JESENICKÝ MARATON 2015

       V sobotu 22.8.2015 se konal se konal 7.ročník Jesenického maratonu a 4.ročník Jesenického půlmaratonu. Z našeho oddílů byla účast sice slabší, ale kvalitní. Na start maratonu jsem se postavil já a Evička. Na půlmaraton nešel od nás nikdo, protože už nemáme žádné houbaře. Trasa je to překrásná, startuje se z Ramzové a přes Šerák, Keprník, Červenohorské sedlo, Švýcarnu, Praděd, Ovčárnu, Vysoké hole a Ztracené skály se běží až na motorest Skřítek. Délka by měla být celých 42km a převýšení činí 1780m. V minulosti jsem absolvoval ročníky 2011 a 2012, kdy jsem zaběhl časy 4:39 a 4:12. Letos bylo tedy cílem prolomit čtyř hodinovou hranici a samozřejmě si to pěkně užít. Pro mě je to nejkrásnější horský maraton v republice, za příznivého počasí jsou z hřebenů Jeseníků nádherné výhledy po okolí a navíc je to vše krásně běhatelné. Na trati je také dostatečný počet občerstvovaček, takže člověk běží docela polehoučku. Já jsem si osobně bral jen mini ledvinku s dvěma lahvičkami 125ml. Počasí vyšlo skvěle, nějakých 15-20st. a polojasno, jen občas na hřebeni fouklo a možná spadlo několik kapiček. 
       Odstartovali jsme v deset hodin. Před startem si ještě s Evkou přejeme good luck. Pak už vybíhám s čelní skupinkou, která se po prvním kilometru začíná natahovat. Měl jsem v plánu zkusit běžet toho co nejvíc, ale celý Šerák asi nevyběhnu, né při Jesenickém maratonu. Poprvé přecházím do chůze nad rozcestníkem u Obřích skal, dle mapy ve výšce 1150m.n.m. Šlape se mi fajn, tempo jsem očividně nepřepálil a tuším, že se pohybuji někde kolem dvacáté pozice. U první osvěžovačky piju ionty a plním jednu lahvičku, druhou nechávám prázdnou, protože sedlo bude za pár desítek minut. Následuje menší seběh a stoupání na Keprník. I zde jsou některé prudší chodecké pasáže. Pak je plynulý sešup do sedla, kde je velká občerstvovačka. Z kopce dolů už to neběhá, tak jak bych si přál, ale je třeba dávat pozor na kotníky a kolena. Běžel jsem si osamoceně svým tempem, ale v sedle jsme se vyskytli další tři závodníci. Tady plním obě lahvičky, protože další tekutiny budou až na Švýcarně. Bohužel po pár stech metrech mám mokrou prdel. Špatně jsem dotáhl víčko a běh se studenýma půlkama je lehce nepříjemný. Na Švýcarně beru kousek banánu a plním jen jednu lahvičku. Ztráty tekutin nejsou tak hrozivé, jako kdyby bylo horko. Valím na Praděd a konečně míjím postupně lepší borce co jsou přede mnou a získávám určitý přehled. Olda Kokošek rube slušně a další taky včetně Míši Mertové, která to hrne mezi ty nejrychlejší chlapy. Jsem nabuzený to do seběhu z Pradědu taky pustit, ať se nohy na asfaltu řádně roztočí. Dále je velká občerstvovačka na Ovčárně, opět vezmu kousek banánu, rozinky a vodu do láhve. Stoupám na Petráky a pozoruji určitou únavu a mírné bolesti. Hlava musí tělo trochu přesvědčovat, že doběhne, že doběhne výborně a třeba i ke konci zrychlí a zafinišuje. Na hřebeni potkávám Štěpána, chvíli valí se mnou, hlásí mi čas 13:06 a snado si spočítám, že mám tak 53 minut do cíle a navíc stále zbývá téměř 10km. Štěpán čeká na Evču, aby ji podpořil a nahecoval na posledním úseku. Jsem rozhodnutý celý hřeben pořádně běžet. Potkávám spoustu půlmaratonců a předbíhám, to mě trošku stimuluje k výkonu. Ale v určitých mini stoupáních vnímám, že tuhnu. U Jelení studánky naposledy piju, teď už to musím prat hlava nehlava ať to stihnu. S hodinkama už léta neběhám, prostě nějak cítím že to bude těsné, ale nepřestávám věřit, že to vyjde. Seběh ze Ztracených kamenů a skal je brutal, ale není tak dlouhý. Chodidla už bolí jak cyp. Veškerá koncentrace je zaměřena na kladení nohou a došlapy, tak abych se nezranil, ke konci mě rubne borec, bo je v seběhu mnohem drsnější než já. No a co. Mě už jde jen o čas a snad i umístění kolem dvacítky. Nakonec je 500m po rovince doběh do cíle. Nepořádám žádný zdrcující finiš, síly již nejsou, i tak držím vyšší tempo a doufám. Konečně splněno, proběhnu branou a zjišťuji čas. Je to v poho 3:56:30, mám fakt radost, zase posun směrem vpřed. Doplním tekutiny a čekám na další kolegy. přijel jsem totiž s klukama z MK Seitl. Postupně dobíhá Tomáš Mrajca, Jarda Hrabuška, Radek Luksza a Libor Svozil. Eva to nakonec přes velké zdravotní potíže zvládla pod šest hodin 5:59:01. Bohatě jsme si všichni užili pozávodní atmosféru, vyhlášení výsledků a samozřejmě pivečko. Celkový vítěz Jiří Čípa dal traťák za 3:16:19 a nejlepší žena Míša Mertová byla sedmá za 3:35:29 a i tohle je zřejmě ženský traťový rekord. Po tří týdenní pauze od Čtyřlístku jsem si opět bezvadně zazávodil.

