.... i u maturit
Běh olympijského dne 2013
Za nepříznivého počasí se dne 26.6.2013 konal 24. ročník běhu olympijského dne. Ve slabém a vytrvalém dešti se v Ostravě Porubě u stadionu Arrows sešlo 148 běžců a běžkyň. Za náš oddíl jsme přišli v této sestavě: Stoša, Jarek, Bobika a Django. Berďa měl sice také běžet, ale nakonec nás přišel aspoň povzbuzovat. V cíli nás pak uvítal i samotný prezident klubu Koudy, který chtěl zřejmě přiběhnout než budeme v cíli, ale asi teď trénuje pod své možnosti anebo my jsme byli tak strašně rychlí.
Start byl v 17:00 a jako zázrakem alespoň přestalo pršet. Nicméně zastříkáni jsme byli slušně, protože bláta a kaluží bylo v některých úsecích dost. Trasa byla klasická, i když poněkud zkrácená o kolečko na stadiónu. Mě se běželo fajně, do kopca jsem valil, po rovině též a z kopca jsem byl jak nespoutaný. Vítězem závodu se stal polák Robert Antczak v čase 29:29, já jsem skončil celkově 19. v čase 33:05, další byl Jarek 36:03, Bobika 36:29 a Django 39:45. V ženách zvítězila Adéla za 34:04.
Po závodě jsme počkali na vyhlášení výsledků a tombolu, ve které jsme jako oddíl měli 50 procentní úspěšnost. Ze čtyř účastníků dva brali hodnotné ceny. Tož fajny den no ni?
Start byl v 17:00 a jako zázrakem alespoň přestalo pršet. Nicméně zastříkáni jsme byli slušně, protože bláta a kaluží bylo v některých úsecích dost. Trasa byla klasická, i když poněkud zkrácená o kolečko na stadiónu. Mě se běželo fajně, do kopca jsem valil, po rovině též a z kopca jsem byl jak nespoutaný. Vítězem závodu se stal polák Robert Antczak v čase 29:29, já jsem skončil celkově 19. v čase 33:05, další byl Jarek 36:03, Bobika 36:29 a Django 39:45. V ženách zvítězila Adéla za 34:04.
Po závodě jsme počkali na vyhlášení výsledků a tombolu, ve které jsme jako oddíl měli 50 procentní úspěšnost. Ze čtyř účastníků dva brali hodnotné ceny. Tož fajny den no ni?
Olomoucký ½ maraton – 22.6.2013
Hurá, tak je to tady! Můžu popsat dojmy ze svého prvního
půlmaratonu:-). Sice bych měla spíše zavařovat třešně a dělat
marmeládu, ale jsem ještě plna zážitků.
Na půlmaraton jsem se rozhodla přihlásit někdy po Vánocích.
Měl to být vrchol mého běžeckého úsilí v roce 2013. Vyhodnotila jsem si,
že cca 4 měsíce trošku systematického tréninku by mohly stačit na to, abych
trať uběhla.
Ale jak už u mě bývá zvykem, před závodem se vyskytly potíže
– nejprve v podobě nucené cca 10 denní běžecké přestávky, kterou jsem
strávila s našim Adriankem v nemocnici. Bylo to pro mě velmi náročné
období a běhání se posunulo někam hodně dozadu (kdo zažil – pochopí :-(). Dále začaly ty
šílené vedra, ve kterých jsem nebyla schopna vůbec fungovat, pak se samozřejmě najednou ozvaly všechny mé
bolístky, ploska, kyčel, záda...a ještě se mi zablokovalo žebro.
Rozhodla jsem se bojovat a tak v sobotu sedím v Berďově novém autě a fičíme směr
Olomouc. Deni a Ivon se připojily, aby nás povzbudily a jako čerstvé magistry
se rozloučily s Olomoucí. BOBici už byli na místě od pátku, samozřejmě
musí mít vždycky něco EXTRA:-).
Počasí se mělo umoudřit, ale slibovaných 25 stupňů to není. V Olomouci je
vedro. Kačenka nám zorganizovala zázemí u kamarádky Katky (Buri), takže párkrát
objedeme město a s pomocí navigace dorazíme na místo. Zašli jsme na Expo pro čísla. Já na vše
hledím jako zjara a holky i Berďa mě trpělivě zasvěcují do tajů a vychytávek
takových velkých akcí.
