V sobotu 23.11.2013 jsme opět v hojném počtu vyrazili na Lysou horu. Tato etapa byla vyhlášena jako mistrovská, tudíž se běželo o medaile. Na startu vedle restaurace U Toflů se sešlo celkem 317 běžců. Počasí bylo tak akorát, já jsem se ovšem oblékl o něco tepleji, aby mě nepřekvapil silnější vítr nebo snad dešťové kapky. Dole byla celkem mlha a pošmourno, nahoře však online záběry slibovaly jasno. Na start jsem se zařadil v popředí podle aktuální formy. Ještě se v rychlosti rozdaly barevné trikoty, které často mění své majitele dle průběžného pořadí. Párkrát jsme museli rozestoupit dav kvůli projíždějícím autům. Ale nakonec jsme odstartovali.
Po asfaltu jsme vyrazili docela slušným tempem. Ono totiž asi není co řešit, když je stoupání mírné. Na mě to však asi bylo trochu ostré, začalo mě brzy píchat v koleni, zpomalil jsem tedy a postupně ztrácel cenné pozice a řadil se až do páté desítky. Zlepšilo se to až výše v kopci na pěšinkách směrem na Kykulku. Zde mě také dohánějí nejrychlejší ženy Tamča a Maruška. Při seběhu se mi daří jít vpřed a chvíli diktovat tempo. Míjíme Ivančenu a kupředu vyráží zase Tamara. Vypadá to na docela tvrdý souboj o nejlepší ženu. Posléze se mi opět daří zabrat, kupodivu v šlapacích, prudších pasážích. Běžecké úseky jsou pro mě tentokrát jaksi pomalé. Předbíhám pár kluků a propracovávám se do čtyřicítky. Vím, že holky jsou tam kousek za mnou a to mě nutí držet tempo a nepolevovat, i když už mám toho plné kecky. Taky je to první etapa, kdy skoro nestíhám nadechovat nosem a dýchám jako čokl. Prožívám si takové první letošní lysakapácké trápení. Za Malchorem uhýbáme vpravo ke křížku a pak poslední serpentiny na vrchol. Mám volné pole, před sebou jednoho borca, kterého se snažím udržet na dohled, jen abych se už dostal do cíle. Posledních 100 výškových metrů se už běží na sluníčku. Mlha všude pod námi a jen pár nejvyšších vrcholů Beskyd lze spatřit. Nahoře je krásně. Odpípnu přesně po 55 minutách od startu a jsem jakž takž spokojen.
Na východním obzoru obhlédnu Tatry a Fatry, nic jiného pak už ani vidět nejde. S některými jdeme pokleknout a podřepnout k Majklovu pomníčku a dáme si společnou fotku. Potom se jdeme občerstvit do Kameňáku. Seběh absolvuji s Fidem a později i zpáteční cestu. Pro tým VZS nakonec Petra vydobyla zlato, Denča bronz a Poky stříbro ve svých kategoriích. Při vyhlášení U Toflů popíjíme pivko za desetník a papkáme guláš za paďoš, prostě staré dobré časy. Pak už valíme domů.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat