Mapa/profil 24hodinovky

Mapa/profil ke stažení ve formátu GPX

LH24 průběžné info

23:50

20:30 Tak to jste se kucíí snad zbáznili, ne? To byla reakce většiny týmu na odhodlání Jaryna a Stoši, kteří oznámili jeden den předem, že půjdou LH 24.Stoša ještě před tím ale stihl běžet etapu Lysacupu ze Šance, zatímco Jaryn si dal dvakrát Lysou již se startovním číslem LH 24. Z Lysé Stoša pokračoval dolů a nastoupil do vláčku jménem " 24 hodin pro blázny".

Na Lysé dnes krásně, příjemně pod nulou a klukům, jak se zdá, to zatím běží. Jaryn po druhém výběhu nalezl požitek v holích, do kterých se přímo zamiloval. Trať je pevná, udusaná, fén na pokoji suší mokré věci.

Kucíí mají za sebou 6 výběhů, v této chvíli bude Stoš

a dobíhat opět na vrchol.

1. Jaryn 1:11,0 - první výběh se běžel z pod Rajské boudy, ostatní již od Bezruče

2. Jaryn 0:55,48

3. Stoša 0:49,30

4. Stoša 1:03,00

5. Jaryn 0:57,16

6. Jaryn 1:06,00

7. Stoša ?

Kucíí to pěkně napálili, tak uvidíme, jak budou pokračovat. Od 7. výběhu se již chtějí střídat po jednom výběhu.

Držíme palce!

LC 11 Visalaje - opět pořádná makačka

Stoša se určitě vyjádří alespoň v komentáři. V autě vypadal ospale ;-)

LC 10 Lubno - poctivá zimní etapa

10. etapa LC Janovice – Bystré (premiérová) 14.1.2012

Už loni jsem se pokoušel napsat netradiční článek pouze z jednoslabičných slov. Ale málokdo to postřehl. Takže tentokrát jsem to zdůraznil. Odpusťte mi ty dětinské hrátky s češtinou, už budu hodný…


Přijíždíme. Phd. Peťa (pardon Peťa Phd.) pořád povídá. Před putykou pobíhalo plno připravených poběhlíků. Podívej, pozůstatky purpurových plazů, půjdu pozdravit Pigiho. Prezident plavčíků? – prý půjde příště!
Poběžíme po prudkém protrhnutí pytlíku polohrubky. Praotec připraven? PRÁSK! Pozor – pospíchám! Proběhnu podél potoka, přeskakuji plytký příkop, předbíhám pomalejší (proto pořád převažují pozitivní pocity). Potom problémy: přelézám padlý peň, pajdám po příkré pošlápnuté pěšině, podobné pooranému poli. Přilezu pod poslední příkrou pasáž. Patelly pobolívají, pohyb připomíná přiožralého plže, pudy přikazují: padni! …potřebuji pauzu…přiběhnu poslední?
Potom polévka. Pohoda. Pomalu pookřávám. Postupně poznávám přátele. Pouze potřeba použít promrzlé prsty pohodu pokazila. Probíhám plískanicí, prudkými poryvy. Psí počasí.
…prostě prožité peklo!
Prožívám příjemný podvečer. Přemýšlím, píšu povídání pro podobně postižené pošetilce. Před polednem parádní pohádka (překrásná promrzlá příroda), pak prvky poněkud potemnělé poezie (především pády, poněkud problematické povětrnostní podmínky, prohra :/).
Pocity popsal Partin

Malý výkladový slovník typů

Mnoho toho okolo toho běhu jsme již probrali, proprali, prodiskutovali, proklábosili. Běh, běhání, běhy, běhny. Zcela marginálně zde přidávám můj soukromý nezávislý silvestrovskonovoroční přehled typů běžců, které mi letí hlavou. Uvedené příklady jsou samozřejmě smyšlené a neshodují se s realitou.

