Běh J.A. Komenského 28.3.2015

Tak je to tady - můj první článek na tomto (vlastně první na jakémkoli) blogu. Doufám, že mne Petr B. nerozcupuje za hrubice v pravopise. Také účastníce jízdy na LC 14.2.2015 už doufám trošku vyventilovaly negativní emoce a spolu s ostatními si to bez poznámek přečtou. Jelikož poslední dobou občas potřebuji provětrat hlavu, tak si jdu občas zasportovat a to někdy i zaběhat. Kila šla dolů, fyzička sice pomalu, ale opačným směrem. Na LC to evidentně ještě nestačí, ale když se Petr v práci mezi integrály, derivacemi a dvěmi pohlednými diplomantkami (Jarek ví, o kterých je řeč) kasal, že on je sportovec a běhá, nastražil jsem uši. Nekonečné stoupání na LH to nebude, bo LC 2015 skončil a Petr pokračuje něco o pochodu z Bílovce pro důchodce a 0.5marathonu pro (téměř) vrcholové sportovce, jako je například on. Na předloktí nahodí meloun, pod trikem vánočku a jen tak mezi dechem vyřeší pár integrálů, které si slečny ani nestíhají zapisovat. Pak se ještě zmíní o 11 km trase pro turisty, kteří ještě důchodci nejsou, procedí něco o houbařích, a významně se na mne podívá. Celým tělem naznačí takový despekt, že by i Hybner záviděl. Ale mi to zní celkem dobře, deset km asi uběhnu a možná cestou nasbírám pár bedel - "Tak v sobotu, frajere" - a nechávám Petra v zajetí analýzy, optimalizace a estrogenů. A tak jsem po cca 14 letech opět nastoupil na start přespoláku.

V sobotu nafasuji oddílové elasťáčky, ať prý jako sportovec alespoň vypadám. Sportovně-výkonnostní část VZS nasedá a vyráží na start svého 0.5marathonu směrem na Bílovec. Já se seznamuji s ostatními třemi houbaři, kupujeme svačinku, pokecáme s Petrou, jak nám ten život sladkokysele plyne, a rovněž nasedáme a vyrážíme směr Zátiší. Jako nováček mám za úkol nahlásit závodníky, vybrat pěkná čísla (volím ročníky narození) a pak už nezbývá ani čas dopít kafe, taktak stíháme zaplatit útratu a hybaj na start. Vypadá to, že houbařů moc nebude, co chvíli slyším, jak se běžci navzájem straší, že nemohou chytit satelity, nestihli si nechat promasírovat lýtka, tu je píchá, či nestihli naběhat prvních jarních 500km. Prostě ty rituály řeči, co jsem asi 15 let nemusel poslouchat. Fajn, hlavně nepřepálit začátek, aby se mi ostatní nesmáli a už je tu start. První půl km pěkně s ostatními, ale pak mi to nedá, bo zatím to jde docela fajn, a zkouším dotáhnout toho na špici. Pak ale přichází stoupání a už vím, že se mi to nepodaří. No tak dobrá, nezbývá než zahodit ambice, zašátrat v klobouku svých vlastností a pokusit se vylovit pevnou vůli. Když za sebou navíc zaslechnu zesilující sípání dalších dvou závodníků, nastavuji survival mode, a celý závod se odvíjí v duchu: ještě doběhnout {pod Mezihoří, na Hýlov, k Mexiku} před nimi, a až pak se uvidí. Kupodivu to vychází, myslel jsem si, že v sebězích nemám šanci. Někde u rozcestí Horník se k nám připojila trasa 0.5marathonu a tak občas někoho doběhnu, což rovněž psychicky pomáhá. Před Skalkou zahlédnu Honzu, ten je však v seběhu docela rychlý a tak jej dobíhám až tam, kde za pár let bude prodloužená Rudná. A najednou cíl, pogratuluji vítězi a z pořadatelského auta beru svůj foťák, ať ještě stihnu něco nafotit.

Petra v seběhu rozhoduje a vítězí v dámské zkrácené kategorii, Petr přes obvyklé bloudění poráží Davida, dámy obsadí bednu v kategorii zkušených dívek, Pavla pak druhý flek v mladších dívkách. Po vyhlášení jedeme do restaurace na Skalce, kde je to moc prima. S orientačními běžci, či cyklisty mám několik zážitků, kdy sportovci vypili hospodu. Zde jsem poprvé zažil, že hospodu lze také vyžrat. Máte můj obdiv. Jelikož pořadatelé nedodali výsledky, tak je tu (výsledky ) s fotkami máte.