Kolem šesté hodiny jdeme do centra. Už to tam vře. Nervozita
pomíjí a je mi všechno jedno. Snažím se užít si tu atmosféru. Rychle se
vyfotíme, loučím se s ostatními a mířím ke koridoru „E“. Tam se potkávám s vodičkou
na 2:30. Zvažuji, zda s ní běžet. Cítím se ale spíše tak na 2:20. Pak
zazní výstřel, hraje Vltava, lidé křičí a tleskají. Mám slzy v očích a je
mi líto, že tu nemám nikoho z rodiny. Modrý balónek
s 2:30 mi přijde pomalý a tak si běžím svým tempem, nechci se
nechat strhnout davem. Trať se mi líbí, nostalgicky vzpomínám na svá studentská léta, noční pařby,
ranní nevolnosti před zkouškami… Cca na 10. km přichází krize, nohy běží, co je
však horší, chce se mi strašně na WC. Střeva pracují a je mi špatně. Cítím, že
budu mít průjem. Vzpomenu si na Stošův článek a detailní popis jeho
vyprazdňovacích pochodů…taky na slova mého kamaráda, že před závodem je potřeba
se pořádně vysr.t! Tady jsem to asi neodhadla, každopádně do TOIky se mi
nechce, bojím se, že bych se už nerozběhla. Tak tedy bojuju, i když vím, že do
cíle zbývá ještě hodně. Na občerstvovačkách se bojím napít, aby se to ještě
nezhoršilo. Zbytek cesty myslím jen na tu modrou budku v cíli. Mám před
sebou poslední 2 km. Už jsem v centru a vím, že doběhnu. Dobíhám v čase
2:12:13. Okamžitě mířím víte kam, pak za Kačenkou, která mě čeká na smluveném
místě. Jsem šťastná a tak trochu mimo. Na krku mám medaili, které si moc cením,
protože je poprvé moje VLASTNÍ!
Vyrážíme pěšo směrem k „našemu“ bytu, začíná mi být špatně.
Po sprše je mi ještě hůř, zima a špatně od žaludku. Ani se neveselím s ostatními.
Berďa se ještě provokativně nabízí, že mi skočí na afterparty pro guláš a
věnuje mi i svou porci. Jdu si lehnout. Před půlnocí mě vzbudí a chystáme se k odjezdu.
BOBika mě zavede k autu, holky mi dají sáček a jedeme. Berďa mě dovezl k rodičům,
moje kroky vedou opět na záchod, kde s přestávkami zůstávám až do pondělka…tak
nevím, že by nějaká VIROZA???? Mrzí mě, že jsem si tu pozávodní atmosféru nevychutnala.
Omlouvám se také všem za svou indispozici a věřím, že v Košicích to zvládnu
lépe. I přes ten závěr to byl krásný závod, příští rok se určitě, pokud zdraví dovolí, vrátím!
Abych nezapomněla: Berďa
1:43:30, Kačenka 1:45:25. Super časy, gratuluji! Bob běžel bez čísla asi s Kačkou,
Deni a Ivon běžely jen JAKO, jinak skvěle fandily! Děkuji všem za
podporu, hlavně Djangovi, Beatce a Adriankovi, že mi dávali párkrát v týdnu opušťák!
P.S. Všimněte si, že jsem v článku nepoužila ani jednou
slovo PROBLÉM:-)...a
že jich bylo!!!
XTREME TRIATHLON BRUŠPERK 2013
Datum: 14.6.2013
Účast: Poky, Stoša, Bobika, Dan, Malča, Ruda, Koudy, Kačka
V sobotu dopoledne se v Brušperku u přehrady konal jubilejní 10. ročník extrémního triatlonu. Startovalo se až v 11 hodin, ale já jsem se dostavil o více než hodinu dříve, abych si v klidu vše nachystal. Do Brušperku jsem se vrátil po roční pauze a marně jsem doufal, že pořadatelé konečně připraví cyklistickou trať tak, abych nespadl z kola. Měl jsem totiž půjčenou velmi slušnou mašinu od Orlíka. Plavání bylo beze změn, zde jsem chtěl akorát vylepšit čas a zaplavat pod 13min., což se povedlo. Za oddíl nás přišlo bojovat celkem dost, včetně jedné ženy Kačky. Počasí bylo velmi teplé, takže jsem neměl obavy, že by voda byla studená. Někteří zkušení triatlonisté ovšem neoprény použili.
V 11:00 se tedy odstartovalo z břehu a vydal jsem se na 800m plavecký úsek. Nejdříve to šlo v pohodě s dýcháním na každý třetí záběr, ale na obrátce jsem trochu zrychlil a dýchal dle potřeby. Z vody jsem vylezl na 19. místě, kousek za Koudym a Malčou. Na kolo vyrážím svižně a snažím se dohnat Malču, abych s ním udržel tempo. Hned na začátku míjíme Koudyho, který u krajnice provozoval servisní prohlídku. Nikdy není pozdě. Brzy předjíždím Malču, jenomže v lesíku v blátíčku přichází první pády a propadám se pořadím. Jsem celý od bláta, kolo taky zmazané a v jednom prudkém stoupání, stejně musím po svých a tlačit. Za lesíkem už to celkem jde. Střídá se různý terén, kopečků není moc a v klidu vjíždím do druhého kola. Brzy mě dohání Bob. Vím, že se musím zkusit udržet, jinak nebudu mít opět šanci. To byl druhý cíl: udržet Boba pokud mě sjede, případně zkusit zabojovat v běhu. Bobika má pekelné tempo, musím šlapat naplno, ještěže to je už druhé kolo. Nakonec mi ujíždí skoro o 200m a získává cenný náskok do běhu. Osamocen vbíhám na běžeckou část, nohy mám dřevěné, ale prostě musím. Už mám Boba na dohled, ale stahuju velmi pomalu. Až v kopečku nad schody jdu konečně před něj. Ale cítím, že jsem pomalý a slábnu a hlásí se první křeče. S Bobem předbíháme dva borce, pak jde na chvíli vpřed Bob, já se vzpamatuji až při mírném seběhu. Jenže trasa se prudce stočí a zase do kopečka. Au au, další náznak křečí a Bobika jde zase vpřed. Musím uviset jinak jsem v pytli. Pak je dlouhý seběh k přehradě a rovinatý asfaltový závěr. Natahuju nohy abych protáhl zadní stehna, zároveň tím zrychluji a dostávám se zase před Boba. Potom snad už získávám rozhodující náskok a dotahuji borca před sebou. Blíží se cíl, snažíme se finišovat, ale pro mě je to už taková ta poslední křeč před smrtí. Konečně hotovo, hned se klidím ke straně a padám na zem, protože mám celkem mžitky před očima. No to byl zase extrém.
V cíli vyhlížíme s Bobikem další kamarády, všichni jsou hustě zablácení, ale šťastni, že to mají za sebou. V celkových výsledcích jsme jako tým získali dvě druhé místa v kategorii a to zásluhou Pokyho a Kačky. Takže další úspěšný závod je za námi.
Výsledky a fotky na stránkách XTB.
Běh zámeckým parkem – Kravaře
V parné neděli 16.6.2013 se konal další závod u nás na
Prajzké. V Kravařích se běžel už 31. ročník Běhu zámeckým parkem. Rozhodli
jsme se s Daliborem, že si po delší době zaběhneme a já si taky vyzkouším
běžet ve velkém vedru. Přemluvila jsem i svou sestru, pro kterou to byl první „delší“
závod.
Na start se postavilo cca 160 závodníků, známé i méně známé
tváře, hodně ze sousedního Polska. Běžely se 3 okruhy v parku, celkem 8700 m mezi
golfisty (líbilo se mi, jak se na jednom místě prolínaly tyto naprosto dva
odlišné sporty :-) ).
Vítězem závodu se stal Polák Robert Antczak s časem 29:26, v ženách
zase Polka Michalina Mendecka s časem 33:38. Django běžel za 42:09, já o5 víceméně na konci, za 49:53. No, spokojená jsem moc nebyla, ale kofola a
výborný kravařský koláček to spravili.
Závod to byl pěkný. Tentokrát, zdá se, ani nenastal žádný PROBLÉM!. Škoda jen, že už nikdo z našeho TEAMU
nedorazil :-(.
To jste spočívali po Brušperku nebo se vám nechtělo?!