Autostopař - styl na první pohled nepěkný, nesourodý a nesouměrný. Při delším pozorování však nalézáme uspokojení vlivem pravidelnosti nesouměrnosti. Viz náš stopař z největších, jež i ve Švédsku svým stylem dokáže zastavit kamion jedoucí v protisměru, jehož řidič se dívá na druhou stranu, má pouze jedno oko, na kterém má tmavé brýle a to jedno oko má zavřené. Tak výrazný je to styl - Berďův. Krok, pravá noha v zevní rotaci, těžší dopad na platfusovou pravou nohu, hmit pravou horní končetinou lehce ve směru běhu, ale hlavně do strany se semiflexí v lokti, s palcem vzhůru.

Ten, co tančí s větry - ladnější verze předchozího typu. Také dosti výrazně rozhozen, leč běh vypadá jaksi lehčeji, jakoby vánkem byl běžec mírně poháněn, někdy se může zdát, že je vánkem spíše diskrétně brzděn. Končetiny volně a ladně, ale nesystematicky vlají okolo těla, opisujíce nepravidelné tvary. Všimněme si Keňana běžícího ze zmrzlé Lysé dolů.

Cupity dupity - styl pravidelný, systematický. Nelze jej rozhodit ni halasnějším rámusem, ni hlasitým smíchem nebo vysmíváním, ni klocíkem hozeným pod dopadající nohu. Snad výstřelem z děla by styl byl mírně, ale velice krátce narušen. Každý krok za krokem se skládá v pravidelných rychlých smyčkách, krok je krátký, rychlý, úsečný, rázný, nožka není mnoho zvednuta nad podložku, ihned po zvednutí dopadá k podložce. Ó Bóbíka!

Kardiak - veskrze český typ. Je viděn pomálu na vrcholných běžeckých akcích, spíše však jej můžeme spatřit na veřejných místech, kde zdarma jest určité zboží nabízeno. Typ Kardiak zarudlý, později zsinalý ve tváři, zapojujíce všechny pomocné dýchací svaly, spíše než běží se valí směrem vpřed, na distanc jest slyšeti ohromná dýchavičnost takového tvora. Jeho břich napomáhá mu svou setrvačností pohybu vpřed. Mnoho okolostojících odvrací tvář v předtuše náhlého kolapsu Kardiaka a nutnosti zahájit neodkladnou resuscitaci. Pozor, neplést s Gěrojem nebo Krenčipyskem ve finální fázi běhu!

Emháďák (MHD) - typ rovněž převážně český, lze rozděliti ještě na podtyp městský, který povětšinou je rozhalen, nedopnut ke krku, neupraven a úžasnou rychlostí stíhá svůj vysněný spoj městské hromadné dopravy. U emháďáka se běh tohoto typu stává každodenním nechtěným rituálem. Vzhledem k tomu, že svůj běh emháďák nepokládá za sport, mívá často nevhodné obutí, a my můžeme tedy často pozorovati i poranění dolních končetin. Druhým podtypem je vesnický podtyp, který bývá lépe oděn, mívá dobře padnoucí rukavice a čapku, jelikož zastávka dopravního prostředku bývá více vzdálená od místa startu, respektive bydliště než u podtypu městského. Velice často se nezaměřuje na autobus, ale na vlak.

Lysatyp neboli Lysacyp - blázen bláznovská, typ zabejčený, rozum nemající, běhající v zimě v pravidelných intervalech na Lysou horu. Tento typ v jeho konání nezastaví mráz, voda, sníh, drogy, déšť, vítr, chlast, sex, blbé kecy, bolesti hlavy, bolesti břicha, děti, průjem, nepřítel, nahota, stáří, manželka, milenka, tchýně, pohlavní choroba, nedobrá strava, přítel, zelená ani rum, vertigo, nauzea ani vomitus. Cyp v názvu typu běžce je míněn kladně, i ten štajgrův poskok musí totiž umět zabrať, nekecať a valiť.

