V sobotu dopoledne 17.11.2018 jsem si šel zaběhnout 10 kilometrový běh do Hrabové. I když začal Lysacup, tak stále pociťuji silniční, rovinatou formu. Desítku jsem běžel naposledy na jaře v Kravařích, takže jsem si chtěl ještě jednu letos vyzkoušet a Běh 17. listopadu v Hrabové byl ideální příležitost. Z domu to mám kousek, přihlásil jsem se předem, tak jsem vyrazil jen tak polehku přímo v závodním. Navíc jsem přidal lehkou, běžeckou mikinu, která se pak dala odložit v prostoru startu - cíle. Prezentace proběhla v místní škole docela rychle. Na rozcvičení tam byla k dispozici i tělocvična a chodba, kde bylo mnohem tepleji než venku. Taky jsem se tam potkal s Filipem Homolou, čili za oddíl jsme už byli dva. Filip tam měl kamaráda Martina, tož jsme si živě poklábosili, probrali taktiku, osobáky a představy, za kolik bychom chtěli zaběhnout. Já jsem se chystal zaběhnout hlavně pod 40 minut. Pak jsme se šli rozklusat směrem k lávce přes Ostravici a kvapem se blížila hodina startu.
V deset hodin jsme vyrazili z Hrabovského náměstíčka na kompletně asfaltovou trať. Hned v úvodu jsem nasadil svižné tempo. Trasa se trošku kroutila jen na prvním kilometru, ale vůbec to nevadilo. Potom vedla podél řeky po jedné straně, v podstatě po silnici, ale auta tam snad ani neprojely. Naběhli jsme na silniční most do Vratimova a odbočili na cyklostezku směrem zpět k lávce u Oza. Držel jsem si konstantní rychlost i vzdálenost za skupinkou tří běžců a dychtivě vyhlížel obíhací kužel na pátém kilometru. Za otočkou jsem se snažil mírně přidat, možná jsem se i lehce dotahoval, ale mezera byla příliš dlouhá. Spíše jsem se soustředil, že to celé stejné teď poběžím zpátky, budu míjet ostatní a snažit se ušetřit síly na závěrečný kilák. Běžel jsem sice proti slunci, ovšem s Filipem v protisměru jsme si aspoň mávli. Nejhorší to bylo kolem sedmého km, částečně jsem vytuhl a ztrácel motivaci rubat. Však vzápětí mě krásným běžeckým stylem předběhla Peťka Pastorová a jednoduše mi řekla: "Pojď". Tož jsem šel, chytil frekvenci a doufal, že to nějak vydržím. Po chvilce se mi samozřejmě vzdálila, protože šla stupňovaně do finiše. Já už však byl nakopnutý, přiblížil se poslední kilometr, tak jsem taky do toho fajně rubal. Pár set metrů před cílem jsem si všiml ještě Vojty Gruchaly, že úplně odpadá. Dosprintoval jsem do cíle jen 4 vteřinky za ním. Na krk nám hned věšeli medaile a bylo hotovo. Když jsem se srovnal, dal jsem si čaj a dva výborné koláčky, to už doběhl i Filip a dokonce ve vylepšeném osobním rekordu z minulého roku o 10 sec. za 45:39. Mě se povedlo zaběhnout 39:02 a byl jsem velmi spokojen, že to není jen těsně pod čtyřicet, ale o víc než minutku lepší než na jaře. Byl to bezvadný závod a určitě ho vysleduji v termínovce i příští rok. snad se nebude krýt s ElCéčkem.
Starobělské Lurdy 2018
V neděli 11. listopadu se konaly 4. Starobělské lurdy u nás na jihu v oblíbeném Bělském lese. Jelikož to bylo až po sobotní LC etapě, tak jsem se konečně odhodlal 3,2km dlouho krosovou trať vyzkoušet. Závod zpovzdálí sleduji už od jeho počátku. V letech 2016 a 2017 jsem dokonce přihlásil Filipa a kupodivu se mu závod docela líbil. Letos mi řekl, že ten běh má rád a půjde do toho znovu. Nechtěl jsem již déle zůstávat pozadu a přihlásil se taky.
Závod je zajímavý v tom, že se ho účastní stovky lidí, letos to bylo rekordních 1338 běžců a běžkyň. Startuje se postupně, tentokrát vybíhali dva lidé každých patnáct vteřin. My jsme s Filipem začínali něco před půl druhou hodinou. Začínalo se v deset. Tento rok bylo ideální počasí, déle nepršelo, trasa byla suchá a pevná a bylo příjemně teplo, asfaltu je málo, většinou jen lesní pěšiny a profilově pořád klesání a stoupání. V cílové rovince se to dá napálit, ale málokdy zbývají síly.
