JESENICKÝ MARATON 2015

       V sobotu 22.8.2015 se konal se konal 7.ročník Jesenického maratonu a 4.ročník Jesenického půlmaratonu. Z našeho oddílů byla účast sice slabší, ale kvalitní. Na start maratonu jsem se postavil já a Evička. Na půlmaraton nešel od nás nikdo, protože už nemáme žádné houbaře. Trasa je to překrásná, startuje se z Ramzové a přes Šerák, Keprník, Červenohorské sedlo, Švýcarnu, Praděd, Ovčárnu, Vysoké hole a Ztracené skály se běží až na motorest Skřítek. Délka by měla být celých 42km a převýšení činí 1780m. V minulosti jsem absolvoval ročníky 2011 a 2012, kdy jsem zaběhl časy 4:39 a 4:12. Letos bylo tedy cílem prolomit čtyř hodinovou hranici a samozřejmě si to pěkně užít. Pro mě je to nejkrásnější horský maraton v republice, za příznivého počasí jsou z hřebenů Jeseníků nádherné výhledy po okolí a navíc je to vše krásně běhatelné. Na trati je také dostatečný počet občerstvovaček, takže člověk běží docela polehoučku. Já jsem si osobně bral jen mini ledvinku s dvěma lahvičkami 125ml. Počasí vyšlo skvěle, nějakých 15-20st. a polojasno, jen občas na hřebeni fouklo a možná spadlo několik kapiček. 

       Odstartovali jsme v deset hodin. Před startem si ještě s Evkou přejeme good luck. Pak už vybíhám s čelní skupinkou, která se po prvním kilometru začíná natahovat. Měl jsem v plánu zkusit běžet toho co nejvíc, ale celý Šerák asi nevyběhnu, né při Jesenickém maratonu. Poprvé přecházím do chůze nad rozcestníkem u Obřích skal, dle mapy ve výšce 1150m.n.m. Šlape se mi fajn, tempo jsem očividně nepřepálil a tuším, že se pohybuji někde kolem dvacáté pozice. U první osvěžovačky piju ionty a plním jednu lahvičku, druhou nechávám prázdnou, protože sedlo bude za pár desítek minut. Následuje menší seběh a stoupání na Keprník. I zde jsou některé prudší chodecké pasáže. Pak je plynulý sešup do sedla, kde je velká občerstvovačka. Z kopce dolů už to neběhá, tak jak bych si přál, ale je třeba dávat pozor na kotníky a kolena. Běžel jsem si osamoceně svým tempem, ale v sedle jsme se vyskytli další tři závodníci. Tady plním obě lahvičky, protože další tekutiny budou až na Švýcarně. Bohužel po pár stech metrech mám mokrou prdel. Špatně jsem dotáhl víčko a běh se studenýma půlkama je lehce nepříjemný. Na Švýcarně beru kousek banánu a plním jen jednu lahvičku. Ztráty tekutin nejsou tak hrozivé, jako kdyby bylo horko. Valím na Praděd a konečně míjím postupně lepší borce co jsou přede mnou a získávám určitý přehled. Olda Kokošek rube slušně a další taky včetně Míši Mertové, která to hrne mezi ty nejrychlejší chlapy. Jsem nabuzený to do seběhu z Pradědu taky pustit, ať se nohy na asfaltu řádně roztočí. Dále je velká občerstvovačka na Ovčárně, opět vezmu kousek banánu, rozinky a vodu do láhve. Stoupám na Petráky a pozoruji určitou únavu a mírné bolesti. Hlava musí tělo trochu přesvědčovat, že doběhne, že doběhne výborně a třeba i ke konci zrychlí a zafinišuje. Na hřebeni potkávám Štěpána, chvíli valí se mnou, hlásí mi čas 13:06 a snado si spočítám, že mám tak 53 minut do cíle a navíc stále zbývá téměř 10km. Štěpán čeká na Evču, aby ji podpořil a nahecoval na posledním úseku. Jsem rozhodnutý celý hřeben pořádně běžet. Potkávám spoustu půlmaratonců a předbíhám, to mě trošku stimuluje k výkonu. Ale v určitých mini stoupáních vnímám, že tuhnu. U Jelení studánky naposledy piju, teď už to musím prat hlava nehlava ať to stihnu. S hodinkama už léta neběhám, prostě nějak cítím že to bude těsné, ale nepřestávám věřit, že to vyjde. Seběh ze Ztracených kamenů a skal je brutal, ale není tak dlouhý. Chodidla už bolí jak cyp. Veškerá koncentrace je zaměřena na kladení nohou a došlapy, tak abych se nezranil, ke konci mě rubne borec, bo je v seběhu mnohem drsnější než já. No a co. Mě už jde jen o čas a snad i umístění kolem dvacítky. Nakonec je 500m po rovince doběh do cíle. Nepořádám žádný zdrcující finiš, síly již nejsou, i tak držím vyšší tempo a doufám. Konečně splněno, proběhnu branou a zjišťuji čas. Je to v poho 3:56:30, mám fakt radost, zase posun směrem vpřed. Doplním tekutiny a čekám na další kolegy. přijel jsem totiž s klukama z MK Seitl. Postupně dobíhá Tomáš Mrajca, Jarda Hrabuška, Radek Luksza a Libor Svozil. Eva to nakonec přes velké zdravotní potíže zvládla pod šest hodin 5:59:01. Bohatě jsme si všichni užili pozávodní atmosféru, vyhlášení výsledků a samozřejmě pivečko. Celkový vítěz Jiří Čípa dal traťák za 3:16:19 a nejlepší žena Míša Mertová byla sedmá za 3:35:29 a i tohle je zřejmě ženský traťový rekord. Po tří týdenní pauze od Čtyřlístku jsem si opět bezvadně zazávodil.