Typ Okrádáná žena - typ běhu, podobající se tzv. stoji sloupovému. Zářným příkladem je má maminka, která okrádaná cikány v Přívoze na zastávce, zakřičela “ ty lumpe jeden nevycválaný”. Ale radši zůstala stát. A neběžela nikam. Tento běh se nedoporučuje užívat jako běh závodní.

Dyzajnmén - jednoduše rozpoznatelný typ běžce - tělo ušlechtilých kontur, upravený obleček, útlý zadeček, barevně sladěný, růžové tvářičky, vyleštěné zuby. Tito týpci se většinou pohybují stylem vzorným, symetrickým bez zbytečných výkyvů, úhly v kloubech končetin drží přesný stupeň, nechybí typický lehký úsměv, který nemizí po celou dobu běhu. Pozor i tyto typy však mohou se objeviti na stupních vítězů. Pokud je Dyzajnmén zároveň i Tepařem, jedná se o rozdvojení osobnosti a Dyzajnmén toto velice těžce nese, občas si i zapomene upravit bílou kompresní podkolenku. - ano, zde zapadá Kempinator.

Tepař - od Dyzajnména může být občas hůře rozpoznatelný. Důležitými rozlišovacími znaky bývá však ležérnější odění Tepaře a velice časté až strnulé civění na sporttestr, mačkání všelikých čudlíků, upravování snímacího hrudního pásu, slyšitelné pípání hodinek při překročení určitého tepového prahu. Domluva s takovým typem je výrazně omezená, můžete se od něj nanejvýše dovědět, že začne na 140, postupně půjde kolem 160, závěr na 170.

Kamenná tvář - typ běžce, kterého poznáte ihned. Je zcela pohlcen během, před startem má skelný nepřítomný zrak mířící v dáli, přibližně hodinu před startem již nepoznává své blízké, nezdraví, drmolí nesrozumitelnou změť slov. Při vlastním běhu nevtipkuje, nekomunikuje, nemočí, nekálí. Pravý opak typu Opička. Částečně lze do této kategorie zařadit Staníka, tomu však chybí první fáze (tzv. předstartovní vykolejení). Do této kategorie spadá okrajově také náš Poky, který se nenechá rozhodit ani žhavou lávou tekoucí mu přes jeho nové boty. Domovskou kategorií obou zmíněných běžců je však Gěroj.

Opička - běžec skotačící při běhu jako pejsek nebo opička, nenechávajíce se opustit dobrou náladou, zdravící se s ostatními, kynoucí děvčatům na občerstvovacích stanicích, tančící na doprovodnou hudbu, neztrácející glanc, úsměv od osmičky nahoře vlevo po osmičku nahoře vpravo, občas políbivší okolostojící fanynku, v horším případě svou vlastní ženu. Pozor i tento typ se však nezřídka mění v typ Kamenná tvář a to hlavně při delších bězích typu maratonu, kdy Opička zjistí, že to vlastně není žádná bžunda. Nezbývá tedy než nasaditi kamennou tvář a do cíle se doplazit jako typ Fialová Kobra s Kamenovu tváří (že Jaryne. No dobře, tak si mě tady taky zařaďte)

Balboa - to je typ pravého běžce. Styl běhu zde nehraje žádnou roli, jde o typ běžce buldozera, chcete-li nosorožce v říji. Hrne se směrem vpřed, takříkajíc bez bázně a hany, bez ohledů na trénovanost, tepy, design, mimiku, pot či slzy. Je to typ jdoucí na krev. V případě tohoto typu se zohledňuje pouze úsilí a chtíč. Definice je jasná: Balboem je každý, kdo to rve a pere vpřed. A z definice je taktéž zřejmé, že Balboem se může stát prakticky kterýkoliv běžec.