S Fildou jsme vyběhli společně, já jsem hned razil cestu vpřed v takovém vyšším tempu, ale nechával jsem si síly i na druhou část. Seběhy jsem trošku brzdil, do kopce jsem rval až stehna pálily. Řekl bych, že jsem si to pěkně užíval, znám tam každý metr trasy, tak i v závěrečné rovince jsem finišoval co to šlo. V cíli jsem čekal pouhou minutku a už se blížil i Filda. Ani jsem se ještě nevydýchal a už jsme si plácali jak dobře jsme rubali. Filip zaběhl za 14:46 (2017 - 17:14, 2018 - 18:23), takže se krásně zlepšuje. Mě se povedlo při premiéře zaběhnout alespoň za 13:40. Navíc jsme tam měli další oddílovou účast, Ulča doběhla pro 5.místo v kategorii za 19:34.
Když jsme se zmátořili v cíli, tak jsme zašli na výborný čaj a koblihy, věděl jsem i o stánku s pivem za deset korun, ale pro jistotu jsem ho obešel obloučkem. Povykládali jsme si s ostatními běžci, pohledali si své výsledné časy a posléze šli spokojeně domů. Věděl jsem, že konkurence mezi chlapy i žáky tam bývá větší a tak jsem byl v šoku, že jsme oba s Filipem třetí ve svých kategoriích. Hlavně mě to mrzelo kvůli synkovi, že si mohl za tu snahu stoupnout na bednu. Všechno pak dobře dopadlo a rejža Rosťa nám dodatečně předal i bezva ceny.
Závod je zajímavý v tom, že se ho účastní stovky lidí, letos to bylo rekordních 1338 běžců a běžkyň. Startuje se postupně, tentokrát vybíhali dva lidé každých patnáct vteřin. My jsme s Filipem začínali něco před půl druhou hodinou. Začínalo se v deset. Tento rok bylo ideální počasí, déle nepršelo, trasa byla suchá a pevná a bylo příjemně teplo, asfaltu je málo, většinou jen lesní pěšiny a profilově pořád klesání a stoupání. V cílové rovince se to dá napálit, ale málokdy zbývají síly.
S Fildou jsme vyběhli společně, já jsem hned razil cestu vpřed v takovém vyšším tempu, ale nechával jsem si síly i na druhou část. Seběhy jsem trošku brzdil, do kopce jsem rval až stehna pálily. Řekl bych, že jsem si to pěkně užíval, znám tam každý metr trasy, tak i v závěrečné rovince jsem finišoval co to šlo. V cíli jsem čekal pouhou minutku a už se blížil i Filda. Ani jsem se ještě nevydýchal a už jsme si plácali jak dobře jsme rubali. Filip zaběhl za 14:46 (2017 - 17:14, 2018 - 18:23), takže se krásně zlepšuje. Mě se povedlo při premiéře zaběhnout alespoň za 13:40. Navíc jsme tam měli další oddílovou účast, Ulča doběhla pro 5.místo v kategorii za 19:34.
Když jsme se zmátořili v cíli, tak jsme zašli na výborný čaj a koblihy, věděl jsem i o stánku s pivem za deset korun, ale pro jistotu jsem ho obešel obloučkem. Povykládali jsme si s ostatními běžci, pohledali si své výsledné časy a posléze šli spokojeně domů. Věděl jsem, že konkurence mezi chlapy i žáky tam bývá větší a tak jsem byl v šoku, že jsme oba s Filipem třetí ve svých kategoriích. Hlavně mě to mrzelo kvůli synkovi, že si mohl za tu snahu stoupnout na bednu. Všechno pak dobře dopadlo a rejža Rosťa nám dodatečně předal i bezva ceny.
2.etapa LC 2019 - Krásná, most
Příznivé počasí posledního týdne rozhodlo o tom, že se po třech letech opět poběží lysacupovská etapa z Krásné od mostu. Ano, je to tak, již před týdnem se nám rozběhl další LC seriál, ročník 2019 a celkem 17. ročník podle zápisů na webu. Před týdnem jsme také měli krásné počasí na prologu na Velký Javorník. Mě se tam vedlo hodně dobře a podobná očekávání jsem měl i na etapě včerejší. Chtěl jsem se prostě ještě trochu prokousávat pořadím vpřed. Na parkovišti se nás sešlo celkem sedmnáct členů z oddílu plus jedna posila z Prahy, všichni ve veselé náladě. Někteří se chystali jako doprovod, jiní zase chtěli rubat o sto šest. Od parkoviště jsme se museli necelý kilometr rozklusat směrem na start. Bylo hezky teplo, tak jsem vyrazil polehku v krátkém tričku. Na startu jsme se seřadili do štrúdlu, pěkně podle výkonnosti.
