účast: Deni, Ulča, Bobika a Stoša za VZS a Robert za Ostravar
V sobotu ráno jsme společně s Ulčou a manželem Robertem vyrazili z Hrabůvky do Mariánského Doupěte, abychom nabrali Boba a Deni a vydali se na první letošní půlmaraton do Oseku nad Bečvou. Všichni jsme byli rozhodnuti pořádně si zazávodit. Lenkačlenka sice prožívala nespecifickou virozku, Bobika neměl toho moc natrénováno, Deni trošičku stále zlobila nožka a na asfaltu je stydlivější než v kopcích a Robert jako řidič byl úplně v pohodě a těšil se, jak se proběhne. No a já jsem jel na jistotu pro osobák jako obvykle, pořádně to tam rubat jako obvykle, v perfektní formě jako obvykle, sice soustředěný, ale v dobré náladě jako obvykle. V Oseku před dvěma lety jsem byl sto procentně úspěšný (čili na bedně) a malinko jsem myslel na to, že bych to měl zopakovat. Letos jsme byli na místě asi tři čtvrtě hodinky před startem a hned jsme si všimli Dana Orálka. Fajn, apoň nemusím běžet první. Z dalších borců jsem nikoho moc neznal. Takže taktika byla jasná. Vyběhnu si po svém, tak jak to budu cítit a třeba někdo udá solidní tempo a pěkně to potáhneme.
Přiblížila se doba startu 10:30, docela dobře jsem se s Denčou rozklusal, popřál si s ostatními ať to slušně šlape a suverénně se cpal do první lajny, normálně vedle Dana. Po startu jsme vesele vyrazili vpřed. Dan měl asi v plánu taky běžet svoje možnosti, takže od počátku mu nikdo nestačil a po půl kilometru bylo jasné, že si běží sólo. Já jsem chtěl především dobře rozložit síly tak, aby třeba druhá čtvrtka byla rychlejší či vyrovnaná jako ta první. To se mi ovšem nepovedlo. Již v první kole, někde za pátým km jsem se ustálil kolem sedmé pozice a běžel ve vláčku se čtyřmi borci, chvíli jsem si zkusil i na čtvrtém místě, ale docela jsme se pořád mleli. V druhém kole jsem měl na 12.km pocit, že by šlo i zrychlit. Na 14.-15.km se nám roztrhal vláček a borci se pomalu vzdalovali. Pak se rozestup ustálil a od 17.km jsem tušil, že mi síly budou stačit až do konce. Mimo jiné jsem také stíhal sledovat po obou březích Bečvy ostatní běžce. Třeba Danův náskok mi připadal neskutečný. Anebo Deni v prvním kole neztrácela moc a vypadala hodně slušně. Moc jsem si neužíval počasí, protože dosti foukalo zvláště při doběhu směrem ke čtvrtce i cíli. Jinak bylo docela hezky bez přeháněk. Oblečený jsem byl spíše tepleji s rukavičkama a udělal jsem dobře. Trasa byla perfektní, rovinatá, nový asfalt na cyklostezce po obou stranách Bečvy. Jelikož stále běhám bez hodinek a nikdo nezahlásil mezi časy po první čtvrtce, tak jsem se o čas nestaral. Snil jsem sice o prolomení 80 minutové hranice, ale bohužel protivítr. Ale osobák v půl maratonu visel ve vzduchu.
Dan nakonec vyhrál v čase 1:12:51, já jsem skončil sedmý v čase 1:21:13 a později jsem zjistil, že mi v kategorii A vyšlo třetí místo, takže opět 100% úspěšnost. Z našich mě následovala Deni za 1:30:14 a první v kategorii F, pak finišoval Bobík za 1:33:47 a Robík za 1:49:30. A to nejlepší na závěr UltraLenkaČlenka dala za solidních 1:57:36 a tentokrát si to prý užila vlemi pozitivně. A to je dobře. Všichni jsme si užili luxusní občerstvení po závodě, vyhlášení výsledků a kromě dvou Robertů v podstatě celá posádka auta na bedně. Posléze jsme si udělali i fajnou fotku na stupních, každý podle toho co v dané kategorii vybojoval. Pro oddíl jsme tedy dovezli imaginární sadu medajlí 1-1-1 skoro jako naši biatlonisté a biatlonistky ze světových pohárů.
Jo Osek, tam se prostě daří, tam to zkrátka žije během.
