LysaCup 2009 - 11.etapa, Ostravice 3in1

Letos jsme se Kuba, Berďa a já (Bob) rozhodli pro absolvování celé královské etapy 3in1. Už při prvním výběhu někteří z nás cítili, že to bude pěkný záhul. Já osobně jsem čekal rozhodující fázi po druhém průběhu Lukšincem. Ani jsem netušil, jak přesně jsem to trefil (že by narůstající zkušenosti?)! Ale po pořádku.
Původní plán zněl jasně: Honza poběží na krev a body, já poběžím s Berďou a Kuba "to nějak vymyslí". Berďa se hned od začátku držel malinko zpátky, Kuba se mnou utvořil dvojici, která nám vydržela až po Lukšinec. Poté se Kuba utrhl a mírným zrychlením se postupně prokousával vpřed. Mně to šlo trochu pomaleji, ale také jsem se posunoval kupředu - před Větry jsem doběhl a posléze i předběhl Honzu (viz foto od Kači a Ludi). Krásně mi to přes Větry běželo, když tu znenadání zaútočila legenda LC - Švidra. V porovnání s rychlostí jeho nezaměnitelného stylu běhu jsem si připadal jako couvač! :) Dobře rozvrhl síly, na druhou stranu neběžel 3in1. Cílem bodované etapy jsme proběhli v pořadí: 66.Kuba, 76.Bob, 77.Stoša a 83.Berďa.
Jelikož bylo letos mnohem vlídnější počasí a více sněhu než loni, byl seběh k Bezruči docela příjemný (loni byl led, bláto a jiné fujtajblhnusy). Dal jsem na rady zkušených matadorů (Šela) a zvolil opravdu volný seběh. Pravda, předběhlo mě sice poměrně hodně lidí, ale důležité bylo vydržet, doběhnout a přežít. V půlce mě doběhl Martin Žačok a společně jsme pak běželi až na hang. Ten jsem rozhodně nechtěl jít dolů a byl jsem tak asi jediný, kdo ho oběhl. Na občerstvovačce jsme se sešli v poměrně hojném počtu. Čekal jsem, že by měl dorazit i Berďa, proto jsem nikam nespěchal a doplňoval z bohatě zásobeného bufetu, o co si tělo řeklo. Nakonec jsem tam strávil necelých 5 minut a společně s Berďou jsme pak vyrazili na závěrečnou steč. Chvíli se s námi držel Martin Ž., ale za Korýtkem odpadl. Berďa nasadil docela svižné tempo - úsek na Hutě a Pod Lukšincem jsme šli oproti klasické etapě z Rajské boudy jen o 1-1,5 minuty pomaleji! Zpočátku jsem měl pocit, že ho nechám, ale po nějaké době jsem chytl rytmus, šel před něj a dokonce ho začal mírně ztrácet. Na Lukšinci nás čekalo příjemné překvapení od Kači a Honzy - pít jsme už oba potřebovali! Podpora přišla v pravý čas. Jen tak mimochodem - úsek od Veličků po Lukšinec jsme zvládli za nějakých 23 minut, což je cca o 3 minuty pomaleji než při samostatné etapě!!! Ale pak to přišlo. Oba, ačkoli jsme byli kousek od sebe, jsme stahovali několik běžců před námi. Mně však v serpentínách kousek nad Lukšincem totálně došlo. Úplně mi ztěžkly nohy (kupodivu mi klesala tepovka, čekal bych opak - co ty na to, doktore?). Zanedlouho šel Berďa přede mě, přičemž mě stihl podpořit blahodárným douškem moku s aloe vera. Čekal, jsem, že se mi začnou soupeři vzdalovat a že na mě zaútočí někdo ze zadu, ale nic dramatického se nekonalo. Všichni tři jsme to zvládli a s pocitem dobré práce jsme si pak vychutnali jídlo, pití a někteří i saunu.
Na závěr pár čísel, které "zajistili" běžci Manínu, za což jim patří dík!

Délka tratě: 16 200 m
Převýšení: 1750 m
Klesání: 865 m