Olomoucký půlmaraton, 23. 6. 2012 aneb já a 4 baby v Olomouci

Včera 23. 6. 2012 byl v Olomouci opravdu krásný den. Obloha byla modrá, sluníčko hřálo a dívky v ulicích byly prostě nádherné. Vše slibovalo krásný závod a oku lahodící podívanou. Také běžci za VZS byli prezidentem Koudym velmi vhodně vybráni. Posuďte sami. Za VZS byli na půlmaraton nominováni Deni, Ivon, Lenia, Katka a já (Berďa). Nemám nic proti běžcům jako je vychrtlý a holohlavý Keňan, přerostlý Bobika či nosatý Malča, ale zkuste jít na start za Deni, Ivon, Leniou a Katkou nebo za Keňanem, Bobikem a Malčou a ten rozdíl je do očí bijící. A to už si vůbec nechci představit, jaké to je jít za Koudym a jeho břichem.

Samotný závod byl opravdu nádherný. Píšeme to tu často, a tím toto slovo trochu devalvovalo. Ale tohle byl závod, který bych snad dal ještě výše než Pražský mezinárodní maraton. Diváci v Olmiku jsme úžasní a dokážou povzbuzovat do posledního dechu, kapely kolem trati taky válely a o dívkách jsem již psal. Jediné, co mnoho běžcům dělalo problémy bylo vedro. Z nás pěti bylo kromě Katky a Leni špatně všem, i když možná vedro nebylo jediný důvod. Na start jsme se postavili v pořadí, které nám určili pořadatelé. Do koridoru A šla Deni a Lenia, do B se postavila Ivon, v Céčku byla Kačka a já šel do D. Takže jsem měl jedinečnou možnost překvapovat zbytek VZS repre zezadu.

Ještě bych chtěl uvést na pravou míru, že nás bylo z VZS pět. Startovala ještě nová členka Lucka, ale nejsem si jist, zda za VZS. A funkci kameramana, fanouška a strýce Jaryna obstaral Jarek.

A teď k výsledkům jednotlivých běžců. Deni to byla klasika, běžela jak vítr a kromě nějakých smyček jsem ji v podstatě neviděl. Čipový čas měla 1:38:24 a dle stránek Olomouckého půlmaratonu byla 14. v kategorii a její pohlaví bylo v cíli 20.

Lenia byla to stejné. Na nějaké doběhnutí jsem neměl vůbec nárok a viděl jsem ji jen vždy daleko na trati přede mnou. Její čas byl 1:44:02 a v kategorii byla první!

S Ivon jsem to měl téměř celý závod stejné. Ale nakonec jsem se přesto s ní na chvíli dostal do kontaktu. Ivon je totiž skutečná sportovkyně! Na trati poskytovala první pomoc závodníkovi, který si z vedra lehl na zem a opatrovala ho až do příjezdu sanitky. Zde jsme se také na chvíli pozdravili. Její čas je 1:50:31. V kategorii tak skončila 40. Ale nebýt její obětavosti, tak byla v cíli s Leniou. Pokud se někdy bude udělovat cena fair-play, doufám, že ji Ivon dostane.

Dále jsem se v cíli v čase 1:52:18 objevil já. Ale přiznám se, že vlastně nevím jak. Prvních 16 km bylo fajn. Pak jsem ale nevěděl, zda bych měl zvracet či vyměšovat. Snad zapůsobilo vedro, snad únava, nemohu ani vyloučit, že sníst před závodem pohár se zmrzlinou, šlehačkou a banánem a zapít ho frappé, nebyl můj úplně nejlepší nápad. I tak pevně věřím, že mě trenér z týmu pro porušení disciplíny nevyloučí.

No a nakonec se v čase 2:20:58 dostala do cíle Kačka. Ta absolvovala svůj první půlmaraton a tím definitivně přišla o běžecké panenství. Je snad jen škoda, že poslední měsíc zastávala jakousi zmatenou teorii, že práce je důležitější než běh a tak její příprava na půlmaraton se v posledním měsíci zúžila na šest uběhlých kilometrů. Z tohoto úhlu pohledu je malý zázrak, že po trati neběhá ještě teď. :-)

Fotka z webu www.bezvabeh.cz.

Výsledky