Starobělské Lurdy 2018

       V neděli 11. listopadu se konaly 4. Starobělské lurdy u nás na jihu v oblíbeném Bělském lese. Jelikož to bylo až po sobotní LC etapě, tak jsem se konečně odhodlal 3,2km dlouho krosovou trať vyzkoušet. Závod zpovzdálí sleduji už od jeho počátku. V letech 2016 a 2017 jsem dokonce přihlásil Filipa a kupodivu se mu závod docela líbil. Letos mi  řekl, že ten běh má rád a půjde do toho znovu. Nechtěl jsem již déle zůstávat pozadu a přihlásil se taky.
       Závod je zajímavý v tom, že se ho účastní stovky lidí, letos to bylo rekordních 1338 běžců a běžkyň. Startuje se postupně, tentokrát vybíhali dva lidé každých patnáct vteřin. My jsme s Filipem začínali něco před půl druhou hodinou. Začínalo se v deset. Tento rok bylo ideální počasí, déle nepršelo, trasa byla suchá a pevná a bylo příjemně teplo, asfaltu je málo, většinou jen lesní pěšiny a profilově pořád klesání a stoupání. V cílové rovince se to dá napálit, ale málokdy zbývají síly.
       S Fildou jsme vyběhli společně, já jsem hned razil cestu vpřed v takovém vyšším tempu, ale nechával jsem si síly i na druhou část. Seběhy jsem trošku brzdil, do kopce jsem rval až stehna pálily. Řekl bych, že jsem si to pěkně užíval, znám tam každý metr trasy, tak i v závěrečné rovince jsem finišoval co to šlo. V cíli jsem čekal pouhou minutku a už se blížil i Filda. Ani jsem se ještě nevydýchal a už jsme si plácali jak dobře jsme rubali. Filip zaběhl za 14:46 (2017 - 17:14, 2018 - 18:23), takže se krásně zlepšuje. Mě se povedlo při premiéře zaběhnout alespoň za 13:40. Navíc jsme tam měli další oddílovou účast, Ulča doběhla pro 5.místo v kategorii za 19:34.
       Když jsme se zmátořili v cíli, tak jsme zašli na výborný čaj a koblihy, věděl jsem i o stánku s pivem za deset korun, ale pro jistotu jsem ho obešel obloučkem. Povykládali jsme si s ostatními běžci, pohledali si své výsledné časy a posléze šli spokojeně domů. Věděl jsem, že konkurence mezi chlapy i žáky tam bývá větší a tak jsem byl v šoku, že jsme oba s Filipem třetí ve svých kategoriích. Hlavně mě to mrzelo kvůli synkovi, že si mohl za tu snahu stoupnout na bednu. Všechno pak dobře dopadlo a rejža Rosťa nám dodatečně předal i bezva ceny.