili pytel na ostatky, do kterého by si kolabující závodník v posledním tažení mohl vlézt a tak zrychlit čištění tratě po závodě. V šatně jsme pak bohužel zjistili, že tento objemný pytel je určen pro věci na převlečení. Ale klidně by se do něj vešlo i kompletní Jiráskovo dílo, pokud by si ho chtěl někdo po závodě přečíst a neměl, kam uložit. Odpadlé běžce sbírali pořadatelé a sanitky již během maratónu a pytle tak nebyly třeba.
Co napsat k reprezentantům našeho oddílu? Já jsem si do Košic přijel hlavně vychutnat svůj desátý maraton a pak také vylepšit svůj osobní rekord a také jsem si Košice naplno vychutnával - v hospodách i na výstavách. Ostatní chlapci z VZS svým soustředěním zatím působili tak, že jsem se domníval, že budou útočit na čas 2:30 a chtějí se dostat mezi Top Ten v kategorii Muži středního věku. Koudy, chyběl jsi mi!
A co napsat k samotnému závodu? 1. V neděli bylo fakt neskutečné vedro, ale fakt obrovské. 2. Atmosféra, kterou v závodě udělali Košičani byla naprosto úžasná. Dobíhat na totálně napráskaném náměstí, kde vám všichni fandí, buší, křičí, ... je prostě nepopsatelné! 3. V závodě běželo neuvěřitelné množství krásných holek. 4. Trať v Košicích je nádherná. 5. Udělali jsme si všichni až na Martina osobáky - Martin 3:30:41, Stoša 3:30:49, Berďa 3:46:47 a Jarek 3:49:10.
V závodě má ségra natočila i plno obrazového materiálu. Snad ho Jarek brzy zpracuje a podělí se o něj s námi. :-) Kromě toho Soňa i něco nafotila. Výběr je zde.
Básnička Bésedmička
Výkon našich na B7 ve mně zanechal dojem tak silný a nesmazatelný, že ač jsem se snažil býti slušný, do říkanky se mi pletla slova ostrá, leč pravdivá.
Team ladies VZS Ostrava TWINS
Snad ony umějí lítat, ony mají wings!
Bolatická rychlá odnož - Ivon a Denis
Předběhly i mnoho těch, co mají penis
Bolatické jedničky - Denis a Ivon
Neumannka vzteky na trenéra křičí: A VON!!!
Na čele závodu další VéZeteS letka
Vidíme tam Stošu a Mira Letka
Ti dva si sedli, padli si do kroku
Neztrácejí čas a nehrabou se v rozkroku
A další rychlí vodníci – Majkl a Džemel
O tom že nemožeš už Majkle nemel
I ostatní grupy by tak dobré byly rády
Vivat VZS, to byl závod, ten měl grády
No a Kobry smutně a poraženě syčí
Tak se mi zdá, že jsou pěkně v ….
… pardon
Team ladies VZS Ostrava TWINS
Snad ony umějí lítat, ony mají wings!
Bolatická rychlá odnož - Ivon a Denis
Předběhly i mnoho těch, co mají penis
Bolatické jedničky - Denis a Ivon
Neumannka vzteky na trenéra křičí: A VON!!!
Na čele závodu další VéZeteS letka
Vidíme tam Stošu a Mira Letka
Ti dva si sedli, padli si do kroku
Neztrácejí čas a nehrabou se v rozkroku
A další rychlí vodníci – Majkl a Džemel
O tom že nemožeš už Majkle nemel
I ostatní grupy by tak dobré byly rády
Vivat VZS, to byl závod, ten měl grády
No a Kobry smutně a poraženě syčí
Tak se mi zdá, že jsou pěkně v ….
… pardon
BESKYDSKÁ SEDMIČKA - běžce (ne)hýčká
Byly jsme požádány, abychom sepsaly článek pro běžecký web, proto článek přikládám až po uveřejnění na www.bezvabeh.cz. Více zde :-)
A je to tady! Spolu se sestrou Denisou, a zároveň parťačkou, stojím na startu další úžasné šílenosti, jímž je B7 – eXtrémní horský maraton s délkou 90 km a převýšením 5302 m. To jsou hezké cifry, nicméně ani zdaleka nedokážou nastínit, o jaký dokonalý masakr ve skutečnosti jde.
