16. etapa ŠANCE

       Pomalu se nám blíží konec letošního LC. Na řadě byla před poslední etapa od hráze přehrady Šance konaná včera 15.2.2014. Počasí na letošní poměry bylo luxusní. Konečně jsme zažili trochu sněhu, což zejména u mě bylo velmi prospěšné. Teplota byla jen lehce pod nulou a výborně se dýchalo. Nahoře se dalo tušit, že bude jasno, slunečno a krásný výhled do okolí. Za oddíl VZS se nás sešlo patnáct a početně jsme byli opět nejsilnějším týmem jako už ve většině, ne-li ve všech, etapách tohoto ročníku.
       Tento ročník vrcholí zajímavým způsobem. Dramatická bitva se odehrává především v boji o celkové první místo v týmech. Již na minulé etapě se mladí a splašení posunuli do čela soutěže a osobně bych sázel, že dupenkám z Opavska vyfoukli prvenství. Stejně tak my jsme se po včerejší etapě museli sklonit před dostihovým rodeem mladých a neklidných vinařů z Frenštátu, kteří nás vystřídali na páté pozici. Teď už nám jen zbývá přijít na poslední v plné palbě, neohlížet se na hendikepy a posbírat takové první tři až čtyři místa pro jistotu. Jenže to je utopie. Samozřejmě probíhají i další tuhé boje v ostatních kategoriích a statistikách, ale to je na samostatnou ročenku.
       Takže stojím na startu, který je tentokrát posunutý směrem od hráze na rovince, cítím se dobře, jsem rozběhaný a rozcvičený. Tuto etapu moc nemusím, i když je strašně pestrá a zajímavá, mívám zde potíže dosahovat slušných výsledků. Ale je hezky, je sníh a na nohou mám inov8ty. Těším se, že to třeba půjde, vlastně poběží. Startuji společně s Danem, vyrážíme bok po boku. Na konci asfaltky jdu vpřed a zakousávám se do terénu. Pořádně se rozdýchávám, poctivé hluboké nádechy nosem střídám mohutným rychlým výdechem. Pozičně se s Danem pohybujeme odhadem mezi 40-50 místem. Rychlým frekvenčním hopkáním se dostávám stále vpřed, obíhám jednotlivé borce a velmi se podivuji, jak lehounce to jde. Poprvé mě napadne, že tohle je dnes moje Šance, že bych mohl zkusit posunout osobák a udělat dobrý výsledek. Sleduji jako hlavního vodiče Vojtu Koníře. Ten to ovšem drsně skalpuje hlavu za hlavou. Mám ho sice na dohled, ale jede husté tempo, na které nemám. Tak si tedy hledím svého, dobře vím, že před Vojtou jsou ještě další tři extra vinaři a pád na šesté místo v týmech je nevyhnutelný. No nevadí, Lysá se nám z toho nezboří. Na prostřední rovince mi malá Barča Pokyovka hlásí 35.místo, to potěší a plácáme si dlaní pro štěstí. Jedu dál, nohy dnes výborně běží, plosky jsou zahřáté a bolavou patu skoro necítím. Při seběhu opět prohlubuji dech, abych se vydýchal a mohl zabrat v prudkém stoupáku. Tady potkávám Rudánka, který mi sděluje, že valím s borcem o 26. a 27.místo. No to je super a psychicky mě to celkem nakopává. Řekl bych, že 2/3 stoupání zvládám celoběhem, až v poslední třetině přejdu do chůze a silnými kroky šlapu přímo vpřed. Na rovince to opět rozbíhám a naplno si uvědomuju, že nevytuhnu a zkusím vydržet v tempu až do konce. V posledním stoupání již do chůze nepřecházím. Vybíhám na asfaltovku, která je samozřejmě pod sněhem. Moc se mi nedaří zrychlit do závěrečného finiše, takže alespoň držím pozici. Trochu se to kolem mě mlelo, ale věřím, že budu do třicítky. Konečně si pípám a po delší době si vychutnávám pořádnou porci vrcholové euforie. Posléze zjišťuji, že jsem 15 vteřin za Pokym, který dnes ke konci tuhnul a ztratil pár pozic. A Dan dobíhá taky na výborném 41.místě. Máme dnes splněno a jdeme se napít do Kameňáku. Výhledy po širém okolí jsou sice nádherné, ale docela dost fouká. takže se jdeme schovat, ať jsme zdraví i na závěrečnou. Uvnitř si na mobilu kontroluju výsledky a vídím, že jsem si zaběhl skvělý osobáček, poprvé pod padesát minut a poprvé stoupavost na Šanci přes 1km/h. Jsem spokojený, ale taky se těším, že příště již naposled, protože letos je to opravdu náročné.