Kobeřice trochu jinak :)

8.3.2015

Po delší době na Prajzské, rozhodnuta proběhnout okolní vesnice Bolatic jedním velkým okruh v rámci Kobeřické dvacítky. Po sedmé ráno vstávám, vzhůru jsem už nějakou tu půlhodinku, ranní paprsky mě budí i přes zatemnělá okna. A vše je jinak. Popíjím kafe, koukám do dáli a už vím, že jsem se nechala zlákat tancem větviček stromů v lehkém vánku. Jsem lapena. Žádná silnice se dnes nekoná. Ani závod. Po 4 měsících dokonce ani Lysá. Nechce se mi závodit, nutit se do tempa, do čehokoliv. Nejen fyzicky, ale psychicky je třeba občas odpočinout, nekoukat na stopky, nepočítat kilometry, neměřit se se „soupeři“ a možná ani sami se sebou. Možná je lepší být chvíli opravdu sám sebou! Bylo by špatné, kdyby běh byl jen o číslech, časech, závodech, pořadích, vítězích a těch skalpovaných ... A tak vybíhám ... Sama, v poklidu, s jarním sluncem, doprovází mě jen můj vlastní stín. Kontrast s poslední etapou Lysacupu!

Běžím dost zvlněným terénem, lesní houpačkou, mnou a tatínkem zvanou „dvojkou“, pro rychlou a jasnou orientaci při popisu našich výběhů :) Zpět k Chuchelné pohodovou „jedničkou“ ... nohy  pociťují, že už taky mají něco za sebou ... Stoupám zase vzhůru, lehkost ta tam.

Vybíhám od Strahovických rybníků plynulým stoupáním, opouštím les, asfaltkou k Albertovci a poslední 1,5 km ke Kobeřicím pozdravit kamarády po doběhu závodu ... 

Potkávám usměvavá líca přátel, tolik energie a radosti zase mám! Podřistáme, jak je na Prajzské nutností, pochlubíme se dnešními výsledky, emocemi z výběhu, doprovázím tým Numero Uno při výklusávání. Přestože to mám už jen kouíček domů, nezdržím se dlouze a valím ještě 2 km. Byla to pohoda jahoda. 

Jan Stoszek 1:18:59

Martin Kotek 1:28:33

Pavla Orlíková 1:29:20

Petr Beremlijski 1:32:36

Jaromír Wojtyla 1:33:59

Lenka Hájková 1:42:28

Petra Schwarzová 1:49:51

Lenka Wágnerová 1:55:05