Odbíjí devátá večerní, slavnostní průvod městem Frenštát pod Radhoštěm je zahájen! V houfu 2600 lidí procházíme ulicemi, víc než doprovodnou hudbu a fandící nadšence však vnímám rostoucí napětí a bojovné lokty některých soutěžících.
Ostrý start se blíží! Ozývá se startovní siréna, nad hlavami nám září ohňostroj, dav se vydává zdolat beskydské vrcholy. Teď už je to všechno jen a jen na nás!!!
JE TO HODNĚ O HLAVĚ
Prvotní nadšení se rychle mění ve vnitřní obavu, nejistotu. Hned v úvodu neskutečné trápení. Kde je sakra ta euforie?! Až nyní na mě padá děsivá představa dlouhého běhu, poprvé si taky uvědomuju odpovědnost za dvoučlenný tým. Nesmím to sestře pokazit! Překonám krize? Sednou mi boty? Hlavně se neztratit a ve zdraví doběhnout!
Všechno je jen v hlavě, za mohutného povzbuzování sestry zaháním myšlenky, zase se rozbíhám a dostávám do tempa. První krizi, psychickou, si tak můžu odškrtnout hned ze startu.
ZAČÍNÁM DRŽKOPÁDEM
Běžíme dál. Na rozdíl od Deni, která se zúčastnila i minulého ročníku, absolutně netuším, jaká brutalita mě v některých místech čeká v podobě velmi členitého a různorodého terénu.
Již jeden z úvodních seběhů si tak vybírá svou daň, krásným držkopádem poznávám povrch terénu opravdu "na vlastní kůži". Žiju a tak pokračujeme dál. Další bod odškrtnut.
NÁLADA STOUPÁ
Postupně míjíme několik stanovišť, střídáme chůzi s během, poprvé si vychutnávám kouzelnou noční atmosféru závodu. Náladu mi zvedají jak samotní běžci, se kterými sem tam prohodíme nějaké to slovo, perfektní občerstvovací stanice s osvěžujícím melounem, ale hlavně úžasní a vždy usměvaví dobrovolníci na trati.
A najednou to jde, kilometry se pomalu načítají, noční část je téměř za námi! Stále makáme, za svítání proklínám drsný sestup kamenitým uzoučkým chodníčkem do Ostravice.
Správně tuším, že to nejhorší mě teprve ještě čeká a na tuhle "stezku pro kamzíky" budu hodně ráda vzpomínat.
ZTRACENY V LESE
Po příjemném výstupu na Lysou se vydáváme vstříc dalšímu vrcholu. "O"Travným jsme se nenechaly otrávit, teď už jen Ropice a zbytek nějak zvládnem :-)
Jak krásná, ale velmi naivní představa! Za občerstvovací stanicí odbočujeme příliš brzo, marně hledáme praporky, musíme se vracet, nabíráme cenné minuty… Ztraceny v lese a já si škrtám další bod.
ZÁVĚREČNÝ MASAKR
Zbývající úsek nelze snad ani popsat, ten se musí prožít, v mém podání už spíš hlavně přežít. Závěr trasy Sport byla opravdu chuťovka. Strmou, kamenitou sjezdovku scházím s kyselým výrazem ve tváři a zaťatými zuby.
Po více než 80 kilometrech to je to pravé ořechové, co moje nateklá chodidla potřebují ze všeho nejvíc. Ty boty se snad zmenšily, nebo co?! Puchýře jsem nafasovala zdarma :-)
Dokonalým bonbonkem bylo posledních 5 kilometrů, jimiž byl "dobrovolný psychický a fyzický teror" totálně završen. Spíš než běžec jsem si připadala jako horolezec.
Drápala jsem se do kopce hlemýždím tempem a ždímala ze sebe snad úplně poslední zbytky sil. Musím! Další krize, tentokrát fyzická, je tu!
Už jsem nahoře, kde je cíl? 1,5 km do cíle?! Děláte si srandu?! Já už nemůžu, já už nechci…
FINIŠ
Přesto se s Deni rozbíháme do závěrečné části, za podpory fanoušků vybíháme i poslední stometrové stoupání a protínáme cílovou rovinku jako vůbec první ženský tým, a to v čase čas 18h:12min:48s!
Máme to za sebou!!! Přežily jsme!!! Jsem vyždímaná jako citron, ale přesto už na Javorovém vím, že si další ročník nesmím nechat ujít!
Neuvěřitelný, nepopsatelně krásný a opravdu EXTRÉMNÍ životní zážitek!!!
