Běh 17. listopadu, Hrabová

       V sobotu dopoledne 17.11.2018 jsem si šel zaběhnout 10 kilometrový běh do Hrabové.  I když začal Lysacup, tak stále pociťuji silniční, rovinatou formu. Desítku jsem běžel naposledy na jaře v Kravařích, takže jsem si chtěl ještě jednu letos vyzkoušet a Běh 17. listopadu v Hrabové byl ideální příležitost. Z domu to mám kousek, přihlásil jsem se předem, tak jsem vyrazil jen tak polehku přímo v závodním. Navíc jsem přidal lehkou, běžeckou mikinu, která se pak dala odložit v prostoru startu - cíle. Prezentace proběhla v místní škole docela rychle. Na rozcvičení tam byla k dispozici i tělocvična a chodba, kde bylo mnohem tepleji než venku. Taky jsem se tam potkal s Filipem Homolou, čili za oddíl jsme už byli dva. Filip tam měl kamaráda Martina, tož jsme si živě poklábosili, probrali taktiku, osobáky a představy, za kolik bychom chtěli zaběhnout. Já jsem se chystal zaběhnout hlavně pod 40 minut. Pak jsme se šli rozklusat směrem k lávce přes Ostravici a kvapem se blížila hodina startu.
       V deset hodin jsme vyrazili z Hrabovského náměstíčka na kompletně asfaltovou trať. Hned v úvodu jsem nasadil svižné tempo. Trasa se trošku kroutila jen na prvním kilometru, ale vůbec to nevadilo. Potom vedla podél řeky po jedné straně, v podstatě po silnici, ale auta tam snad ani neprojely. Naběhli jsme na silniční most do Vratimova a odbočili na cyklostezku směrem zpět k lávce u Oza. Držel jsem si konstantní rychlost i vzdálenost za skupinkou tří běžců a dychtivě vyhlížel obíhací kužel na pátém kilometru. Za otočkou jsem se snažil mírně přidat, možná jsem se i lehce dotahoval, ale mezera byla příliš dlouhá. Spíše jsem se soustředil, že to celé stejné teď poběžím zpátky, budu míjet ostatní a snažit se ušetřit síly na závěrečný kilák. Běžel jsem sice proti slunci, ovšem s Filipem v protisměru jsme si aspoň mávli. Nejhorší to bylo kolem sedmého km, částečně jsem vytuhl a ztrácel motivaci rubat. Však vzápětí mě krásným běžeckým stylem předběhla Peťka Pastorová a jednoduše mi řekla: "Pojď". Tož jsem šel, chytil frekvenci a doufal, že to nějak vydržím. Po chvilce se mi samozřejmě vzdálila, protože šla stupňovaně do finiše. Já už však byl nakopnutý, přiblížil se poslední kilometr, tak jsem taky do toho fajně rubal. Pár set metrů před cílem jsem si všiml ještě Vojty Gruchaly, že úplně odpadá. Dosprintoval jsem do cíle jen 4 vteřinky za ním. Na krk nám hned věšeli medaile a bylo hotovo. Když jsem se srovnal, dal jsem si čaj a dva výborné koláčky, to už doběhl i Filip a dokonce ve vylepšeném osobním rekordu z minulého roku o 10 sec. za 45:39. Mě se povedlo zaběhnout 39:02 a byl jsem velmi spokojen, že to není jen těsně pod čtyřicet, ale o víc než minutku lepší než na jaře. Byl to bezvadný závod a určitě ho vysleduji v termínovce i příští rok. snad se nebude krýt s ElCéčkem.