Gěroj - “Best Of The Balboa”. Výhodou tohoto typu je jeho trénovanost. Většinou jsou to Balboové, kteří nejenže to řádně perou, ale hlavně vyhrávají. Mluví se o nich, jsou známí a obdivovaní ostatními typy. Mohou okrajově zasahovat i do typu Dyzajnmén. Příkladem budiž Wiatr, Poky, Stanislav, ale i mnoho dalších…Ode dne 2.1.2012 je mezi Gěroje zařazen jeden z Gěrojů největších - Stoša. (3:13:17)!

Princezna - typ běhu známý dobře z pohádek, kdy se mladá krásná prostovlasá princezna rozeběhne ku svému milému s nakloněnou hrudí ve směru běhu a tím pádem těžištěm těla zřetelně vpředu, s horníma končetinama za tělem, většinou ještě lehce nakloněnou hlavou ku straně a vpřed a s vykřiknutím jména milého při rozeběhnutí - Vašíku! Petře! Jaroslave! Pozor, ani tento běh není radno užívat jako běh závodní.

Turista bez místa - typ běžce, který se kolem běhu pohybuje prakticky stále, mluví o něm, píše o něm, vše o něm ví. Běh miluje, běh fotí, spí v běhu. A jak má tolik starostí kolem běhu, tak nestíhá a občas zapomíná běhat. A tak bloumá krajem, semtam něco uběhne, vyfotí. Je to typ veskrze mírumilovný, nehašteřivý, vhodný do rodinného domku, na zahrádku a k dětem. Ne, Luďo, na tebe jsem nemyslel.

Fialová Kobra - typ běžce, jemuž je třeba věnovat více pozornosti. Kdysi to byl typ rozšířený, žádanější. Dnes je na pokraji vyhynutí, občasně ještě vnímáme zbytky jeho zašlé slávy. Styl tento je podoben pohybu hada vpřed, pohyb esovitý pomalý, sic souměrný, leč neefektivní, nudný, řekněmež neslaný, nemastný. Není to typ záviděníhodný, myšlení slizské, zahýbavé, mluva sprostá, nerozumná. Dnes již je to typ zařaditelný k ohroženým druhům, jako je např. vychuchol povolžský, koza bezoárová, tchořík skrvnitý, kulohlavec Sieboldův, vorvaň tuponosý, sviňucha obecná, labuť zpěvná. V dobách dávno minulých se však i mezi Fialovýma Kobrama nacházely typy Gěroj nebo typ To mi hlava nebere. Dnes zůstaly pouze zbytky typu Princezna, Dyzajnmén.

Dvojčata neboli Twins - zajímavá kategorie, do které nelze zařadit mnoho běžců a to z prostého důvodu - není tolik běhajících dvojčat. Typ je to žádaný o to víc, pokud jsou dvojčátka ženského pohlaví. Pouze některé kluby jimi disponují. Pokud však dvojčata již jsou členy určitého týmu, jsou členy navýsost platnými, loajálními, tým stmelující, táhnoucí vpřed a dodávající mu punc ojedinělosti a významnosti.

Krčman - nemá pranic společného s krkem, krčením nebo Krčí v Praze, jak by se mohlo zdát, nýbrž s krčmou, hospodou neboli putykou. Jedná se o běžný podtyp Fialové Kobry. Nejspecializovanějším Krčmanem je tzv. Krčman Tátový nacházející se převážně v krčmě U Taty.

Typ To mi hlava nebere - typ, jehož krédem je běhat furt, kamkoliv, jakkoliv. Takový typ jeden den běží Lysacup nahoru, dolů si dá závod s chronometrem, proběhne se lehce zpět do poloviny kopce pozpátku, z rondlu si zaběhne domů, dá si několik piv, druhý den si zaběhne na start maratonu, odběhne maraton, a aby za ty dva dny měl přesně 80 km, tak běhá kolem domu 8 koleček. Ten maraton dá po bujarém Silvestru 2.ledna v osobáku a rekordu týmu. Čučíte na něj a říkáte si: To mi hlava nebere, Stošo.