HV 2 - Šumava
Tož fajné to bylo, jako vždy, ale nedoléčené zranění jsou vždy sázkou do loterie, takže jsme byli rádi, že jsem cíl, viděli z té správné strany :-). A navíc, v cíli s velkým překvapením bedna. Koudymu díky za servis a rady z oboru :-).
Foto Peitl
|
Oficiální video
VýsledkyFoto Peitl
9. ročník Horského běhu na Lysou horu 2013
datum: 1.6.2013
účast: Wiatr, Stoša, Keňan, Ruda a Berďa
doprovod: Majda
Po měsíční pauze od závodění jsem se již moc těšil na další běh a shodou okolností právě na Lysou horu. Od dvanáctihodinovky uběhlo mnoho dní, plně jsem zregeneroval a celkem pravidelně trénoval právě na běh do kopce. Z Ostravy jsme vyrazili v sobotu ráno za nepříznivého deštivého počasí, což nám ovšem na dobré náladě neubralo. Měl jsem akorát obavy, že zase nevylepším svůj čas za poslední čtyři roky, kdy se tohoto běhu účastním. V Ostravici na hřišti se dále dovídáme, že je trať o půl kilometru delší a že se běží celá severní sjezdovka. Takže na osobáček jsem mohl rovnou zapomenout.
Před startem jsme se stihli s Wiatrem vydatně rozběhat a rozcvičit, s Berďou a Keňanem jsme sbalili věci na převlečení do společného pytle a poslali to nahoru. Pár minut před výstřelem k naší radosti přestalo i pršet a nepršelo ani po celý závod. Odstartoval jsem s Wiatrem, ale po pár stech metrech jsem zjistil, že na jeho tempo stále ještě nemám. V klidu se tedy soustředím jen sám na sebe, protože žádného vhodného tahouna kolem sebe nevidím. Běží se mi fajn, trasa je sice mokrá, blátivá a kamenitá, ale nijak zvlášť mi to neklouže. Dobře vím, že se blíží první sjezdovka, která nás všechny patřičně prověří. Mě se celkem daří stále běžet, i když jsem stejně rychlý jako ti co přešli do chůze. V necelé polovině kopce tedy přejdu také do chůze a některé borce v pohodě přecházím. Před koncem sjezdovky znova rozbíhám a cítím, že to stále jde dobře. Následuje občerstvovačka, kterou zcela ignoruji, protože nemám ani pocit žízně. Držím si vyrovnané tempo, míjím Lukšinec a zbývá poslední třetina závodu. Stále ovšem myslím na severní sjezdovku a vím, že musím pošetřit síly. Na větrech se udržuji v plynulém běhu ve vláčku několika borců. Obíháme první závěrečnou serpentinu, jenomže po pár metrech následuje prudší seběh pod severní sjezdovku. Tady již cítím každý kámen, chodidla jsou při došlapech bolavé. V prudké zatáčce povzbuzuje Pigi do sjezdovky. Zde se mi opět daří výborně šlapat a zdolávám nejtěžší úsek závodu. Nahoře mám nohy pěkně ztvrdlé i tak rozbíhám co to jde, protože vím, že se za mnou někde blíží Jirka Martikán. Jsem v cíli, jsem rád, že je to za mnou. Jirka dobíhá se ztrátou šesti vteřin. Už na Štramberské 10 jsem si všiml, že je ve vynikající formě. Jdu se napít a něco sníst. Potkávám Wiatra, běžel skvěle a vzhledem k tomu, že nebyl ve formě mi nandal jen čtyři minuty, jeho čas je 1:03:57. Čas 1:07:53 znamená nakonec, že jsem si dal osobák a to i na prodloužené trase. Posléze dobíhá Martin 1:16:47, pak Ruda 1:20:07 a Peťa 1:26:33.
Nahoře jsme se občerstvili, zašli jsme se podívat za Majklem, položili jsme tam další kameny a udělali fotky. Mohylka je moc hezká a zřejmě ji stavební ruch na Lysé hoře již neohrozí. Pak jsme zašli do Kameňáku na polívku a na čaj a odpočinout si před dlouhým seběhem dolů. Závod s účastí necelých tří set borců a borek byl krásný, bohužel ani jeden z nás na ME do Bulharska nepostoupil. Takže nezbývá než doufat v divokou kartu. A ta by musela být hodně hodně divoká!