9 komentářů:

  1. Stošo ještě jednou gratuluju, ty jsi fakt ufon!!!! Povedlo se Ti mě na stezce vyhecovat tak, že jsem dala svou nejrychlejší desítku.
    Gratulace taky Evči a obdiv za bojovnost, že i přes problémy to dotáhla do konce a nevzdala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem tedy hrozně šťastný, že jsem tě inspiroval. Jen Tak dál a moc fandím ať ti to vydrží, protože si to zajisté zasloužíš.

      Vymazat
  2. Skvělé! Dobrá práce. A souhlasím s Majdou - jsi fakt ufon. Kurňa, kde se to v Tobě bere? Díky za pěkné počtení a gratuluji i Evě. Evi, kde je Tvůj komentář?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy si říkám, že se to bere z čiré závislosti na endorfinech, po změně práce mi chybí plavání a ani na kolo se tolik nedostanu, o to víc běhám. Dostávám se do takové druhé fáze, kdy ultra běžec potřebuje 5-6běhů v týdnu a mohutnou kilometráž. A je čím dál těžší to skloubit s rodinou a prací.

      Vymazat
  3. Gratulace!!! Stošo jsi fakt borec!!! Evi i Tobě gratulace za výkon a bojovnost. Pořádně zregeneruj!!! Lenia

    OdpovědětVymazat
  4. tak to už je zase náš starý dobrý Stoša - nejen v běžecké formě (v té je pořád :-) :-), ale už zase i v té spisovatelské :-) :-) Super článek, Stošo, výkon pro mě z říše snů a sci-fi, takhle nezaběhnu ani rovinu v Budapešti, takže gratulace a obdiv. Navíc živě vidím před očima, že jsi to běžel zase celé s tím svým typickým úsměvem :-))))))))))) Gratulace i Evě, jediná to nevzdala a šla do toho, my ostatní jsme vyměkli a výletovali na Fatře :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Stošo, gratuluji! A gratuluji i Evě. A ty, Honzo, občas uber. :-) Bo už tě vůbec neuvidíme. ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Stošo pěkně. Jsi neohrozitelná týmová jednička. Čekám, že se vyjádří i Eva.... Jeseníky jsou pěkné kopečky. Škoda, že jsem si tenhle maraton nikdy nezaběhl :-/

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj všichni moji milí :-). Omlouvám se , že jsem neokomentovala dříve Stošův krásný článek o Jesenickém maratonu. Neumřela jsem, jen jsem se 2 týdny dovolenkovala bez internetu, takže až teď...
    Honzík je jednička, nejen svými výkony fyzickými, ale také spisovatelskými. Musím však uvést na pravou míru, jak to bylo s mým výkonem v tomto závodě. Honzík si zřejmě myslel, když jsem se mu v cíli, kde už skoro všichni poklidně jedli, pili a veselili se, pověsila na krk roníc slzy a když už za mnou na trati skoro nikdo nebyl , že to muselo být způsobeno zdravotními problémy, ale ve skutečnosti jsem na to prostě jen neměla natrénováno.
    Po Čtyřlístku jsem skoro vůbec neběhala a nevím, jak jsem si mohla myslet, že si nohy vzpomenou, jak se běhá... Na 15.km jsem už měla dost a tak to nakonec vypadalo, že jsem se v rámci dovolené na chatě ve Zlatých Horách přišla projít jinou částí mých druhých nejoblíbenějších hor. Byl to v mém podání takový "chůzoběh" šnečím tempem. První slzy se objevily už asi na 30.km, když jsem se vydrápala na Petrovy kameny a Štěpán mi odevzdaným hlasem řekl jen: "Zlato , poběž, je to už rovinka..." Tělo místo běhu vypustilo slanou vodu z očí... :-D. A jelikož jsem zjistila, že se nedá běžet, brečet a dýchat zároveň, měla jsem jen 2 možnosti: Sednout si a ronit slzy nebo přestat bulet a vydat se dál. Rozhodování nebylo těžké, jelikož auto a klíče od chaty byly na Skřítku a Štěpán mě odnést nemínil, vydala jsem se pokorně vstříc cíli. Nakonec to vyšlo a na posledních 2-3 kilometrech jsem i trochu zrychlila a zafinišovala si posledních 500m s cílem stihnout uvedený časový limit 6h, což se nakonec povedlo... Alespoň tak... :-D
    Jisté zdravotní problémy přeci jen přišly, ale až po závodě. Nějak se mi splašily střeva při běhu, takže jsem byla nakonec šťastná, že se o mě můj "osobní trenér " na chatě krásně postaral a jako "odměnu" za můj výkon zrušil náš plánovaný zimní přechod pohořím Fagaraš, který jsem si vysloužila na Čtyřlístku :-D. Asi si myslel, že už nedožiju... :-D Ale nakonec jsem přežila a Fagaraš je jen odložen na další zimu, pokud přežiju Lysacup, na který se už letos konečně přihlásím, abych natrénovala na LH 24, na níž se budeme se Štěpánem hlásit jako tým.
    Takže teď znáte celou pravdu a jen pro Honzu - děkuji,jak jsi to krásně napsal, ale příště pravdu prosím... :-D. A pro Jardu- krásná trať, Jeseníky zbožnuji a asi budu chtít příští rok zlepšit svůj letošní výkon, tak pojď taky.
    Přeji všem krásný víkend a těm , co jdou B7 nebo cokoliv na Ostravském maratonu přeji hodně sil, energie a vůle v závodě a ať si to užijete :-).
    Mějte se krásně. Eva

    OdpovědětVymazat