Typ Když to musí být neboli Když už tady jednou jsem - Typ, který často generují Fialové Kobry. Běžec, který za slavných časů běhával s radostí, elánem i šarmem, je nyní vnitrotýmovými neshodami a náladou tak rozhozen, že po odvezení na start se začíná vymlouvat, šklebit, tvářit se blazeovaně, ba i plísnit ostatní. Aby jej nalákali zpět, připravili někteří běžci pro takové rozladěné typy i mnohé veselice a kratochvíle, jako například kategorie nad 90kg. Mnohokrát Koři však vůbec na start přivezen není, jelikož se přes noc stává typem jiným, a to Krčmanem Tátovým.

Typ Tak tady jsem naposled - extrémní typ typu předešlého. Nicméně název typu je mírně zavádějící, i typ Tak tady jsem naposled je běžně vídáván opakovaně na akcích všeho druhu. I když zůstává pravdou, že na každé další akci opakuje větu: Tak tady jsem naposled! Některé typy slovo dodrží a my je již nikdy neuvidíme běhat.

Krenčipysk - (pro neználky - ten, kdo “kroutí pyskem” neboli se šklebí. Krenčipysk lze vyvolat i uměle, a to pojídáním citronu). Je to důležitý typ běžce, kterým jsme prakticky obklopeni. Nepolevující křeč mimických svalů provází Krenčipyska prakticky po celou dobu běhu. Grimasy se volně proměňují, aby však vždy sklouzly k nezaměnitelnému a typickému ksichtu toho kterého běžce. Stává se, že si Krenčipysk uvědomí svou hrozivou grimasu a mimické svaly povolí, ksicht se narovná a vyžehlí. V tuto chvíli se z něj stává opět běžec jiného typu, ale pouze na chvíli, protože jeho podvědomí velí příčněpruhovaným svalům zkroutit ksicht zpět do příslušné nezaměnitelné grimasy. Většina typů běžců může být zároveň i Krenčipyskem. Pozor, nikdy nemůže být Krenčipyskem Dyzajnmén nebo třeba Švihák lázeňský. Naopak krásným Krenčipyskem může být třeba Turista bez místa nebo Typ Okrádaná žena. Příkladem pro všechny budiž Emil Zátopek.

Finálním stadiem Krenčipysku bývá facies Hippocratica (“tvář umírajícího”) velice často viditelná u typu Kardiak.

Mirek Dušín - typ běžce jasných pravidel a zásad. Nepředběhne bližního svého, nechá se před cílem předběhnout dle potřeby ostatních, v případě, že už už to vypadá, že by mohl snad i býti v cíli dříve než jeho protivník, je schopen se od cíle i několik desítek metrů vrátit zpět. Názorným příkladem typu je Švidra, jehož foto se vlivem těchto zásluh objevuje ve významných sportovních kalendářích

Švihák lázeňský - typ, který by mohl býti snadno zaměněn za Dyzajnména, leč je zde několik typických znaků, které toto zařazení vylučují. Předně, Švihák lázeňský je vyzrálý zkušený běžec, slušně, slušivě a dle etikety oděný sportsman, který vnímá fakt, že k vyhlášené akci je nutno přizpůsobit i oděv. A tehdy můžeme viděti Dědka Beskydského běhati ve fraku a cylindru, tedy v oděvu, který přináleží významnosti akce. Dále, Švihák lázeňský vždy jedná s ostatními v rukavičkách (nejlépe bílých), jeho mluva je květnatá, ale význam je vždy jasně sdělen. A v neposlední řadě, takový Švihák lázeňský je váženou osobností mezi ostatními běžci různých typů.

