Bobův čtvrteční maraton aneb Porubská hodinovka

Přátele, kamarádi! Ačkoliv se po delší pauze vracím k běhání postupně, absolvoval jsem včera (více méně nechtěně) neuvěřitelný maraton. Mnozí již ví, že nějakou dobu postrádáme atypické vozítko Subaru Libero. A tento týden konečně došlo k naplnění našeho přání mít opět svůj vlastní automobil. Stala se jim Zafira z rodu Opel. Bystrým hlavičkám určitě neunikne fakt, že se z Oplu stává takřka oficiální vůz VZS. Pestrost výběru posuďte sami: Koudy - Vectra, Břeťa - Astra, Radim - Corsa. Řada z vás taky ví, co obnáší přepis vozidla. Můj den se tedy začal jízdou do servisního střediska na seřízení geometrie. Auto jsem zanechal odborníkům a odebral se do práce. Po obědě jsem si auto vyzvedl a začalo to pravé dobrodružství! Člověk by řekl, že jsem měl dost času, ale ... chyba lávky. Paní/slečna na inspektorátu mi oznámila, že k odhlášení na firmu napsaného auta nestačí plná moc majitele, ale je třeba i živnostenský list. Takovou práci mi dalo v centru zaparkovat a teď jsem musel jet pro jeden papír přes celé město! Co naplat, když jsem to chtěl mít za sebou. To jsem však netušil, že cesta z centra do Výškovic mi potrvá 45 minut a zpátky snad ještě déle. Jen projet ulicí 30. dubna mi trvalo neuvěřitelných 15 minut! Pak ještě najít místo k zaparkování (přímo u inspektorátu je to "o haluzi") ... Prostě maras. Ještě že jsem kápl na moooc příjemnou paní/slečnu. Nebyla sice nadšená z mého zpoždění (už bylo cca 10 minut před zavíračkou), ale vše mi zařídila/vyřídila/vydala. Když už jsem byl v budově inspektorátu, chtěl jsem si nechat vyměnit i starý řidičák. A Světe div se - štěstěna mi byla nakloněna. V 15.28 hod (za 2 minuty zavíračka) jsem si vyzvedl pořadní lístek a vyběhl do druhého patra. Tam jsem chvilku bezradně čekal, zda mé číslo někdo ještě vyvolá či ne. Po chvíli jsem se dočkal a úspěšně vyřídil i tuto záležitost. Mezitím mi přišla zpráva, že máme opravený mixér a že by tedy nebylo špatné ho vyzvednout. Začal jsem být mírně nervózní, protože první běh Porubské hodinovky startoval v 15.30 hod. (ten už byl tedy pasé) a druhý v 17.00 hod. Při hustotě dopravy a vědomí, že na cestu do Poruby to bude chtít alespoň 30 minut, se mi začal velmi smrskávat čas pro rozcvičení před během. ... Zkrátím to: vyzvedl jsem mixér, a v 16.58 hod. jsem dobíhal na bývalý stadion VOKD. Pořadatelé (MK Seitl Ostrava) na mě chvilinku počkali a byli mi se vším potřebným ke startu maximálně nápomocni (prezence, chip) , za což jim patří mé velké díky!
A teď konečně samotný běh. Na startu se ukázalo 104 běžců (za oba rozběhy) a mezi nimi plno známých tváří. Dokonce i Fialové kobry, které byly povzbuzovány jejich odpočívajícími „kolegyněmi“ (Standa & comp.). Po mé běhací pauze se pomalu začínám dostávat do „tempa“, nicméně o své výdrži a tempu toho stále mnoho nevím. Vždyť jsem zatím moc netrénoval (můj nejdelší výběh měl cca 9 km) a k tomu jsem si zaběhl dva závody na 3 km s výsledky 13:57 min. a 13:14 min., což je vzhledem k vynaloženému úsilí nic moc. :) Tajně jsem doufal, že zvládnu přes 12 km, ale byl jsem si vědom toho, že v případě přepálení to bude těžké alespoň doběhnout. Chtěl jsem začít volněji. Do oka mi padla Jana Matalová. Na jarním ½ maratonu z Bílovce jsem ji předbíhal až kousek před koncem, tak jsem doufal, že by mohla mít přijatelné tempo. Během chvilky po startu se mi však začala vzdalovat. I když se mi první kola běžela pěkně, nemohl jsem ignorovat čas (první tři kola 1:44-49-50) a hlavně tepovku, která v podstatě začala na 180 v prvním kole a postupně rostla až ke 197 v posledním kole. Společně s Davidem Plewou jsme utvořili vláček, ve kterém jsem dělal mašinku s rychlostí cca 4:51/km (7.-27. kolo, 1:56/kolo). Po 45 minutách jsem toho už měl poměrně dost. Začátek byl moc uspěchaný, ale zpět se to vrátit nedalo. A tak jsem se snažil držet tempo, co to šlo. Opět se ukázalo, že příjemnou vzpruhou je předbíhání běžců, kteří neodhadli ideálně tempo a ke konci jim již dochází (např. Jana). Ač jsem chtěl v posledních kolech pořádně zabrat, tělo odmítalo poslouchat. Začínaly se opět ozývat náznaky křečí a bolest podkoleních šlach. Výsledkem bylo nepatrné zvýšení rychlosti (4:40/km) a nárůst tepovky nad 197. David ze sebe vymáčkl o trochu víc - ke konci mi utekl o nějakých 70 m. V cíli jsme pak každý dostali pamětní předmět.
Já osobně si ze závodu odnáším dobrý pocit - k loňské metě mi chybělo jen cca 250 m (loni jsem měl mnohem více natrénováno) a vědomí, že dovedu hodinu běžet nad 180! Děkuji moc organizátorům - bylo to super a již teď se těším na další takové běhy, které snad absolvuji s lepším výsledkem! A taky s větším počtem soukmenovců!!!
46. David 12.630 m
48. Bob 12.526 m

PS: A za VZS běžela i Lucie Španihelová (9.296 m, 90. místo)!

Bob s Davidem a pamětní cena