Ostravský maraton 2015

       Už hodně dlouho jsem se letos těšil na klasický silniční maraton a jsem rád, že to byl právě ten náš ostravský. Tedy 6.9.2015 se konal 54. ročník Ostravského maratonu, který také obsahoval půlmaraton, Ostravskou desítku, Bezva pětku, koloběžky(půlmaraton) a samozřejmě štafety. Organizátorům se podařilo dostat trať zpět do centra města a musím uznat, že se mi docela líbila. Jen to minimální stoupání se moc nevydařilo, když sečtu oba okruhy dohromady. Zázemí v Trojhalí bylo ovšem perfektní. Na maraton jsem se hlásil v dostatečném předstihu, tak i cena byla odpovídajíce kvalitě. Na start maratonu jsem se z našich postavil sám, na půlmaraton se vydali Pája (1:39:56), Django (1:53:33), Fík (1:53:36), Ulča (1:57:05) a Leňa (1:57:31).
       Já jsem měl zcela jasné plány. Chtěl jsem běžet tempo na cílový čas 3h. Myslel jsem si, že natrénováno mám dost a že to tentokrát musí prostě vyjít. Zároveň jsem si opakoval, že to může být i přes tři hodiny, že třeba bude nějaká krize a zpomalím, nebo prostě něco nevyjde, abych se nestresoval. I tak jsem měl ten tří hodinový limit pořád v hlavě. Odstartovali jsme v 10:00, vyrazil jsem svým tempem lehce ostře. Běželo to bezvadně, ale již od prvních kilometrů bylo znatelné, že nás všechny bude zlobit nepříjemný protivítr. Naštěstí se svou postavou jsem se mohl docela dobře schovávat za ostatní. První půlka šla hladce, užíval jsem si Ostravu jako nikdy. Velké silnice byly zčásti uzavřeny a město prostě patřilo na chvíli běžcům. Všiml jsem si i některých nadjezdů, které mě dozajista potrápí v druhém kole, zvláště pak Frýdlantské mosty. Půlmaraton dávám za cca 1:30, no nic moc, to abych v druhé půli zrychlil, ale jsem rád, když držím vyrovnané tempo. První část mi odtáhli dva borci z Pepa týmu. V druhé části běžíme ve skupince 4-5lidí, pak kolem 27.km zůstávám za Péťou Pěchulou. I ten mi nakonec unikl a zůstal jsem v tom sám. U Karoliny mi někdo zahlásil 11.místo, ale vzápětí mě převálcoval vodič s jedním borcem. Začal jsem tuhnout a zpomalovat a právě výběh na Fr. mosty mě málem zastavil. Navíc ten vítr pěkně fučel proti. V tom okamžiku jsem vzdal souboj se třemi hodinami. A když to vzdám v hlavě tak se nedá nic dělat. V dolní oblasti Vítkovic, mě dobíhají další dva borci a při návratu po Místecké zpět do centra další tři. Na zhruba 39.km přišly první křeče obou zadních stehen, zastavil jsem a protahoval. Zkoušel jsem to dál, ale po pár stech metrech jsem se na silnici musel znovu posadit a nějak to protáhnout a lehce masírovat. Pak to zkouším znovu. Už jen vyklusávám, dorazili mě další tři borci a nejlepší žena. Té jsem se na chvíli snažil držet, ale bylo to zoufalé. Náznaky křečí nedovolovaly žádný protažený krok či zrychlení do finiše. Doběhl jsem v čase 3:12:57 svůj 22.maraton. Hranice tří hodin zůstala zakletá. Ale jen mě to utvrdilo v tom, že těch silničních maratonů musím seknout tak 5-6 ročně, aby bylo více možností. Stále víc je mi jasné, že maraton bude vždy slušná výzva, ať už mám jakoukoli formu. Rozvrhnout a udržet tempo po celý závod je docela složité a je třeba se pekelně soustředit. Je úplně zbytečné vymlouvat se na vítr, který vzal hodně sil. Možná bych byl jen o pár minut lepší, ale trojka by nepadla. Takže jsem to zase nedal. Rozhodně to míním zkoušet znova. Tak dobrou noc.