Sladkou tečku tomu dodalo slavnostní vyhlášení na náměstí, je úžasné být zfetovaná endorfiny, radovat se spolu s ostatními a mít na co vzpomínat! Horám zdar :-)
A CO NA TO MOJE SESTRA DENISA?
Nejhezčí zážitek?
Nedokážu vybrat jen jeden. Spíš mě nadchla celková atmosféra, neustálé podporování ostatních soutěžících a opravdu neuvěřitelní dobrovolníci, kteří se starali o chod závodu, občerstvení a mnohdy i o dobrou náladu nás všech.
Nejhorší zážitek?
Paradoxně až za cílem při jízdě lanovkou z Javorového dolů. Protože se bojím výšek :-)
A co krize?
Pro mě největší krizí byla psychická krize Ivon, hned na začátku. Není lehké někoho tahat z podobných situací :-) Osobní krizi jsem neměla žádnou, ani fyzickou ani psychickou.
Snědené jídlo?
Spoustu melounů, dvě polívky, sójová tyčinka, müsli tyčinka, jeden energy gel, pár bonbónů… A dva ibalginy :-)
Co ti B7 dala?
Endorfiny, euforii, zkušenosti a prý kvalifikační body na CCC UTMB :-) A přetažené kolenní flexory pravé nohy :-)
Co Ti B7 vzala?
Nic :-)
Absolvovala jsi oba dva ročníky B7. V čem byly rozdílné? Můžeš srovnat náročnost, atmosféru, úroveň…?
Do prvního ročníku jsem šla se třemi kamarádkami, byla to taková dámská jízda na pohodu, užít si to a vyzkoušet něco nového. Letos jsem tomu chtěla dát trochu více, rovinky, seběhy běžet, zrychlit co se dá.
Letošní trať mi připadala každopádně terénem a asi i profilově náročnější, ale to mi vyhovuje.
Na organizaci si absolutně nemůžu stěžovat. Vše bylo perfektní, neměla jsem problém, naopak mě spoustu věcí příjemně překvapilo, třeba ty melouny :-)
Cíl pro příští rok?
Čas pod 16 hodin, nejspíš v kategorii mix.
Výsledky
Foto
Hrabovský půlmaraton, 3.9.2011
Včera se za nádherného letního počasí konal oblíbený Hrabovský půlmaraton. Díky souběžně probíhající Beskydské sedmičce se naši borci Stoša a Majkl na start nepostavili, ani naše největší hvězdy Denča s Ivon se v Hrabové neobjevily. Proto na začátek krásného běžeckého babího léta teprve čekáme. Kromě uvedených hvězd na start přišli všichni zbylí dobří běžci z VZS. A to Wiatr, Keňan, Bobika a Berďa. Náš prezident Koudy chtěl běžet v Hrabové též, ale protože se ráno záhadně objevil na Ostravici a tam žádný půlmaraton nemají, tak nedělal nic - jako obvykle.
I přes docela teplé počasí se nám běželo výborně. K tomu napomohli i skvělí fanoušci podél trati. Díky. :-) Wiatr prosvištěl trať za 1:29:29 (celkově 15.), za Keňanem vlasy vlály od startu až do cíle, což trvalo velmi solidních 1:35:22 (28. místo). Já jsem si téměř celý závod povídal s Bobem, ale protože si se mnou už pak povídat nechtěl a zatvrzele mlčel, tak jsem mu v závěru lehounce foukl. Čas jsem měl 1:41:28 (40. místo) a Bob doběhl hned za mnou v čase 1:42:53 (41. místo).
Už se těším na příští ročník. Snad trefí na start i Koudy.
I přes docela teplé počasí se nám běželo výborně. K tomu napomohli i skvělí fanoušci podél trati. Díky. :-) Wiatr prosvištěl trať za 1:29:29 (celkově 15.), za Keňanem vlasy vlály od startu až do cíle, což trvalo velmi solidních 1:35:22 (28. místo). Já jsem si téměř celý závod povídal s Bobem, ale protože si se mnou už pak povídat nechtěl a zatvrzele mlčel, tak jsem mu v závěru lehounce foukl. Čas jsem měl 1:41:28 (40. místo) a Bob doběhl hned za mnou v čase 1:42:53 (41. místo).
Už se těším na příští ročník. Snad trefí na start i Koudy.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