Lehce po desáté bylo od startováno a tak jak to na Krásné bývá, po dvou stech metrech se valilo přes louku prudce do kopca a pak už téměř furt stoupat a stoupat. Myslel jsem si, že jako ostřílený mazák Lysacupu, se postupně zařadím kde potřebuji a pak hezky plynule poběžím až na vrchol, případně vystupňuji tempíčko. Ovšem každý den je jiný, každým rokem jsme starší a přesně si to naplánovat prostě nelze. Takže jsem běžel na momentální pocit, na pár minut jsem se dokonce zařadil i za Pokyho. Sice mě hned napadlo jestli to trošku nepřepálím, ale nějak jsem se cítil, že to jde. Bohužel v půlce, někde v prudkém kamenitém korytě jsem poznal, že jsem na hraně. A hned potom kdy se povrch mění na krásnou travnatou pěšinu, kde se to dá rozjíždět, tak jsem začal ztrácet v pořadí. Posléze mě předběhl i Honzik z kategorie chlapců. Což nakonec bylo fajn, protože jednoho dne mě takhle sekne i vlastní synek Filip. Aspoň na to budu připraven, takový je prostě koloběh života a Lysacupu. Ovšem nic jsem nevzdával, pořád jsem měl někoho před sebou a někdo další mi zase funěl na záda. A já byl připraven vydat ze sebe vše i v závěrečných serpentinách. Věděl jsem, že Martin poběží hodně dobře, tipoval jsem tak na hranici první desítky (nakonec krásné 13.místo, smekám, gratuluji a děkuji za celý oddíl), pak jsem věděl že i Poky to umí pořádně hryznout (výborné 33.místo), no a já jsem byl třetí v pořadí a doufal jsem, že bychom mohli dát hranici 1200 bodů v týmech. Nakonec nám to o bod uteklo, no moje chyba, aspoň se zase můžu snažit příště. Ono to totiž vypadá, že Pražák se chytil a přijede nám znovu pomoct. Jo kouzlo Lysacupu zapůsobí někdy velmi silně a někdy navždy.
Takže bando pořádně potrénujte, jezte a pijte střídmě, pracujte přiměřeně, spěte sladce, užívejte si všechny ty drobné radosti s dětmi, rodinami a přáteli a myslete pozitivně, ať se za týden ve zdraví a skvělé náladě sejdeme pod kopcem.
Lehce po desáté bylo od startováno a tak jak to na Krásné bývá, po dvou stech metrech se valilo přes louku prudce do kopca a pak už téměř furt stoupat a stoupat. Myslel jsem si, že jako ostřílený mazák Lysacupu, se postupně zařadím kde potřebuji a pak hezky plynule poběžím až na vrchol, případně vystupňuji tempíčko. Ovšem každý den je jiný, každým rokem jsme starší a přesně si to naplánovat prostě nelze. Takže jsem běžel na momentální pocit, na pár minut jsem se dokonce zařadil i za Pokyho. Sice mě hned napadlo jestli to trošku nepřepálím, ale nějak jsem se cítil, že to jde. Bohužel v půlce, někde v prudkém kamenitém korytě jsem poznal, že jsem na hraně. A hned potom kdy se povrch mění na krásnou travnatou pěšinu, kde se to dá rozjíždět, tak jsem začal ztrácet v pořadí. Posléze mě předběhl i Honzik z kategorie chlapců. Což nakonec bylo fajn, protože jednoho dne mě takhle sekne i vlastní synek Filip. Aspoň na to budu připraven, takový je prostě koloběh života a Lysacupu. Ovšem nic jsem nevzdával, pořád jsem měl někoho před sebou a někdo další mi zase funěl na záda. A já byl připraven vydat ze sebe vše i v závěrečných serpentinách. Věděl jsem, že Martin poběží hodně dobře, tipoval jsem tak na hranici první desítky (nakonec krásné 13.místo, smekám, gratuluji a děkuji za celý oddíl), pak jsem věděl že i Poky to umí pořádně hryznout (výborné 33.místo), no a já jsem byl třetí v pořadí a doufal jsem, že bychom mohli dát hranici 1200 bodů v týmech. Nakonec nám to o bod uteklo, no moje chyba, aspoň se zase můžu snažit příště. Ono to totiž vypadá, že Pražák se chytil a přijede nám znovu pomoct. Jo kouzlo Lysacupu zapůsobí někdy velmi silně a někdy navždy.
Takže bando pořádně potrénujte, jezte a pijte střídmě, pracujte přiměřeně, spěte sladce, užívejte si všechny ty drobné radosti s dětmi, rodinami a přáteli a myslete pozitivně, ať se za týden ve zdraví a skvělé náladě sejdeme pod kopcem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