Olgoj Chorchoj - tzv. běžec bájný. Typ nenápadný, řeklo by se málo významný, šedivý. Opak je však pravdou. Tento typ se během neotravuje, ostatní během neotravuje a během běhu nikoho neotravuje. Ano, namluví toho málo, mailové diskuse s přehledem přehlíží, ale pokud již něco vypustí z běžeckých úst, je to pravda a nic než pravda. Pokud se již zcela neplánovaně a skryt pod rouškou tmy, páry nebo mlhy na start dostaví, dokáže divy. Odběhne, pozdraví a zase zmizí, tak jako ona zmiňovaná pára. Olgoj Chorchoj se zjevuje sice sporadicky a zcela neplánovaně, ale za jakýchkoliv situací. Často například po smrtící pijatyce, kdy jiní by spali, nebo běh vzdali, Olgoj Chorchoj - přeneseně tedy Majkl a Malča - vstává opět z mrtvých a vyhrává. Neříká tak ani tak, ale na jeho slova jednou dojde. Trvalý lehký úsměv je pro Olgoje Chorchoje typický.

Typ Já vám ukážu - zde nemyšleno ve zlém. Existují typy běžců, kteří neváhají pro své a hlavně pro edukaci a potěšení ostatních s sebou při běhu tahat foťáky, stativy a jiná těžká heblátka a zastavovat se v půli závodu a ostřit objektivy nebo dokonce si na hlavu důmyslně přichytit kameru a zaznamenat tak celý závod. Díky MIro, Luďo

Paní Colombová - typ, o kterém se dost mluví, stále píše a vidíte jej diskutovat na webu. Na vlastní oči jej ale viděl málokdo. Natož ho vidět závodit! Mluví se o něm jako mluví Colombo o paní Colombové, v diskusích se probírá jeho výkonnost, tréninkové metody, vztahy, práce. Zákulisní zprávy typu “Vypadá to, že Moirak půjde příští rok B7, a že by mohl porazit ml. Kociho” nebo “Viděl jsem ho běhat kolem Sněžky” jsou časté a jsou typickou ukázkou typu Paní Colombová.

Post scriptum: Na této typologii je ideální to, že není pravdivá. Ne že by byla zcela lživá, ale je tvárná, elastická, polymorfní. Můžete si ji různě měnit, hrát si. Je to vlastně taková nová společenská hra. Zkusme příklad: Běžec jménem Pigi. Můžeme jej směle zařadit do kategorie Kardiak, Lysacyp, ale také Opička nebo Tepař. Když nemá den, zařadíme ho pouze do kategorie Krenčipysk. Nebo, a to pozor! - Mirek Dušín. Fíka vměstnáme do kategorie Kardiak, Paní Colombová, ale také Gěroj nebo Krčman. Pokračujme - Ruda může být Kamennou tváří, Lysatypem nebo také třeba Olgojem Chorchojem, ale může se z něj také stát pěkný Krčman, jen co je pravda! A mám zde jednoho, kterého bychom mohli snad zařadit do všech kategorií - Okrádáná žena, Když už tady jednou jsem, Krčman Tátový, Fialová Kobra - Ryšak. A tak si můžete tvořit a hrát a tipovat typy celý večer. Koři se Stanem, Berďa s Keňanem, Twins navzájem, Pigi s Naděždou alias Vladimírou. Jen se mi u té zábavy nepohádejte...

LC - 9 Tož konečně makačka ni ...

