LysaCup 2011 - 6. etapa, Visalaje

Už druhý měsíc mi na email chodí diskusní fóra členů oddílu. Dnes už je mi zcela jasná virtuální strategie běžců VZS, jak nenápadně docpat vše, co se hýbe, na uctívaný Lysacup, a to bez ohledu na to, že to vše je zatím schopno se občas mihnout jen na silnici, asfaltu a nejlépe s nulovým převýšením. A tak i mi nezbývalo nic jiného, než podlehnout týmové vizi budoucnosti v horách a minulý týden jsem přislíbila svou účast i já.
Páč jsem nějaký ten čas ponechala běžecké botasky (z důvodu závažné časové tísně) osamocené doma, 7 dní před dnešní etapou (přiznávám neplánovaně) jsem aspoň praktikovala 15 minutový sprint na bus (opět z důvodu závažné časové tísně). Ale protože jsem běžela jen na design v kozačkách a v ležérně rozepnuté bundičce, 2. den jsem byla nucena (nečekaně z důvodu závažné časové tísně) sprintovat za uzdravením. Jak mi bylo vtloukáno do palice, spánek a klid léčí. Rady jsem si vzala k srdci a usínala i v praktické výuce u pacientů v nemocnici a pro zefektivnění léčby jsem raději pravidelně vynechávala i důležité přednášky. Prostě pro regeneraci těla i mysli se musí něco obětovat!
A abych dokázala, že to myslím opravdu vážně, dlouho jsem odmítala pozvání svých fyziospolubojovníků k oslavě začátku zkouškového mučení. Nicméně, nakonec jsem odcházela v pátek ve 3 ráno. A nejspíš i díky páteční neschopnosti cokoli řešit, mě sobotní účast nenapadlo zrušit.
Proto jsem i já zvolila svou tajnou strategii a naplánovala horskou misi i své sestře (aby mě měl kdo půjčit inhalátor pro astmatiky :D)
A tak jsme tedy obě nastavily budíky, po čtvrtém zazvonění se vykutálely z postele, a ještě ráno zkoušely účinek nově pořízených nesmeků na koberci a podlaze.

Smyk vlevo, vpravo, brzda, plyn. Za časem už jsme nechvátaly jen mi dvě :D Naplno jsme si užívaly luxusního odvozu přímo od baráku. Společně s Jarkem a Berďou jsme autem hltaly kilometry do Visalají. Já se nenechávala rozhodit panikou a hysterií své setry a ponechávala jsem si stále vynikající náladu :D

Na start, jak už se stalo dnes normou, jsme opět sprintovali. Všeci se kamsi rozutekli a já teda za nimi, aby mi hned v prvním úseku neutekli. Že jsem asi opravu nemocná a hlavně duševně, když se nacházím tam, kde potkávám jen samé šílence, mi došlo hned v prvním stoupání. Přesto jsem se snažila nedat nic znát a tvářit se ledově chladně. Úplná harmonie s -12°C v Beskydech. Prostě na design!
Někteří skok po skoku, já krok po kroku, blíž a blíž k vrcholu i smrti. Kardiopulmonální systém před selháním, výraz neskrývaného zděšení, kde až že se mám vyplazit.
Ano, na design běželi už jen Ti, kteří mě míjeli mílovými kroky při seběhu zpět.
A přesto nadšení, štěstí, úleva a euforie v cíli!!! Hypoglykémie zažehnána vynikající limonádou, nálada rozehřátá výborným čajem a samozřejmě tou nejlepší společností!

Vydýcháno, přežito a natěšeno na seběhnutí. Hospoda nás nelítostně vyplivla do negativ tohoto období. Kosa, vítr, mráz! Proto i my o5 na design a plni nově načerpaných sil svištěli dolů. Že něco není O.K, jsem zjistila, až když jsem neměla čí stopy následovat. Ztraceni v lese na cestě, kde se evidentně dnes nejelo, nechodilo, natož běželo. Euforie se ale dostavila právě včas a já si naplno začala užívat teď už pozitiv zimy :-)

Pohodový doběh, poslední ohlédnutí k Lysé a snad zase brzy zdar na startu Lysacupu! :-)
Denisa

15 komentářů:

  1. Výborně, výborně, výborně! Parádní článek - Deni díky, parádní účast, parádní umístění!!! Wiatr, Poky, Majkl!!! Paráda, děláte mi radost, jen tak dál, koupím vám bonbony. Koudy

    OdpovědětVymazat
  2. Neumřela jsem a ani nemám očekávanou horečku, takže útočná strategie sportem zabrala lépe než klidová léčba :D
    Denisa

    OdpovědětVymazat
  3. A co sestricka? O te se moc nezminujes ... ;) BOBika

    OdpovědětVymazat
  4. sestricka hlasi,ze zije :D
    Jsem naprosto nadsena! :D bylo to super!!!
    Ivon ;-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, jen zapomněla dodat, že doma do sebe musela narvat 12 tablet magneska :D Ať žije tetanie :D
    Denisa

    OdpovědětVymazat
  6. To je vedlejší!!!
    Ať žije běh!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :D
    Ivon

    OdpovědětVymazat
  7. Ať žijou naše holky! Koudy

    OdpovědětVymazat
  8. Moc pěkný článek! Koudymu roste písací konkurence. :-) Btw. to ztracení při cestě zpátky jsem způsobil já. Ale naštěstí mne ani holky, ani Fido nezmlátili.
    Berďa

    OdpovědětVymazat
  9. Náhodou pro mě to ztracení byla nejhezčí cást sobotní mise! :)))
    Denisa

    OdpovědětVymazat
  10. Ja jsem byla v takove euforii,ze mi prislo genialni i to ztraceni :D
    Ivon

    OdpovědětVymazat
  11. No, Fidovi to asi připadalo trochu jinak. :-D
    Berďa

    OdpovědětVymazat
  12. Pěkný článeček, myslím že už vím kdo udělá další ;-) J

    OdpovědětVymazat
  13. Co vy jste tam v tom lese s tím Berďou dělaly, že to ztracení byla nejkrásnější část dnešního běhu??? Koudy

    OdpovědětVymazat
  14. Běžely 4km po několika centimetrovém nerozrušeném prašenu a byli jsme do té doby jedinými, kdo ten den zde zanechal své otisky bot :D Prostě zážitek! :)
    Denisa

    OdpovědětVymazat
  15. A jak zjišťuji z mapy, tak jsme se dostali asi 200 m od Zlatníka a pak běželi zpět do Vyšních Mohelnic. To se ani nedivím, že jsme byli jediní, kdo tak běžel. :-)
    Berďa

    OdpovědětVymazat