účast: Wiatr, Stoša, Keňan, Ruda a Berďa
doprovod: Majda
Po měsíční pauze od závodění jsem se již moc těšil na další běh a shodou okolností právě na Lysou horu. Od dvanáctihodinovky uběhlo mnoho dní, plně jsem zregeneroval a celkem pravidelně trénoval právě na běh do kopce. Z Ostravy jsme vyrazili v sobotu ráno za nepříznivého deštivého počasí, což nám ovšem na dobré náladě neubralo. Měl jsem akorát obavy, že zase nevylepším svůj čas za poslední čtyři roky, kdy se tohoto běhu účastním. V Ostravici na hřišti se dále dovídáme, že je trať o půl kilometru delší a že se běží celá severní sjezdovka. Takže na osobáček jsem mohl rovnou zapomenout.
Před startem jsme se stihli s Wiatrem vydatně rozběhat a rozcvičit, s Berďou a Keňanem jsme sbalili věci na převlečení do společného pytle a poslali to nahoru. Pár minut před výstřelem k naší radosti přestalo i pršet a nepršelo ani po celý závod. Odstartoval jsem s Wiatrem, ale po pár stech metrech jsem zjistil, že na jeho tempo stále ještě nemám. V klidu se tedy soustředím jen sám na sebe, protože žádného vhodného tahouna kolem sebe nevidím. Běží se mi fajn, trasa je sice mokrá, blátivá a kamenitá, ale nijak zvlášť mi to neklouže. Dobře vím, že se blíží první sjezdovka, která nás všechny patřičně prověří. Mě se celkem daří stále běžet, i když jsem stejně rychlý jako ti co přešli do chůze. V necelé polovině kopce tedy přejdu také do chůze a některé borce v pohodě přecházím. Před koncem sjezdovky znova rozbíhám a cítím, že to stále jde dobře. Následuje občerstvovačka, kterou zcela ignoruji, protože nemám ani pocit žízně. Držím si vyrovnané tempo, míjím Lukšinec a zbývá poslední třetina závodu. Stále ovšem myslím na severní sjezdovku a vím, že musím pošetřit síly. Na větrech se udržuji v plynulém běhu ve vláčku několika borců. Obíháme první závěrečnou serpentinu, jenomže po pár metrech následuje prudší seběh pod severní sjezdovku. Tady již cítím každý kámen, chodidla jsou při došlapech bolavé. V prudké zatáčce povzbuzuje Pigi do sjezdovky. Zde se mi opět daří výborně šlapat a zdolávám nejtěžší úsek závodu. Nahoře mám nohy pěkně ztvrdlé i tak rozbíhám co to jde, protože vím, že se za mnou někde blíží Jirka Martikán. Jsem v cíli, jsem rád, že je to za mnou. Jirka dobíhá se ztrátou šesti vteřin. Už na Štramberské 10 jsem si všiml, že je ve vynikající formě. Jdu se napít a něco sníst. Potkávám Wiatra, běžel skvěle a vzhledem k tomu, že nebyl ve formě mi nandal jen čtyři minuty, jeho čas je 1:03:57. Čas 1:07:53 znamená nakonec, že jsem si dal osobák a to i na prodloužené trase. Posléze dobíhá Martin 1:16:47, pak Ruda 1:20:07 a Peťa 1:26:33.
Nahoře jsme se občerstvili, zašli jsme se podívat za Majklem, položili jsme tam další kameny a udělali fotky. Mohylka je moc hezká a zřejmě ji stavební ruch na Lysé hoře již neohrozí. Pak jsme zašli do Kameňáku na polívku a na čaj a odpočinout si před dlouhým seběhem dolů. Závod s účastí necelých tří set borců a borek byl krásný, bohužel ani jeden z nás na ME do Bulharska nepostoupil. Takže nezbývá než doufat v divokou kartu. A ta by musela být hodně hodně divoká!
Horský běh na Lysou horu, 1. 6. 2013
Na den dětí se konal Horský běh na Lysou. Článek doplní Honza a dá se čekat, že ho opět napíše z pozice skromného introverta. :-) Já doplním jen odkazy na fotky.
Fotogalerie 1
Fotogalerie 2
A pár fotek z mého mobilu:
Výsledky
Fotogalerie 1
Fotogalerie 2
A pár fotek z mého mobilu:
Výsledky
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