Houbař

Rudo, nahrál jsi mi! ;) Tak se nezlob, sranda musí být! :D

Ostravský novoroční maraton 2012

Rozhodl jsem se teprve před pár dny, v podstatě 28.12.2011 na zimním běhu v Bělském lese, že si opět střihnu novoroční maraton. Ten se konal 2.1.2012 opět v Běláku a stejně jako loni, kdy jsem to běžel poprvé, tak jsem doufal, že bych mohl podat slušný výkon. Kdysi jsem se během vánočních svátku válel u telky, přejídal se a pil větší množství alkoholu. Ovšem poslední dva roky mi nějakým záhadným způsobem stoupá na přelomu roku běžecká forma. Asi je to tím, že se na chvilenku přeruší Lysacup, do Silvestra daleko, tak si již tradičně dávám vánoční kros, Štěpána, zimní běh, silvestrovskou etapu LC a vše má pak vyvrcholit maratonem. Letos jsem měl trochu obavy. Na Silvestra nebyla etapa z Rajské, ale z hřiště, a ta hezky bolela, protože jsem si zase chtěl vylepšit osobák, samozřejmě pak náročný seběh, který jsem taky zvyklý chodit pod 50min., protože traťový rekord nahoru je 51 něco. Pak ještě byla silvestrovská chlastačka s přáteli a ta taky trochu bolela. Nicméně byl jsem odhodlaný vše absolvovat jak jsem si naplánoval.

Ráno 2.1. jsem se vzbudil asi před sedmou, ještě v pyžámku jsem se lehce rozcvičil, abych zjistil, že v kvadricepsech je laktátu docela hodně, že to i v lýtkách dost tahá a že to bude zase bolet. Hned jsem dostal opravdový strach, že se mi kolegové vysmějou jak to pořád přeháním a dávkuju si nad míru. Jenže nyní si zpětně uvědomuju, že strach a bolest je právě to co mě žene dál. Inu nachystal jsem si věci, pití, boty, udělal veškeré přípravy a před devátou vyrazil do Bělského lesa. Prezentace byla v hospodě u Bohuša. Bylo tam pár šílenců podobných mě. Vyzvednul jsem si startovní číslo 23 a hned mě napadlo, že bych to chtěl uběhnout za 3:23. V hospodě jsem vykonal poslední nutné přípravy, nachystal jsem si i maratonské menu, které jsem nakonec ani nepoužil. Pak jsem vyrazil k pilince, kde byl start. Rozběhaný jsem byl celkem dost cca 4km. Stehna sice brněly při každém došlapu, ale říkal jsem si prostě uvidíme, každopádně nesmím vzdát a i s chůzí by to mělo být pod čtyři hodiny, ať není ostuda.

V deset hodin jsme vystartovali. Pár kilometrů jsem se dostával do tempa a již v prvním kole jsme si vytvořili skupinku s Liborem a Pepou. Po prvním kole hlásí Libor: "kdo chce pod 3:15 ať si takhle běží dál." Zaběhli jsme totiž něco přes 23min. Možná jsme pak něco zpomalili, ale jen o minutku na kolo. Běželo se mi celkem hladce. Nohy pořád bolely, jenže jsem to asi nevnímal, držel jsem krok i tempo s klukama. Párkrát jsem se snažil jít dopředu a dávat tempo, ale většinou to přebíral Libor a Pepa, tak jsem se schovával za nimi a viděl, že oni to drží lépe. Trasa okruhu byla hodně dobrá, sice spousta ostřejších zatáček, větší stoupání na pilince a bláto v některých úsecích, ale hlavně bych zdůraznil tyto obrovské výhody: 1. měkký terén lesních pěšinek a cest s trávou i listím, 2.minimum asfaltu, 3.od horního okraje lesa v podstatě jeden velký pozvolný seběh, 4. teplota vzduchu asi kolem 5st., 5. skoro žádný protivítr. Nejdůležitější pro mé tělo byl určitě podklad, vůbec mě totiž nebolely velké klouby a ani plosky, boty fajně seděly a tkaničky dotažené tak akorát.

