Kubánkovský triumf té ladnější poloviny VZS

28. srpna 17:00 - start 17km dlouhého závodu na Kubánkov - a jak všichni víme a zodpovědně dodržujeme,  před každým závodem je nutná určitá disciplina - přiměřeně trénovat, střídat aktivitu s odpočinkem, protahovat se... A protože nic z toho jsme s Oli nedodržely a ve čtvrtek večer si v Běláku daly asi 18km běhu, rozumně jsem se rozhodly, že v pátek na žádný závod nepůjdeme. A to v žádném případě. Ale Míša s Oli míní a Keňan mění :-) Takže nakonec bylo všechno úplně jinak. V pátek ve škole začal Martin nabourávat můj bojkot závodu řečmi, že to je tak krásný závod, že snad ani krásnější není a že si ho nesmím nechat ujít. Měla jsem však v záloze argument, že ve 12:00 nám začíná večírek s bečkou a spoustou vína.., takže nějaký běh v pět nepřipadá v úvahu. No, nebudu to dlouze popisovat, ve tři odpoledne a po cca 5 dc vína jsem valila domů pro týmové oblečky a tenisky. Posunula jsem tak svou filosofii - už se na večírcích neregistruji na závody, já už z večírků přímo vybíhám :-) No a protože Oli je parťačka, a přece do toho šílenství nepůjdu sama, tak jsem jí rychle volala, ať nic nekomentuje, na nic se neptá, oblíká se a že za půl hoďky ji berem. Jako správná kamarádka mě nenechala ve štychu a s menším zpožděním už jsme si to já, Oli, Ivon, Keňan a Berďa valili do Palkovic.
Ještě že cesta nebyla dlouhá,  neb teplota venku zase připomínala tropy a nikomu se vlastně běžet nechtělo, takže morálka se pěkně rozkládala. Moc nechybělo a s Oli bychom si ani nevyzvedly startovní čísla. Ale když už jsme tam byly.... Na místě se k nám navíc přidala Lenia a Petra, takže VZS v počtu šesti členů bylo připraveno důstojně se poprat se závodem, s horkem, se soupeři. Sedmá členka, já, byla připravena důstojně či nedůstojně poprat se sama se sebou :-)

Pak už přišel startovní výstřel a běželo se. A jelikož jsem nikdy Kubánkov neběžela, trasu si nenastudovala, měla jsem jediný cíl, neztratit z očí aspoň toho posledního běžce. Závod se totiž rozběhl ve velmi rychlém tempu a já zjistila, že nejen po pivu těžknou nohy, ale asi i po vínu, navíc se mají tendenci plést jedna druhé do cesty.  Většina týmu mi proto rychle zmizela z dohledu a já mobilizovala síly. Jedinou útěchou mně bylo, že Berďa s Keňanem tvrdili, že je to celé běhavé, že na začátku je sice kopeček, ale pak už jen seběh a vše se dá běhat. A protože asfaltku na Myslík znám dobře z kola ( a i tam se na ní zapotím), říkala jsem si konejšivě, aha, tak to je ten "kopeček", to dám, a pak už to bude jen z kopce. Bodře, ač s velkým sušákem, jsem tedy odmítla i nabízenou lahev s pitím, kterou mi soucitně podával na kole kolemjedoucí a fandící spoluúčastník L4L. To přece musím dát bez pomoci, vlastními silami, to by nebylo fér vůči soupeřům. Oj, jak jsem záhy litovala :-)  U kostela totiž  najednou zákeřně odbočka doprava a ejhle ne kopec, ale velehora, která se tyčila přede mnou, a já už si v duchu připravovala nadávky pro Berďu s Martinem za ten jejich "krásný běhavý" závod. Ale když jsem viděla, že do chůze přecházejí úplně všichni a nebojuji tedy jen já, nadávky jsem polkla. Stejně byli daleko a neslyšeli by mě a já jsem neměla síly, abych je vykřičela do světa. Naštěstí přišla občerstvovačka a já mohla zahnat svého sušáka. Nohy už se také tolik nepletly a já si uvědomila, že ze mě nevyprchávají jen síly, ale hlavně těch pár deci vína a že se mi vlastně začíná běžet docela dobře. Navíc už to bylo fakt z kopce a všude kolem lesy a pak louky, a to já mám ráda. To je něco jiného než nějaký maraton v Budapešti :-) Takže jsem pamětliva Stošovy rady pro Ulču na maratonu v Praze natáhla kroček a postupně začala některé závodníky i předbíhat. Krásně jsme se táhly a pomáhaly si dopředu s Leniou, která byla utahaná z práce, takže jsem byla schopna držet s ní tempo, a naše modré oddílové elasťáčky ukazovaly, že jsme prostě tým. Počet modrých elasťáčků na metr čtvereční se pak zvýšil, ještě když nám Keňan, Berďa, Ivon a Oli vyběhli naproti, aby nás vyhecovali k rychlému finiši - a vyplatilo se :-) VZS bodovalo ve velkém:
Ivon vítězka ve své kategorii a nejrychlejší žena závodu vůbec, Petra taktéž 1. místo ve své kategorii a Lenia hned za ní. Oli 2. místo ve své kategorii, a překvapením celého závodu - i na mě pohár zůstal a skončila jsem za Oli, tedy 3. místo. A to jsme nebyly v kategorii jen tři!!!!!!!!!!!!!!! Takže celá ženská sestava si odvážela vítězné poháry. Krásně ale běžel i Martin s Berďou, jen se holt nenarodili jako ženské a ta konkurence u nich byla větší.

A protože, prezydente, když už někam jdeme závodit, tak VZS musí být vidět co nejvíc, tak nejenže jsme 6x vystoupali na bednu (Ivon si šla pro dvě ceny, kdyby někomu neseděly počty, že Berďo :-) :-), ale ještě jsme jim rozebrali skoro celou tombolu, včetně hlavních cen!!!!!!!!!!!! VZS v Kubánkově prostě udělalo pořádný vítr. No a jak zakončit takový úspěch??? Nevím jak ostatní, ale já s Martinem jsme se nechali zavézt zase do školy a pokračovali jsme ve večírku. S tím rozdílem, že teď jsem to víno už pila z vítězného poháru :-) :-) 

No, asi to není ten úplně nejreprezentativnější běžecký článek o sportovní morálce, na který všichni tak netrpělivě čekali, že Stošo? :-) ... ale tak to prostě bylo :-) A kdo nevěří, ať tam příště s námi běží! :-)