Uběhlo druhé a třetí kolo, vše probíhalo celkem normálně, v každém kole jsem se snažil něco vypít, po třetím kole jsem snědl část gelu, který tentokrát chutnal a udělal dobře. Po čtvrtém kole přišlo první zděšení 1h 35m!!! Tož to jsme se fakt zbláznili? Kdyby to bylo aspoň o dvě minutky pomalejší, byl bych klidnější. Po pátém kole jsem dojedl zbytek gelu. Energeticky jsem byl na tom dobře a už jsem věděl, že vydržím až do konce. V kapsičce jsem měl hořčík a přemýšlel jestli použít a kdy. Nakonec jsem se obešel. Šesté kolo bylo asi nejpohodovější. Odpoutal jsem se od myšlenek na šílené tempo a myslel na Tarahumary jak si běhají po těch svých měděných kaňonech, smějou se a kopou si ten dřevěný míček. Vzpomínal jsem na Peralbu, jak strašné křeče jsem prožíval a dnes jenom pobolívají stehna a na křeče to vůbec nevypadá. Taky jsem si pořád opakoval všechno je v hlavě, běhej hlavou, tak jak mi říkal Jarda Hrabuška po Jesenickém maratonu. Tak jsem běžel hlavou. Do sedmého kola vynechal Libor občerstvovačku a vytvořil si nesmazatelný náskok. Tak už jsme byli jen já a Pepa. Drželi jsme tempo a užívali si sedmé kolečko. Před osmým kolem jsem chtěl jěště doplnit tekutinu, ale nebyl tam žádný kelímek a nechtěl jsem vzít něčí láhev, navíc ani nezastavuju a běžím v kuse. Vběhl jsem do osmičky v čase cca 2:48, Pepa se občerstvil a získal tedy nesmazatelnou ztrátu na mě. Osmé kolo bylo opravdu nejtěžší. Plně jsem si uvědomoval, že i kdybych lehce zpomalil na 27min./kolo může to být těsně pod 3:15. Na horním okraji lesa jsem pozoroval, že nohy už běží automaticky, následovaly roviny a seběhy, které jsem si užíval snad s úsměvem na rtu, běžel jsem si sám v oblíbeném lese, chvilkama se klubalo sluníčko, všude ticho a klid, žádné řvoucí davy podél tratě, 700-500m před cílem, malinké stoupání, zpomalil jsem, prodýchával k závěrečnému spurtu, který však nepřišel, nohy už prostě nechtěly, asi jsem jen malinko protáhl krok, chodidlo šlo přes špičku a ladně se odvíjelo až k patě, cítil jsem se úplně volný a lehký. Jo to je to, proč to děláme, pro tyhle okamžiky štěstí. Už jsem viděl cíl, poslední mrknutí na stopky, jdu něco přes 3:13, poslední zatáčka a radostně probíhám cílovou branou. Mám za sebou devátý kousek, paráda, svaly bolí, ale klouby celkem v pohodě, žízeň obrovská, radost neomezená. Podáme si ruce s Liborem i Pepou, trochu pokecáme o pocitech a zážitcích a za necelých deset minut balím batůžek a běžím domů 2km za 12min., no a co, mám nárok, však je to jen výklus. Vyhlášení bylo po půl čtvrté u Bohuše, raději jsem tam zajel autobusem. Vybojoval jsem si krásné třetí místo v kategorii a páté celkově, finanční odměny nebyly, doba je zlá, ale příští rok mám startovné zdarma, kdo se ke mě do třetice konečně přidá???

Poslední z posledních v roce 2011

Díky všem, kdo se podíleli na prííííma atmosféře minulého roku ;-)

RYCHLÁ ZPRÁVA Z BĚLÁKU

3:13:17 SLOVY: TŘY TŘYNAS SEDUMNÁS. Článek samozřejmě bude, ale asi až zítra, až to trochu vstřebám. První věta bude asi něco ve smyslu, že kdyby jste proti mě postavili štafetu na maraton po čtvrtkách: třeba Koudy, Keňan, Bobika, tak čtvrtý by musel finišovat minimálně Poky, protože s Berďou třeba byste to mohli prohrát :-)))

Hej tak zatim bando jěště jednou v číslech: 3:13:17 a pro jistotu jěště naposled: 3:13:17